Adjektiva

1. Adjektiva

Pojmenovávají konstantní příznaky substantiv.

Příznaky vyjadřované adjektivy mohou být

1) vlastnosti substančně pojatých dějů  =  adjektiva kvalitativní (jakostní)

    hořká káva   dobrý učitel   malé dítě

2) vztahy k nějaké substanci, ději, stavu nebo okolnosti, projevují se slovotvorně  = adjektiva  vztahová (relační)

    dospělý člověk - ten, který dospěl    studentský klub - klub patřící studentům, 

    přesvědčivý důkaz - takový, který přesvědčí

2. Kvalitativní adjektiva

Kvalitativní adjektiva vyjadřují vlastnost v užším smyslu. Mají charakter subjektivního hodnocení a formálním výrazem této skutečnosti je fakt, že je lze stupňovat. (krásný, moudrý, hloupý)

Mezi kvalitativními a vztahovými adjektivy existuje dost početná přechodná skupina adjektiv, která vyjadřují kvalitu , nikoli vztah, ale jde o kvalitu vyjádřenou objektivně (slepý, hluchý, věrný). Tato adjektiva je možno stupňovat, avšak zpravidla v přeneseném významu (byla stále slepější k jeho chybám). Jiným typem přechodných adjektiv jsou adjektiva odvozená (horní, vrchní, dolní), která mohou mít různou míru subjektivnosti v závislosti na kontextu, podle toho je někdy lze stupňovat: na nejhořejším schodě, jindy ne: horní vrstvy atmosféry.

Kvalitativní adjektiva i přechodná skupina jsou útvary převážně původní, z dnešního hlediska neodvozené (např. malý, velký, žlutý, zdravý, dobrý, zlý, veselý) nebo jsou odvozeny tak, že dnes už je jejich tvoření neprůhledné: lakomý - původní participium m-ové, které se v češtině nerozvinulo.

3. Relační adjektiva

Vztahová adjektiva (relační) jsou odvozena od různých slovních druhů a vyjadřují vztah k tomu, co je označeno fundujícím slovem: dřevěný - vyrobený ze dřeva,  psací - sloužící k psaní.

Fundujícím slovem může být

• substantivum -  brada – bradatý
• sloveso             opít se – opilý
• adverbium        tam     -  tamní
• předložková vazba  na stěně - nástěnný

Obvykle je stupňovat nelze, protože jejich kvalita bývá udána objektivně. Pokud u některých proniká subjektivní hodnocení, pak je stupňovat lze.  opilý - opilejší  Z této příčiny se stupňují adjektiva podobnostní - vlnitý - vlnitější. Vztahová adjektiva se často stupňují v přeneseném smyslu: Jeho chování bylo tentokrát ještě prkennější než minule.

4. Jmenné skloňování adjektiv

Některá kvalitativní adjektiva mají vedle dlouhých tvarů i tvary krátké, tzv. jmenné  (pouze v N a A sg. a pl.)

šťastný  šťastná  šťastné  - šťasten šťastna šťastno

Jmenné tvary adjektiv jsou původní, složené podoby vznikly na konci praslovanštiny spojením jmenných adjektiv s tvary osobních (pův. ukazovacích zájmen) (splynutí a stažení -  dobra + ja = dobrá   dobro + je = dobré).

Do současné češtiny se dochovaly ze jmenné deklinace pouze zbytky= neproduktivní pozůstatky z minulých jazykových období. Jmenné tvary dnes existují ve všech rodech a číslech, ale pouze v nominativu, velmi zřídka v akuzativu.

                     m              f                n               ma                  mi                 fem              n

1. p.          šťasten        šťastna     šťastno    šťastni            šťastny          šťastny       šťastna          

4. p.         šťastna        šťastnu    šťastno    šťastny            šťastny         šťastny       šťastna      

Krátké tvary se však netvoří od všech adjektiv. Došlo tu k lexikalizaci  jmenných tvarů, tj. k jejich vázanosti jen na určitá adjektiva (např. jisto. dlužen, hoden, zvědav) a také k frazeologizaci, tj. k vázanosti na určité slovní spojení (být věren zásadám, být hotov udělat vše, být pln ochoty, nebýt mocen slova). Jinak tyto tvary působí jako archaismus (stár, mlád). Téměř ke každému tvaru je odpovídající tvar dlouhý, pouze rád nemá dlouhý protějšek.

Krátké i dlouhé tvary utvořené ze stejného základu nejsou vždy významově totožné.

Měl jistou ruku.   x    Byl si tím jist.

Hodný člověk      x    Byl hoden úcty

Hotový oblek       x    Byl hotov zemřít

Prostý život         x    Byl prost viny

Mocný pán          x    Nebyl mocen slova   -    

Krátký tvar většinou vyjadřuje vlastnost jen živých bytostí -   Otec je nemocen  x  Strom je nemocný.

Některé krátké tvary se zařadily k prostředkům vyjadřujícím modální významy: povinen, hotov, hoden, mocen, schopen.

Některé jmenné tvary neutra dnes slouží jako tzv. predikativa - adverbia se stavovým významem: smutno, nutno, možno, chladno. Tato adverbia mají speciální syntaktickou úlohu - jsou charakteristická sepětím se sponou, vyskytují se ve větách stavových, vyjadřujících stavy okolního prostředí nebo stavy a pocity fyziologicko-psychické - je mi smutno, udělalo se mu chladno. Krátké tvary mohou být také v doplňku. Ústup jmenných tvarů z jazyka trvá i dnes. Hovorový jazyk se těmto tvarům vyhýbá zcela.

5. Složené skloňování adjektiv

Složená deklinace (adjektivní)

2 varianty - tvrdá (mladý)  - se souhláskou tvrdou nebo obojetnou před dlouhou kmenotvornou příponou, rozlišenou podle jmenného rodu v 1. pádě č. j. - ý -á -é pl: -í -é -é -á,   adjektiva   slovesná - pečený, umytý, substantivizovaná adjektiva - předplatné, hostinský, osobní vlastní jména Suchý, Utěšená, zeměpisná - Hluboká, Jablonné, jinoslovanská - Tolstoj, Milewski, zájmena jaký, takový, týž...., číslovky - druhý, paterý, dvojnásobný, miliónový...

6. Smíšené skloňování adjektiv

Skloňování smíšené

Přídavná jména individuálně přivlastňovací - tvoří se od maskulin a feminin označujících osoby, popř. jiné živé bytosti, od neuter se netvoří.

Jsou utvořena slovotvornými formanty -ův, -ova, -ovo a -in, -ina, -ino. K nim se připojují deklinační koncovky podle substantivních vzorů - pán, hrad, město, žena   v 1. až 6. sg. a v 1. a 4. pl.,  dílem dlouhá zakončení vzoru mladý v ostatních pádech.       otcův - matčin

Variantní tvar - lokál maskulina a neutra  -otcově/-u    matčině/-u

Zdroj:  učebnice českého jazyka pro 4. ročník, nakladatelství Fraus

Poznámka: v nářečí jihozápadočeském tvary ustrnují - otcovo kabát, otcovo čepice, otcovo pero

Nesklonná adjektiva:  přejatá spisovná i nespisovná:

glazé rukavice,  prima kluk,  fajn člověk,  nóbl ženská.

Svými různými tvary vyjadřují adjektiva stejné mluvnické významy jako substantiva, a nimiž se shodují. Záměrné porušení shody mívá cíl vyjádřit citové zabarvení - chudák stará, chlap mizerná. Děje se tak jen ve spojení adjektiv s životným, nejčastěji osobním substantivem.

7. Stupňování adjektiv

Stupňování adjektiv

patří do tvoření slov

uskutečňuje se

a) pravidelně - slovotvornými prostředky   prostý - prostší - nejprostší

b) nepravidelně - od jiného základu  -  dobrý - lepší - nejlepší

c) opisem   pomocí příslovcí  více, silněji, nejvíce, nejsilněji

                                             více žádoucí,  silněji krátkozraký

1. stupeň  pozitiv  zdravý      2. stupeň komparativ   zdravější    3. stupeň superlativ   nejzdravější.

Nejobtížnější je tvoření komparativů. Obtíže působí poznat, kdy se komparativ tvoří příponou -ší a kdy jen koncovkou -í.

Adjektiva zakončená v kořeni na -d, -t  tvoří komparativ příponou -ší. Odsouvají přitom v pozitivu přípony

-ký                       říd - ký               =                    řid -ší

                                                                             kratší

                                                                             sladší

                                                                             krotší

-ní                        zad- ní                                       zazší / zadnější

-ný                       snad - ný                                    snazší

ale i                      blíz - ký                                     bliž- ší

                               úz - ký                                       už - ší

 -oký                     vys - oký                                    vyš-ší

Jiná adjektiva na - ký tvoří komparativ pouze koncovkou -í, koncová souhláska k kmene se mění v č.

-í// -ejší/-ější

hebký  -  hebčí / hebčejší

mělký  -  mělčí / mělčejší

hezký  -  hezčí

křehký - křehčí / křehčejší

Výjimka:    břitký - břitčí   (i když je v kmeni t).

Souhlásky k, h se na konci slovotvorného základu před příponou -ejší/-ější střídají s č, ž

strohý - strožejší

r s ř - chytrý - chytřejší

sk, ck  s šť, čť  - lidský - lidštější

Před příponou -ší se krátí dlouhá samohláska základu   - krátký - kratší, před příponou -ejší/-ější délka zůstává - krásný - krásnější.

2. stupně se užívá také když nejde o srovnání, ale o absolutní vyjádření stupně nějaké vlastnosti - elace - elativ - Po ulici jde starší muž.