Teorie obnovy
| Website: | Moodle ZČU |
| Kurs: | KET/S Spolehlivost - šablona |
| Buch: | Teorie obnovy |
| Gedruckt von: | Invitado |
| Datum: | Montag, 19. Oktober 2026, 17:41 |
Beschreibung
Výpočty spolehlivosti v předchozích kapitolách se týkaly systémů pracujících do první poruchy systému. Skutečné systémy se po vzniku poruchy obnovují a pokračují v provozu. Obnovu je možné uskutečnit výměnou objektu za náhradní nebo opravit. Obvykle se oprava považuje za účelnou tehdy, když průměrná cena opravy a náhradních částí je malá vůči pořizovací ceně objektu.
Provoz obnovovaného systému lze popsat jako posloupnost dob provozu a dob obnovy. Okamžiky poruch a obnov jsou náhodné, příslušný náhodný proces se nazývá proces obnovy. Obnovou rozumíme navrácení fyzikálních a spolehlivostních vlastností objektu, které měl před poruchou. Pro popis procesů obnovy se zavádějí některé postupy a metody v souhrnu nazývané teorie obnovy.
1. Teorie obnovy
Obnovované objekty jsou objekty, u nichž po vniku poruchy lze obnovit jejich provozuschopnost, tj. takový stav, ve kterém jsou schopny plnit stanovené funkce a dodržovat hodnoty parametrů v mezích stanovených v jejich technické dokumentaci. Při zkoumání spolehlivosti obnovovaných objektů se obvykle vychází z těchto zjednodušujících předpokladů:
- procesem obnovy dochází k obnovení původních funkčních a spolehlivostních vlastností objektů
- v objektech se vyskytující náhodné jevy (doby bezporuchového provozu, doby obnovení provozuschopnosti) vykazují statisticky určité rozdělení pravděpodobnosti jejich projevů (např. exponenciální, normální, Weibullovo) – tzv. parametrické předpoklady
- platí dvoustavový model, tj. objekt vykazuje dva výrazné provozní stavy (provozuschopný stav a stav poruchového prostoje) a k přechodu z jednoho do druhého stavu dochází okamžitě
- náhodné jevy (doby bezporuchového provozu a doby obnovy) jsou vzájemně nezávislé.
Při platnosti uvedených předpokladů lze spolehlivostní chování obnovovaných objektů modelovat dvouhodnotovou náhodnou funkcí g(t) definovanou na definičním oboru D Î <0, 1 >:
g(t) = 1 objekt v čase t je bez poruchy (tj. v provozuschopném stavu)
g(t) = 0 objekt v čase t má poruchu (tj. je v poruchovém stavu)
Průběh funkce g(t) je určen posloupností náhodných veličin xi, pi, i = 1,2,... s významem
xi je náhodná doba bezporuchového provozu, měřená od okamžiku ukončení obnovy po (i - 1) poruše do okamžiku vzniku i-té poruchy (pro i = 1 měřená od okamžiku prvního uvedení do provozu)
pi je náhodná doba obnovy po vzniku i-té poruchy
Při platnosti uvedených předpokladů jsou xi a pi vzájemně nezávislé náhodné veličiny (tj. náhodné okamžiky vzniků poruch a ukončení obnov jsou nezávislé), náhodný proces určený jejich posloupností x1, x2, p1, p2 ... se nazývá proces obnovy. Pro popis procesu obnovy se dělí podle délky dob obnov vzhledem k délkám dob bezporuchového provozu na dvě skupiny
a) Jednoduchý proces obnovy, tj. proces s okamžitou obnovou, je proces obnovy se zanedbatelnou délkou doby obnovy vzhledem k době bezporuchového provozu
b) Obecný proces obnovy je proces obnovy s konečnou a nezanedbatelnou délkou doby obnovy vzhledem k době bezporuchového provozu.
1.1. Obnovované objekty s jednoduchým procesem obnovy
Grafická interpretace jednoduchého
procesu obnovy se nazývá také proud
poruch.
Za
předpokladu, že náhodné veličiny ξ1, ξ2,….. ξr (bezporuchový
provoz) jsou
vzájemně nezávislé a mají stejná rozdělení pravděpodobnosti určená distribuční
funkcí F(t):
Pokud
má doba provozu exponenciální
rozdělení (prvky
s konstantní intenzitou poruch),
má
počet obnov Poissonovo
rozdělení a
pravděpodobnost n poruch je dána vztahem:
1.2. Obnovované objekty s obecným procesem obnovy
Obecný proces obnovy vyjadřuje úplný cyklus činností obnovovaného objektu, tj. střídající se posloupnost jevů ξi (dob bezporuchového provozu) a následných jevů pi (dob obnovy provozuschopnosti).
Základní předpoklady - náhodné veličiny ξi, resp. pi, jsou vzájemně nezávislé a mají stejné zákony rozdělení pravděpodobnosti, popsané distribučními funkcemi F(t) pro ξi, respektive G(t) pro pi nebo hustotami pravděpodobnosti f(t), respektive g(t).
Ukazatelem spolehlivosti může být funkce obnovy H(t) – střední počet obnov v časovém intervalu 0 až t nebo hustota obnov:
kde
F0r
je distribuční funkce náhodné veličiny
a platí pro ni:
-
- distribuční funkce pro poruchy
-
- distribuční funkce pro obnovy
1.3. Ukazatelé spolehlivosti obnovovaných systémů
Obdobně jako v případě neobnovovaných sytém, tak i zde je možno spolehlivost kvantifikovat pomocí ukazatelů spolehlivosti. Mezi základní ukazatele se řadí:
- střední doba bezporuchového provozu / intenzita poruch
- střední doba obnovy provozuschopnosti / intenzita obnov
- součinitel pohotovosti - jeden z nejvýznamnějších ukazatelů, který je definován jako pravděpodobnost, že objekt bude v časovém okamžiku, kdy je po něm požadována činnost, pro níž je určen, v provozuschopném stavu.
- součinitel obnovy
- součinitel prostoje
- součinitel technického využití
- součinitel operační pohotovosti - ppst., že ustálený proces obnovy zařízení poběží určitý čas bez poruchy
1.4. Součinitel pohotovosti
- součinitel pohotovosti je analogickým parametrem k pravděpodobnosti bezporuchového provozu u neobnovovaných systémů. Jedná se o časově závislý parametr, který se liší s ohledem na stav, ve kterém se výrobek nachází na začátku provozu (provoz, porucha).
Pro ustálenou hodnotu poté platí následující vztah, který je vyjádřen pomocí parametrů intenzity poruch a obnov. S ohledem na známé souvislosti mezi parametry intenzit a časů je možno tento vztah vyjádřit i pomocí doby bezporuchového provozu a doby obnovy.