Inspirace v projektivních metodách

1. Projektivní metody

Projekce

 Pojem "projekce" zavedl do psychologie Sigmund Freud roku 1894 jako „označení obranného mechanismu proti úzkosti, kdy vlastní nežádoucí snahy, přání a pocity jsou promítány do druhých osob či okolí (Šnýdrová, 2008).

Projektivní metody

Projektivní metody jsou svébytnou kategorií vyšetřovacích postupů. Vymykají se svou komplikovaností, různorodostí, obtížnou uchopitelností, šíří záběru a poměrně náročnou vyhodnocovací procedurou.

• Projektivní techniky jsou „založené na zkoumání osobnosti pomocí neuvědomělých projekčních procesů odhalujících emoce, přání, názory a povahové rysy vyšetřovaných osob"  (Hartl, Hartlová, 2010, s. 615).

• Projektivní metody jsou takové testové nástroje, které konfrontují subjekt se značně neurčitou, mnohovýznamovou podnětovou situací, na niž má subjekt reagovat podle toho, co pro něj tato situace znamená (Šípek, 2000). 

• Projektivní techniky vycházejí z pozorování a vyšetřovaná osoba prozrazuje svým spontánním chováním a jednáním povahu svých zkušeností, své zájmy, způsoby myšlení a další psychické funkce.

Výhody projektivních technik

• Velkou výhodou projektivních technik je také minimální nebo žádná možnost vyšetřované osoby zkreslit výsledky, jelikož osoba není ve většině případů schopna rozpoznat, kam dané metoda směřuje a co sleduje.

• Tím, že vyšetřovaná osoba přenáší své obsahy na jiné osoby či objekty, odhaluje své skryté stránky, které by přímým dotazování pravděpodobně zůstaly skryty.

• Projektivní metody nevyvolávají atmosféru zkouškové situace jako jiné metody. Mohou tím sloužit k odstranění bariér při samotné diagnostice.

• Pro děti jsou tyto metody přirozenější než jiné testovací metody.

Nevýhody projektivních technik

• Projektivní metody jsou velmi subjektivní, a to jak z pohledu vyšetřovaného, tak z pohledu diagnostika.

• Většinu projektivních technik je nezbytné považovat pouze za užitečnou pomůcku, která nám zkoumanou skrývanou skutečnost pouze poodhalí. Výsledek projektivní techniky je nutné prověřit dalšími diagnostickými metodami.

• Ke zvládnutí projektivního vhledu je nutná dlouhodobější praxe s konkrétní metodou.

2. Členění projektivních technik

V odborné literatuře se objevuje velké množství různého dělení projektivních technik a některá z nich si připomeneme.

3. Verbální projektivní metody

Na následujících řádkách uvádíme několik příkladů verbálních projektivních technik.

Test nedokončených vět

Technika spočívá v tom, že je žákovi předložena řada výroků, které mají uvedený jen začátek. Jeho úkolem je pak co nejrychleji dotvořit (doplnit, dopsat) chybějící část. Věty se stávají smysluplnými teprve poté, když testovaná osoba doplní určité slovo nebo slova. U dětí je možná také ústní administrace. V písemné podobě lze techniku zadávat i skupinově (Lhotková, 2012).

Hodnocení vytvořených vět je kvalitativní. Mohou být dobrým námětem pro projektivní rozhovor.

Doplňování příběhů
 

Na rozdíl od doplňování vět spočívá tato technika v pokračování dějové linie. Žák se nachází v úloze spisovatele, který má za úkol dopsat započaté vyprávění. Techniky se využívá především v dětské diagnostice. Přesto je interpretace převážně kvalitativní (Lhotková, 2012). Ukázky začátků příběhů:

• Chlapec jde do školy, ale o přestávce si nehraje s ostatními dětmi a zůstává sám. Proč?

• Ptáčátko spí v hnízdě. Najednou vítr shodí hnízdo na zem. Ptačí otec i ptačí matka vyletí na jedli. Co udělá malý ptáček? (Dussová in Svoboda, 2009)

Projektivní hodnocení verbálních spontánních produktů

Jde o produkty vytvořené spontánní činností žáka. 

Projektivně lze hodnotit i tyto verbální projevy. 

Jsou cenným zdrojem diagnostických informací. 

Jejich hodnocení je však velmi individuální, v mnohých případech i velmi složité. 

Velmi záleží na zkušenostech diagnostika a jeho schopnosti se na daný produkt projektivně zaměřit. 

Přesto mají získané informace nenahraditelnou hodnotu.

Verbální projevy přicházejí v úvahu spíše u dospívajících. 

Mezi verbální spontánní produkty řadíme např. :

• literární činnost jedince,
• deník,
• jeho poznámky,
• dopisy,
• osobní dokumenty.

4. Grafické projektivní metody

Grafické projektivní techniky jsou takové techniky, ve kterých se žák projevuje graficky, tj. výtvarně. Kresebné testy jsou oblíbené a široce využívané. Důvodem je i jejich relativní snadné vyhodnocování a především ochota vyšetřované osoby kreslit. U dětí je ochota větší, proto jsou u nich grafické techniky používány častěji. Během dospívání se tato ochota snižuje, neboť dospívající jsou zvýšeně kritičtí i k vlastní tvorbě.

 Kresba lidské postavy

Technika je velmi populární a hojně využívaná. Důvodem je její jednoduchost a přirozenost situace kreslení. K testování je potřeba čistý papír o velikosti A4 a tužka. Dítě dostane instrukci, aby nakreslilo úplnou lidskou postavu, jak nejlépe dovede. Pohlaví postavy není určeno. Po dokreslení může být test rozšířen o druhý úkol - nakreslení postavy druhého pohlaví. Časový limit pro kresbu není ohraničen, většinou kresba trvá kolem 10-15 minut

(Svoboda, 2009).

Tato metoda není určena pro skupinové použití, jelikož je vhodné až nutné, aby diagnostik zaznamenával projevy, které tvorbu doprovází. Po dokončení kresby/kreseb následuje dotazování (které by mělo doplňovat kteroukoliv projektivní techniku). Při dotazování se diagnostik zaměřuje na charakteristiku postavy, klade otázky týkající se např. věku postavy, jejího povolání, její nálady, zájmů, pocitů a také se zaměřuje na všechny nápaditosti kresby. Čím více informací od žáka získáme, tím je interpretace snadnější.

Při interpretaci se předpokládá, že se žák s postavou identifikoval, přičítá jí vlastnosti, které má sám nebo které by toužil mít, případně kterých se obává. Při kvalitativním hodnocení se musí brát v úvahu celkové provedení kresby postavy a jednotlivé znaky nemusí mít samy o sobě význam. Interpretační význam některých prvků:

Kresba hvězd a vln

Test je vhodný především k diagnostice osobnosti. V kresbě hvězd a vln se uplatňuje obecnější vztah ke světu, zatímco např. v testu kresby rodiny se projevují zkušenost s tímto společenstvím.

Důležitým předpokladem využití této techniky je, aby žák chápal význam pojmu hvězdy a vlny a následně dokázal tuto představu ztvárnit na listu papíru. Dítě ke ztvárnění využívá své představy a fantazii. Kresba probíhá tužkou na papíře velikost A4, který má předtištěný rámeček (Svoboda, 2009).

Žáci mladší 10 let jsou požádány, aby: „Nakreslily hvězdnou oblohu nad vlnami“. Pro starší žáky je určena formulace: Nakresli hvězdnou oblohu nad vlnami oceánu“. Při kresbě diagnostik dítě pozoruje, zajímá se, v jakém pořadí a jakým způsobem kreslí. Doba na kresbu není určena, většinou tvorba trvá 5-10 minut. Po dokreslení požádáme žáka, aby své dílo  představil.

Test je možné zadávat individuálně i skupinově. Metoda je určena pro všechny věkové kategorie a lze ji používat již u dětí od 3-4 let.

Hodnocení kresby hvězd a vln je zaměřeno na takové znaky, jako je tvar, pohyb a prostor. Velmi důležitým hodnotícím kritériem je charakteristika čar a jejich narušení.

Některá kritéria projektivního hodnocení kresby hvězd a vln 

1.     Způsob zpracování, resp. způsob ztvárnění, zvládnutí obsahu - hodnotí se, zda výsledný obrázek je pouze realistickým zobrazením tématu, či zda se 

        zde projevuje tendence k vytvoření esteticky účinného celku.

2.     Formální prostorová struktura - hodnotí se míra harmoničnosti, uniformity, pravidelnosti, disharmonie uspořádání zobrazených objektů.

3.     Obrazová symbolika - hodnotí se vertikální členění (střed obrázku - symbol ega).

4.     Objektová symbolika - objekty mohou mít symbolický význam nebo jsou jen  dekoračním elementem.

5.     Hodnocení typů tahů - tenké, roztřesené, přerušované, silné, široké, rozmazané, vyčmárávání, začerňování apod.

Kresba začarované rodiny

 

Kresba začarované rodiny je symbolické zpracování prožitků a postojů k vlastní rodině. Metoda není standardizována, její hodnocení je pouze kvalitativní, založené na subjektivním přístupu. K testu jsou opět potřeba pouze dva nástroje - papír velikosti A4 a tužka. Instrukce zní: „Nakresli začarovanou rodinu, tak jako kdyby přišel kouzelník a každého z rodiny začaroval do nějakého zvířete, které by se pro něj nejlépe hodilo (Lhotková, 2012).

Metoda je vhodná pro děti od 6 let. Způsob proměny jednotlivých postav lze chápat jako určitou symboliku, jejíž význam je zašifrovaný a dítě si jej nemusí uvědomovat. Tímto způsobem je schopné sdělit informaci, kterou by jinak vyjádřit nedovedlo, nebo nechtělo.

Obsahová interpretace musí vycházet z celkového pojetí kresby, musí respektovat celkový způsob zobrazení ostatních členů rodiny. Při interpretaci je také třeba věnovat pozornost vysvětlení dítěte, proč zobrazilo určitého člena rodiny takovým způsobem.

Spontánní malování

Malování stejně jako spontánní verbální projev je velkým zdrojem diagnostických informací. Žákovi se zadává nějaké téma nebo se téma nechává neurčeno. Do této skupiny patří i tzv. volné spontánní grafické výtvory, vytvořené např. v neurčité, nudné, zdlouhavé, nepříjemné či jiné situaci.

U dospívajících je možné také zadat abstraktní téma tvorby, např. moje současná nálada, strach, naděje. Zvláštní místo zde zaujímá volná hra s barvami, při níž se žák nemá snažit vyjádřit určité téma, má se nechat vést okamžitým nápadem.

Barevnost obrázku hraje v grafických projektivních technikách důležitou roli barevnost obrázku. Ve zkratce uvádíme možné výklady jednotlivých barev (Svoboda, 1999):
: