Souvětí podřadné

1. Hypotaxe a hypotaktické souvětí

Hypotaxe je takový typ spojení vět, při němž se věta stává součástí jiné věty, tzn. začleňuje se do jejího rámce jako větně vyjádřený člen. Začleněná věta je syntakticky závislá na své řídící větě - plně to neplatí o VV podmětné., protože podmět jako větný člen je ve vztahu k přísudku vlastně syntakticky nadřazen, je dominující, nikoli dominovaný.

Souvětí, která nemají víc než 1 VH, jsou hypotaktická (podřadná).

Základní hypotaktické spojovací prostředky:

a) podřadicí spojky - že, aby, když, jakmile, jelikož, poněvadž, ačkoli...

b) vztažná zájmena - kdo, co, který, jaký, čí, jenž

c) vztažná příslovce  - (kde, kam, kudy, kdy, odkdy...)

Tyto hypotaktické prostředky patří do rámce VV, která je jimi připojena, kladou se většinou na její začátek.

Výjimka - různovětné spojovací prostředky, které se společně ocitají v jedné větě, i když je zřejmé, že každý připojuje jinou větu.

Řekl, že když nepřijdu, oznámí to škole.

Při přestylizování se ukáže, ke které větě spojky patří.

Podobně jako různovětné spojky se chovají i dvojice tvořené spojkou souřadicí s podřadicí, ve skutečnosti každý ze spojovacích prostředků funguje jinak.  Souřadicí spojka stojí mezi spojovanými větami, nepatří však žádné z nich, ale podřadicí spojka je součástí připojované VV.

Dlouho čekala, a když se objevil, běžela mu radostně naproti.

2. Klasifikace vět vedlejších

1)  Podle spojovacích výrazů  -  vztažné a spojkové.

2) Významové hledisko - 

a) obsahové - přinášejí nutné doplnění obsahu řídící věty 

Slíbil, že přijde.

Ptali se ho, kdy přijde. Poručili mu, aby přišel.

b) doplňovací vztažné - přinášejí charakteristiku některého členu věty řídící.

Kdo lže, ten krade.

c) příslovečné určovací - vyjadřují okolnosti slovesného děje jako příslovečné určení

3) Podle toho, který větný člen věty řídicí vyjadřují -

2.1. VV podmětné

V řídící větě bývají

a) zvratná slovesa v 3. os. popř. s 3. p. jména

    stalo se, zdálo se, přihodilo se, že   podařilo se mu, že...

b) zvratné tvary sloves s významem všeobecného podmětu   říká se, že... neví se, jak...                      

c) sponové sloveso s přídavným jménem    je neuvěřitelné,... je známo, ... bude důležité, ...

d) sponové sloveso s podstatným jménem   je pravda, že... bylo jeho přáním, aby...

2.2. VV přísudkové

nahrazuje jmennou část přísudku jmenného se sponou. V řídící větě bývá  sponové sloveso a na jmennou část odkazuje zájmeno ten nebo takový.

Obloha byla, jako by ji vymaloval.    (jako vymalovaná)   Lenka není taková, za jakou jsme ji považovali.                                                                                               (dobrá)

zde nahrazují věty jmennou část vyjádřenou adjektivem

substantivem:   Jíra nebyl z těch, co se zaleknou překážek.   (strašpytel)

                        Teta se jí stala tím, čím byla matka.  (matkou)

2.3. VV přívlastkové

vztažné věty  -   který, jenž, jaký, jehož, jejíž, jejichž, kdo, co

Rostlinu, jejíž květy nás vábily, jsme neznali.

Chodili jsme tam v době, kdy jsme měli volno.     At                  Došel na místo, kde mu bylo nejlépe.  At

Chodili jsme tam tehdy, kdy jsme měli volno.       Adt                Došel tam, kde mu bylo nejlépe.          Adl 

spojkové věty - že, aby, zda, zdali      Přišla zpráva, aby  odjel.

2.4. VV doplňkové

Závisí na slovese i jméně věty řídící.

Pozorovali jsme Evu, jak se líčí.      Jak jsme pozorovali Evu?

Častěji se doplňková věta vztahuje k předmětu věty řídící.  V řídící větě bývají slovesa

a) smyslového vnímání -  Atv věta bývá připojena   spojkou jak, zastarale kterak

    Doplňková věta nahrazuje doplňkový INF nebo dějové přídavné jméno

    Jana ucítila plyn, jak ucházel.

                                    ucházet    ucházející

b) obdivovat, představit si, zastihnout...   Obdivovali jsme Evu, jak se pěkně líčí.

                                                               Zastihli Michala, jak vařil.

c) považovat, pokládat, uznávat, prohlašovat....

    Považovali jsme Petra za toho, na koho je spolehnutí.

2.5. VV předmětné

Závisí na slovese nebo adjektivu věty řídící.  Závislost zjišťujeme pádovými otázkami.

V řídící větě bývají slovesa

a) mluvení: říci, tázat se, volat, vyprávět, povídat, odpovědět, oznámit aj.

    Souvětí s VV O vzniká z uvozovací věty a přímé řeči.

                              Otec se zeptal: „Co se stalo?“   Otec se zeptal, co se stalo.

                              Petr zavolal: „Podej mi knihu.“ Petr zavolal, abych mu podal knihu.

b) myšlení, vědění - myslit, vědět, domnívat se

c) smyslového vnímání - vidět, slyšet, cítit

d) různých významů - čekal, jak to dopadne  

Po adjektivu   Není hoden, abych mu podala ruku.

2.6. VV příslovečné

1) místní   Vůz se nahýbal tam, kde byl náklad těžší.    x ...na tu stranu, kde   At

                  Kam nechodí slunce, chodí lékař.

2) časové   Uklidnila se, když se dcera vrátila.   Až pojedete lesem, uvidíte novou hájovnu.

                  Jakmile Jana odešla, dala se Eva do pláče.

                  sotva,  sotvaže, kdykoli, než, nežli, dříve než, zatímco, mezitímco,

                  kdy, dokud     Mohli odejít, kdy se jim zachtělo.

3) způsobové a měrové

                 a) přirovnávací   jak, jako     Jak si usteleš, tak si lehneš.  měrová Kolikrát pohnul hlavou, tolikrát ucítil             

                                           než, nežli, než jak, než jaký                                bodnutí.

                 b) účinkové        Usnul tak tvrdě, že ho nebylo možno probudit.

                                           měrová Utíkal, až se mu hlava třásla.

4) prostředkové

                 tím - že  tak - že  čím - tím

                 Plynulého rozjezdu docílíme tak, že pomalu pouštíme spojku.

5) zřetelové

                 vyj., k čemu se vztahuje děj VH nebo omezují jeho platnost.    Pokud jde o... pokud se týká... co se

                 týče...   

                 Co se týče vašeho návrhu, ještě jsme jej neprozkoumali.

6) příčinné - pouze spojkové - protože,  že       jelikož , poněvadž, ježto

                 Nikdo tam nešel, protože se všichni báli. Protože se hodně učila, měla pěkné známky.

7) účelové - účel    aby

                 Šli do lesa, aby tam nasbírali dříví. Hodně se učila, aby měla pěkné známky.

Rozbor časového průběhu:

Dostala dobré známky, protože se hodně učila.

potom                           nejdříve

Hodně se učila, aby dostala dobré známky.

nejdříve                         potom

8)

podmínkové

a) skutečné (reálné)   jestliže, -li      Jestliže se budeš hodně učit, dostaneš dobré známky.

                                               (Když)

b) neskutečné (nereálné)

    kdyby                                         Kdyby ses hodně učila, dostala bys dobré známky.

                                                      Víc se učit, dostala by dobré známky.

9) přípustkové

    ač, ačkoli, třeba, třebaže, přestože      Ačkoli se hodně učila, dobré známky nedostala.

    podmínkově přípustkové    skutečné    i když, ani když

                                                               I když mu vyhovíte, nepomůže mu to.

                                           neskutečné   i kdyby, ani kdyby

                                                               Nepůjdu tam, ani kdyby mi slibovali milion.