Přehled výuky výchovy ke zdraví na základní škole

1. Obsah učiva vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví

Obsah učiva vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví je obsažen v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Výchova ke zdraví je vzdělávací obor, který je zařazen do vzdělávací oblastí Člověk a zdraví spolu se vzdělávacím oborem Tělesná výchova. Obsah vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví bude v dalších podkapitolách  podrobně představen. 

1.1. Očekávané výstupy vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví na 2. stupni ZŠ

OČEKÁVANÉ VÝSTUPY - ŽÁK: 

VZ-9-1-01 respektuje přijatá pravidla soužití mezi spolužáky i jinými vrstevníky a přispívá k utváření dobrých mezilidských vztahů v komunitě 

VZ-9-1-02 vysvětlí role členů komunity (rodiny, třídy, spolku) a uvede příklady pozitivního a negativního vlivu na kvalitu sociálního klimatu (vrstevnická komunita, rodinné prostředí) z hlediska prospěšnosti zdraví 

VZ-9-1-03 vysvětlí na příkladech přímé souvislosti mezi tělesným, duševním a sociálním zdravím; vysvětlí vztah mezi uspokojováním základních lidských potřeb a hodnotou zdraví 

VZ-9-1-04 posoudí různé způsoby chování lidí z hlediska odpovědnosti za vlastní zdraví i zdraví druhých a vyvozuje z nich osobní odpovědnost ve prospěch aktivní podpory zdraví 

VZ-9-1-05 usiluje v rámci svých možností a zkušeností o aktivní podporu zdraví VZ-9-1-06 vyjádří vlastní názor k problematice zdraví a diskutuje o něm v kruhu vrstevníků, rodiny i v nejbližším okolí 

VZ-9-1-07 dává do souvislostí složení stravy a způsob stravování s rozvojem civilizačních nemocí a v rámci svých možností uplatňuje zdravé stravovací návyky 

VZ-9-1-08 uplatňuje osvojené preventivní způsoby rozhodování, chování a jednání v souvislosti s běžnými, přenosnými, civilizačními a jinými chorobami; svěří se se zdravotním problémem a v případě potřeby vyhledá odbornou pomoc 

VZ-9-1-09 projevuje odpovědný vztah k sobě samému, k vlastnímu dospívání a pravidlům zdravého životního stylu; dobrovolně se podílí na programech podpory zdraví v rámci školy a obce 

VZ-9-1-10 samostatně využívá osvojené kompenzační a relaxační techniky a sociální dovednosti k regeneraci organismu, překonávání únavy a předcházení stresovým situacím 

VZ-9-1-11 respektuje změny v období dospívání, vhodně na ně reaguje; kultivovaně se chová k opačnému pohlaví 

VZ-9-1-12 respektuje význam sexuality v souvislosti se zdravím, etikou, morálkou a pozitivními životními cíli; chápe význam zdrženlivosti v dospívání a odpovědného sexuálního chování 

VZ-9-1-13 uvádí do souvislostí zdravotní a psychosociální rizika spojená se zneužíváním návykových látek a životní perspektivu mladého člověka; uplatňuje osvojené sociální dovednosti a modely chování při kontaktu se sociálně patologickými jevy ve škole i mimo ni; v případě potřeby vyhledá odbornou pomoc sobě nebo druhým 

VZ-9-1-14 vyhodnotí na základě svých znalostí a zkušeností možný manipulativní vliv vrstevníků, médií, sekt; uplatňuje osvojené dovednosti komunikační obrany proti manipulaci a agresi 

VZ-9-1-15 projevuje odpovědné chování v rizikových situacích silniční a železniční dopravy; aktivně předchází situacím ohrožení zdraví a osobního bezpečí; v případě potřeby poskytne adekvátní první pomoc

VZ-9-1-16 uplatňuje adekvátní způsoby chování a ochrany v modelových situacích ohrožení, nebezpečí i mimořádných událostí

Minimální doporučená úroveň pro úpravy očekávaných výstupů v rámci podpůrných opatření:

VZ-9-1-01p chápe význam dobrého soužití mezi vrstevníky i členy rodiny 

VZ-9-1-03p uvědomuje si základní životní potřeby a jejich naplňování ve shodě se zdravím VZ-9-1-04p, VZ-9-1-09p respektuje zdravotní stav svůj i svých vrstevníků a v rámci svých možností usiluje o aktivní podporu zdraví 

VZ-9-1-05p projevuje zdravé sebevědomí a preferuje ve styku s vrstevníky pozitivní životní cíle, hodnoty a zájmy 

VZ-9-1-07p dodržuje správné stravovací návyky a v rámci svých možností uplatňuje zásady správné výživy a zdravého stravování VZ-9-1-08p svěří se se zdravotním problémem 

VZ-9-1-13p dává do souvislosti zdravotní a psychosociální rizika spojená se zneužíváním návykových látek a provozováním hazardních her 

VZ-9-1-13p uplatňuje osvojené sociální dovednosti při kontaktu se sociálně patologickými jevy 

VZ-9-1-14p zaujímá odmítavé postoje ke všem formám brutality a násilí 

VZ-9-1-15p uplatňuje způsoby bezpečného chování v sociálním kontaktu s vrstevníky, při komunikaci s neznámými lidmi, v konfliktních a krizových situacích a v případě potřeby vyhledá odbornou pomoc; ví o centrech odborné pomoci, vyhledá a použije jejich telefonní čísla 

VZ-9-1-16p chová se odpovědně při mimořádných událostech a prakticky využívá základní znalosti první pomoci při likvidaci následků hromadného zasažení obyvatel

1.2. Učivo vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví pro 2. stupeň ZŠ

UČIVO: 

VZTAHY MEZI LIDMI A FORMY SOUŽITÍ  ( vztahy ve dvojici – kamarádství, přátelství, láska, partnerské vztahy, manželství a rodičovství;  vztahy a pravidla soužití v prostředí komunity – rodina, škola, vrstevnická skupina, obec, spolek). 

ZMĚNY V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA A JEJICH REFLEXE ( dětství, puberta, dospívání – tělesné, duševní a společenské změny;  sexuální dospívání a reprodukční zdraví – zdraví reprodukční soustavy, sexualita jako součást formování osobnosti, zdrženlivost, předčasná sexuální zkušenost, promiskuita; problémy těhotenství a rodičovství mladistvých; poruchy pohlavní identity). 

ZDRAVÝ ZPŮSOB ŽIVOTA A PÉČE O ZDRAVÍ ( výživa a zdraví – zásady zdravého stravování, pitný režim, vliv životních podmínek a způsobu stravování na zdraví; poruchy příjmu potravy;  vlivy vnějšího a vnitřního prostředí na zdraví – kvalita ovzduší a vody, hluk, osvětlení, teplota;  tělesná a duševní hygiena, denní režim – zásady osobní, intimní a duševní hygieny, otužování, denní režim, vyváženost pracovních a odpočinkových aktivit, význam pohybu pro zdraví, pohybový režim;  ochrana před přenosnými chorobami – základní cesty přenosu nákaz a jejich prevence, nákazy respirační, přenosné potravou, získané v přírodě, přenosné krví a sexuálním kontaktem, přenosné bodnutím hmyzu a stykem se zvířaty;  ochrana před chronickými nepřenosnými chorobami a před úrazy – prevence kardiovaskulárních a metabolických onemocnění; preventivní a léčebná péče; odpovědné chování v situacích úrazu a život ohrožujících stavů (úrazy v domácnosti, při sportu, na pracovišti, v dopravě), základy první pomoci). 

RIZIKA OHROŽUJÍCÍ ZDRAVÍ A JEJICH PREVENCE ( stres a jeho vztah ke zdraví – kompenzační, relaxační a regenerační techniky překonávání únavy, stresových reakcí a posilování duševní odolnosti;  autodestruktivní závislosti – psychická onemocnění, násilí namířené proti sobě samému, rizikové chování (alkohol, aktivní a pasivní kouření, zbraně, nebezpečné látky a předměty, nebezpečný internet), násilné chování, těžké životní situace a jejich zvládání, trestná činnost, dopink ve sportu;  skryté formy a stupně individuálního násilí a zneužívání, sexuální kriminalita – šikana a jiné projevy násilí; formy sexuálního zneužívání dětí; kriminalita mládeže; komunikace se službami odborné pomoci;  bezpečné chování a komunikace – komunikace s vrstevníky a neznámými lidmi, bezpečný pohyb v rizikovém prostředí, nebezpečí komunikace prostřednictvím elektronických médií, sebeochrana a vzájemná pomoc v rizikových situacích a v situacích ohrožení;  dodržování pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví – bezpečné prostředí ve škole, ochrana zdraví při různých činnostech, bezpečnost v dopravě, rizika silniční a železniční dopravy, vztahy mezi účastníky silničního provozu včetně zvládání agresivity, postup v případě dopravní nehody (tísňové volání, zajištění bezpečnosti);  manipulativní reklama a informace – reklamní vlivy, působení sekt;  ochrana člověka za mimořádných událostí – klasifikace mimořádných událostí, varovný signál a jiné způsoby varování, základní úkoly ochrany obyvatelstva, evakuace, činnost po mimořádné události, prevence vzniku mimořádných událostí). 

HODNOTA A PODPORA ZDRAVÍ (  celostní pojetí člověka ve zdraví a nemoci – složky zdraví a jejich interakce, základní lidské potřeby a jejich hierarchie;  podpora zdraví a její formy – prevence a intervence, působení na změnu kvality prostředí a chování jedince, odpovědnost jedince za zdraví, podpora zdravého životního stylu, programy podpory zdraví).

OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ ROZVOJ ( sebepoznání a sebepojetí – vztah k sobě samému, vztah k druhým lidem; zdravé a vyrovnané sebepojetí, utváření vědomí vlastní identity;  seberegulace a sebeorganizace činností a chování – cvičení sebereflexe, sebekontroly, sebeovládání a zvládání problémových situací; stanovení osobních cílů a postupných kroků k jejich dosažení; zaujímání hodnotových postojů a rozhodovacích dovedností pro řešení problémů v mezilidských vztazích; pomáhající a prosociální chování;  psychohygiena v sociální dovednosti pro předcházení a zvládání stresu, hledání pomoci při problémech;  mezilidské vztahy, komunikace a kooperace – respektování sebe sama i druhých, přijímání názoru druhého, empatie; chování podporující dobré vztahy, aktivní naslouchání, dialog, efektivní a asertivní komunikace a kooperace v různých situacích, dopad vlastního jednání a chování ). 

2. Význam vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví na 2. stupni ZŠ

ÚKOL-CVIČENÍ: Pokuste se zamyslet, jaký  názor zaujímají  na předmět výchova ke zdraví:  UČITELÉ JINÝCH VZDĚLÁVACÍCH PŘEDMĚTŮ,  UČITELÉ  VÝCHOVY KE ZDRAVÍ BEZ APROBACE; ŘEDITELÉ ŠKOL, ŽÁCI, RODIČE, ODBORNÍCI Z PRAXE (lékaři, zdravotníci) . 

Výchova ke zdraví v podobě vzdělávacího oboru je v rámcových vzdělávacích programech zařazena do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví. V této vzdělávací oblasti je zároveň obsažen vzdělávací obor tělesná výchova. Problematika zdraví má v obsahu školního vzdělávání sice už od dob  19. a 20. století ustálené místo, např. v podobě témat z anatomie a fyziologie člověka, zdravovědy, výživy, ale ve formě samostatného vzdělávacího oboru je tato problematika relativně nová. V 90. letech 20. století se sice v českých školách začal vyučovat samostatný předmět rodinná výchova v rámci všech tehdejších platných vzdělávacích programů: Základní škola (1996), Obecná škola (1997), Národní škola (1997). V tomto předmětu byla témata z problematiky zdraví systematickým způsobem vyučována, ale s akcentem na péči o rodinu a výchovu dítěte. Jednalo se např. o následující témata: péče o duševní zdraví, zdravá výživa, prevence zneužívání návykových látek, osobní bezpečí, sexuální výchova atd. Výchova ke zdraví v podobě samostatného a autonomního předmětu primárně orientovaného na zdraví a jeho psychosociálně-ekonomické souvislosti se začal v základním a středoškolském vzdělávání vyučovat až po kurikulární reformě odstartované po roce 2000. Na základních školách a nižších stupních víceletých gymnázií byla výuka zahájena v roce 2007. Na čtyřletých gymnáziích v roce 2008 a na různých typech středních škol průběžně od roku 2009. Je možné konstatovat, že výchova ke zdraví není jen vzdělávací obor pro žáky základních škol, ale jedná se o předmět, jenž je součástí všeobecného a v některých případech i odborného vzdělávání na všech typech škol středních. Hned od začátku zavedení tohoto předmětu se spustila diskuze o tom, jestli je takový předmět potřebný, proč se místo něho nenavyšují hodiny např. matematiky, českého jazyka nebo cizích jazyků. Zavedení výchovy ke zdraví do škol vycházelo z celosvětového názoru, že pro společnost a každého jedince je výhodnější, když pozornost bude plnohodnotným způsobem zaměřena na podporu zdraví a předcházení civilizačních chorob, než jenom na lékařskou a ošetřovatelskou péči. Existuje generace lidí, kteří se stále chovají podle principu, že zdraví je samozřejmostí a případné nemoci jsou záležitostí pouze zdravotní péče. V předmětu výchova ke zdraví se mimo jiné klade za cíl zvnitřnit u žáků postoj, jež se vztahuje k premise, že na jejich zdraví má přibližně z 60% vliv způsob životního stylu. Znamená to, aby se žáci učili být zodpovědní za své zdraví. Někteří pedagogové z praxe kritizovali zavedení nového předmětu výchova ke zdraví do výuky  z toho důvodu, že podle nich je mnoho témat vyučována v jiných předmětech, např. v přírodopisu /ZŠ/. biologii /SŠ/, občanské nauce /ZŠ/, základech společenských věd /SŠ/, tělesné výchově, chemii atd. Tento argument umocňuje význam mezipředmětových vztahů v tomto vzdělávací oboru.

Uvedené tvrzení by na první pohled mohl vypadat, že vzdělávání v oblasti zdraví je pouhou nástavbou k něčemu, co už se ve školách běžně učí. Nicméně podle našeho názoru, není tomu tak. Uvedené předměty se témat z oblasti zdraví v základní rovině dotýkají, ale systematickým a prohlubujícím způsobem nevyučují. Jako příklad se může uvést problematika úkonů zachraňující zdraví. V  učivu přírodopisu je uveden dílčí tematický celek „závažná poranění a život ohrožující zdraví“ ale z logiky obsahové povahy předmětu (botanika, zoologie, biologie člověka, geologie atd.) a hodinové dotace můžeme usoudit, že v tomto předmětu nemůže být dostatečný prostor pro osvojení tohoto učiva, jak po stránce teoretické, aplikační a dovednostní. Je možné se pokusit na závěr této kapitoly uvést témata, která se systematickým a prohlubujícím způsobem nevyučují v jiných předmětech a jsou hlavním tematickým pilířem ve vzdělávacím oboru výchova ke zdraví:

• První pomoc a úkony zachraňující život.
• Ochrana člověka za mimořádných událostí.
• Reprodukční zdraví a sexuální výchova.
• Výživa a nauka o potravinách.
• Psychohygiena – předcházení náročným životním situacím a relaxace.
• Návykové chování – látkové a nelátkové závislosti.
• Osobností a sociální rozvoj – monotematický prostor pro implementaci průřezového tématu osobnostní a sociální výchova.

Z výčtu těchto témat je patrné, že výchova ke zdraví je plnohodnotným vzdělávacím oborem v primárním a sekundárním vzdělávání, ale je výrazným způsobem založen na mezipředmětových vztazích.

3. Informační zdroje

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: MŠMT, 2017. 

Soukupová, P., Chocholoušková, Z., Kašparová, M., Klimtová, V., Kratochvíl, P., Lišková, Š.,  Pešková, M. Plíhalová, M., Podroužek, L,. Salcmanová, E., Svoboda, M., Špottová, P., Šrámová, A., Uhl Skřivanová, V., Valach, P., Votík, J., Východská, H. (2020) Mezipředmětovost ve vybraných vzdělávacích oblastech RVP : metodika transdisciplinárního inovativního kurzu a studijní text pro přípravu studentů na integraci mezipředmětových vztahů do výuky. 1. vyd. Plzeň : Západočeská univerzita.