Teorie obnovy

Website: Moodle ZČU
Kurs: KET/S Spolehlivost - šablona
Buch: Teorie obnovy
Gedruckt von: Invitado
Datum: Montag, 19. Oktober 2026, 17:41

Beschreibung

Výpočty spolehlivosti v předchozích kapitolách se týkaly systémů pracujících do první poruchy systému. Skutečné systémy se po vzniku poruchy obnovují a pokračují v provozu. Obnovu je možné uskutečnit výměnou objektu za náhradní nebo opravit. Obvykle se oprava považuje za účelnou tehdy, když průměrná cena opravy a náhradních částí je malá vůči pořizovací ceně objektu.

Provoz obnovovaného systému lze popsat jako posloupnost dob provozu a dob obnovy. Okamžiky poruch a obnov jsou náhodné, příslušný náhodný proces se nazývá proces obnovy. Obnovou rozumíme navrácení fyzikálních a spolehlivostních vlastností objektu, které měl před poruchou. Pro popis procesů obnovy se zavádějí některé postupy a metody v souhrnu nazývané teorie obnovy.


1. Teorie obnovy

Obnovované objekty jsou objekty, u nichž po vniku poruchy lze obnovit jejich provozuschopnost, tj. takový stav, ve kterém jsou schopny plnit stanovené funkce a dodržovat hodnoty parametrů v mezích stanovených v jejich technické dokumentaci. Při zkoumání spolehlivosti obnovovaných objektů se obvykle vychází z těchto zjednodušujících předpokladů:

  •   procesem obnovy dochází k obnovení původních funkčních a spolehlivostních vlastností objektů
  •   v objektech se vyskytující náhodné jevy (doby bezporuchového provozu, doby obnovení provozuschopnosti) vykazují statisticky určité rozdělení pravděpodobnosti jejich projevů (např. exponenciální, normální, Weibullovo) – tzv. parametrické předpoklady
  •   platí dvoustavový model, tj. objekt vykazuje dva výrazné provozní stavy (provozuschopný stav a stav poruchového prostoje) a k přechodu z jednoho do druhého stavu dochází okamžitě
  •   náhodné jevy (doby bezporuchového provozu a doby obnovy) jsou vzájemně nezávislé.

Při platnosti uvedených předpokladů lze spolehlivostní chování obnovovaných objektů modelovat dvouhodnotovou náhodnou funkcí  g(t) definovanou na definičním oboru D Î <0, 1 >:

g(t) = 1 objekt v čase t je bez poruchy (tj. v provozuschopném stavu)

g(t) = 0 objekt v čase t má poruchu (tj. je v poruchovém stavu)


Průběh funkce g(t) je určen posloupností náhodných veličin xi, pi, i = 1,2,... s významem

xi je náhodná doba bezporuchového provozu, měřená od okamžiku ukončení obnovy po (i - 1) poruše do okamžiku vzniku i-té poruchy (pro i = 1 měřená od okamžiku prvního uvedení do provozu)

pi je náhodná doba obnovy po vzniku i-té poruchy

Při platnosti uvedených předpokladů jsou xi a pi vzájemně nezávislé náhodné veličiny (tj. náhodné okamžiky vzniků poruch a ukončení obnov jsou nezávislé), náhodný proces určený jejich posloupností x1, x2,  p1, p2 ... se nazývá proces obnovy. Pro popis procesu obnovy se dělí podle délky dob obnov vzhledem k délkám dob bezporuchového provozu na dvě skupiny

a)      Jednoduchý proces obnovy, tj. proces s okamžitou obnovou, je proces obnovy se zanedbatelnou délkou doby obnovy vzhledem k době bezporuchového provozu

b)      Obecný proces obnovy je proces obnovy s konečnou a nezanedbatelnou délkou doby obnovy vzhledem k době bezporuchového provozu.



1.1. Obnovované objekty s jednoduchým procesem obnovy

- objekt zahájí provoz v čase t=0 a je v bezporuchovém provozu po náhodnou dobu ξ1, kdy dojde k poruše a současně je okamžitě provedena obnova.
- jednoduchý proces obnovy (tj. proces s okamžitou obnovou) je určen posloupností náhodných veličin ξ1, ξ2, ….

Grafická interpretace jednoduchého procesu obnovy se nazývá také proud poruch.

Za předpokladu, že náhodné veličiny ξ1, ξ2,….. ξr (bezporuchový provoz) jsou vzájemně nezávislé a mají stejná rozdělení pravděpodobnosti určená distribuční funkcí F(t):

                     


Pokud má doba provozu exponenciální rozdělení (prvky s konstantní intenzitou poruch), má počet obnov Poissonovo rozdělení a pravděpodobnost n poruch je dána vztahem:

   pravděpodobnost n–té poruchy



1.2. Obnovované objekty s obecným procesem obnovy

Obecný proces obnovy vyjadřuje úplný cyklus činností obnovovaného objektu, tj. střídající se posloupnost jevů ξi (dob bezporuchového provozu) a následných jevů pi (dob obnovy provozuschopnosti).


Základní předpoklady - náhodné veličiny ξi, resp. pi, jsou vzájemně nezávislé a mají stejné zákony rozdělení pravděpodobnosti, popsané distribučními funkcemi F(t) pro ξi, respektive G(t) pro pi nebo hustotami pravděpodobnosti f(t), respektive g(t).

Ukazatelem spolehlivosti může být funkce obnovy H(t) – střední počet obnov v časovém intervalu 0 až t nebo hustota obnov:

                              

kde F0r je distribuční funkce náhodné veličiny  

a platí pro ni:

- 

- distribuční funkce pro poruchy 

- 

- distribuční funkce pro obnovy





1.3. Ukazatelé spolehlivosti obnovovaných systémů

Obdobně jako v případě neobnovovaných sytém, tak i zde je možno spolehlivost kvantifikovat pomocí ukazatelů spolehlivosti.  Mezi základní ukazatele se řadí:

  • střední doba bezporuchového provozu / intenzita poruch


  • střední doba obnovy provozuschopnosti / intenzita obnov


  • součinitel pohotovosti - jeden z nejvýznamnějších ukazatelů, který je definován jako pravděpodobnost, že objekt bude v časovém okamžiku, kdy je po něm požadována činnost, pro níž je určen, v provozuschopném stavu.
  • součinitel obnovy


  • součinitel prostoje


  • součinitel technického využití

      

  • součinitel operační pohotovosti - ppst., že ustálený proces obnovy zařízení poběží určitý čas bez poruchy



1.4. Součinitel pohotovosti

  • součinitel pohotovosti je analogickým parametrem k pravděpodobnosti bezporuchového provozu u neobnovovaných systémů. Jedná se o časově závislý parametr, který se liší s ohledem na stav, ve kterém se výrobek nachází na začátku provozu (provoz, porucha). 


Pro ustálenou hodnotu poté platí následující vztah, který je vyjádřen pomocí parametrů intenzity poruch a obnov. S ohledem na známé souvislosti mezi parametry intenzit a časů je možno tento vztah vyjádřit i pomocí doby bezporuchového provozu a doby obnovy.