Učivo o stavbě souvětí na 1. stupni ZŠ

1. Učivo o souvětí

Pokud chcete, aby žáci určili, zda to, co jste napsali na tabuli, je věta jednoduchá, nebo souvětí, není lingvisticky správné zeptat se: "Jakou větu jsem napsal(a) na tabuli?"

Souvětí je spojení dvou a více vět do jednoho celku, nelze se tedy ptát pojmem věta, ale pojmem větný celek.  Jaký větný celek jsem napsal(a) na tabuli?

Uvědoměle poznávat souvětí mohou žáci až tehdy, když znají pojem určitý slovesný tvar. Do té doby je poznávání souvětí pouze intuitivní, na základě zvukových prostředků.

Je chybné učit žáky, že větu jednoduchou a souvětí odlišíme podle počtu sloves.

Všimněte si následujícího větného celku:

Mohl bych o tom začít pochybovat.  

Kdybyste určovali druh větného celku podle počtu sloves, museli byste říci, že je to souvětí, protože v něm jsou tři slovesa:  mohl bych, začít, pochybovat.

Je to ale věta jednoduchá, protože obsahuje jediný určitý slovesný tvar mohl bych (tvar v osobě 1.).

Při rozhodování je tedy dobré ve větném celku podtrhávat určité slovesné tvary a spočítat je. Je-li jich více než 1. jde o souvětí.

Žáci zjistí, že věty jsou v souvětí oddělovány čárkami nebo spojovány spojovacími výrazy. 

Všimněte si, že je v poučce použito slovní spojení spojovací výraz, nikoli spojka. 

Spojovacími výrazy totiž mohou být tři různé slovní druhy:

• spojky,
• vztažná zájmena,
• vztažná příslovce.
  

Podívejte se na ukázku učiva o souvětí z učebnice pro 4. ročník nakladatelství Fraus.

2. Větné vzorce

Pro pochopení stavby souvětí musí dojít v myšlení žáka k logicko-myšlenkovému postupu analyticko-syntetickému.

Souvětí schematicky naznačujeme větnými vzorci. Podívejte se, jak je větný vzorec vysvětlen v učebnici Čeština 3 nakladatelství Fraus.

Všimněte si, že v těchto větných vzorcích ještě nejsou spojovací výrazy na začátku větného celku. Používáme nadřazený výraz spojovací výraz, zahrnuje totiž tři různé slovní druhy:

• vztažná zájmena (kdo, co, jaký, který, čí, jenž),
• vztažná příslovce (kde, kam, kudy, odkud, kdy, odkdy, dokdy, jak, proč),
• spojky podřadicí (že, když, aby, kdyby, jakmile, protože, poněvadž, ač, ačkoli, třebaže, přestože, i když, než, nežli, -li...)
• spojky souřadicí (a, i, ani, nebo, buď-nebo, nejen, ale i, ba, ba i, ba dokonce, ale, avšak, nýbrž, neboť, vždyť, totiž, proto, tedy, tudíž...)

Tyhle termíny samozřejmě na 1. stupni ZŠ nepoužíváme. Je však důležité, abyste nepoužívali termín spojka, bude-li mít souvětí vzorec V1, který V2.  Zásadně používejte termín spojovací výraz, vyhnete se tak porušení didaktické zásady lingvistického přístupu.

Je důležité, aby žáci pouze nenaznačovali vzorci stavbu souvětí, ale aby podle zadaného vzorce také souvětí tvořili. Nejjednodušší je tvořit souvětí, v němž jsou věty v poměru slučovacím (a, i ani) nebo odporovacím (ale, avšak, však), obtížné jsou kauzální vztahy, tedy souvětí, v nichž jsou věty v poměru příčinném (neboť, vždyť, totiž) nebo důsledkovém (a proto, a tedy, a tudíž).

V učebnici pro 4,. ročník už najdeme příklady vzorců souvětí, v nichž je spojovací výraz na prvním místě:

Jestliže V1, V2.    Když V1, V2 a V3.

Aby si žáci upevnili interpunkci, je třeba číst vzorce se všemi interpunkčními znaméénky, tedy:

Jestliže Vé jedna čárka Vé dva tečka

Když Vé jedna čárka Vé dva a Vé tři tečka.

Obtížnost v 5. ročníku zvyšuje zadání, aby žáci tvořili souvětí podle vzorců, ale tematicky už mohou být vymezena.

Tvoř souvětí o vaší třídě podle těchto vzorců.

V1, ale V2.   Když V1. V2.   V1 a V2, protože V3. 

Učivo pak může být využito i ve slohové a komunikační výchově. Žáci pak píší pohádku na základě zadaných větných vzorců.

V učebnici pro 5. ročník se žáci setkávají s následujícím poučením.