Syntaktické vztahy

1. Úvod

Výrazy nestojí ve větě izolované, jsou ve vztazích, které se o­značují jako syntaktické vztahy. 

To, že slova vstupují ve větě do syntaktických vztahů, poznávají už žáci ve 3. ročníku.  Podívejte se na následující ukázku:

V této kapitole budou vysvětleny čtyři významové syntaktické vztahy:

• predikace (přisuzování),
• determinace (určování),
• koordinace (přiřazování),
• apozice (přistavování).

• parataxe  (souřadnost),
• hypotaxe (podřadnost).

Větné členy spojené paratakticky (souřadně) na sobě nejsou závislé, vytvářejí skladební skupinu.  Větné členy ve skladební skupině jsou na stejné syntaktické úrovni.

Vztah hypotaxe (podřadnosti) je mezi rozvíjejícím větným členem a jeho členem řídícím. Rozvíjející a řídící větný člen spolu tvoří skladební dvojici.  Větné členy jsou na nestejné syntaktické úrovni.

Ukážeme si, že mezi významovým vztahem a vztahem formálním může dojít k rozporu.

2. Predikace

Predikace (přisuzování)  je vztah větotvorný, vztah spojující  subjekt a predikát. Predikátem se přisuzuje nějaký znak sub­jektu.

Tím znakem může být:

• činnost  (Veronika zpívá.),
  
• vlastnost  (Veronika je hodná.),
• stav  (Veronika je nemocná.).

Činnost se obvykle přisuzuje určitým slovesným tvarem (Maminka věří.), vlastnost adjektivem nebo  substantivem (Babička je obětavá. Petr je kuřák.), stav také adjektivem (Veronika je nemocná.).

Predikace je závislostní syntaktický vztah, protože v něm  závisí přísudek na podmětu (přebírá od podmětu mluvnické  kategorie:

• osobu a číslo  (Vítek čte.),
• osobu, číslo a jmenný rod (Pavel četl. Pavla četla.),
• osobu, číslo, jmenný rod a životnost (Chlapci četli. Stromy se zelenaly.)
  

Predikace je vyjádřena shodou. Prostředkem vyjádření predika­ce je shoda.

3. Determinace

Jeden větný člen bývá druhým větným členem  sémanticky blíže určován (determinován), blíže ho zpřesňuje.

Příklad 1 je příklad determinace hypotaktické - člen závislý blíže určuje člen řídící.

Didaktická poznámka: Na 1. stupni základní školy bývá problémem vysvětlit žákům, jaký je rozdíl mezi členem řídícím a členem závislým. Sdě­lení, že člen řídící bývá závislým blíže určován je pro žáky to­hoto věku příliš abstraktní.

Pomůže otázková metoda - členem řídícím se ptáme, závislým odpo­vídáme (zároveň zjišťujeme, zda opravdu oba členy tvoří skladební dvojici, zda se jedním členem můžeme zeptat na druhý).

Protože budujeme pojem skladební dvojice, ptáme se pouze řídícím větným členem, nikoli ostatními slovy věty.

U plotu sedí bílý králíček.

Vhodně:    Jaký králíček?  Bílý.

Nevhodně:  Jaký králíček sedí u plotu?

Veronika miluje Honzu. 

Vhodně:  Koho miluje? Honzu.

Nevhodně: Koho miluje Veronika?

Zvláštním typem je parataktická determinace postupná.   Dochází k ní v přívlastku postupně rozvíjejícím - můj nový jarní kabát.

Na sobě nezávislými podřazenými členy (můj - nový - jarní) se determinuje společný výraz nadřazený (kabát) a zároveň determinace existuje i mezi jednotlivými členy podřazenými (slovo nový blíže určuje, o jaký jarní kabát jde,  slovo můj  blíže určuje, o jaký nový jarní kabát jde).

Prostředky vyjádření determinace jsou tři:

• shoda,
• řízenost,
• přimykání.
  

A) Shoda (kongruence)

Člen na vyšší syntaktické úrovni se shoduje s členem na nižší  syntaktické úrovni v konkrétních gramatických kategoriích,  člen na nižší úrovni přebírá tyto kategorie od členu na vyšší  úrovni.

 Takto se shoduje

1.  adjektivní přívlastek shodný se jménem. Shoduje se v rodě, čísle a pádě. 

 bílý králíček     bílá látka     bílé nebe

B) Řízenost (rekce)

Člen řídící určuje tvar členu závislého. Výraz závislý je nu­cen zaujmout tu pádovou formu, jakou vyžaduje člen syntakticky  nadřazený.

1. Sloveso nebo přídavné jméno řídí pádovou formu předmětu.

 Miluje Honzu. (Předmět ve 4. pádě.)

 Poděkovala rodičům za peníze. (Předměty ve 3. a 4. pádě.)

 Zajímal se o umění. (Předmět v 4. pádě.)

 Toužili po dítěti. (Předmět v 6. pádě.)

 Byl chtivý peněz. (Předmět ve 2. pádě.)

2.  Řízenost u přívlastku neshodného:

1.  Bezpředložkový 2. pád

2.  Přívlastek infinitivní

Řízené neshodné přívlastky v jiném pádě než v genitivu se  vyskytují výhradně u dějových substantiv, která převzala  původní slovesnou vazbu. 

Řídící podstatné jméno je odvozeno od předmětového slovesa (lhát - lhaní, lež, domlouvat - domluva, vzpomínat - vzpomínka), na kterém závisí předmět: lhát rodičům, domlouvat dítěti, vzpomínka na mládí;  vztah slovesa k předmětu je vyjádřen řízeností. Změní-li se v těchto dvojicích sloveso v podstatné jméno, stane se v důsledku toho z původního předmětu přívlastek neshodný, závislý na tomto podstatném jméně.

Srovnejte:  lhát rodičům (spojení sloveso + předmět) lhaní rodičům (spojení podstatné jméno slovesné + přívlastek neshodný). Zůstává mezi nimi vztah vyjádřený řízeností, který byl v původní dvojici sloveso - předmět.

Všimněte si, že pokud je řízený přívlastek neshodný vyjádřen předložkovým pádem, je tam předložka vlastní (primární) - vzpomínka na mládí, sázení o peníze, dívání se na televizi. 

C) Přimykání (adjunkce)

Tvar slova závislého není vyžadován členem řídícím,

např. závislost příslovečného určení na řídícím výrazu (slovese, přídavném jméně nebo  příslovci) není nijak formálně vynucena, závislost na něm je pouze významová.

Honza jede domů.

(Nejzřetelnější je to u příslovečných určení vyjádřených příslovcem - to má  jedinou podobu.)

Všimněte si přimykání v následujících skladebních dvojicích, v nichž je příslovečné určení vyjádřeno podstatným jménem. 

Sloveso mluvili je doplněno jak podstatným jménem v 7. pádě, tak podstatným jménem v pádě 6.  Znamená to, že tvar podstatného jména není řídícím slovesem vynucen.

V následujících příkladech je sloveso procházel se doplněno podstatnými jmény v 7. pádě, v 6. pádě i v 2. pádě.

Příklady přimykání u neshodných přívlastků

Nejde-li o žádný z příkladů řízenosti u přívlastku neshodného, které jsme uvedli výše, pak se přívlastek přimyká.

4. Koordinace

Koordinace je tzv. přiřazování.  K větnému členu přiřazujeme další (a další),  označující jiné skutečnosti, většinou na stejné významové úrovni.

Příklad:  O prázdninách pojedeme do Německa, Francie, Španělska....  (lze přiřazovat názvy dalších a dalších států). 

Vznikají tak několikanásobné větné členy; ty tvoří skladební skupinu.

Syntaktickou skupinu koordinační může tvořit spojení členů  kterékoli větné platnosti:

•  Podmět:  Otec a matka se vrátili.

•  Předmět: Navštívil jsem tetu a strýčka.

•  Příslovečné určení:  Pojedeme do Německa a Francie.
  

•  Přívlastek: Moderní, ale neestetické vybavení učebny nás zklamalo.

•  Doplněk:  Považovali ho za blázna či pošetilce.
  

Syntaktické skupiny mohou být dvojčlenné i vícečlenné.

Dvojčlenná syntaktická skupina:

Labe a Vltava jsou největší české řeky.

Vícečlenná syntaktická skupina:

Červená, modrá a bílá barva jsou barvy naší vlajky.

Mezi výrazy ve skladební skupině jsou tyto významové poměry:

slučovací:        otec a matka                     

        (spojky slučovací: a, i, ani, či, nebo, hned - hned, jednak - jednak, ani - ani...)

odporovací:     ne otec, ale matka

        (spojky odporovací: ale, avšak, jenže, nýbrž, leč,  sice - ale...)

stupňovací:     otec, ba i matka

        (spojky stupňovací:  ba, ba i, ba dokonce, dokonce i, nejen - ale i, nejen - nýbrž i....)

vylučovací:       buď otec, nebo matka

        (spojky vylučovací: (a)nebo, či, buď - (a)nebo

důsledkový:     otec, a proto také matka

        (spojky důsledkové: (a) proto, (a) tedy, (a) tudíž, (a) tak

důvodový:         spojuje spíše věty v souvětí Nemohl přijít, neboť  byl nemocen.

5. Apozice

Přístavkový vztah

Ve starších učebnicích jste se mohli setkat s pojmem přístavek. Byl vysvětlován jako druh větného členu. 

V současnosti v souladu s vědeckými gramatikami vysvětlujeme tento jev jako druh syntaktického vztahu, tzv. přístavkový vztah.

Větné členy, mezi kterými je tento vztah,  tvoří skladební skupinu.

Zatímco v koordinační skladební skupině označuje každý člen jinou skutečnost, ve skupině přístavkové označujeme různými výrazy stále jednu a tutéž skutečnost. Jde o vztah významové totožnosti.

Eva, moje mladší sestra, matka dvou dětí, bydlí v Praze.

(Přístavkový vztah je mezi výrazy Eva – sestra - matka.  Jednotlivými výrazy označujeme pořád jednu osobu.)

Pravopisně se celá skupina odděluje z obou stran čárkou.  Na rozdíl od toho v koordinační skupině čárku klademe pouze mezi její součásti, nikoli za celou skupinu.

V grafickém znázornění se mezi výrazy v přístavkovém vztahu zapisují tři vodorovné čáry.

Dědeček prožil celý život doma, v rodném Podkrkonoší.