Slovní druhy

1. Vymezení slovních druhů

Podívejte se nejprve na to, jak jsou vymezeny slovní druhy v učebnici českého jazyka pro 3. ročník nakladatelství Fraus.

Zdroj obrázku: KOSOVÁ, Jaroslava et al.  Český jazyk pro 3. ročník základní školy.  PLZEŇ: FRAUS, 2009, s. 59. ISBN 978-80-7238-857-8

Osvojte si prosím i mezinárodní terminologii slovních druhů.  

1.  Podstatná jména  -  substantiva     (podstatné jméno - substantivum)

2.  Přídavná jména  - adjektiva   (přídavné jméno - adjektivum)

3.  Zájmena - pronomina  (zájmeno - pronomen)

4.  Číslovky - numeralia  (číslovka - numerale)

5.  Slovesa - verba (sloveso - verbum)

6.  Příslovce - adverbia  (příslovce - adverbium)

7.  Předložky - prepozice  (předložka - prepozice)

8.  Spojky - konjunkce (spojka - konjunkce)

9.  Částice - partikule  (částice - partikule)

10.  Citoslovce - interjekce  (citoslovce - interjekce)

2. Kritéria třídění slovních druhů

Slovní druhy patří mezi mluvnické kategorie vyššího řádu.

Při zařazování slov ke slovním druhům uplatňujeme tři třídicí kritéria:

• kritérium obsahově-sémantické (významové),
• kritérium morfologické (tvaroslovné),
• kritérium syntaktické (skladební).

  Zdroj obrázku:  Jana Vejvodová

Problémem je to, že u různých slov uplatňujeme při rozhodování jako první jiné kritérium.

Řekneme-li, že slovo kočka je podstatné jméno, protože to je název zvířete, zdůraznili jsme ve zdůvodnění významovou stránku slova, uplatnili jsme kritérium obsahově-sémantické.

Řekneme-li, že slovo zpívat je sloveso, protože je to slovo ohebné, které se časuje, zdůraznili jsme ve zdůvodnění druh flexe, uplatnili jsme tedy kritérium morfologické.

Řekneme-li, že slovo na je předložka, protože se spojuje s následujícím jménem, není samo o sobě větným členem, ale vstupuje do syntaktických vztahů společně s následujícím jménem, zdůraznili jsme ve zdůvodnění postavení slova ve větě, uplatnili jsme tedy kritérium syntakticko-funkční.

Pro zařazení slov k číslovkám je nejdůležitější kritérium obsahově-sémantické. Číslovky jsou jako slovní druh vymezeny pouze z tohoto kritéria. Kdybychom uplatnili kritérium morfologické, číslovky by se jako slovní druh rozpadly. Některé by se podle jmenného skloňování zařadily k podstatným jménům (pět, sto, tisíc, milion, miliarda), jiné by podle skloňování složeného patřily k přídavným jménům (první, sedmá, několikanásobný, dvojí), číslovka jeden by patřila k zájmenům, protože se skloňuje podle vzoru ten a část číslovek násobných by patřila k příslovcím, protože jsou neohebné (pětkrát, několikrát).

Naopak pro zařazení podstatných jmen slovesných je rozhodující kritérium morfologické. Slova malovat i malování z významového hlediska vyjadřují děj, liší se však tím, že slovo malovat se časuje, kdežto slovo malování se skloňuje.

3. Algoritmus poznávání slovních druhů

Při poznávání druhů slov lze uplatnit algoritmus, který je převážně dichotomický. V prvním kroku by si žák měl uvědomit, zda slovo je 1. ohebné, nebo 2. neohebné. Při poznávání druhů slov lze uplatnit algoritmus, který je převážně dichotomický. V prvním kroku by si žák měl uvědomit, zda slovo je 1. ohebné, nebo 2. neohebné. Podívejte se na animaci znázorňující algoritmus poznávání slovních druhů.

Nelze předpokládat, že by algoritmus žáci uplatňovali u každého slova, které budou určovat. V případě nejistoty však může být nápomocný.

Velmi obtížné je pro žáky poznat, zda neohebná slova mohou vyjadřovat význam sama, nebo jen ve spojení s jiným slovem. Publikace Čeština a její vyučování uvádí několik způsobů, jak se o tom přesvědčit: "Může stát slovo na konci věty? Ptáme se tímto slovem, nebo jím odpovídáme? Lze ho užít ve spojení se záporkou, s důrazem? Odpovíme-li kladně, jde o slovo tzv. plnovýznamové (mezi neohebnými slovy jsou to citoslovce a příslovce), jinak o slovo neplnovýznamové, někdy označované za gramatické, srov. např. i, neboť." (ČECHOVÁ, 1998, 113.)¹

Měli bychom vést žáky k tomu, aby slovní druh neurčovali mechanicky, ale porovnávat různé slovní druhy, např. jejich spojitelnost s jinými slovními druhy ve větě. Např. přídavná jména se spojují s podstatnými jmény (pěkný svetr), příslovce se spojují se slovesy nebo přídavnými jmény (pěkně zpívá, pěkně barevný).

Předložky vyjadřují stejné okolnosti jako příslovce, ale vždy jen ve spojení se jmény. V ukázce z videoprogramu Slovní druhy se můžete podívat na cvičení, v němž mají žáci za úkol určit, zda označené (barevně odlišné) slovo ve větě patří mezi příslovce, nebo předložky.

4. Slovnědruhové přechody

DOKULIL, Miloš. K otázce slovnědruhových převodů a přechodů, zvl. transpozice. Slovo a slovesnost, roč. 43 (1982), č. 4. s. 257 - 271.

Podle názvu cílového slovního druhu, tedy toho, ke kterému původní slovní druh přejde, rozlišujeme následující přechody:

• substantivizace   -   přechod jiného původního slovního druhu k podstatným jménům,
• adverbializace    -    přechod jiného původního slovního druhu k příslovcím,
  
• prepozicionalizace - přechod jiného původního slovního druhu k předložkám,
  
• konjunkcionalizace - přechod jiného původního slovního druhu ke spojkám,
• partikulizace - přechod jiného původního slovního druhu k částicím,
  
• interjekcionalizace - původ jiného původního slovního druhu k citoslovcím.
  

4.1. Substantivizace

4.2. Adverbializace

Zdroj obrázku:  Jana Vejvodová

4.3. Prepozicionalizace

Zdroj obrázku:  Jana Vejvodová

Zdroj obrázku: Jana Vejvodová

4.4. Konjunkcionalizace

Zdroj obrázku:  Jana Vejvodová

4.5. Partikulizace

Zdroj obrázku: Jana Vejvodová

4.6. Interjekcionalizace

Zdroj obrázku:  Jana Vejvodová

5. Didaktická doporučení

1.   Slovní druhy je třeba určovat v kontextu,  nikoli jako izolovaná slova.

2.   Je třeba pečlivě promyslet,  která slova jsou vhodná k určování na 1. stupni, a která nikoli.  Co je centrum, a co je periferie? 

3.  Z výše uvedeného důvodu není vhodné vybrat libovolnou větu a nechat v ní určovat všechna slova, můžeme se dostat do problému. 

Problémem může být například slovo "se".  Může být předložkou, zvratným zájmenem nebo součástí slovesného tvaru.

Pozor, ne každé se u slovesa je zvratným zájmenem.  Pokud slovo "se"  můžete nahradit delším tvarem "sebe" nebo podstatným jménem, jde o zájmeno. 

Příklad 1:

Každé ráno se myje studenou vodou.   Myje sebe,   myje dítě,  myje auto....

Slovo myje je ve větě slovesem,   slovo se je přídavným jménem. 

Příklad 2:

Styděl se a začervenal se.    Zde nelze nahradit  -  styděl sebe, začervenal sebe. 

Vymezíme celé  styděl se  jako jeden sloveso.   Začervenal se  je sloveso.

Příklad chybného určení:

Zdroj obrázku:  https://www.umimecesky.cz

Sloveso ozvat se nemůže vůbec bez volného morfému se existovat,  nelze říci jen ozvat,  nelze ani se nahradit tvarem sebe.  Ozvat se je jediné sloveso.