Přísudek
| Site: | Moodle ZČU |
| Course: | KČJ/SČJ2 Současný český jazyk 2 |
| Book: | Přísudek |
| Printed by: | Nepřihlášený host |
| Date: | Thursday, 22 October 2026, 4:09 PM |
1. Vymezení
Přísudek neboli predikát je výraz, kterým přisuzujeme nějaký příznak podmětu.
Tím příznakem může být
- děj - Maminka vaří oběd.
- vlastnost - Maminka je hodná.
- stav - Lilie kvetou.
- slovesný - Maminka vaří oběd. Sestra studuje medicínu.
- slovesně-jmenný - Maminka je hodná. Sestra se stala lékařkou.
- jmenný - Sliby chyby.
2. Přísudek slovesný
Přísudek slovesný (predikát verbální) může být
- jednoduchý,
- složený.
- Jednoduchý slovesný tvar - Přijďte co nejdřív. Nikdo nezpívá. Petr se směje. (I tento tvar - směje se - je jednoduchý, protože bez volného morfému "se" nemůže existovat. Všimněte si, že jednoduchý přísudek vždy tvoří určitý slovesný tvar jediného slovesa (přijďte - přijít, nezpívá - nezpívat, směje se - smát se).
- Složený slovesný tvar - Přišel jsem později. Kdy budeme obědvat? Raději bych se vrátil. Les byl zničen vichřicí. Všimněte si, že i tyto složené slovesné tvary přísluší vždy jedinému slovesu (přišel jsem - přijít, budeme obědvat - obědvat, vrátil bych se - vrátit se).
Určitým slovesným tvarem modálního slovesa + infinitivem plnovýznamového slovesa - Musel jsem odejít. Chceme vrátit peníze. Mohli byste přijít na návštěvu.
Určitým slovesným tvarem fázového slovesa + infinitivem plnovýznamového slovesa - Sestra mě přestala otravovat. Začali jsme zpívat hymnu.
(Slovesa modální: mít (povinnost něco udělat), moci, muset, smět, chtít.
Za složený přísudek slovesný považujeme i spojení dát a nechat s infinitivem - dal si ušít šaty, nechal se ostříhat.
Slovesný přísudek může být někdy nahrazen zvukomalebným citoslovcem.
Žába žbluňk do rybníka. Vrabec frnk na plot.
Může být nahrazen i zájmenem:
Já už mu to nějak tento. Pozor, aby vás snad nepotento.
3. Přísudek slovesně-jmenný (jmenný se sponou)
Přísudek slovesně-jmenný neboli jmenný se sponou neboli predikát verbonominální
je tvořen sponovým slovesem - být, bývat, stát se, mít (nikoli vlastnit) a jmenným výrazem (podstatným jménem, přídavným jménem, zájmenem, číslovkou, příslovcem nebo slovesným infinitivem).
Spona (verbalizátor - významově prázdné nebo téměř prázdné
sloveso, které slouží pouze jako nositel predikačních kategorií (způsob a čas) a příp. shodových
kategorií, zatímco vlastní lexikální význam připojuje až jmenná část.
Ze syntaktického hlediska funguje spona společně se jmennou částí jako jeden celek.
Být učitelem
je zodpovědné. Zde je být učitelem podmětem.
Přepadla ho touha být mladý. - Zde je být mladý přívlastkem. Tyto výrazy nelze rozkládat, sémanticky tvoří 1 celek.
Sponou mohou být slovesa být, stát se, mít.
Sloveso být může být někdy přísudkem slovesným:
a) ve významu existence Pravda je. Jsou ještě dobří lidé.
Divoženky nejsou.
b) je-li
zpřesňováno místním nebo časovým určením, má význam zástupný, zastupuje plnovýznamové sloveso.
Byl v nemocnici. Přednáška byla až do večera.
(Ležel) (trvala)
3.1. Sloveso být ve funkci spony
1. Být ve funkci spony:
Jmenná část může být vyjádřena různými slovními druhy.
a) Adjektivum - v dlouhém tvaru i v krátkém.
Petr je zdravý/ zdráv.
Je to přísudek s významem kvalifikace; predikuje se vlastnost, často s odstínem hodnocení.
Náš chlapec je velmi nadaný.
Můj bratr je nemocen.
b) Substantivum- V 1. pádě:
Nominativ zařazuje nositele do nějaké skupiny nebo druhu.
Velryba je savec.
nebo má charakter hodnocení - Ten Pavel je génius.
- Instrumentál (7. pád) vyjadřuje stav přechodný nebo vzniklý - čím se nositel zabývá, jaké má povolání, funkci.
Je závozníkem.
Smetana byl také dirigentem. (=profese)
Smetana byl také vynikající dirigent, nejen hudební skladatel. (1. pád = zařazení s hodnocením)
Jmenná část v genitivu (2. pádě):
Naše křesla jsou z kůže.
Jmenná část v akuzativu (4. pádě):
On je na ženské.c) Adverbium
Svetr byl naruby. Ty boty jsou mi dobře.
Tady je vlhko / chladno / čisto. Je mu úzko.
Ekvivalentem jsou předložková spojení.Bylo jí mdlo / na omdlení. Je nám veselo / do zpěvu.
S modálními nebo fázovými slovesy - složený přísudek slovesně-jmenný.
Mohlo by už zase být pěkně. Začalo nám být smutno.
Složený je přísudek slovesně jmenný u bezpodmětých struktur, v nichž jsou modální predikativa: nutno, možno, radno, záhodno, dlužno, třeba, potřeba, lze.
Je nutno odejít. Je třeba zaplatit. Není radno se s ním hádat.
d) Infinitiv slovesa
Infinitivní součást přísudku tvoří většinou sloveso smyslového vnímání: vidět, slyšet, cítit. Následující příklady jsou z bezpodmětých větných struktur.
Odtud je dobře vidět Sněžku. Je cítit vůni lesa. Hudbu je odtud slyšet slabě.
Příklad z učebnice českého jazyka pro 5. ročník:
3.2. Slovesa stát se a mít ve funkci spony
2. Spona stát se
ponechává si význam změny nebo nástupu příznaku.
Stal se malířem. Naše postavení se stalo neudržitelným.
3. Sloveso mít ve funkci spony
Pokud je sloveso mít užito ve významu být, pak je to spona a přísudek je verbonominální.
Máme uklizeno. (Je uklizeno.)
Pokud je sloveso mít plnovýznamové, pak tvoří přísudek slovesný -Pv.
mít = vlastnit mám
Máme chalupu na venkově.
Na přechodu mezi oběma typy přísudku jsou lexikalizované obraty (s oslabením významu vlastnit):
Mám dojem, že...
Mám strach, že...
Mám obavy, aby...
Mám radost, že...
4. Přísudek jmenný
Čistě jmenný přísudek vznikne vynecháním (elipsou) spony.
Pes - přítel člověka. Sliby chyby. Pravý šperk - ozdoba ženy.
5. Vedlejší věta přísudková
VV přísudková nahrazuje jmennou část přísudku jmenného se sponou.
Nejsem ten, který závidí. (=závistivec)
On je takový, že nerad slyší kritiku. (=nekritický)
Venku bylo, že by psa nevyhnal. (=nevlídno)
Obloha byla, jako by ji vymetli. (=čistá)