Doplněk

1. Doplněk

Doplněk (atribut verbální) je jediný větný člen,  který náleží současně do dvou skladebních dvojic: jednak rozvíjí substantivum, čímž se podobá přívlastku, jednak se vztahuje ke slovesu, čímž má blízko k příslovečnému určení způsobu.

Proto se mu říká atribut verbální. Vyjadřuje vlastnost, kterou má jméno za děje nebo která se mu dějem přisuzuje.

 

Srovnáme: 

Bosý chlapec chodí po louce.                           Chlapec chodí po louce bos.

Přívlastek stojí těsně u svého jména.   x       Doplněk se ke jménu vztahuje                                                                                   prostřednictvím slovesa.

 

Byt vypadal uklizený.     -           doplněk subjektový   -  rozvíjí substantivum v podmětu.

Byt opouštěli vždy uklizený. -   doplněk   objektový    -  rozvíjí substantivum v předmětu

Z bytu odcházeli vždy z uklizeného.   doplněk adverbiální -  rozvíjí substantivum, které                                                                                                    je příslovečným určením.

Třídí se i podle toho, kterým slovním druhem se vyjadřuje:

 

• Adjektivní doplněk - bývá zpravidla subjektový.

Adjektivum může mít podobu jmennou, ale v současnosti převládají tvary složené:

Otec se vrátil nemocen/ nemocný.  Ženil se mlád/ mladý. 

Adjektivní doplňky mohou být i objektové - Kávu piji nejraději horkou. Rodiče ho ženili mladého.

Vždy jsou doplňkem přechodníky.

Vstával zívaje.  Odešla plačíc.  Spatřiv ji, rozesmál se.

Doplňky  mohou být vyjádřeny číslovkou:  Na zkoušku jsme šli tři. Náš závodník doběhl první.

Zájmeny všechen, sám:  Děvčata přišla všechna. Honzík zůstal sám.

           

• Substantivní doplněk  - bývá vyjádřen shodným substantivem připojeným jako, jakožto, coby.

Pracuje jako zámečník. Proslavil se co vynikající pedagog. Proslula coby znamenitá kuchařka. Říkám to jako laik.

I v předložkovém pádu: subjektový.:  Bratr jim šel za svědka.

                                           objektový:      Vyžádali si ji za pomocnou vědeckou sílu.

Po slovesech jmenovat, zvolit, pokládat, považovat, prohlásit oceňovat.

Jmenovali ho předsedou sněmovny. Zvolili ho za předsedu. Pokládali ho za dobrého studenta.

Po slovese zdát se - Výhra se mu zdála vzdálenou vidinou.

 

• Infinitivní doplněk může být pouze objektový.

Stojí po slovesech smyslového vnímání   (vidět, slyšet, cítit.....):

Slyšel sestru šramotit v kuchyni. Viděli jsme otce odcházet. Ucítili jsme koláče zavonět.

 

         

 

 

2. Vedlejší věta doplňková

Vyjadřuje doplněk řídící věty.

Závisí na slovese i jméně věty řídící.

Nejčastěji rozvíjí současně jméno v předmětu v řídící větě a současně

• sloveso smyslového vnímání nebo smyslové činnosti
  

      Viděli jsme Evu, jak se líčí.       Jana ucítila plyn, jak ucházel.

      V takovém případě věta je vedlejší věta uvozena spojkou jak a  nahrazuje

      infinitivní doplněk (Viděli jsme Evu líčit se. Jana ucítila plyn ucházet).

• slovesa obdivovat, představit si, zastihnout...  
  Obdivovali jsme Evu, jak se pěkně líčí.

  Zastihli Michala, jak vařil.

• slovesa  považovat, pokládat, uznávat, prohlašovat....

       Považovali jsme Petra za toho, na koho je spolehnutí.

Může rozvíjet i podstatné jméno v podmětu v řídící větě a současně

•  slovesa zdát se, připadat

        Její tvář se zdála, jako by byla spálená.   (Její tvář se zdála spálená.)