Neohebné slovní druhy

1. Příslovce

Příslovce

- neohebné, plnovýznamové
- vyjadřují okolnosti děje nebo vlastnosti
- odvození od adjektiv (dobrý → dobře), od zájmen => zájmenná příslovce (kdo → kde, kam)
- ve větě obvykle jako příslovečné určení (odešel rychle) nebo neshodný přívlastek (cesta pěšky)

Druhy:

– místa: doma, nahoru, tudy
- času: večer, občas, dosud
- způsobu: pěkně, takto, jak
míra: velmi, kolik, tolik
zřetel: početně, politicky, váhově
- příčiny: schválně, proto, úmyslně
- ustrnulá příslovce (vznikly ustrnutím prostého pádu podstatného jména): vleže, vstoje, domů, dolů

2. Předložky

Předložky
- neohebné, významově nesamostatné
- spojeny se substantivem - předložková vazba
- součást příslovečného určení (skočil do vody), předmětu (toužila po dítěti), přívlastku  (váza na květiny)
- podle původu - vlastní (primární) - s, z, v, do, při, nad
- nevlastní (sekundární, vznikly slovnědruhovým přechodem od jiných slovních druhů) - od substantiv (kolem), od příslovcí (proti, uvnitř), víceslovné (na rozdíl od)

Pojí se –

3. Spojky

Spojky
-neplnovýznamové, ke spojování vět a větných členů
1, souřadicí (parataktické) – k vyjádření vztahu koordinace (= přiřazování) mezi členy několikanásobného větného členu, mezi větami v souvětí souřadném, mezi souřadně spojenými větami vedlejšími.
- slučovací - a, i, ani, jak-tak, hned-hned, jednak-jednak (Chutnají mu jablka a hrušky.)
- stupňovací - i, ba, dokonce, nejen-ale i
- odporovací - ale, avšak, sice-ale (Chtěl jsem vás navštívit, ale nevyšel mi čas.)
- vylučovací - nebo, buď-nebo (Půjdeš s námi, nebo zůstaneš doma?)
- vysvětlovací - vždyť, totiž

2, podřadicí (hypotaktické), vyjadřují významovou závislost, vztah k větě řídící.
- příčinný - protože, jelikož (Nikam nepůjdu, protože nemám čas.)
- účelový – aby (Odešel, aby nakoupil.)
- účinkový - až, takže
- podmínkový - jestli, kdyby, -li (Chcete-li jít s námi, musíte si pospíšit.)
- přípustkový - ač, třebaže, i když (I když jsme se všichni snažili, utkání jsme prohráli.)
- časový - když, jakmile, zatímco (Jakmile se vrátím, půjdeme si zahrát volejbal.)
- způsobový - tím-že, jako by (Vlekl se jako hlemýžď.)
- prostředkový - tím-že
- výjimkový - leda
- zřetelový - z hlediska
- před spojkami spojujícími větné členy píšeme zpravidla čárku
- před spojkami a, i, ani, nebo čárku nepíšeme ve vztahu slučovacím (Petr i Pavel)

4. Částice

Částice
- nejsou větným členem, neohebné slovní druhy
- uvozují samostatné věty, vyjadřují významové a citové odstíny
- př .: ano, ne, ať, kéž, nechť, což, pak, jen (Ať se brzy vrátíš. Jen aby se to povedlo.)
- ve funkci částic jsou i původní spojky, nespojují-li věty, ale uvozují samostatnou větu  (Ale to je překvapení. Že si to necháš líbit)

-mohou zdůrazňovat či vytýkat člen, před kterým stojí:   Myslel jsem právě na něj.

5. Citoslovce

Citoslovce

- vyjádření nálad (ach, fuj), vůle (hej, hybaj)
- označení zvuků (bum, cink, haf)
- mohou se jimi stát původní substantiva (bože, běda)
- nejsou větným členem, tvoří jednočlennou větu (bývá oddělena čárkami) – Křáp, hrnek se rozbil. 
- někdy ve funkci přísudku (Žába žbluňk do vody.) nebo podmětu (Buch buch se ozývalo zvenčí.)