Pozorování jako diagnostická metoda

1. Systematické pozorování

Podmínky systematického pozorování

V běžném životě obvykle neustále realizujeme tzv. nahodilé pozorování. V rámci cílené diagnostické činnosti bychom ale měli aplikovat pozorování systematické (Prunner, 2003).  

 Podmínkou systematického pozorování je přesné stanovení

- předmětu (jevu) pozorování a

- způsobu registrace pozorování.

 Předmět

U stanovování předmětu pozorování je důležité vyhodnotit, zda se skutečně jedná o jev pozorovatelný.

Registrace

Pro začínající pozorovatele se doporučuje k registraci využívat 5 - 7 bodovou  posuzovací škálu.

2. Přístupy k pozorování

K pozorování jako k diagnostické metodě můžeme přistupovat dvojím způsobem (Svoboda, 2009):

• Pozorování žáka během vyšetření
• Pozorování jako samostatná diagnostická metoda

Obecný postup pozorování

1. Co, proč a jak chceme pozorovat
2. Vlastní pozorování
3. Analýza získaných dat a interpretace

Pozorování během vyšetření

Pokud pozorujeme žáka během vyšetření, sledujeme jeho:

—  vzhled – stavba těla, výraz tváře, způsob účesu, oblékání, ruce apod.

—  chování při instrukci

—  chování při provedení úkolu

—  chování při eventuálních potížích

Pozorování jako samostatná metoda

—  Krátkodobé, střednědobé, dlouhodobé

—  Individuální, skupinové

 Techniky pozorování:

—  pozorovaného pozorovatele,

—  nepozorovaného pozorovatele,

—  participace

Zaměřenost pozorování

Vyhodnocujeme přítomnost či nepřítomnost určitého znaku, nebo jeho míru a frekvenci dle posuzovací škály.

Příklady znaků: 

—  Expresivita

—  Tiky

—  Pohyby

—  Tělesné vzezření a držení těla

—  Osobní vzezření a výraz

—  Péče o sebe

—  Verbální projev

—  Sebeprosazování

—  Spolupráce

—  Testové reakce ….

3. Informační zdroje pozorování

Jako informační zdroj pozorování může sloužit pouze to, co je vnímatelné smysly. V ostatních případech by se jednalo spíše o hodnocení.

4. Kvalita pozorovatele

Výsledky pozorování úzce souvisí s tím, jak kvalitními jsme pozorovateli. Souvisí s naší celkovou interpersonální citlivostí, diagnostickými dovednosti získanými minulými zkušenostmi, s úrovní inteligence apod.

Kvalita pozorování však také předpokládá, že jedinec má dobrý vztah sám k sobě, je emocionálně stabilní a schopen udržet si objektivitu a odstup od druhého.

Objektivitu a dostatečný odstup od druhého si lze zachovat pouze v případě znalosti častých chyb pozorovatelů - chyby sociální percepce

(Miňhová, Holeček, Prunner, 2009).