Pedagogická příprava

1. Plánování na jednotlivé dny

Opět jde o činnost, kterou by do určité míry měli učitelé na třídě dělat společně, aby na sebe navzájem navazovali, doplňovali se a vytvářeli takovou nabídku, která propojí jednotlivé vzdělávací oblasti. Neznamená to, že denní přípravy děláme společně, nicméně by učitelé spolu měli komunikovat a vědět, co který z nich plánuje dělat. Pokud v praxi nastane extrémní situace, kdy spolu učitelé komunikovat nedokážou, nenavazují na sebe, je lepší volit krátké týdenní celky.

Pří plánování denních příprav je nutné zohlednit principy individualizace- využití různých vzdělávacích metod, zohlednění různých stylů učení, zvážení míry obtížnosti vzdělávací nabídky vzhledem k možnostem dětí. To samé platí o použitých organizačních formách a metodách práce. 

Jako učitel připravuji řízenou a polořízenou činnost a vytvářím podmínky pro spontánní aktivitu dětí.

Řízenou aktivitou myslíme takové činnosti, které učitel přímo vede, polořízenou provádějí děti samy na základě předchozí nabídky, které se děti věnují buď skupinově, nebo individuálně. Spontánní aktivita je taková, kterou si děti zvolí (navrhnou) a řídí naprosto samostatně. Spontánní aktivitu může učitel podněcovat vhodně upraveným prostředím, např. v tématu Moje zdraví ve třídě umístí encyklopedie o lidském těle, herní koutek vybaví obinadly, šátky, injekcemi, což děti podnítí ke spontánní hře na lékaře, apod.

Polořízené aktivity by měly tvořit jádro vzdělávání a objevovat se každodenně, neboť umožňují dostatečnou individualizaci vzdělávání. Děti si při nich volí, co a jak budou dělat; zařazovat je můžeme buď v podobě nabídky činností, kterou si děti dle svého zájmu mohou volit, nechtějí-li se věnovat spontánní hře, případně formou „stanovišť“ či center v době vyhrazené řízené činnosti. Polořízené aktivity pak doplňujeme případně aktivitami řízenými, přičemž dbáme, aby se střídaly různé formy práce, činnosti klidné a pohybové, a nezapomínáme, že by pokud možno denně mělo být zařazeno krátké zdravotní cvičení. To může být začleněno do řízené činnosti, sloužit jako motivace k polořízeným činnostem, apod. 

V praxi tedy učitel z tematického celku vybere část, které se bude věnovat, přičemž by měl činnosti řadit smysluplně, logicky, činnosti by na sebe měly navazovat, a zároveň dbá na dodržení výše uvedených principů. Takto si může přibližně rozvrhnout plán na týden, přičemž ale tento plán je čistě orientační a může se v průběhu realizace aktivit výrazně změnit.

1.1. Denní příprava

1.2. Příklad rozpracování integrovaného bloku

1.3. Příklad myšlenkové mapy

1.4. Příklad přípravy na jeden den

Ráno: 

nabídka ke stolečku - výroba hub- vytrhávání a mačkání papíru- zavěšení na niti- výzdoba třídy

Cíl: s dopomocí dokáže obkreslit a vystřihnout houbu, samostatně trhá a mačká papír.

Pomůcky: šablonky různých hub, čtvrtky, nůžky, tužka, krepák, lepidlo

Řízená činnost:

Cíl: napodobí pohyb podle vzoru, reaguje na domluvený signál

Pomůcky: CD s nahrávkou, knížka, věci na překážkovou dráhu, šišky a velký koš

Motivace v kruhu:   jak to v lese vypadá, kdo chodí do lesa rád a proč, koho bychom v lese mohli potkat apod. Zahrajeme si na procházku v lese - motivované cvičení

Zahřátí – volný běh po prostoru při písni U našeho lesíka, na domluvený signál děti zastaví a předvedou někoho z obyvatel lesa. Děti budou navrhovat co, vše převedeme do zdravotních cviků, např.:

• Stromy – stoj spatný, vzpažit, do výponu (možné varianty – široký kmen = stoj rozkročný, upažit apod.)
• Houby – klek, paže spojené nad hlavou, případně stoj na jedné noze
• Srna – běh po špičkách
• Liška – klek sedmo, jedna noha zanožená (liščí ocas)Z
• Zajíc – dřep, vzpažit, střídavě hmitat pažemi (zajíc stříhá ušima)
• Hlemýžď – leh na zádech, přednožit pokrčmo, hlava ke kolenům
• Slimák – plazení
• Mravenec- lezení ve vzporu

Překážková dráha „Jdeme do lesa“ –  překážková dráha - podlézt překážku (podlezeme pod smrčkem), běh mezi položenými lany (běžíme po cestě), přechod přes desky, pytlíky s pískem, masážní kameny (jdeme po kamenech přes potok), přelézt překážku (strom padlý do cesty), slalom (mezi pařezy), házíme šiškami (hod na cíl). Nechat je, ať si prohází lesem, kudy chtějí.

Uvolnění – leh na koberci (ležíme na palouku), posloucháme zvuky lesa, ptačí zpěv (CD).

Vyprávění pohádky O ukopnuté houbě – následně  dialog, otázky: "Proč kluk houbu rozkopal? Jaký byl trol? Už jsi byl někdy rozzlobený? Co nebo kdo tě zlobí ve školce, doma? Co můžeme udělat, když máme vztek?" apod

1.5. Výsledek po realizaci

V případě celku O ukopnuté houbě se učitelkám zdálo nejvhodnější začít motivací v podobě proutěného košíku, přičemž se dětí ptaly, co by se do něj mohlo dávat, jaké mají zkušenosti s houbařením apod. Počítaly s tím, že se takto dostanou k tématu Houby . Postupně pak na sebe činnosti navazovaly, byly doplňovány aktivitami,  které vzešly z impulsů dětí , jiné se opakoval, např. hned v pondělí děti nová hra zaujala natolik, že ji pak chtěly hrát každý den, obdobně přistoupily ke kresbě hub a modelování, těmto činnostem se věnovaly více dní, nabídka (pomůcky) jim byly neustále k dispozici. 

Příklad, jak nakonec vypadal první týden realizace:

2. Shrnutí

Při plánování pedagogické činnosti je třeba dodržet zásadu individualizovaného přístupu. Blíže v další části kurzu.