Slovesa a jejich tvary

1. Význam sloves

Slovesa

vyjadřují vždy děj, a to  buď činnost podmětu (píši, běžím), stav podmětu  (sedím,  ležím)  či  změnu  jeho  stavu  (probouzím  se, stárnu), anebo děj, který se na podmět neváže (hřmí, taje, prší).

Jsou mluvnickým i významovým centrem věty, časují se.

Většina  sloves jsou  slovesa plnovýznamová,  kromě nich existují ještě slovesa neplnovýznamová.

Mezi ně patří

a) slovesa modální - moci, muset, smět, chtít a mít (povinnost něco udělat) obměňují význam slovesa po str. způsobové

b) slovesa  fázová - vyjadřují  fáze děje -  počít, začít, načít, ustat, přestat

c)  slovesa sponová  - být,  stát  se  (ovoce je  zralé, stal  se učitelem)

d)  vlastní pomocné  sloveso být  - součást  složených slovesných tvarů četl jsem, budu číst.

Podle  povahy  děje,  který  vyjadřují,  se  dělí slovesa do dvou významových skupin:

1) činnostní (akční)   -  

a) bezpředmětová (subjektová)  žít, jít, slzet, stárnout

b) předmětová (objektová)

                              I. přechodná

                             II. nepřechodná

2) stavová

Předmětová slovesa  řídí pád jména, kterého  se děj slovesa přímo týká:    čtu knihu     psát matce    mluvit o počasí

dopustit se zločinu    třást stromem

Předmětová   slovesa,   která   mají   vazbu   s bezpředložkovým akuzativem,  jsou  přechodná  (tranzitivní)  -  šít šaty, opravit boty, stavět lešení

ostatní jsou nepřechodná (intranzitivní) - dosáhnout cíle, mluvit o knize, házet míčem

Tatáž slovesa s různými  významovými odstíny mohou být předmětová i bezpředmětová  - čeká žáka    -  čeká dlouho

                   vidí hrad    -  vidí daleko

                   pálí listí   -  slunce pálí

Stavová slovesa  vyjadřují stav nebo  přechod z jednoho  stavu do druhého (stárnout, červenat, růst), jsou vždy bezpředmětová.

Zvratná slovesa (reflexiva)

Spojením slovesa s akuzativem  či dativem osobního zvratného zájmena se, si vzniká zvratné sloveso.

2. Třídění slovesných tvarů

Zvláštností slovesa je, že jeden jeho tvar může být tvořen i více než  jednou výrazovou  jednotkou. Proto  rozlišujeme podle  formy tvary jednoduché  (syntetické), tj. jednoslovné  čtu, čti, čtouc, číst,

a tvary  složené (analytické),  tj. dvojslovné  i víceslovné četl jsem, budu číst, četl bych, byl bych četl, je čten.

Tradičně se slovesné tvary dělí na určité a  neurčité.

VF -   vyjadřují především osobu a číslo.

Vinf  -  nevyjadřují  osobu  -  infinitiv, příčestí, přechodníky.

Při práci se  slovesem ve větě je důležité  vědět, které slovesné tvary patří  k sobě a tvoří  jediný celek a které  slovesné tvary k sobě nepatří.

Příklad:

Toužil jsem  po tom, být k  nim pozván, abych mohl  všechno vidět sám.

toužil jsem - VF

být pozván  - Vinf

mohl bych   - VF

vidět       - Vinf

Spojky aby, kdyby signalizují, že ve větě je sloveso v podmiňovacím způsobu, slovesný tvar je třeba izolovat od spojky.

kdybys odešel - kdyby - spojka podřadicí

                odešel bys -  VF

abychom četli - aby - spojka podřadicí

                četli bychom - VF

kdyby byl mohl - kdyby - spojka podřadicí

                 byl by mohl - VF

kdybyste byli bývali zajati  - kdyby - spojka podřadicí

                               byli byste bývali zajati - VF

VF vyjadřují osobu, číslo, způsob,  čas, rod, vid (je-li součástí složeného slovesného tvaru příčestí, pak také jmenný rod)

(nesl jsi x  nesla jsi    je nesen  x je nesena  x je neseno)

   m.          f.                    m.           f.                   n.

3. Neurčité slovesné tvary

Neurčité slovesné tvary, tzv. verba infinita (Vinf), jsou takové tvary, u nichž nelze určit osobu.

Jsou to:

• infinitivy,
• přechodníky,
• příčestí.
  

3.1. Infinitiv

Infinitiv  je  u  většiny  sloves  zakončen  na  -  ti nebo -t, u některých sloves je zakončen na -ci nebo -ct.

Infinitiv na -t  je dnes neutrální, infinitiv na  -ti se pociťuje jako  silně knižní,  mizí i   z projevů  vyššího stylu  (např. ze slavnostních  nebo  oficiálních  projevů)  a  není  vhodný  ani v úředním stylu (Cestující jsou povinni zakoupiti si jízdenku.)

Infinitiv  na  -ci  je  rovněž  vytlačován  z roviny neutrální do roviny knižní infinitivem  na -ct, který byl v  rovině hovorové a jeví tendenci stát se neutrálním.

Pozor - infinitiv k "jedu" je jet, nikoli ject!!

3.2. Příčestí

Příčestí  -   činné     a     trpné

Příčestí činné  (minulé, elové) - tvoří  se z kmene infinitivního příponou -l a jmennými koncovkami:

sg.                                  pl.

m.         f.         n.                   ma.                   mi.                     f.                   n.

-l          -la         -lo                    -li                    -ly                      -ly                 -la

kreslil kreslila kreslilo     kreslili             kvetly              kreslily           kreslila

Je vždy součástí určitých  složených slovesných tvarů – préterita a kondicionálu:           

psal jsem      psal bych

Příčestí trpné (n/t ové)

m.         f.          n.               ma.                mi       f.             n.

-n        -na         -no              -ni              -ny      -ny          -na

brán     brána      bráno       bráni   brány  brány     brána

-t        -ta             -to           -ti       -ty     -ty        -ta

kryt     kryta      kryto       kryti   kryty  kryty     kryta

Nelze  ho  tvořit  od  všech  sloves  -  bývá  součástí složeného slovesného tvaru - opisného pasiva      byl pochválen   je dojat

U příčestí lze určit  číslo, jmenný rod, vid

bita   - příčestí trpné   sg. f. ipf.     (pl. n. ipf.)

neseni - příčestí trpné   pl. ma. ipf.

přečetlo  - příčestí činné   sg. n. pf.

3.3. Přechodník

Slouží  k vyjadřování  relativního času  slovesného. Podmínka pro užití přechodníku: musí být totožný podmět přísudku děje hlavního a podmět děje průvodního vyjádřeného přechodníkem.

a)  Přechodník přítomný  (přechodník pro současnost)  - vyjadřuje děj probíhající současně

     s  dějem v přísudku. Tvoří se výlučně od sloves nedokonavých.

Eva sedí v křesle čtouc knihu.  Eva seděla v křesle čtouc knihu. Eva bude sedět v křesle čtouc knihu.

    Tvoří se od kmene přítomného.

    sg. m.                    sg. f. i n.              pl.

    - a                          -ouc                 -ouce

    nesa                      nesouc                  nesouce

    (bera, tra, tiskna, mina, vida, věda)

    -e/-ě                        -íc                  -íce

    prose                     prosíc                  prosíce

    trpě                      trpíc                   trpíce

    (maže, kryje, kupuje)

    -eje                         -ejíc                -ejíce

    sázeje                    sázejíc                 sázejíce

    -aje                         -ajíc                -ajíce

    volaje                    volajíc                 volajíce

Od  sloves  předmětových   lze  vytvořit  pasivní  přechodník přítomný pomocí přechodníkového tvaru  slovesa být a příčestí trpného   jsa volán    jsouc volána/-o   jsouce voláni/-y,-a

b)  Přechodník minulý  (přechodník pro předčasnost)

    vyjadřuje předčasnost před dějem přísudku.

    Tvoří se výlučně od sloves dokonavých - z kmene minulého

    u sloves s kmenem zavřeným - končícím na souhlásku:

    -0                    -ši                    -še

    přines              přinesši              přinesše

    u sloves s kmenem otevřeným (končícím na samohlásku)

    -v                    -vši                   -vše

    sebrav              sebravši              sebravše

Formy pasivního  přechodníku minulého jsou knižní  a užívá se  jich  zřídka:   byv  předvolán  byvši   předvolána/-o,  byvše předvoláni -y,-a.

U přechodníků můžeme  určit - jeho druh,  číslo, jmenný rod, slovesný rod, vid.

vidouc - přechodník přít.  sg. f. (n.) akt. ipf.

přinesše - přechodník min. pl. akt, pf.

jsa nesen - přechodník přít. sg. m. pas. ipf.

byvše dojata - přechodník min. pl. n. pas. pf.

Přechodníky  slouží  ke  kondenzaci  obsahu  věty. Mají charakter knižní až  archaický. Využívá se jich  především v psaných projevech ve vyšším stylu odborném a uměleckém.

4. Slovesné třídy a vzory

Chceme-li zjistit, ke které třídě a vzoru sloveso patří, je třeba převést kterýkoli tvar  slovesa do tvaru  3. os. sg.- podle zakončení se již zařadí samo.

Didaktická  poznámka:  žáci  nedovedou  spojovat  slovesné  tvary přítomné s minulými, např.  spojoval se spojí místo správného spojuje

Komplikovanější je přiřazování ke slovesným vzorům.

1. třída

nes/e        ber/e          maž/e         peč/e       tř/e

nes/l         bra/l           maza/l       pek/l        tře/l

souhl.       samohl.        -a-           souhl.      -e-

                                    psal           tekl         vřel

    tvrdé                              měkké

před konc. tvrdá               před konc. měkká souhl.

nebo oboj.  souhl.

U sloves typu  péct se můžeme  ve slovnících, ve starší literatuře nebo ve  vyšším stylu setkat  s tvary infinitivu  na -ci -  péci, téci a také  s tvary 1. os. sg.  a 3. os. pl. peku,  pekou, teku, tekou místo dnes běžných podob  peču pečou. Častější jsou stylově vyšší podoby u moci - mohu, mohou, pomohu, pomohou vedle dnes již neutrálních forem moct, můžu, můžou.

2. třída

tisk/ne           mi/ne           zač/ne

tisk/l             minu/l          zača/l

souhl.            -nu-             -a-

Podle minout  slovesa, která mají  před - nu  samohlásku nebo r,l  o jedinou souhlásku.

hynout, hrnout, hnout

3. třída

kry/je                 kupu/je

kry/l                 kupova/l

samohl.                 -ova-

1. os. sg. a 3. os. pl. - běžnější hovorové -u/-ou kryju, kryjou, nebo stylově vyšší -i/-í kryji, kryjí

4. třída

pros/í           trp/í           sáz/í

prosi/l         trpě/l          sáze/l

   -i-           -ě-/-e-         -ě-/-e-

                 trp!   0          sáz/ej!

                 -i-  bdi

5. třída

děl/á

Izolovaná slovesa

být   -    2. sg.   jsi

vědět, jíst  -  vědí, jedí jez, věz,  jeda, věda, jeden, věděn

vidět - viz

chtít - chtějí

jít - jda, jdouc, jdouce, půjdu,

přijít - přišed, přišedši, přišedše