Tvoření slov a stavba slova

1. Slovotvorný rozbor

Slovo se jevilo jako utvořené z kořene -les- připojením předpony pra- a přípony -ní. Navozovala se představa, že nová česká slova vlastně vznikají z kořene (připojováním předpon nebo přípon). Ve skutečnosti takto slova nevznikají.

Cílem slovotvorného rozboru je, aby žáci pochopili, jak vznikají nová slova. Je to rozbor dynamický. Nová slova vznikají ze slova (slov) v jazyce existujících, nikoli z kořene.

"Rozboru slovotvorného využijeme např. tehdy, rozhodujeme-li o pravopisu slov, u kterých bychom obtížně hledali kořen, např. slovo obyčejný je odvozeno od slova obyčej , ke slovu neúspěšný je základovým slovem slovo úspěšný , potřebujeme-li zjistit, zda můžeme použít slovo verneovka; vernovka: Verneovka je odvozeno od psané podoby jména autora, Vernovka je odvozeno od vyslovené podoby."

(Český jazyk pro 6. ročník ZŠ a příslušný ročník víceletých gymnázií, 1. díl - Učivo o jazyce, Hana Hrdličková a kol., ALTER 1998, s. 15.)

Zatímco rozbor stavby slova (viz následující studijní článek) lze provádět na kterémkoli tvaru slova (pralesního, pralesních, pralesnímu), slovotvorný rozbor vždy jen na základním tvaru slova (pralesní). Základním tvarem sloves je infinitiv, základním tvarem podstatných jmen je tvar 1. pádu čísla jednotného (s výjimkou podstatných jmen pomnožných), základním tvarem přídavných jmen je tvar 1. pádu čísla jednotného rodu mužského.

Není tedy didakticky správné položit otázku - Jak byla utvořena slova pralesních, učitelku, vyřešil, překrásná? Vhodná je otázka - Jak byla utvořena slova pralesní, učitelka, vyřešit, překrásný?

V prvním kroku analyzování libovolného slova musíme určit, zda je slovo utvořené na základě jiného slova, resp. jiných slov, nebo zda jde o slovo neutvořené, prvotní. Takové slovo ze slovotvorného rozboru vyloučíme.

Druhým krokem slovotvorného rozboru je tedy najít slovo základové. Při tom je důležité uvědomit si, že slovotvorný vztah má dvě stránky:

Význam zkoumaného slova lze vysvětlit z významu slova základového, ale je třeba přitom vzít v úvahu i to, že utvořené slovo má se slovem základovým nejvíce hlásek společných.

Vyorávač je člověk, který vyorává, nikoli oře, základovým slovem je tedy slovo vyorávat.

vyorávač

vyorávat

Z hlediska formálního je nutná shoda v hláskové stavbě částí slov.

Významová stránka je také důležitá, aby žáci nevytvářeli náhodná spojení podle nějaké formální shody.

Mylně jsou tedy uvedena základová slova v následujících příkladech.

např. podvodník košatý

vodník šaty

Význam utvořeného slova vysvětlujeme rozvinutím jeho slovotvorného významu:

dobrák je dobrý člověk, nožíř je osoba, která brousí nože, listonoš je člověk, který nosí listy, nikoli člověk, který doručuje poštu.

Slovotvorný rozbor je tedy také vhodný k tomu, abychom pomocí slova základového, resp. slov základových, zjistili význam slova odvozeného, resp. složeného.

Někdy slovo svůj původní lexikální význam nemá, nabylo nového významu, který se lexikalizoval, který u něj převládl. Zelenina není jenom zelená.

Při vyhledávání slov základových se uplatňuje logicko-myšlenkový postup komparace:

Zdroj obrázku: HÁJKOVÁ, Eva a Věra KOČÁRKOVÁ. Český jazyk pro 5. ročník základní školy. Pracovní sešit.

Jakých chyb se žáci při hledání slov dopouštějí? Nejčastěji nevezmou v úvahu obě stránky slovotvorného vztahu, tj. formální i významovou (podvodník - vodník, košatý - šaty, traktoristka - traktor). Někdy mají tendenci chybně uvést jako základové slovo jiné slovo příbuzné (příkaz - rozkaz). Můžeme se setkat i s naivními pokusy o výklad slova (slepota ze slepené oči, příkaz ze spojení přísné kázání). Některá krátká slova považují mylně za neodvozená, primární (lov, hon).

Měli by tedy dostat informaci, že dějová podstatná jména jsou v češtině utvořena od sloves (slovo lov bylo utvořeno ze základového slova lovit, slovo hon bylo utvořeno ze základového slova honit). Musí také vědět, že příslovce vznikají z přídavných jmen, nikoli naopak. (slovo pěkně bylo utvořeno ze základového slova pěkný).

Je třeba upozornit i na to, že z jednoho základového slova může být utvořeno více různých slov. Vznikají pak tzv. slovotvorná hnízda. V  animaci je naznačeno postupné vytváření takového slovotvorného hnízda.

Třetím krokem ve slovotvorném rozboru je vyčlenění slovotvorného základu a slovotvorných prostředků. Ke správné realizaci tohoto kroku je třeba upozornit žáky na některé důležité okolnosti.

a) Mluvnická koncovka základového slova se nestává součástí slovotvorného základu, proto ji škrtneme. Slovotvorný základ je ta část základového slova, která vstupuje do slova utvořeného. Slovotvorné prostředky odlišují slovo utvořené od slova základového.

b) Ve všech předcházejících případech byl slovotvorný základ do utvořeného slova přijat beze změny. Následuje příklad slova, kdy při slovotvorném procesu dochází k hláskové změně.

Žáci by měli na základě zkušenosti mít v povědomí, které hlásky tvoří alternující dvojice.

Podívejte se na  animaci znázorňující slovotvorný rozbor slov učitelčin - učitelka - učitel.

Je tedy patrné, že pojem kořen slova nepatří do slovotvorného rozboru. Kořen je ta část slova, která je společná všem slovům příbuzným. Je to pojem užívaný při rozboru stavby slova. Tímto rozborem se zabývá třetí studijní článek této kapitoly.

V následující ukázce se podívejte na tabulku, v níž je patrný rozdíl mezi pojmy slovotvorný základ a kořen slova. Pouze u některých slov se slovotvorný základ shoduje s kořenem slova.

2. Slovotvorné způsoby

Jak lze co nejjednodušším způsobem vysvětlit rozdíl mezi jednotlivými slovotvornými způsoby? Jak vyplývá z předchozího studijního článku, velmi jednoduše, pomocí pojmu základové slovo.

Je-li slovo utvořeno z jediného základového slovo, je slovotvorným způsobem odvozování, je-li slovo utvořeno ze dvou či více základových slov, je slovotvorným způsobem skládání. Třetím slovotvorným způsobem je zkracování, tj. tvoření slov z několikaslovných pojmenování.

Velmi obtížné je poznat slovo odvozené, jestliže v předchozím slovotvorném řetězci je složenina.

Příklady:

1. Černovláska je černovlasá dívka; slovo černovláska bylo utvořeno z jediného základového slova černovlasý, je to tedy slovo odvozené.

2. Jazykovědný je takový (např. problém), který se týká jazykovědy; slovo jazykovědný bylo utvořeno z jediného základového slova jazykověda, je to tedy slovo odvozené.

Jak naznačit slovotvorný rozbor slov složených?

Ukázka slovotvorného rozboru slov složených:

Zdroj obrázků:  Jana Vejvodová

V dalším kroku pak žáci mohou rozlišovat složeniny vlastní a nevlastní.

3. Slovotvorné postupy

Slovotvorné postupy  jsou vymezeny  podle typu slovotvorného formantu takto:

• prefixace  (předponové tvoření),
• sufixace (příponové tvoření),
• koncovkové tvoření,
• kombinované tvoření  (předponou a příponou  nebo předponou a koncovkou),
• tvoření kmenotvorným sufixem.
  

3.1. Předponové tvoření (prefixace)

Při tomto tvoření se celé slovo základové stává slovotvorným základem.

Zdroj obrázků:  Jana Vejvodová

Velmi často se stává, za slovo utvořené předponou jsou považována všechna slova, v nichž se předpona vyskytuje. Je třeba vysvětlit, že tomu tak není a vždy zdůvodnit rozvinutím slovotvorného významu slova.

Např. slovo rozkaz vyjadřuje výsledek děje pojmenovaný slovesem rozkázat. Nebylo tedy utvořeno předponou, ale nulovou koncovkou.

Stejně byla utvořena i další dějová substantiva, jako např. výskok (ze slovesa vyskočit), přístup (ze slovesa přistoupit), náznak (ze slovesa naznačit).

Je velmi žádoucí všímat si významu jednotlivých předpon.

Příklad:

Předpona pra- ve slově prales má význam starobylosti, zatímco předpona pra- ve slově pranepatrný zesiluje význam.

Velmi vhodná jsou k tomu cvičení, v nichž se pracuje se slovesy označujícími pohyb.

Příklady:

"Základní význam slovesa jet je "(o člověku) pohybovat se, a to nikoli po nohou, nýbrž na nějakém dopravním prostředku". Napište, jak pozměnil základní význam tohoto slovesa vlivem předpon:

dojet, přejet, projet, přijet, vyjet

Co všechno může vyjadřovat předpona do- u sloves?

1) směr k něčemu nebo dovnitř něčeho: dojít k lesu, donést do pokoje

2) zakončení něčeho: dopsat dopis = dokončit dopis, dopsat = dokončit

psaní, dovařit oběd = dokončit přípravu oběda

3) přivést k (žádoucí) úplnosti (třeba i dodatečně): dolít sklenici = úplně

naplnit

4) dosáhnout žádoucího výsledku: dosáhnout cíle."

(Čechová, M. - Oliva, K.: Hrátky s češtinou. SPN. Praha 1993, s. 40)

3.2. Příponové tvoření (sufixace)

Při tomto slovotvorném postupu je slovotvorným prostředkem přípona.

Podívejte se na ukázku Co dovedou přípony z pracovního sešitu Čeština pro 5. ročník základní školy, Pracovní sešit, E. Hájková - V. Kočárková, Jinan 1993, s. 30.

3.3. Koncovkové tvoření

Zdroj obrázků:  Jana Vejvodová

Dříve se ve slovotvorbě pokládala část -í za příponu, v morfologii za koncovku. V novém pojetí slovotvorby je -í koncovka. Dějová podstatná jména jako rozkaz, podraz, výskok apod. jsou tedy utvořena od sloves (rozkázat, podrazit, vyskočit), a to nulovou koncovkou.

3.4. Kombinované tvoření

Předponově-příponové tvoření:

Zdroj obrázků:  Jana Vejvodová

Předponově-koncovkové tvoření:

Zdroj obrázků:  Jana Vejvodová

3.5. Tvoření kmenotvorným sufixem

Zdroj obrázků:  Jana Vejvodová

4. Rozbor stavby slova

Zatímco rozbor slovotvorný je dynamický, dvojčlenný, rozbor stavby slova (morfematický) je statický, vícečlenný. Jeho cílem je rozčlenit slovo na nejmenší členitelné stavební části, tzv. morfémy.

Při tomto rozboru žák uplatňuje analyticko-syntetického logicko-myšlenkového postupu. Využíváme ho při hledání příbuznosti slov a při nácviku určitých jevů pravopisu lexikálního.

Např. pravopis slova bezzubý si žák osvojí tehdy, když si uvědomí, že ve stavbě slova je předpona bez- a kořen zub, že tedy musí napsat dvě z.

bez - zub - ý

předpona kořen koncovka

K tomu, aby žák správně provedl rozbor stavby slova, měl by nejprve zvládnout rozbor slovotvorný. (Rozvine slovotvorný význam slova - bezzubý je takový, který je bez zubů.)

Podívejte se na animaci, která naznačuje, jak slovotvorný rozbor pomáhá správně provést rozbor stavby slova.

Přestože je rozbor slovotvorný důležitější pro pochopení logiky jazyka než rozbor stavby slova a jeho zvládnutí je předpokladem pro správné provedení rozboru stavby slova, ve školní praxi se paradoxně začíná rozborem morfematickým. Na 1. stupni ZŠ žáci nejprve hledají ve slově kořen, tj. část slova společnou všem slovům příbuzným, část před kořenem označí pojmem část předponová, část za kořenem označí pojmem část příponová.

Kořen je nositelem jádra slovního významu. Když žáci 1. stupně vydělují ve slovech kořen, provádějí to často mechanicky, považují za kořen libovolnou část slova, která může existovat samostatně, takže např. ve slově mlékárna uvádějí jako kořen lék. Rozvinutí slovotvorného významu pomůže žákovi pochopit, proč je takové řešení chybné. (Mlékárna je místo, kde se vyrábí nebo prodává mléko.)

Vyčlenění kořene slova bývá na 1. stupni ZŠ intuitivní. Žáci píší pod sebe slova příbuzná a společnou část pak dají do rámečku a označí jako kořen.

Nedostatečné množství nalezených slov příbuzných může vést k chybnému vyčlenění kořene. (Chybně: učitel, učitelka, učit, učitelský, naučit vyučit, doučit, zaučit - společná část -uči-. Správně: učitel, učitelka, učit, učitelský, naučit vyučit, doučit, zaučit, učeň, učební, učebnice - společná část -uč-).

Teprve ve fázi, kdy už si žáci mohou uvědomit celý slovotvorný řetěz, odstraníme intuici a řešení založíme na logické úvaze - mydlinka je malá mydlina, slovo mydlina vzniklo od slovesa mydlit - výsledek děje, sloveso mydlit vzniklo jako název činnosti od základového podstatného jména mýdlo, slovem mýdlo slovotvorný řetězec nekončí, mýdlo je prostředek k mytí, vzniklo od základového slovesa mýt, kořenem ve slově mydlinka je tedy -my-.

Rozbor stavby slova provádíme vždy od konce slovního tvaru. Na jeho konci stojí tvarotvorné sufixy. Na konci jmen stojí pádová koncovka, někdy může být nulová. Žáci ji poznají tak, že se mění při ohýbání.

Př: řed - i - tel - k - ou

řid - i - č - 0

s - pis - ova - tel - sk - ý

U slovesných tvarů mohou být tři typy koncovek:

a) osobní - pones - eš, děl - áte, trp - ím

b) rodová - vychoval - 0, vychoval - a, vychoval - o

c) infinitivní - předěla - t

Je rozhodně obtížné provádět rozbor stavby slovesných tvarů, zejména těch, které vznikly z kmene minulého, v učebnicích se tedy s rozborem těchto tvarů žáci nesetkají, je to nepřiměřeně náročné. Není však správné označovat -l v příčestí činném jako koncovku (-l- je nefinální tvarotvornou příponou).

Ve školní praxi je nutné určité zjednodušující pojetí osobní koncovky. Z hlediska diachronního najdeme ve tvaru trpím kmenotvornou příponu í a osobní koncovku m. Ve škole se však kmenotvorný sufix přítomného kmene pokládá za součást koncovky (tzv. komplexní osobní koncovka: vez - eš, pros - í, nes - eme, vol - áte, děl - ají, děl - ejte).

Přípony mohou být různého druhu.

Slovotvorné přípony jsou slovotvorným prostředkem, kterým se tvoří nová slova. Jak jste mohli vidět už v první animaci tohoto studijního článku, někdy se ve slově tyto přípony hromadí.
želez - n - ič - ář - sk - ý

Kmenotvorné přípony přiřazují slovo k určitému typu ohýbání.

Jak už bylo řečeno, ve školní praxi splývá kmenotvorná přípona kmene přítomného s osobní koncovkou.

V příčestí jsou kmenotvorné přípony kmene minulého před nefinálními tvarotvornými příponami.

Příklad: uč - i - l - a děl - a - l - i sáz - e - n - o

Tyto přípony můžeme najít i ve jménech, v jejichž slovotvorném řetězci lze najít sloveso.

uč - i - tel - sk - ý vy - chov - a - tel - k - a

Z hlediska diachronního najdeme kmenotvorné přípony také u přídavných jmen, odlišují tvrdé a měkké skloňování.

Srovnejte:

mlad - ý - 0 jarn - í - 0

mlad - é - ho jarn - í - ho

mlad - é - mu jarn - í - mu

mlad - é - ho jarn - í - ho

(mlad - ý - 0) (jarn - í - 0)

o mlad - é - m o jarn - í - m

mlad - ý - m jarn - í - m

Ve škole však opět pro zjednodušení splývá kmenotvorná přípona s pádovou koncovkou (mlad - ého, jarn -ímu...).

Předpony jsou buď slovotvorné (u-, při-, vy-, na-, ne-, pře-, do-, za-dělat), nebo tvarotvorné (po-jedu, pů-jdu, po-jeď). Slovotvornými předponami se vytvářejí nová slova, tvarotvorné předpony slouží k vytvoření tvarů futura či imperativu u sloves s významem pohybu.