Skloňování podstatných jmen
| Site: | Moodle ZČU |
| Course: | KČJ/SČJ1 Současný český jazyk 1 |
| Book: | Skloňování podstatných jmen |
| Printed by: | Nepřihlášený host |
| Date: | Thursday, 22 October 2026, 6:59 AM |
1. Podstatná jména rodu středního
Ve výuce na 1, stupni postupujeme od nejjednoduššího k nejsložitějšímu, proto začínáme od skloňování podstatných jmen rodu středního. Ta jsou vždy v 1. pádě zakončena na samohlásku. Tvar 1. pádu je dostačující k tomu, aby žáci zařadili podstatná jména ke vzoru město - koncovka -o - a ke vzoru stavení - koncovka -í.
Je-li podstatné jméno v neutru v 1. pádě zakončeno ne -e/-ě, je třeba říci si tvar 2. pádu a podle něj zařadit jméno ke vzoru moře - koncovka -e/-ě nebo kuře - zakončení -ete/-ěte.
Vzor město je tvrdý, vzor moře je měkký, vzor stavení je tzv. vzor dlouhý a vzor kuře je vzor smíšený.
Zdroj: učebnice pro 4. ročník, nakladatelství Fraus
Vzor město má podvzor středisko.
V 6. pádě jednotného čísla u vzoru město mohou být koncovky -e/-ě nebo -u.
Koncovka -ě/-e je starší - u starých původních slov - v hnízdě, na plátně, na seně, o mase, na kole a u
jmen na -dlo - v jídle, na sedadle, v letadle,
v ustálených výrazech - na jaře, v létě, ve městě.
Koncovku -u mají podstatná jména podvzoru středisko, s kmenotvornou příponou na g, k, ch, h - na středisku, na tágu, na víku, o blahu, o suchu, v uchu, ve středisku.
U některých jmen mohou být obě varianty - v mléku i v mléce, v kožichu i v kožiše.
V 2. pádě množného čísla má podvzor středisko varianty středisek/středisk.
V 6. pádě množného čísla jsou koncovky - ech, - ích, - ách.
Původnější, nyní však nejméně častá je koncovka
-ích - je dnes zachována v podstatě jen u frekventovaného slova středisko - na
střediscích. Lze i na střediskách.
Koncovku -ách najdeme u zdrobnělin se sufixem -(č)ko: o tělíčkách, děvčátkách, dřívkách, srdéčkách.
Základní koncovkou většinou u původních slov je - ech - ve městech, slovech.
Moře - má podvzor sídliště - liší se v 2. p. mn. č. - sídlišť, bojišť. Pohybné -e je u vejce 2. p. jedn. č.: vejce 2. p. mn. č. - vajec
Zdroj: učebnice českého jazyka pro 4. ročník, nakladatelství Fraus
U vzoru kuře je nepravidelnost ve skloňování. S výjimkou 1., č. a 5. pádu je kmen rozšířen v jednotném čísle o -et- a v množném čísle o -at-. Skloňují se podle něj jména mláďat jako štěně, ptáče, mládě, ale i jiná jména: koště, doupě, vole, poupě, hrabě, kníže.
Stavení - podle vzoru se skloňují abstrakta - v plurálu se jich užívá málo, proto nerozlišenost pádů i čísla není tomuto typu na závadu.
Produktivní typ - substantiva verbální, hromadná, místní (Vrchlabí), jiná - vzniklá z předložkových spojení - nadloktí, období, bezpráví.
Podstatná jména oko a ucho jsou v jednotném čísle středního rodu, v množném čísle jsou středního rodu pouze tvary oka a ucha. Tvary oči a uši patří k rodu ženskému.
2. Podstatná jména rodu ženského
Samohláskové vzory jsou žena a růže, souhláskové vzory jsou píseň a kost.
Pokud končí femininum na samohlásku, stačí pro jeho zařazené ke vzoru tvar 1. pádu: škola - žena, kůže - růže.
Souhláskové vzory se liší tvarem 2. pádu (písně - kosti).
Zdroj: učebnice českého jazyka pro 4. ročník, nakladatelství Fraus
Vzor růže má podvzor ulice.
V 2. pádě množného čísla je nulová koncovka (srovnej růží x ulic). Jako podvzor ulice se skloňují zejména domácí jména zakončená na -ice - vánic, slivovic, holubic, lžic, plic, I některá přejatá erudic, justic.
Také některá
jména zakončená na -ile nebo -íle košil, chvil,
mil.
Shodné tvary v téměř celém sg. (kromě 2. pádu) a v 2. množ. č.. mají vzory píseň a kost. Tato poměrně velká formální shoda vede v těch pádech, kde jsou koncovky různé, ke kolísání mezi oběma typy, lze říci, že substantiva postupně přecházejí od starobylého vzoru kost k historicky mladšímu vzoru píseň.
vzoru píseň, v jiných tvary podle vzoru kost, případně mají tvary podle obou vzorů.
Poznámky k jednotlivým femininům -
práce - D a L pl - pracím, o pracích dcera - pozůstatky původního skloňování D a Lsg. dceři
Ve tvarech podstatných jmen ruce, nohy, oči, uši jsou pozůstatky tzv. dvojného čísla neboli duálu, pokud označují části lidského nebo zvířecího těla.
Spojíme-li pak tato podstatná jména označující část lidského nebo zvířecího těla s přídavnými jmény či zájmeny, ovlivňuje duálová koncovka substantiva i jejich koncovky.
Je tedy: s těma jejíma krásnýma štíhlýma nohama,
opil se a vrávoral na vratkých nohou (i nohách).
Pokud však tato podstatná jména označují části věcí, mají pravidelné koncovky.
Stůl se světlými dřevěnými nohami, stůl bez noh, hodinky se svítícími ručičkami...
Nepravidelné je i skloňování podstatných jmen Vánoce a Velikonoce.
Vánoce Velikonoce - Vánoc Velikonoc - Vánocům Velikonocům - o Vánocích Velikonocích -Vánocemi Vánoci Velikonocemi Velikonoci
3. Podstatná jména rodu mužského životného
Podstatná jména rodu mužského životného řadíme jednak k vzorům souhláskovým - tvrdý vzor pán, měkký vzor muž, jednak k vzorům samohláskovým - předseda a soudce.
K tvrdému vzoru pán existují podvzory soused a dělník, které jsou rozlišeny koncovkami
5. pád jednotného čísla: pane, sousede, dělníku
1, pád množného čísla: páni/pánové, dělníci, sousedé
6. pád množného čísla: o pánech, o dělnících, o sousedech
U
měkkého vzoru muž jsou podvzory
učitel, lovec.
Maskulina životná se samohláskovou koncovkou -e patří k měkkému vzoru soudce.
U tvrdého samohláskového vzoru předseda jsou podvzory husita, rikša, sluha.
V 3. a 6. pádě jednotného čísla u vzoru pán je varianta pánu i pánovi, u vzorů muž a soudce varianta muži i mužovi, soudci i soudcovi.
Koncovka -ovi byla původně vyhrazena názvům osob a dodnes je u názvů osob častější. Obě podoby jsou stylově rovnocenné - pánu/ pánovi psu/ psovi soudci /soudcovi.
V případě několikaslovného souřadného výrazu se u prvních členů dává ze stylistických důvodů přednost koncovce kratší, delší koncovka bývá jen u posledního výrazu: panu profesoru doktoru Lumíru Klimešovi.
V 5. pádu u vzoru pán jsou koncovky -e, -u, u vzoru muž -i, -e. Výběr koncovky závisí na zakončení tvarotvorného základu. Základní je u vzoru pán koncovka -e.Koncovku -u mají jména, jejichž tvarotvorný základ končí na zadopatrovou (velární) souhlásku k, g, ch, h: dělníku, biologu, hochu, vrahu.
U
vzoru muž je za základní koncovku považována koncovka -i, jen jména podvzoru lovec, utvořená
slovotvornou příponou -ec, mají koncovku -e, před kterou dochází k hláskové změně - lovec - lovče, otec - otče,
Vzor soudce má tvar 5. pádu shodný s tvarem 1. pádu: soudce, zrádce, správce.
Tato formální nerozlišenost 1. a 5. pádu působí v běžně mluveném jazyce pronikání podob zrádče, můj zachránče - ty jsou však stále hodnoceny jako nespisovné.
V 1. pádě množného čísla je u všech skloňovacích typů možný výběr z koncovek -i, -ové, -é. Substantiva mají buď jen jednu z těchto koncovek, nebo se tvoří varianty s koncovkami -i/-ové, -i/-é.
psi, vlci, tygři...... soudci,
dědové, synové, králové,
muži/mužové, páni/pánové
husité/husiti, demokraté/demokrati, akrobaté/akrobati.... také sousedé/sousedi
Pouze koncovku -é mají činitelská jména s příponou -tel - učitelé, obyvatelská jména na
-an - Pražané.
V 6. pádu množného čísla mají možnost výběru z dvojí koncovky -ech, -ích - pouze tvrdé vzory pán a předseda. Výběr je ovlivněn zakončením tvarotvorného základu.
Dominantní koncovkou je -ech, koncovka -ích je u substantiv, jejichž tvarotvorný základ je zakončen na zadopatrovou souhlásku - o dělnících, u typu předseda u jmen s tvarotvorným základem na souhlásku měkkou o sluzích, o rikších.
Nepravidelně se skloňují podstatná jménastrýc, anděl, manžel, kůň, rodiče, host, lidé, přítel, bratr, kněz.
Podívejte se do Internetové jazykové příručky na tvary tří podstatných jmen.
1. manžel
2. kůň
3. host
4. Podstatná jména rodu mužského neživotného
2. pád jednotného čísla nabízí k výběru koncovky -u nebo -a, případně koncovky obě. Starší koncovka je -a, novější -u. Většina neživotných maskulin zde má -u. Poměrně malá skupina substantiv si zachovala koncovku -a (lesa): např. názvy dnů a měsíců
- do úterka, čtvrtka, zítřka, včerejška, ale do pátku, od ledna, února, ale od listopadu.Jména s variantní koncovkou -u/-a jsou např. názvy geometrických útvarů trojúhelníku/ trojúhelníka, nebo některá další jména budíku / budíka.
U některých z nich je s rozdílnou koncovkou spojen rozdíl významový nebo stylistický:
Postavit něco do prostředka - z jazykového prostředku
z klína (odešlo dítě) - z dřevěného klínu
tohoto roku - do roka a do dne
obsah snu - mluvil ze sna
V 6. páde jednotného čísla se za základní koncovku považuje -u.
Poměrně velké množství substantiv má koncovku -variantní : u/-e(ě) (o) hradu/ (na) hradě - užívání jednotlivých variant není jasně vymezeno. Někdy se uvádí, že v platnosti předmětu bývá koncovka -u, v platnosti příslovečného určení koncovka -e(-ě):
o roku, o jaru, o rybníku, o spisu, o oceánu, o autobusu x v roce, na jaře, v rybníce, ve spise, v autobuse.
Někdy záleží na tom, zda jde o jazykový úzus moravský nebo český. Na Moravě -ě, v Čechách -u.
V 6. pádě množného čísla je základní koncovka -ech. Koncovku -ích má podvzor - o lesích, mají ji substantiva s tvarotvorným základem na g, k, ch, h (o dialozích, na březích...). Nově sem proniká koncovka -ách. Spisovná je jako jedna z variant u zdrobnělin:
na chlebíčcích/ na chlebíčkách, v balíčcích / v balíčkách, v domcích / v domkách.
Mezi vzory hrad a stroj kolísají podstatná jména zakončená na -l: kužel, plevel, kotel aj. a zakončená na -en.
Podstatné jméno den má v 1. pádě množného čísla dva tvary:dny i dni (v přísudku je u obou tvarů -y, tj. dny / dni ubíhaly)
