Měření a zkoušení

1. Odpor ochranného vodiče

Toto měření se provádí u elektrických spotřebičů třídy ochrany I, prodlužovacích a odpojitelných přívodů.

U spotřebičů třídy I se měří odpor mezi ochrannou zdířkou vidlice a přístupnými neživými částmi spojenými s ochranným vodičem, včetně prodlužovacího nebo odpojitelného přívodu. U prodlužovacích a odpojitelných přívodů se měří odpor mezi ochrannou zdířkou vidlice a ochranným kontaktem na druhém konci.

Požadavky na zařízení k měření odporu ochranného vodiče stanovuje norma ČSN EN 61557-4 ed. 2. Tato norma mimo jiné stanoví:

    - měřící napětí může být stejnosměrné nebo střídavé, napětí naprázdno musí být v rozsahu od 4 do 24 V

    - měřící proud musí být minimálně 200 mA

    - měřící rozsah musí zahrnovat hodnoty 0,2 Ω až 2 Ω.

Měření odporu ochranného vodiče spotřebiče odpojitelného od sítě

2. Měření izolačního odporu

Izolační odpor Ri je činný odpor izolace mezi dvěma vodiči nebo vodičem a zemí. Měření izolačního odporu je v podstatě nedokonalé napodobení zkoušku izolační pevnosti elektrického zařízení, tak aby bezpečně sneslo provozní napětí.

 

Požadavky na zařízení k měření izolačních odporů zařízení a instalace ve stavu bez napětí stanovuje norma ČSN EN 61557-2 ed. 2. Tato norma mimo jiné stanoví:

     - výstupní napětí musí být stejnosměrném, naprázdno nesmí překročit 1,25 násobek jmenovitého výstupního napětí

     - jmenovitý měřící proud musí být minimálně 1 mA

     - vrcholová hodnota měřícího proudu nesmí být vyšší než 15 mA.

 Měřící napětí

Měřené zařízení	Vhodné napětí měřicího přístroje
Silnoproudá zařízení mn a nn	500 V
Silnoproudá zařízení vn	1000 až 2500 V
Silnoproudá zařízení vvn	5000 V
Sdělovací zařízení	100 V

Vyhovující izolační odpor - alespoň 1kΩ / 1V zkušebního napětí.

Postup měření izolačního odporu:

       1) odpojit zařízení od sítě a ověřit zkoušečkou!!!

       2) měřit za stejných podmínek jako jsou normální provozní podmínky

       3) záporný pól přístroje se připojuje na části, které jsou za provozu pod napětím

       4) naměřenou hodnotu přečíst po ustálení výchylky

       5) při naměření příliš malé hodnoty Ri rozdělit zařízení na menší úseky a měřit postupně

 

Měření bude nejpřesnější, bude-li se napětí Uf blížit rozsahu voltmetru a bude-li izolační odpor blízký vnitřnímu odporu voltmetru.

Trvalá kontrola izolačního stavu v soustavách s izolovaným uzlem

 

K tomuto účelu se používají: a) 3 doutnavky (žárovky), b) 3 stejné voltmetry s velkým vnitřním odporem zapojené do společně vytvořeného umělého uzlu. Při vzniku zemního spojení na některé fázi zjistíme nestejné hodnoty napětí naměřené na voltmetrech nebo nestejný svit žárovek nebo doutnavek.

Měření izolačního odporu podlahy

Měření izolačního odporu podlahy umožňuje objektivně rozhodnout, zda jde v daném případě o prostředí s vodivým okolím nebo ne.

3. Měření unikajících proudů

Unikající proud spotřebiče je proud složený z konstrukčního unikajícího proudu (proudu unikajícího do neživých částí nebo cizích vodivých částí a do země u nepoškozeného spotřebiče) a z možného poruchového unikajícího proudu.

Unikající proud se může projevit jako proud ochranným vodičem i jako dotykový proud.

Proud ochranným vodičem je proud, který protéká ochranným vodičem spotřebičů třídy ochrany I

Dotykový proud je proud, který z elektrických spotřebičů třídy ochrany II a z těch vodivých částí spotřebičů třídy ochrany I přístupných dotyku, jež nejsou spojeny konstrukčně s ochranným vodičem, při používání spotřebiče protéká přes osobu obsluhující spotřebič do země.

Norma ČSN 33 1600 ed. 2 doporučuje měřit unikající proud třemi způsoby:

    - měření proudu protékajícího ochranným vodičem

    - měření dotykového proudu

    - měření náhradního unikajícího proudu

Měřením unikajícího proudu zjišťujeme, jaký proud by protékal tělem člověka po dotyku na přístupnou neživou část spotřebiče u zařízení třídy ochrany II, a nebo jaký proud by protékal tělem člověka po přerušení ochranného vodiče u zařízení třídy ochrany I po dotyku na přístupnou živou část.

Měření proudu protékajícího ochranným vodičem

U spotřebičů třídy ochrany I se měří proud protékající ochranným vodičem při přiložení síťového napětí.

U spotřebičů, které lze uložit izolovaně, se měří přímo proud protékající ochranným vodičem.

U spotřebičů, které nelze uložit izolovaně (izolace proti zemi alespoň 10MΩ), se zjišťuje proud protékající ochranným vodičem nepřímo jako rozdílový proud.

Měření proudu protékajícího ochranným vodičem u izolovaně uložených spotřebičů třídy ochrany I

Měření proudu protékajícího ochranným vodičem jako rozdílového proudu u spotřebičů třídy ochrany I, které nelze uložit izolovaně

Měření dotykového proudu

Měří se dotykový proud (tj. proud procházející izolací spotřebiče) při přiložení síťového napětí.

Provádí se u spotřebičů třídy ochrany II a u přístupných (vnějších) vodivých částí nespojených s ochranným vodičem spotřebičů třídy ochrany I.

U spotřebičů, které lze uložit izolovaně, se dotykový proud měří přednostně přímo, a to na vodivých částech spotřebiče.

U spotřebičů, u kterých nelze zaručit, že měřené části jsou izolovány od země, se zjišťuje dotykový proud nepřímo, jako rozdílový proud vyhodnocením proudu do spotřebiče přicházejícího a z něj odcházejícího.

Přímé měření dotykového proudu spotřebičů třídy ochrany II a u vodivých neživých částí nespojených s ochranným vodičem spotřebičů třídy ochrany I

Měření dotykového proudu (zjištěním rozdílového proudu) u spotřebičů třídy ochrany II a u vodivých neživých částí nespojených s ochranným vodičem spotřebičů třídy ochrany I

Měření náhradního unikajícího proudu

Měření náhradního unikajícího proudu se používá jako jedna z alternativních metod jen v případě, že byl předtím s vyhovujícím výsledkem změřen izolační odpor.

Při ověřování spotřebičů měřením náhradního unikajícího proudu je na rozdíl od měření proudu ochranným vodičem a měření dotykového proudu použit samostatný zdroj poskytující napětí (vyšší než 25 V a nižší než 250 V). V případě, že se použije napětí nižší než jmenovité, musí být změřený unikající proud přepočítán na hodnotu při jmenovitém napětí spotřebiče.

Měření náhradního unikajícího proudu u spotřebiče třídy ochrany I

Měření náhradního unikajícího proudu u spotřebiče třídy ochrany II a neživých částí nespojených s ochranným vodičem spotřebičů třídy ochrany I

4. Měření impedance ochranné smyčky

Impedance smyčky (ZS) je suma impedancí v proudové smyčce zahrnující impedanci zdroje proudu, impedanci fázového vodiče (tj. ochranný vodič, zemnič a zem) od místa měření k svorce zdroje proudu.

Impedance smyčky Zs (odpor smyčky svodového proudu) musí být tak malá, že při poruše proteče proud schopný vybavit předřazený nadproudový ochranný prvek.

Zs = (U0-U)/I

Napětí se měří při nezatíženém (U0) a při zatíženém (U, I) obvodu mezi fází a ochranným PEN, nebo PE vodičem.

Nejvyšší přípustnou hodnotu impedance smyčky je možno vypočítat, když se jmenovité napětí sítě podělí vypínacím proudem nadproudové ochrany (IA).

Zsmax = U0/IA

5. Měření uzemnění a zemního odporu

Měření uzemnění

     - zjišťuje rozložení potenciálu elektrického pole kolem zemniče při průchodu poruchového proudu

     - určuje hodnoty dotykového a krokového napětí v okolí zemniče při poruše

Zemní odpor zemniče Rz umístěného v zemi je výsledný činný odpor mezi připojovací svorkou zemniče a některým z míst země ve vzdáleném okolí, kde se již vliv zemniče neuplatňuje.

Zemní odpor zemniče je součet těchto odporů:

    - odporu připojovací svorky,

    - odporu svodu,

    - odporu zemniče,

    - přechodového odporu mezi zemničem a půdou,

    - odporu půdy obklopující zemnič až do okruhu (vzdálenosti), kde se již vliv zemniče neuplatní.

Na hodnotu zemního odporu má největší vliv odpor půdy.

Měření zemního odporu z měření napětí a proudu se sítí jako měřícím zdrojem

Měření zemního odporu trojúhelníkovou metodou

      - rovnostranný trojúhelník o hraně min. 20m

      - celkem 3 měření (měříme na každé hraně)