Pedagogická diagnostika jako nástroj pro individualizaci vzdělávání.

1. Úvod do tématu

Úkol k zamyšlení?

Co je to diagnostika? Kde se s ní setkáváme? Co je jejím cílem?

Pojem diagnostika je dnes již běžně rozšířený v mnoha oborech. V autoservisu provedou auto-diagnostiku, kdy vaše auto nechají přístrojem zkontrolovat, přeměří, zda vše funguje, jak má. A pokud ne, doporučí opravy. U doktora po vyšetření vyslechnete diagnózu a dozvíte se, jaká bude nejlepší léčba a další postup. A co v pedagogice?

Diagnostika tedy...

...má za úkol poznávat a popisovat skutečnost, zjišťovat její možné příčiny, odhadovat další možný vývoj a vést k návrhům dalšího postupu.

...má kořeny v lékařství.

...předpokládá určité množství poznatků z psychologie.

...je důležitá je z hlediska vývoje dítěte a konkrétního prostředí, ve kterém vývoj probíhá.

Diagnostická činnost  je chápána jako soubor operací, postupů a technik, které vyúsťují do stanovení diagnózy stavu jedince, a to v závislosti na tom, co je třeba zjišťovat (individuální zvláštnosti jedince, příčiny těchto zvláštností, dosažený stupeň vývoje).

Historie pedagogické diagnostiky:

Pedagogická diagnostika –získala větší pozornost v 70. letech

 Příhoda – 30.léta – kniha „Teorie a praxe školního měření“ 

Spojována se jménem Klaner (německý teoretik) - od r.1969, jde o postižení jednotlivých vlastností žáka, kolektivu, sleduje chování dítěte ve skupině

1.1. Vymezení pojmu

Komplexní proces poznávání, posuzování a hodnocení vzdělávacího procesu a jeho aktérů. Zaměřuje sena obsah,na proces, na emocionálně-sociální úroveň a na úroveň psychosociálních funkcí.

 „Pedagogická diagnostika je pedagogická disciplína, která se zabývá aktuálním výkonem jedince v edukační situaci a analyzuje ho v souvislosti s osobnostním vývojem a vnějšími vlivy, jež na tento vývoj spolupůsobí. Na základě získaných údajů zahajuje bezprostřední intervenci, navrhuje použití dalších metod a postupů a vypracovává individuální vzdělávací plán. Směřuje k maximálnímu uspokojování žákových vzdělávacích potřeb, k formování celoživotně se učícího jedince.“ (Průcha, 2009)

„Pedagogická diagnostika je pedagogická disciplína, která se zabývá objektivním zjišťováním, posuzováním a hodnocením vnitřních i vnějších podmínek i průběhu a výsledků výchovně vzdělávacího procesu. Na základě těchto zjištění jsou potom vyslovovány prognostické úvahy a navrhována pedagogická opatření. (Chráska,1988, s.5).

Dlouhodobý, spirálovitě probíhající proces, který bere v úvahu všechny systémy ovlivňující vývoj dítěte. Na základě stanovené diagnózy volíme optimální postupy, měníme podmínky. Vlivem těchto změn dochází ke změnám ve vývoji dítěte, které se dostává na vyšší úroveň.

Předmět pedagogické diagnostiky:

Dítě v pedagogické situaci- diagnostika školní zdatnosti, diagnostika vlastností a chování dítěte, připravenost pro vstup do školy

Školní třída- vztahy ve třídě (struktura, dynamika, klima) 

Výchovná instituce (klima, učitelé apod.) 

Vlastní činnost učitele (autodiagnostika)

1.2. Cíle pedagogické diagnostiky

1. Optimalizace vývoje dítěte 
2. Optimalizace vztahů ve třídě 
3. Optimalizace řízení pedagogického procesu

Zjištění úrovně, na které lze s dítětem úspěšně pracovat, je nutností pro plánování pedagogické práce. Musíme stavět na tom, co je hotové, co existuje = diagnostika je předpoklad pro individualizaci výuky.

Nezjišťuje pouze patologické jevy či odchylky, ale i pozitivní vlastnosti a jevy.

Diagnostika je také podmínkou pro vytvoření PPP pro dítě, dříve než jej odešleme do péče odborníků

1.3. Přístupy k pedagogické diagnostice

1.) Komplexní přístup – není možné dítě posuzovat, aniž bychom vzali v potaz systémy, které ovlivňují jeho vývoj. Zároveň jej musíme vnímat komplexně v jednotě biologické, psychické a sociální 

Systémy ovlivňující vývoj dítěte

• Společnost - kultura, ve které dítě vyrůstá, její hodnoty (včetně reklamy, televizních pořadů apod.)
• Rodina - její výchovný styl, funkčnost, zda má dítě sourozence apod.
• Škola - jaké je složení a velikost třídy, jaké jsou v ní vztahy, jak funguje apod.

2.) Zaměření do budoucna - snahou je odhalit potenciality dítěte, nejen popsat jeho současný stav. Klademe si otázky- Jaký je? Jaký by měl být? Jaký by mohl být? 

3.) Systematičnost - nehodnotit nahodile, ale mít promyšlený postup

4.) Dlouhodobost - posuzovat vše v časovém horizontu, s odstupem

5.) Individuální přístup - neporovnávat s ostatními, ale sledovat pokroky jednotlivého dítěte

6.) Objektivita – spolupráce obou pedagogů

1.4. Specifické rysy diagnostiky v předškolním věku

1. Psychický vývoj je rychlejší než u dospělého, věková období výrazně kratší - projevy se velice rychle mění, strídají se období zdánlivé stagnace s obdobím rychlého vývojového skoku. Porot je třeba hodnotit vše v delším časovém horizontu. 
2. Obtížně se diagnostikují hraniční stavy – širší norma, odchylky nejsou výrazné. Čím je dítě mladší, tím hůře se u něj odlišuje. 
3. Větší závislost na sociálním prostředí - hůře se odlišuje, co je skutečně projevem dítěte a co je jen odraz vlivu prostředí, ve kterém žije (např. naučená bezmocnost, dítě se může jevit jako pomalejší, avšak je velmi šikovné, jen se tak neprojevuje)
4. Vyšší potřeba pocitu jistoty - pokud se dítě v prostředí necítí dobře, jeho výsledky to negativně zkresluje.
5. Jiná využitelnost diagnostických metod
6. Horší interpretace zjištěných výsledků

1.5. Nejčastější chyby

Haló efekt – pod vlivem příznivého či nepříznivého prvního dojmu 

Kauzální atribuce – na základě jedné vlastnosti přisuzuji další vlastnosti 

Chyba četnosti – přeceňování častých projevů a podceňování jevů méně častých 

Chyba„figury a pozadí“ – ovlivnění vnějšími faktory (např. oblečení) 

Efekt shovívavosti/ přísnosti – stanovení příliš mírných, či náročných kritérií na základě sympatií 

Golem efekt/ Pygmalion efekt – očekávání, že se jedinec bude nějak projevovat 

Efekt nápadnosti – zaměření na výrazný jev či vlastnost, opomíjení ostatních 

Projekce – připisování motivů, vlastností apod. na základě vlastních zkušeností

• Zaměření na nápadné děti a opomíjení tišších 
• Ignorování věkových zvláštností
• Vyvozování předčasných diagnostických závěrů na základě ojedinělé informace 
• Formulace závěrů je příliš obecná, závěr je nekonkrétní 
• Předsudky a zaujetí proti dítěti 
• Ve snaze neublížit žákovi či ho nenadhodnotit snaha přiklánět se k průměru

2. Pedagogická diagnostika a individualizace PV

Z RVP PV jasně vyplývá, že není možné zajistit správný průběh předškolního vzdělávání, pokud není dodržena zásada individuálního přístupu.

"Vzdělávání je důsledně vázáno k individuálně různým potřebám a možnostem jednotlivých dětí, včetně vzdělávacích potřeb speciálních. Každému dítěti je poskytnuta pomoc a podpora v míře, kterou individuálně potřebuje, a v kvalitě, která mu vyhovuje. Proto je nutné, aby vzdělávací působení učitele vycházelo z pedagogické diagnostiky – z pozorování a uvědomění si individuálních potřeb a zájmů dítěte, ze znalosti aktuálního stavu jeho vývoje, konkrétní životní a sociální situace, pravidelného sledování jeho vývoje a vzdělávacích pokroků. Jen tak je možno zajistit, aby pedagogické aktivity probíhaly v rozsahu potřeb jednotlivých dětí, aby každé dítě bylo stimulováno, byla podporována jeho poznávací motivace. Dítě se tak prostřednictvím vzdělávacích aktivit postupně rozvíjí v základních dovednostech (motorických, poznávacích ad.) vzhledem ke svým optimálním možnostem tak, aby docílilo úspěchu, který je jeho okolím oceněn a samo se cítilo úspěšné. Takovéto pojetí vzdělávání umožňuje vzdělávat společně v jedné třídě děti bez ohledu na jejich rozdílné schopnosti a učební předpoklady." (RVP PV, 2018, s. 7)

Není tedy možné vzdělávací nabídku koncipovat podle toho, co učitelku baví, co se jí líbí, co zažila jako dítě, ale musí důsledně vycházet ze znalosti dětí, které jsou jí svěřeny.  Zároveň při svém plánování musí mít na zřeteli, že ačkoli děti mohou být stejného věku, jejich potřeby, zájmy, úroveň rozvoje, jsou různé.  Pedagogická diagnostika tedy předchází plánování a přípravě pedagogické práce.

Důležitou oblastí je posuzování výsledků vzdělávání, které učitel průběžně a systematicky provádí za využití metod a nástrojů pedagogické diagnostiky. Pedagogická diagnostika je součástí pedagogické evaluace. Prostřednictvím pedagogické diagnostiky učitelé získávají důležité informace o pokrocích dítěte. Nejedná se o hodnocení jednorázové, ale průběžné. V předškolním vzdělávání jsou pro učitele důležitým ukazatelem klíčové kompetence rozpracované do podoby očekávaných výstupů (RVP PV)

 V předškolním vzdělávání se hodnocení vzdělávacích výsledků dítěte nezaměřuje na výkony ve vztahu k dané normě, ani na srovnávání jednotlivých dětí a jejich výkonů mezi sebou. Individualizace vzdělávání vyžaduje sledovat rozvoj a osobní vzdělávací pokroky u každého dítěte a ty dokumentovat. K tomu učiteli pomáhá každodenní, dlouhodobé a systematické sledování. Neméně důležité je u dítěte včas zachytit případné problémy a vyvodit odborně podložené závěry pro jejich eliminaci a další rozvoj dítěte. Podle potřeby je nezbytné intervenovat odbornou pomoc.

Každá mateřská škola, popř. každý jednotlivý učitel si vytváří svůj systém sledování, hodnocení a způsob záznamů pokroků dítěte. Tento systém musí být přehledný, smysluplný a účelný.

3. Sledované oblasti

Diagnostiku dítěte je třeba chápat jako snahu o porozumění dítěti. nemůžeme ji tedy redukovat na "vyplňování tabulek" a posuzování výkonu. Proto nás zajímají všechny stránky osobnosti dítěte a vše, co s ním souvisí:

• vnitřní podmínky: temperament dítěte, jeho zájmy, potřeby, zdravotní stav, sebepojetí, nálady, chuť k učení...
• vnější podmínky: rodinné zázemí, jak se s dítětem komunikuje, jak tráví volný čas... 
• sledování vývoje jednotlivých oblastí: rozvoj motoriky, smyslů, řeči, sociálních vztahů, emocí

O osobnosti dítěte se mnoho dozvíme z jeho hry a ze způsobů, jak se chová ve skupině dalších dětí. Blíže o poznávání typologie dítěte a vlivu typů na způsob práce učitele např.:

Miková, Š., & Stang, J. (2015). Typologie osobnosti u dětí: využití ve výchově a vzdělávání (Vyd. 2). Portál.

Dále následuje přehled vybraných parametrů, čeho si v dané oblasti u dítěte všímat. Je nezbytná znalost vývojové psychologie a tzv. "vývojového profilu", co je pro daný věk typické. Následující výčty jsou řazeny od nejednoduššího po nejsložitější.  

3.1. Diagnostika hrubé motoriky

Chůze 

• po čáře, po elipse, mezi předměty, na zvýšené ploše 
• vpřed i vzad 
• v daném rytmu, se zpěvem, s rytmickým doprovodem 

Stoj: 

• spatný se zavřenýma a otevřenýma očima 
• na pravé a levé noze se zavřenýma a otevřenýma očima 

Skoky: 

• poskoky na místě 
• poskoky na jedné noze 
• skok do dálky 
• přeskoky přes překážku 

Míč: 

• kutálení a chytání kutálejícího se míče je snazší než zpracování míče letícího 
• chytání a házení míčů různé velikosti 
• chytání míče s tlesknutím, chytání míče po odrazu od zdi 

Rovnovážná cvičení: 

• stoj střídavě na pravé a levé noze s otevřenýma a se zavřenýma očima 
• chůze po zvýšené úzké ploše 
• jízda na koloběžce, kole, bruslích, cvičení na velkých míčích

3.2. Diagnostika jemné motoriky

Stavba věže z kostek 
Navlékání korálků 
Zapínání zipů 

Grafomotorika 

• Úchop, přítlak 
• Vlnovka, čára 
• Nápodoba vzoru

Mikromotorika očních pohybů – sledování zleva doprava 

Motorika artikulačních orgánů - výslovnost

3.3. Diagnostika orientace v tělním schématu

• dítě má zavřené oči:  dotkneme se rukou na jednom místě jeho těla, dítě má dotyk na stejném místě zopakovat 
•  dítě ukazuje své části svého těla 
•  dítě klepe postupně všemi prsty na desku stolu 
•  vede ukazováček na špičku nosu 
•  dá pravou rukou přes hlavu na levé ucho a levou rukou na pravé ucho

3.4. Diagnostika sluchové percepce

Vnímání a rozlišování zvuků 

• poznávání předmětů podle zvuků a bez zrakové kontroly 
• poznávání písní podle melodie 
• rozlišování zvuků rozdílné kvality významné pro praktický život 

Odlišení figury a pozadí  - reagovat na slovo v plynulé řeči 

Rozlišování prvků lidské řeči 

• říkej, kterou hláskou začíná (končí) slovo zima, les,… 
• říkej slova, která začínají hláskou „S“ 
• vyber obrázky začínající na…

3.5. Diagnostika zrakové percepce

• Rozlišování tvarů 
• Zraková diferenciace 
• Překrývající se obrázky 
• Hledání detailu v obrázku 
• Barvy

3.6. Diagnostika řečového vývoje

• Slovní zásoba – popisy obrázků 
• Výslovnost – opakování slov 
• Gramatická správnost – vyprávění 
• Stavba věty – jednoduché, souvětí 
• Úroveň komunikace – pouze sděluje, snaží se o dialog, vede dialog

3.7. Diagnostika sociálního a emočního rozvoje

Většinou hodnotíme na základě pozorování

• Psychomotorické tempo 
• Vztah dítěte k učení 
• Pozornost, soustředění, dokončování úkolu 
• Fungování ve skupině dětí, oblíbenost dítěte 
• Preferované činnosti a hry 
• Dodržování pravidel, podřizování se pokynům 
• Aktivita/pasivita 
• Emoční reakce na stresové situace – stabilita/labilita 
• Reakce na neúspěch 
• Projevy citů x necitlivost 
• Adaptace 
• Schopnost spolupráce

3.8. Diagnostika kognitivního vývoje

Vnímání – bezděčné/záměrné, diferencuje 

Představivost a fantazie – nápodoba x tvořivost 

Myšlení 

• rozlišuje vlastnosti předmětů, odhaluje podobnosti, rozdíly 
• rozumí základním matematickým pojmům (tvar, délka…) 
• třídí, porovnává, uspořádává 
• má vytvořený model čísla 
• orientuje se v čase 
• orientuje se v prostoru i ploše 

Usuzování - chápe souvislosti, příčina a důsledek

Paměť - pamatuje si úmyslně 

Pozornost – délka soustředění, přenos pozornosti 

Inteligence 

Kresba 

• čárání, snaha zobrazovat tvary, nápodoba vzoru 
• kresba nahodilá, záměrná 
• postava – hlavonožec, plošné zobrazení, detaily 
• bohatost x chudost obsahové stránky