Proces změny postoje člověka ke zdravému životnímu stylu

1. Kognitivně behaviorální psychoterapie

Kognitivně behaviorální terapie je podle S. Kratochvíla poměrně mladý směr, jehož obrysy se začaly vytvářet v sedmdesátých letech 20. století. Název naznačuje, že je určitou kombinací či integrací jemu historicky předcházejících přístupů, behaviorálního a kognitivního. (1997, s. 75) Kognitivně behaviorální terapie je považována mnohými odborníky (např. I. Málková, 2007; M. Nesrstová, Z. Marinov, 2012; Š. Svačina, 2013 aj.) za jednu z nejvíce používaných a v praxi nejlépe uplatnitelných psychoterapeutických přístupů při léčbě obezity. Š. Svačina přímo uvádí: „Takzvaná kognitivně behaviorální léčba obezity vychází z potřeby odnaučit nemocného nevhodnému životnímu stylu, tj. malé fyzické aktivitě a zejména nevhodným dietním návykům. Je třeba odstranit především tzv. nevhodné zevní podněty. Nemocný musí poznat nevhodné podněty k jídlu a nevhodné jednání a nahradit je novým jednáním pozitivním.“ (2013, s. 83)

            Autoři R. Pešek, J. Praško a P. Štípek objasňují kognitivně behaviorální terapii tím, že vysvětlují podstatu pojmů obsažených v jejím názvu. „Kognitivní“ znamená zaměřený na procesy myšlení a poznávání. Tyto procesy se dějí prostřednictvím myšlenek, představ a dalších automatických hodnotících procesů, které vycházejí z hlubších postojů. Pojem „behaviorální“ souvisí s pozorovatelným (zjevným, viditelným, slyšitelným) chováním. Tato terapie je dle zmiňovaných autorů zaměřena především na čtyři složky (modality) lidské psychiky, a to na myšlení, emoce, tělesné reakce a pozorovatelné chování. (2013, s. 15-16)

            I. Málková považuje za behaviorální faktory špatného životního stylu, např. při vzniku obezity a přetrvávání obezity,  nevhodné stravovací a pohybové aktivity (např. příjem nepřiměřeného množství jídla, výběr nevhodného jídla, nesprávná skladba potravin, nevhodný režim jídla, nevhodný pitný režim, nevhodná či žádná pohybová aktivita atd.) Za kognitivní faktory považuje mechanismy v myšlení (např. vytyčení nereálných cílů, volba nevhodných způsobů redukce nadváhy, negativní myšlenky vedoucí ke zhoršení nálady, zkreslené vnímání těla atd.). (2007, s. 18)

2. Učení procesem změny v chování, myšlení, emocích a postojích člověka

Kognitivně behaviorální terapie nejčastěji operuje s následujícími čtyřmi složkami lidské psychiky: myšlení, emoce, postoje a pozorovatelné chování. Ve  stručnosti jednotlivé složky vymezíme:

• Myšlení – je zprostředkovaný a zobecňující způsob poznávání předmětů a jevů na základě pochopení jejich vzájemných vztahů a souvislostí.
• Emoce – je prožívání subjektivního stavu nebo vztahu k působícím podnětům. Znakem tohoto prožívání je příjemnost, nebo nepříjemnost, přitahování, nebo odpuzování působících podnětů.
• Postoje – jsou určitou tendencí a připraveností jedince reagovat určitým způsobem, vytvořených na základě dřívějších zkušeností.
• Chování – zahrnuje všechny pohyby, reakce, úkony člověka, jeho „vnější činnost“ a její složky (řeč, mimiku, gestikulaci atd.).

Je důležité podotknout, že jednotlivé složky v psychice člověka se vzájemně ovlivňují. Kvalitativní obsah jedné složky může být obsahovou součástí zbývajících složek. Změna v rámci psychoterapeutické intervence nenastává u všech složek najednou, ale postupně. Jedna složka ovlivňuje ke změně složky další v horizontu určitého času.  Objektivní výsledky efektivity psychoterapeutických postupů v rámci změny životního stylu se mohou mnohdy prokázat až za několik let. 

3. Informační zdroje

Kratochvíl, S. (2012).  Základy psychoterapie. Praha: Portál. 

Machová, J., Kubátová, D. (eds). (2015). Výchova ke zdraví. Praha: Grada.