Souvětí souřadné

1. Úvod

Souvětí je syntaktická jednotka skládající se ze dvou nebo více dílčích vět spojených ve vyšší mluvnický i obsahový celek, v němž věty ztrácejí svou samostatnost a vstupují do vzájemných sémantických a syntaktických vztahů.

Didaktická poznámka: 

Není vhodná otázka Z kolika vět jednoduchých se skládá toto souvětí?

Lépe: Z kolika vět se skládá toto souvětí?

Základním předpokladem toho, aby se věty daly spojit do souvětí, je jejich obsahová souvislost.

Nelze např. uvažovat o souvětí vytvořeném z vět Muži jsou štvanci a  V písemné práci budou jen dva  příklady.

Obsahová souvislost může být v podstatě dvojí.

a) Jedna věta tvoří složku významu nějakého výrazu jiné věty.

Sémanticky tento výraz kompletuje:   

Dal mi slib, že dostanu přidáno. Slíbil mi, že dostanu přidáno.

Bylo mi slíbeno, že dostanu přidáno.

Jsou to věty kompletivní (obsahové).

Sémanticky tento výraz determinuje.   V té blůze, kterou  máte na sobě, vypadáte svůdně.

b) Žádná věta netvoří složku významu nějakého výrazu jiné věty, ale zato je mezi obsahy vět:

• významový poměr:    Buď přestaneš chodit do hospody, nebo se s tebou rozvedu.

• významový vztah závislosti:   (časové, příčinné apod.) 
  

                                                             Musím už jít, protože bude půlnoc.                          

2. Parataxe a parataktické (souřadné) souvětí

Parataxí se míní takový typ spojení, při němž spojované členy nebo celky jsou na téže syntaktické úrovni.

Parataxí mohou být spojeny jak věty hlavní, tak i vedlejší.

Miloval ji, ale oženit se nechtěl.

Zašeptal jí, že ji miluje a zůstane s ní navždy.        

Didaktická poznámka - jak vysvětlit žákům rozdíl mezi VH a VV.

Věta hlavní je věta, která na žádné větě mluvnicky nezávisí.    Definujeme negativně - taková, která není vedlejší.

Věta vedlejší je mluvnicky závislá, závisí na jiné větě jako její větný člen. (způsoby uvození)

VH je pro VV větou řídící. VV je vždy větou závislou, může být však sama větou řídící pro jinou VV závislou.

Chci, abys věděla, že tě miluju.   

Jsou-li v souvětí ve vztahu parataxe aspoň dvě věty hlavní, jde o souvětí parataktické.

Rozlišujeme souvětí slučovací, stupňovací, odporovací, vylučovací, důvodové a důsledkové.

Formálním vyjádřením jednotlivých poměrů jsou spojovací výrazy souřadicí, slouží i k odlišení různých specializovaných odstínů příslušných poměrů.

K základním parataktickým prostředkům patří:

a) souřadicí spojky - a, i, ale, ba, neboť...

b) lexikální prostředky - např. zdůrazňovací příslovce - dokonce, naopak, zatím, přesto

c) složené spojovací prostředky - kombinace souřadicí spojky a příslovce - a přece, ale naopak, ba dokonce

d) vícečlenné spojovací prostředky - opakované  (i - i, ani - ani)

                                                      - dvojité (nejen - ale i, buď -anebo)

e) relativa což, přičemž, načež, pročež - od původu prostředek hypotaktický - dají se nahradit souřadicími spojkami

Nepřišel, což mě mrzelo = Nepřišel, a to mě mrzelo. 

2.1. Slučovací

Petr daroval Evě prsten a požádal ji o ruku.

a, i, ani - před nimi nepíšeme čárku.

až - ve významu a konečně  -    Šli jsme pomalu, až jsme došli k lesu.

Dvojice spojovacích výrazů - s čárkou - ani - ani    Ani nepršelo, ani nebylo chladno.

                                                              tu - tu    hned - hned   jednak - jednak

Řidší je asyndetické spojení   -   Nic ji nebolí, nic ji netrápí.

Připojení další skutečnosti  -   a ten  a tam  a to   odděluje se čárkou

Byl jednou jeden král, a ten měl tři syny.

Slučovací je i souvětí s nepravými vedlejšími větami 

a) s výrazy což, načež  Dlouho už nepršelo, což nebývá v této době obvyklé.

b) přívlastkovými   Oženil se s hezkou tmavovláskou, se kterou měl dvě děti.  (a pak s ní....)

c) účelovými  Odešel, aby se víckrát do vlasti nevrátil a aby v daleké cizině zemřel.

2.2. Stupňovací

Petr se svatby nebál, ba dokonce se na ni těšil.

ba, ba i, ba ani, ba dokonce, dokonce i       dvojice   nejen, nýbrž (ale) i

Stupňovací význam může mít i spojka a - častěji ve spojení a ještě - píšeme před ní čárku.

Ohlédl se, a ještě se usmál.

Asyndeton je řidší, stupňovací poměr bez spojek není tak výrazný.

Rána byla stále chladnější, přišly první mrazíky.

2.3. Odporovací

Petr daroval Evě prsten, ale ona mu ho vrátila.

Druhá věta obsahuje sdělení, které je v rozporu se sdělením věty první, nebo které toto sdělení omezuje.

ale

Odstíny odporovacího poměru:

1) protiklad - naopak, zase, naproti tomu, a zatím

    Tvářila se naoko smířlivě, a zatím chystala zradu.

2) konfrontace - zatímco, kdežto   obsahy vět se stavějí proti sobě

     Petr se na svatbu těšil, kdežto Eva se jí bála.

3) omezení - druhá věta omezuje sdělení věty první

     však, avšak

     Náš pes nekouše, avšak lidé se ho přesto bojí.

4) výjimka

     jen, jenom, jenže

     Půda je tu úrodná, jenže má nedostatek vláhy.

5) přípustka

     a přece, přece, přesto

     Bylo to krásné, a přece nebyla Eva spokojena.

6) popření prvního děje

     nýbrž po první záporné větě

     Nejeli jsme hned na svatbu,  nýbrž jsme ještě navštívili známé.

2.4. Vylučovací

Buď si Eva Petra vezme, nebo se s ním rozejde.

Obsahy vět se vzájemně vylučují, nemohou platit oba zároveň.

2.5. Důvodové a vysvětlovací

Eva si Petra vzala, neboť ho velmi milovala.

Při spojení vět v důvodovém poměru vyjadřuje 2. věta důvod věty 1.

Spojky: neboť, neb (zastaralá).

Významovým odstínem je poměr vysvětlovací.

Eva si Petra vzala,  velice ho totiž milovala.

Spojky:  vždyť, totiž.

2.6. Důsledkové

Pokud v důvodovém souvětí změníme pořadí vět a změníme i spojku, vytvoříme souvětí důsledkové.

Eva Petra velmi milovala, a proto si ho vzala.

Spojky:  (a) proto, (a) tak, (a) tedy, (a) tudíž.