Přívlastek

1. Vymezení přívlastku

V kapitole Základní pojmy ze syntaxe jste se dověděli, že ve valenční syntaxi se základní větná struktura dá zapsat tzv. gramatickým větným vzorcem. Do něj patří pouze nutná doplnění slovesa, tzv. členy obligatorní.

Přívlastek (atribut) nemůže být nikdy sám o sobě součástí gramatického větného vzorce (valenčním doplněním slovesa). Vyplývá to z charakteristiky přívlastku, který blíže určuje syntaktické substantivum.

zajímavé knihy                                  něco dobrého                         o čemsi záhadném

Všimněte si, že syntaktickým substantivem jsou ve výše uvedených příkladech i zájmena něco a (o) čemsi. Ve větné struktuře totiž plní funkci skladebního podstatného jména.

Rozlišuje se přívlastek shodný (atribut kongruentní) a přívlastek neshodný (atribut nekongruentní).

Závislost přívlastku shodného na řídícím jméně je vyjádřena shodou.

Přívlastek shodný se shoduje s určovaným substantivem v pádě, čísle a rodě.

Bývá vyjádřen

• adjektivem -  bílý klobouk,   bílá čepice,   bílé světlo
• zájmenem ukazovacím nebo přivlastňovacím -  toto jablko, ve svých knihách
• číslovkou  -  první láska,  dvoje boty

Za shodné považujeme i přívlastky  vyjádřené nesklonnými adjektivy - přejatými nebo nespisovnými -  lila šaty,  senza  film.

Všimněte si následujících rozvíjejících větných členů. 

         Pks                                  Pkn                      Pkn

Pokud byste jako rozhodující kritérium pro určení rozvíjejících větných členů použili otázkovou metodu, mohli byste dva z těchto větných členů určit chybně  (učitel koho, čeho?  češtiny,  učitel kde? na gymnáziu).   Otázka koho, čeho směřuje k předmětu, otázka kde směřuje k příslovečnému určení.

Všechny rozvíjející větné členy ve výše uvedeném příkladu jsou přívlastky,  rozvíjejí a blíže určují podstatné jméno.

Jak rozlišit přívlastek shodný a neshodný?  Zkuste spojení přívlastku s řídícím substantivem skloňovat.  Tvary jména v přívlastku shodném mění tvar spolu s řídícím substantivem,  tvary jména v přívlastku neshodném se nemění, zůstávají ve všech pádech stejné.

        Přívlastek shodný                                     Přívlastek neshodný

1. dobrý učitel                                                        učitel češtiny
2. dobrého učitele                                                 učitele češtiny
3. dobrému učiteli                                                 učiteli češtiny
4. dobrého učitele                                                 učitele češtiny
5. dobrý učiteli                                                       učiteli češtiny
6. o dobrém učiteli                                                o učiteli češtiny
7. dobrým učitelem                                               učitelem češtiny                                      
   

         

Ve skladební dvojici něco dobrého  je dobrého  také přívlastkem shodným, neshoda v pádě se zde týká jen 1. a 4. pádu, jinak se toto spojení skloňuje společně.  

Ve školní praxi se často setkáváme s mylnou generalizací, že přívlastky shodné jsou v pozici před podstatným jménem, zatímco přívlastky neshodné jsou v pozici za podstatným jménem.  Toto tvrzení je mylné.  Můžete si vyskloňovat spojení smetánka lékařská a zjistíte, že jde o přívlastek shodný v pozici za podstatným jménem.

Za jménem stojí přívlastek shodný

• v odborných názvech  - v souslovích:  pstruh potoční,  hřib dubový,
• v tzv. tradicionalismech, např. ve jménech historických osobností:  Karel Čtvrtý nebo v názvech historických území: Markrabství moravské,
• ve větách, v nichž je potřeba vlastnost vyjádřenou přívlastkem zdůraznit: Teď přejděte k otázce druhé....,
• ve větách citově zabarvených, v nichž přívlastek vyjadřuje vlastnost slovem citově zabarveným Co ta holka nešťastná zase provedla.....,
• přívlastek rozvíjející zájmena nic, něco, cosi:  nic zvláštního, něco nového, cosi nezvyklého.

• rekční   -  oprava úlohy,   plýtvání vodou, umění milovat,
• přimykající  - jízda nahoru, počasí u moře.

2. Přívlastek postupně rozvíjející a několikanásobný

Rozlišení přívlastku několikanásobného a postupně rozvíjejícího ve školní praxi:

                                           a           a 

V  pouzdru byly červené, zelené, žluté a modré tužky.

Mezi výrazy několikanásobného přívlastku v poměru slučovacím lze vložit spojku a.

             a          a

Všechny české vysoké školy teď vyučují distančně.  

Členy přívlastku několikanásobného oddělujeme čárkami, členy přívlastku postupně rozvíjejícího nikoli.

Oba typy přívlastků se mohou kombinovat - stará osobní a nákladní auta    x   stará i nová osobní auta.

 

Členy několikanásobného přívlastku mohou být i v jiném významovém poměru než slučovacím.

 

ne nový, ale pěkný      

nový, a proto pěkný      

buď nový, nebo starý    

nejen hezká, ale i chytrá

3. Přívlastek těsný a volný

Jde o bohatěji rozvinuté postponované konstrukce, jejichž základem je dějové adjektivum.

Přívlastek těsný - vyjadřuje podstatnou vlastnost a nelze ho vypustit, aniž se poruší smysl celé výpovědi. V písmu se neodděluje čárkami.

Všechny děti narozené v roce 1985 budou letos očkovány.

Studenti sedící v poslední řadě se přesunou dopředu. Žáci vyzkoušení ze všech předmětů mohou jít domů.

 

Přívlastek volný - jím se nezužuje významový obsah rozvíjeného adjektiva. Z výpovědi může být vypuštěn bez porušení jejího smyslu. V písmu se odděluje z obou stran čárkami.

Naše krásná vlast, ležící v srdci Evropy, je každoročně navštěvována zahraničními turisty.

Porovnejte věty v levém a pravém sloupci.

Někdy záleží na situaci, zda přívlastek označíme jako těsný, či jako volný.  Podívejte se na video v této kapitole.

4. Vedlejší věta přívlastková

Je to vztažná věta, vyjadřuje přívlastek podstatného jména řídící věty.

Může být uvozena

• vztažným zájmenem - kdo, co, jaký, který, čí, jenž, jehož, jejíž, jejichž
  

      Chodili jsme tam v době, kdy jsme měli volno.    VV přívlastková                 

      Došel na místo, kde mu bylo nejlépe.      VV přívlastková

      Všimněte si, že zvýrazněné věty vedlejší přívlastkové rozvíjejí podstatná jména           řídící       věty:  (v) době.  (na) místo.

      Níže uvedené zvýrazněné věty závisejí na slovese, jsou to věty vedlejší         

      příslovečné.

      Chodili jsme tam tehdy, kdy jsme měli volno.       VV příslovečná časová          

      Došel tam, kde mu bylo nejlépe.          VV příslovečná místní

• spojkou -  že, aby, zda, zdali

      Přišla zpráva, aby  odjel.   VV přívlastková