Postoje a hodnoty člověka ve vztahu ke zdravému životnímu stylu

1. Existencialismus a hodnotová orientace člověka

Tento tematický celek bychom mohli uvést slovy "existovat znamená být si vědom sám sebe.“ Jeden z významných představitelů francouzského existencialismu J. P. Sartre vychází z formulace, že „existence u člověka a jedině u člověka – předchází podstatě“ (J. P. Sartre, In J. Pelikán, 1995, s. 11). Podstatu Sartre chápe jako stálý soubor vlastností (z obsahového pojetí osobnostního a sociálního rozvoje můžeme za soubory vlastností považovat osobnostní a sociální předpoklady jedince), zatímco existence je podle něho reálnou přítomností ve světě. Existence člověka je dána v jeho reálných činech. Znamená to, že každý jedinec má určité předpoklady pro své jednání, ale záleží na tom, k jakým cílům a způsobu života jej využije. Prostřednictvím procesu osobnostního a sociální rozvoje v kontextu výchovy ke zdraví si jedinec uvědomí a zvnitřní (osvojí) projevy jednání, které se týkají životních hodnot, životních cílů, prosociálního chování k druhým, předcházení a vyrovnávání se s náročnými životními situacemi apod.

Za ústřední tematickou oblast uvedené obsahové problematiky procesu výchovy ke zdravému životnímu stylu  lze považovat hodnotovou orientaci člověka jakožto vnitřního regulátora lidského chování, jenž jedince směruje k určitému způsobu uspokojování potřeb, ovlivňuje ho ve vytyčování určitých ideálů, v rozhodování v každodenních situacích a ve způsobu oceňování předmětů a jevů tvořících součást jeho života. Prostřednictvím pedagogického procesu si jedinec uvědomí svoji aktuální hodnotovou orientaci, porozumí jí a zároveň příznivě ovlivní (zvnitřní, osvojí) hodnoty, které vedou k plnohodnotnému životu v souladu s osobnostně-sociálními možnostmi jedince a celospolečenskými etickými normami. 

Stanovování životních cílů 

Tato oblast existence člověka úzce souvisí se seberegulačními vlastnostmi jedince (viz témata vztahující se spíše k osobnosti člověka) a zároveň s hodnotovou orientací, která ovlivňuje kvalitu – konkrétní podobu stanovování a naplňování životních cílů. O deficitu životních cílů v současné - postmoderní době se vyjadřuje Z. Bauman slovy, že „život je v tomto světě, stejně jak tomu bylo v minulosti, putováním, ale teď už je to putování bez předem daného směru“ (Z. Bauman, 2002, s. 39). Z jeho myšlenek je patrné, že z dnešního způsobu života se u mnoha jedinců vytrácí potřeba či schopnost stanovovat si jasnější životní cíle, podoba jejich života plyne podle toho, co samotné situace a události v jejich světě přinášejí. O důležitosti hledání životních cílů pro plnohodnotnou  existenci člověka poukazuje jedna z představitelek logoterapie E. Lukasová, když uvádí, že člověk si nemůže jenom užívat a jen tak žít – to je příliš málo, to člověk psychicky neunese (E. Lukasová, 1997, s. 19). Uvědomění si úsilí a zápas o naplnění smyslu – životního cíle je důležitým krokem ke zdravému a uspokojivému životu. Úkolem osobnostního a sociálního rozvoje v kontextu výchovy ke zdraví je podněcovat jedince a vytvářet mu podmínky pro jeho nalézání a naplňování optimálních životních cílů tak, aby dokázal analyzovat své možnosti, uměl se rozhodnout a věděl, co chce – dokázal svá dílčí rozhodnutí směrovat k zvolenému životnímu cíli.

2. Zdravý životní styl jako jedna z životných hodnot člověka

Rozvoj zdravého životního stylu je založen na  holistickém přístupu k problematice zdraví, jenž klade důraz na celek a integritu v podporování zdraví jedince. A. Antonovsky zdůrazňuje, že při zachování zdraví nejde jen o dílčí kroky směřující k lidskému tělu, ale o celkovou charakteristiku postoje člověka k životu (A. Antonovsky In J. Křivohlavý, 1991, s. 34). Jedním z dalších cílů procesu osobnostního a sociálního rozvoje je podněcovat, zvnitřňovat jednání jedince tak, aby jeho životní styl byl založen na zdravé formě průběhu dne spočívající ve vyváženosti délky různých forem činnosti (střídání učení, práce a odpočinku), pravidelném opakování jednotlivých složek činnosti ve stejnou dobu (učení, práce, odpočinek, strava, dostatečný spánek), zdravé konzumaci potravin (pravidelný stravovací režim, dostatečný příjem tekutin, bílkovin, ovoce a zeleniny, vlákniny, omezování příjmu uzenin, tučných, slaných a pikantních pokrmů a sladkostí apod.), optimální pohybové činnosti (chůze, rekreační sport apod.) a aktivním způsobu trávení volného času (různé druhy zájmové činnosti apod.).

S problematikou zdravého životního stylu úzce souvisí předcházení a zvládání náročných životních situacích. Za náročné životní situace jsou nejčastěji pokládány takové podmínky v životě člověka, které na něj kladou zvýšené nároky jak po stránce tělesné, tak i psychické a které způsobují jisté změny v jeho chování. Jedinec se snaží přizpůsobit těmto situacím, adaptovat se na ně a zároveň se pokouší vypěstovat si odolnost vůči účinku dalších nových náročných situací. V odborné literatuře (viz. V. Holeček, 1993; B. Jiřincová, 1997; J. Křivohlavý, 1991) se vyskytují nejrůznější třídění těchto situací, nejčastěji jsou uváděné: frustrace (psychický stav vyvolaný překážkou, která stojí na cestě k cíli nebo brání, ohrožuje či oddaluje, uspokojení určitých potřeb), deprivace (psychický stav, který vzniká, když není dlouhodobě uspokojována základní potřeba), stres (stav organismu, který je odezvou na nadměrnou tělesnou či psychickou zátěž) a konflikt (psychický stav, kdy se jedinec ocitá ve střetu dvou nebo více protichůdných sil). V procesu osobnostního a sociálního rozvoje v kontextu ke zdravému životnímu stylu si jedinec může uvědomit, pochopit příčiny vzniku náročných životní situacích, naučit se jim předcházet a vhodně na ně reagovat. Všeobecné zásady předcházení a zvládání náročných životních situací bychom mohli vyjádřit slovy Démosthena, jenž uvádí: „Člověče, buď trpělivý přijmout věci, které nemůžeš změnit, buď rozhodný a odvážný, a změň ty, které změnit můžeš, a buď moudrý, abys odlišil jedny od druhých“ (Démosthenes In V. Holeček, 1998, s. 165).

3. Informační zdroje

Machová, J., Kubátová, D. (eds.). (2015). Výchova ke zdraví. Praha: Grada. 

Výrost J., Slaměník, I. (eds). (2008). Sociální psychologie. Praha: Grada.