Mluvnické kategorie jmen
| Website: | Moodle ZČU |
| Kurs: | KČJ/SČJ1 Současný český jazyk 1 |
| Buch: | Mluvnické kategorie jmen |
| Gedruckt von: | Guest user |
| Datum: | Donnerstag, 22. Oktober 2026, 08:17 |
Beschreibung
1. Východisko výuky mluvnických kategorií jmen na 1. stupni ZŠ
Snažme se o to, aby žáci pochopili, že mluvnické kategorie jsou vlastnosti slov, nikoli toho, co tato slova označují.
Žáci by měli „odhlížet“ od stránky významové, neměli by ji vůbec brát v úvahu, protože mluvnické kategorie jsou vlastnosti slov, nikoli toho, co tato jména označují. Dobře to naznačuje schéma v ukázce.
Zdroj obrázku: Jana Vejvodová
Jenom tak mohou žáci pochopit, že podstatné jméno děvče je rodu středního. Označuje sice bytost pohlaví ženského (to je vlastnost mimojazykové skutečnosti - přirozený rod je ženský), ale gramatický rod slova je střední. Poznáme ho podle shody s ukazovacím zájmenem - to děvče.
Jenom tak mohou žáci pochopit, že podstatné jméno nebožtík je rodu mužského životného (1. pád nebožtík - 4. pád - nebožtíka, tvary se liší jako pán - pána), zatímco podstatné jméno dobytek, i když pojmenovává něco, co je biologicky živé, je gramaticky v rodě mužském neživotném (1. pád dobytek - 4. pád dobytek).
Jenom tak lze poznat číslo u podstatných jmen pomnožných a hromadných.
Ve větě Na stole ležely jedny nůžky je podstatné jméno nůžky v čísle množném. Poznáme to podle shody se slovesem být v přítomném čase. Nůžky jsou. I shoda s číslovkou - jedny nůžky - ukazuje k číslu množnému, protože tvar jedny je tvarem množného čísla.
Podstatné jméno lidstvo sice pojmenovává souborně více než 6 miliard jednotlivců, ale je v čísle jednotném - to lidstvo.
Která skupina slov je vhodnější pro pochopení mluvnické kategorie rodu?
1. tatínek, maminka, dítě
2. stůl, židle, křeslo
Odpověď najdete
2. Číslo
V současné češtině se gramaticky vyjadřuje protiklad singularity ("jeden") a plurality ("více než jeden").
Číslo jednotné - singulár
Číslo množné - plurál
Ve staré češtině se vyjadřovala ještě dvojnost zvláštním číslem - duálem.
Formální prostředky vyjádření gramatického čísla
a) soubor singulárových a plurálových koncovek
muž - e x muž - ů žen - ě x žen - ám
b) vyjádření zvláštním slovním druhem (číslovky)
jeden x padesát
c) sekundární vyjádření shodou
- s přívlastkem
mladý chlapec x mladí chlapci
ten chlapec x ti chlapci
- s přísudkem
tvary příčestí chlapec šel x chlapci šli
chlapec jde x chlapci jdou
chlapec je kárán x chlapci jsou káráni
U substantiv nesklonných je shoda jediným ukazatelem čísla.
nové relé x nová relé
kulturní atašé přišel x kulturní atašé přišli
Shody s tvary slovesa být v přítomném čase se užívá také při určování čísla u substantiv stojících mimo protiklad jedinečnosti a mnohosti.
singularia tantum (podstatná jména vyskytující se pouze v čísle jednotném) x
pluralia tantum (podstatná jména pomnožná, vyskytující se pouze v čísle množném)
hmyz (je) a ústa (jsou)
Substantiva s převahou tvarů plurálových nad singulárovými:
řasy, ponožky, houby, sušenky, klíče, rodiče, mdloby
Singularia tantum - jejich druhy
- abstraktní - četba, mladost, láska
- hromadná - kamení, bratrstvo, stromoví
- látková - voda, mouka, prach, železo
- vlastní jména - pouze některá - Praha, Sněžka, Novák
Singularia tantum mohou tvořit i tvary plurálové, dochází však k významovému posunu:
všechny mé lásky, moravská vína, toaletní mýdla, minerální vody, radosti, něžnosti, hrubosti, koupele.
Pluralia
tantum - pomnožná podstatná jména
- názvy částí lidského těla (ústa, záda, mluvidla),
- názvy potravin a jídel (kvasnice, halušky),
- názvy nemocí (zarděnky,
neštovice),
- názvy zeměpisné (Blovice, Vinohrady),
- názvy písemností (akta,
stanovy),
- názvy nástrojů a zařízení (housle, vrata),
- názvy her (šachy), názvy poplatků (diety)…
3. Rod
Rod substantiv je gramatický prostředek, jehož výrazovou složkou je tvar slova. Jeho složka významová se uplatňuje jen u části substantiv, a to u těch, která označují bytosti živé, tj. lidi a zvířata. Jen u těchto substantiv odráží mluvnický rod i rozdíly v rodě přirozeném.
Rod přirozený - rozlišuje živé bytosti podle pohlaví, tj. na muže a ženy u lidí, na samce a samice u zvířat.
Rozdíly v přirozeném rodě se vyjadřují prostředky
a)
lexikálními (bytosti odlišného pohlaví se pojmenovávají zcela jinými slovy)
muž - žena
b) slovotvornými
učitel - učitelka
c) syntaktickými (shodou)
můj choť - moje choť, náš Jarka - naše Jarka
Ad a)
Lexikální význam je zřejmý u názvů živých bytostí, jejichž gramatický rod je totožný s rodem přirozeným. U takových slov se rozdíly v pohlaví vyjadřují různými slovy, a tvoří tak heteronymní dvojice. Vedle rodově rozlišených dvojic bývá jako třetí člen i pojmenování souhrnné, které pohlaví nerozlišuje.
Uveďte jména zvířat, která tento protiklad nevyjadřují a mohou označovat bytost pohlaví buď mužského, nebo ženského.
Adb)
Slovotvornými prostředky byla utvořena jména živých bytostí pro příslušnou bytost opačného pohlaví.
Rodové dvojice se netvoří u některých názvů povolání, u některých jmen vyjadřujících hodnocení, u některých složených jmen.
servírka, pradlena, horník, montér, opilec, lenoch, držgrešle, hrdlořez.
Jména vespolná označují jedinou rodovou formou jedince mužského i ženského pohlaví. Většinou mají expresivní charakter a zástupci této skupiny jsou převážně maskulina - divoch, méně často mohou být i feminina nebo neutra (potvora, trdlo).
U jmen zvířat se rodové dvojice uplatňují především u těch, k nimž má člověk bližší vztah - u domácích i známých druhů volně žijících - lev - lvice, slon - slonice.
Přirozený rod se promítá do gramatického. Ten je závazný pro každé jméno.
U názvů věcí, jevů a pojmů funguje mluv. rod jako prostředek klasifikační. Mezi jmény stůl - židle - křeslo nemá rozdíl v jejichž mluvnickém rodu žádný vztah k jejich významům. Rozdíl se projeví až ve shodě.
3.1. Životnost
U kterých substantiv určujeme životnost a neživotnost?
Pouze u maskulin.
Proč ne u feminin a neuter?
Pro feminina a neutra je lhostejné, označují-li jména těchto rodů bytost živou (jejich skloňování a typ shody zůstávají stejné).
U maskulin je tento rozdíl relevantní.
Jinak se skloňuje. Tvary maskulin životných se v 1. a 5. pádě liší, tvary maskulin neživotných se v 1. a 4. pádě neliší.
vůl - vola kůl - kůl
shoda: tažní voli - velké kůly
Základním ukazatelem gram. životnosti je syntaktická shoda.
velké problémy - velcí muži
Od základní korespondence jsou však některé odchylky.
živé - životné neživé - neživotné
Hromadné názvy živých bytostí jsou pojímány jako neživotné (lid, dav, skot).
Shodují se tvary 1. a 4. pádu
1. pád: lid, dav, skot 4. pád: lid, dav, skot
Existují 3 substantiva, která mají v plurálu pouze tvary neživotné, ale řadíme je mezi životné, protože shodu mají jako životná.
Rodiče, lidičky, koně - odjeli, klusali
Některá substantiva, která označují neživé jevy, mohou mít vedle skloňování podle vzoru neživotného i tvary životné.
- v případech, kdy slovotvorná forma označuje zpravidla bytosti živé
dělenec, ledoborec, jmenovatel, ukazatel
(Ledoborci pluli. Ledoborce pluly. Ukazatelé signalizovali krizi. Ukazatele signalizovaly krizi.)
- jména neživotná významově souvisí se jmény označujícími bytosti živé
- některé názvy ryb a rybích výrobků (sleď, uzenáč, slaneček) Uzenáči byli za výlohou. Uzenáče byly za výlohou.
- názvy biologicky živých organismů (bacil, mikrob, korál)
Bacili se rozmnožili. Bacily se rozmnožily.
- životné tvary vyjadřující expresivní, citové zabarvení
(u názvů hub a rostlin, tanců, potravin a pochutin - dáme si panáka, u sport. disciplín - dát góla, plavat kraula)
Podobně: má na žaludku vředa, nařídil jsem si budíka, zavolal jsem si taxíka. Hráči karet mastí cvika a při tom si dají nalít panáka, prohrají-li mají vzteka.
Ivan Vyskočil
A v jedné takové noci jsem si vzpomněl na létacího sna. Mít ho, představoval jsem si, mít ho, nasednu a frrr, ulétneme starostem - hasičům.
Názvy živých bytostí se přenášejí na věci neživé: názvy hraček - maňásci (maňásky), obletět Jupitera, koupil si trabanta.
U některých substantiv není rod ustálen.
4. Pád
Co vyjadřuje kategorie pádu?
Pád vyjadřuje vztah jména k jiným slovům ve větě, především ke slovesům, protože ve spojení s nimi vyjadřuje rozmanité vztahy, ale i ke jménům.
Pády plní funkci syntaktickou a spolu s ní mívají platnost sémantickou.
Pádem substantiva se vyjadřuje účast něčeho vnějšího na substanci označené skloňovaným jménem.
Otci - znamená, že někdo něco substanci "otec" dal nebo udělal, nebo že se mu něco stalo atd.
Gramatickou formou kategorie pádu jsou pádové koncovky, v lokále je obligatorní součástí koncovky předložka.
Podle toho, kterým slovním druhem jsou řízeny, jsou
1) pády adnominální - pády po jménu četba knihy
2) pády adverbální - pády po slovesu. čte knihu
Pády - prosté (bezpředložkové) vidí hvězdu
- předložkové L
- pouze předložkový touží po lásce
Žáky je třeba naučit se ptát správně pádovou otázkou, Ta je dvojí: Kdo, co; koho, čeho; komu, čemu; koho, co; o kom, o čem; kým, čím.
Dává to na stůl. Nikoli: Na co? Správně Na koho, na co to dává? Na stůl. Samotná otázka na co nemůže odlišit 1. a 4. pád.
U těch případů, kdy je obtížné zeptat se pádovou otázkou, užíváme metodu substituce, tj. nahrazení podstatného jména, které je tvarově chudé, podstatným jménem tvarově bohatým, tj. podle vzoru žena.
Příklad:
Byl u nás celý týden. (Celou dobu - koncovku -u má podstatné jméno podle vzoru žena pouze ve 4. pádě, jde tedy o tvar 4. pádu.)
Provaz byl metr dlouhý. (Stopu, koncovka -u - 4. pád.)
Žáci mohou mít problémy s určením pádů u podstatných jmen podle vzoru stavení, ta jsou tvarově chudá, v 7 pádech mají pouze 2 různé tvary.
Problémy činí i určení pádu jména, pokud žáci neznají vazbu slovesa.
Příklad: Předsedal jednání o ochraně životního prostředí. (Předsedal komu, čemu - 3. pád).