Způsoby získávání informací o předškolním dítěti

1. Úvod do tématu

V předchozí části bylo zmíněno, že využití diagnostických nástrojů je v předškolním věku omezené. Důvodem je jejich náročnost pro danou věkovou skupinu či vysoké požadavky na hodnotitele (zácvik, materiální vybavení apod.). Proto se využívá nejčastěji následujících metod:

• Pozorování 
• Anamnéza 
• Analýza výtvorů 
• Rozhovor 
• Dotazník 
• Testovací metody

1.1. Pozorování

Základní metodou hodnocení v MŠ je pozorování. Toto pozorování by ale mělo být cílené, tzn., vím, CO pozoruji, PROČ to pozoruji. Cenné údaje získáme také z nahodilého pozorování, ale musíme se zjištěnými údaji dále pracovat, vědět, jak je zaznamenáme, jak se odrazí v další vzdělávací nabídce, případně v pedagogické intervenci v případě zjištění nějakých obtíží. Zkušený pedagog si všímá projevů, na kterých je patrný aktuální vývoj dítěte, případně mohou indikovat určité obtíže vyžadující návrh řešení – intervenci pedagoga, konzultaci s odborníky. Domnívám se, že není tedy nutné vypisovat dlouhé tabulky, ale v jednotlivých oblastech sledovat oblasti, které úroveň vývoje spolehlivě ukazují. Sledujeme zejména oblast hrubé a jemné motoriky, zrakové a sluchové percepce, kognitivního rozvoje, řeči, sociální a emoční rozvoj.

Druhy: 

• Nezúčastněné / zúčastněné 
• Strukturované / nestrukturované

Co pozorovat: 

• Hra 
• Interakce s vrstevníky 
• Přístup k řešení úkolů a problémů

1.2. Anamnéza

 Anamnéza - získáváme takové informace z uplynulého života žáka, které mohou přispět k objasnění současného stavu, provádí se zpravidla rozhovorem

Osobní:  je zdrojem poznatků o prenatálním i perinatálním vývoji dítěte, o vývoji v předškolním věku :

• motorika: kdy začalo dítě chodit, jezdí na koloběžce, kole, je dítě obratné, pohyblivé 
• řeč: kdy začalo dítě mluvit, mluví dítě rádo, logoped 
• zdravotní stav: bývá dítě často nemocné, bere léky, spí dobře, bývá unavené 
• vývoj obtíží: kdy se obtíže objevily (hyperaktivita, nápadnosti v chování, …)  zájmy: co rádo dělá, jaké jsou oblíbené hry, kreslí rádo, mělo rádo omalovánky

Rodinná: 

• vztahy v rodině: kdo si s dítětem hraje, jak, ke komu má důvěru, jaký má vztah k sourozencům 
• výchova 
• výchovné obtíže 
• sourozenci

Školní: 

• předškolní věk: navštěvovalo dítě MŠ, jak se adaptovalo, jaký byl vztah ke kolektivu, učitelce 
• první obtíže: kdy se objevily, jaké 
• spolupráce s rodiči: jak rodiče projevovali zájem o výsledky 
• postoj učitelů: jak reagovali na problémy, jaká následovala opatření, s jakým efektem

1.3. Analýza

Metoda sběru dat založená na analýze záměrných (výsledky) i nezáměrných (stopy) produktů činnosti zkoumaných osob

Analýza písemných prací:

v MŠ jde ontogenezi psaní, změna v čase (čárání, nápodoba písma- vlnky, první pokusy o obkreslení tvaru písma)

Analýza výtvarné práce: 

• zejména spontánních výtvorů dítěte 
• témata- jaká se objevují,  jejich opakování nebo proměny určitého tématu v čase 
• kresba postavy, domu, stromu

Analýza výtvorů:

• posuzování úrovně stavby, stříhání, pracovních dovedností

1.4. Rozhovor

Rozhovor je cenným zdrojem poznatků o dítěti. při jeho vedení je třeba dodržet několik zásad:

• Mít připravené oblasti rozhovoru 
• Nechat dostatek času na vyjádření 
• Přistupovat s taktem a empatií
• Respektovat věkové a vývojové zvláštnosti 
• Pozor na naši zpětnou reakci - nehodnotit, nepředjímat, nepodsouvat své závěry
• Nepokládat návodné otázky

Rozhovor s rodiči – respektovat jejich postavení a vztah k dítěti. Partnerský přístup znamená, že jej bereme jako rovnocenného partnera, nepovyšujeme se, respektujeme jeho názory a právo na výchovu dle jeho uvážení. 

Rozhovor s dítětem – formulaci otázek a způsob vyjádření emoční podpory přizpůsobujeme aktuální vývojové úrovni dítěte. Rozhovor s dítětem je často spontánní, vyhradit si čas na rozhovory, umožní nám to poznávat osobnost dítěte, jeho potřeby, zájmy, starosti. 

1.5. Dotazníky

Dotazníky jsou doplňující metoda k dalším diagnostickým nástrojům, využíváme je např. při vstupu dítěte do MŠ ke zjištění informací o dítěti, ke zjišťování spokojenosti rodičů či postojů dítěte, míry efektivity naší pedagogické práce apod..

Možnosti tvorby:

• Otázky klademe
• uzavřené 
• otevřené 
• polouzavřené 
• Možnost využít škálování

Příklad dotazníku:

1.6. Testovací metody

Umožňují srovnání vývoje dítěte se širší normou a získání celistvého pohledu. Nicméně vzhledem ke specifikům školního věku by v mateřské škole měly být výjimkou. Pokud učitelka není s testem dostatečně obeznámena, může docházet k mylné interpretaci výsledků, případně k „učení“ dítěte zvládat určitý typ testu (např. Jiráskův test školní zralosti – děti přicházely do PPP s testem obeznámeny).

Druhy testů:

• Testy všeobecných schopností (inteligence) 
• Testy speciálních schopností (paměť, reakce na zátěžovou situaci, sluchová percepce, lateralita apod.) 
• Testy výkonu a znalostí (test vědomostí předškolních dětí, Matějček – verbální test) 
• Testy dovedností (školní zralost, hodnocení sociálních dovedností)

1.7. Příklady vhodných testů

Test deficitu dílčích funkcí – B. Sindelarová

(B. Sindelarová: Předcházíme poruchám učení. Portál)

Jde o soubor 18 krátkých úkolů, jejichž výsledek se zaznamenává do grafu v podobě stromu. Délka jednotlivých větví ukazuje na možné deficity. Obrázek je velmi přehledný i pro rodiče.

Test školní zralosti pro rodiče– Kucharská, Švancarová (2004)

1. Dítě je přiměřeně fyzicky vyspělé (>115cm a >20kg) 

2. Je pohybově obratné a šikovné 

3. Umí zacházet s tužkou, dovede obkreslit základní geometrické tvary, vyjádřit kresbou jednoduchý námět. 

4. Správně vyslovuje všechny hlásky, dokáže artikulovat i obtížnější slova. 

5. Dovede řečí vyjádřit svou myšlenku, nevyskytují se zkomoleniny, dysgramatismy a neologismy. 

6. Pozná počáteční a konečnou hlásku ve slově. 

7. Zvládne složit puzzle, vyřešit bludiště, najít na obrázku detail. 

8. Zvládne číselnou řadu do 10, porovná množství, vyjádří počet konkrétními předměty, někdy i jednoduché sčítání a odčítání. 

9. Orientuje se v prostoru, používá pojmy označující polohu, označí první a poslední prvek v řadě. 

10. Soustředí se na činnost, poslech. 

11. Nepotřebuje po obědě spát, ranní vstávání probíhá bez větších obtíží. 

12. Nemá strach z cizích lidí, dovede si říct o hračku, o pomoc, nemá problémy se zapojením do skupiny vrstevníků. 

13. Bez problémů se zapojuje do her s pravidly. 

14. Není zvýšeně plačtivé, nestřídají se u něj rychle nálady radosti a lítosti.

• Pokud nesplňuje více než 5-7 předpokladů, je dobré iniciovat vyšetření v PPP.

Test laterality 

1. Vkládání korálků do láhve 

2. Zasouvání kolíků do otvoru 

3. Vhazování míčků do krabičky 

4. Navlékání korálků 

5. Stavění kostek 

6. Umývání rukou – palce – dominantní ruka je aktivní 

7. Tleskání – dominantní ruka je aktivní 

8. Kresba domečku 

9. Tečkovací zkouška – 30s každou rukou, porovnáváme výkon 

10. Obracení obrázkových karet na čas, porovnáváme obě ruce

Zaznamenáváme, kolik úkolů dítě plnilo pravou(P), levou (L) nebo oběma rukama (A). 

Výpočet: (P+A/2):n *100 

P ………..…. součet všech pouze pravostranných reakcí

A/2 ……….. polovina úkonů, které byly provedeny oběma rukama 

n …………... počet všech úkolů

Vyhodnocení: – Pravá ruka: 10 bodů – Levá ruka:0 bodů – Obě ruce: 5 bodů •

 DQ ( Dextrity Quotient) =

100- 90   vyhraněné praváctví 

89-75   méně vyhraněná laterality 

74-50   nevyhraněná lateralita 

49 -25  méně vyhraněná levorukost 

24 - 0   vyhraněné leváctví.

2. Záznamy o individuálních pokrocích

Jak již bylo zmíněno v úvodu, je nezbytné, aby učitel zaznamenával pokroky dítěte, tedy aby byl vidět průběh změn v čase.  Jiný požadavek není,  proto si každá mateřská škola, popř. každý jednotlivý učitel vytváří svůj systém sledování, hodnocení a způsob záznamů pokroků dítěte. Tento systém musí být přehledný, smysluplný a účelný. V ŠVP i TVP by mělo být uvedeno, jakým způsobem pedagogické hodnocení a evaluace probíhá, tedy včetně pedagogické diagnostiky. 

Možné formy záznamu: 

• Záznamové  archy 
• Tabulky 
• Poznámky na papírcích 
• Škály 

Vždy ale dodržet následující pravidla: 

1. Uvedení data záznamu, případně stručný popis situace
2. Vyhodnocování individuální s konkrétními závěry a nástinem dalšího postupu 
3. Jednou za x měsíců komplexní vyhodnocení 

3. Sebehodnocení dítěte

Dětské sebehodnocení je zprostředkováno názorem jiných osob, proto je důležité, jakou zpětnou vazbu dítěti poskytujeme, jak verbální, tak neverbální. 

Sebereflexe vzniká na základě osobního zobecnění poznatků o sobě, poznatky získávány ze vztahu s okolím. Sebereflexe je prostředkem sebeuvědomování, které je východiskem k tvorbě sebepojetí a ke snaze dosáhnout onoho ideálního Já prostřednictvím sebeformování a sebevýchovy. Již v předškolním věku je možné rozvíjet sebepojetí a uvědomování si sebe sama.  Proto je důležité umožnit dětem postupně hodnotit své výkony či chování na základě známých kritérií. 

Výhody sebehodnocení: 

• Motivace k učení 
• Spoluzodpovědnost za své učení 
• Osvojování si schopnosti sebereflexe, menší závislost na mínění okolí

Možné metody:

• diskuse v kruhu - hodnocení aktivity. Pozor na zjednodušující otázky, děti vedeme k hlubšímu zamyšlení se, např. bylo pro mne těžké..., protože; ...aby to bylo lepší, potřeboval bych,... nejvíce se mi líbilo, protože...

• metoda semaforu - využití barev semaforu pro vyjádření míry úspěchu (dovednosti, jistoty v dané oblasti). Např.:červená = potřebuji pomoc, nejde mi to; oranžová = ještě to potřebuji trénovat; zelená = zvládám sám. Uvedenou barevnou symboliku děti mohou použít hromadně při diskusi, nebo tím dávají najevo, zda potřebují pomoc při plnění nějakého úkoly. Jako ukazatele můžeme využít barevné kelímky, víčka od PET lahví, korálky, terčíky z papíru apod. 

• sebehodnotící listy - list, kde jsou piktogramy znázorněny jednotlivé dovednosti, díte může vybarvovat ty, které zvládá. Dobré kombinovat s možností si danou dovednost vyzkoušet, ověřit si svůj předpoklad. Důležité je, aby učitel nehodnotil a nekontrolovat míru "správnosti" vyplnění, dítě se učí, že toto hodnocení dělá pro sebe. na jeho základě pak může např. pojmenovat, co by se chtěl v nadcházejícím období naučit, na čem pracovat.

• záznamy činnosti - dítě si eviduje, když se mu podaří splnit nějaký úkol, např. puntíkem, samolepkou, jeho zaškrtnutím. Předškoláci mohou např. mít na týden několik úkolů ke splnění, je na nich, kdy je budou dělat, provedení si pak odškrtávají. 

4. Diagnostické portfolio

Co je to portfolio:

• Portfolio dokáže vyprávět příběh žákova učení. (Václavík, 2014)

• Uspořádaný soubor prací žáka shromážděný za určité období, který poskytuje informaci o pracovních výsledcích žáka, průběhu učení a jeho vývoji za účelem jeho dalšího rozvoje. Informace slouží dítěti, rodičům a učitelům. Jde o určitý typ archivace produktů dítěte za stanoveným účelem, který do jisté míry určuje jeho obsah, rozsah a práci s ním. (Kratochvílová, 2014)

• Nástroj pro dlouhodobé shromažďování informací o výsledcích, postupu učení a dalších charakteristikách souvisejících se vzděláváním konkrétního žáka (CERMAT, 2008)
  

Výhody využívání diagnostického portfolia jako záznamů sledování pokroků dítěte:

Pro učitele:

Pro dítě:

• Motivace pro učení, k zapojení do činností
• Spoluzodpovědnost za učení
• Podklad pro rozhovory s učitelem, s rodiči (co jsme dnes dělali ve školce)

4.1. Znaky diagnostického portfolia

Diagnostické portfolio je dobře vedené, když:

• Pracuje se s ním průběžně
• Na jeho utváření se podílejí děti - spolurozhodují, co se do něj vloží, samy zakládají své práce
• Materiály jsou řazeny chronologicky - odrážejí vývoj, který je možné sledovat. Za diagnostické portfolio není možné považovat krabici výkresů.
• Odráží osobitost dítěte - dítě rozhoduje o jeho vzhledu (ne šanony sladěné do barvy opatřené značkou, dítě by si mělo desky samo vyzdobit dle svého uvážení.
• Je k dispozici dítěti i rodičům - kdykoliv, dítě s ním může pracovat, brát si ho domů, ...
• Pomáhá dítěti s rozvojem jeho sebehodnocením a sebepoznáním
• Podává celkový obraz o dítěti - obsahuje různé materiály z jednotlivých vzdělávacích oblastí, fotografie (např. stavba+ den, kdy jsem si prvně zavázal tkaničku...)

4.2. Jak založit portfolio

Začít s málem a postupně. Rozhodnout se, jaký typ chci mít, zda budu řadit práce podle období vzniku nebo podle oblastí. Seznámit s plánem a cílem, k čemu portfolio je, rodiče (ideální je, když si dítě šanon na portfolio vyrobí samo doma s rodiči). Začít shromažďovat první materiály, případně roztřídit, co již máme. Z počátku bude investice časová větší, postupně si ale najdeme systém, jak věci zařazovat, aby to pro nás bylo co nejefektivnější, děti se naučí s portfoliem pracovat, materiály si mohou zakládat samy. Při zakládání je vhodné s nimi nad portfoliem diskutovat, např.: „Podívej, jak jsi stříhal na podzim a jak se ti to povedlo teď!“. Postupně společně s dětmi přemýšlet, co by ještě mohlo do portfolia patřit, jde o proces. I pro učitele by práce s portfoliem měla být zajímavá a rozhodně ne přítěž, proto vytvářejme takové, jakému my osobně věříme. Např. v zahraničí je obvyklé, že součástí je i hodnocení učitele, ale je to pro dítě přínosné? Chceme to tam? Nebo má být nástrojem primárně pro dítě?

Shromažďujeme tedy fotografie dětských výtvorů, stavem, pracovní listy, kresby, výroky, obrázky mapující život ve školce (např. mapy tematických celků, projektů, fotografie výletů, akcí, knížky, které čteme, věci charakterizující dítě – otisky, obrázky kamarádů, zájmy, apod. Možnosti jsou tak široké, že cesta k portfoliu, které bud funkční, pro dítě přínosné a pro nás také, je dlouhá, nicméně pro všechny zúčastněné přínosná.

Co může být součástí diagnostického portfolia:

Věci postihující jejich osobnost (otisk ruky, portrét, fotografie rodiny, nejlepšího kamaráda, oblíbená barva, čím chci být...)

Vývoj kresby, grafomotoriky, jemné motoriky (ukázky stříhání, provlékání, vázání kličky...), hrubé motoriky (fotografie zachycující přechod přes  kladinu, kotoul,...), vývoj zrakové percepce (puzzle, hledání rozdílů, labyrinty,...), rozvoj matematických představ, rozvoj předčtenářských dovedností, úroveň stavby, informace o dění ve školce (fotografie z akcí, témat, co jsme četli...), atd.

5. Vývojové řady

5.1. Vývoj hry

Vývoj hry

Mezi prvním a druhým rokem

Mezi druhým a třetím rokem

5.2. Vývoj sebeobsluhy

5.3. Vývoj motoriky

5.4. Vývoj sociální

• by se mělo dokázat odloučit od matky
• projevit zájem o ostatní děti,
• postupně se učit ovládat své chování a brát v úvahu ostatní děti, postupně chápat v čem spočívá střídání, ale ne vždy být ochotný a schopný ho dodržet
• začít kooperovat s dětmi a respektovat je (učit se počkat, až na něj přijde řada, chápat, že je nutné se rozdělit…),
• zvykat si říkat „děkuji, prosím, dobrý den, na shledanou“ (zpočátku jako odezvu, po připomenutí, ještě neužívá spontánně),
• postupně se učit chápat a dodržovat pravidla chování a jednání (neubližovat si navzájem, umět navázat kontakt, poprosit, požádat),
• poprosit o pomoc když má problém,
• projevit soucit a poskytnout útěchu (výrazem, gestem, slovně…)
• v případě konfliktu se uchylovat spíš ke slovním než tělesným výpadům
  

4-5 let

• by se mělo rádo se kamarádit (případně uzavírat přátelství s jedním nebo dvěma dětmi)
• vůči mladším dětem projevit náklonnost a chovat se ochranitelsky, umět se vcítit do druhého, myslet na něj, podělit se, půjčit, dávat dárky…,
• vesměs dodržovat základní pravidla slušného chování a zdvořilostní pravidla
• domluvit se s ostatními (umět vyjádřit svoje nápady, potřeby, požádat o něco, dokázat hájit svůj názor),
• spolupracovat, zapojit se do činností ve skupině a vzájemně pomáhat, umět počkat, až na něj přijde řada, dokázat přijmout, že jiné dítě získá pozici, výhody, pozornost, kterou mělo ono samo před chvílí
• správně reagovat na pokyny autority (na prosbu, požadavek, zákaz, je přístupnější argumentům dospělého)
• umět zhodnotit pod vedením dospělého následky vlastního chování v jednoduchých situacích
• na veřejnosti se chovat přiměřeně (v kině, divadle, obchodě, u lékaře…)
• požádat o dovolení, aby si mohlo hrát s hračkou

5-6 let

• by mělo vědomě projevit zdvořilostní chování (pozdravit, přivítat se, rozloučit se, popřát dobrou chuť, dobré ráno, dobrou noc, odpovídat na otázky…)
• začít rozvíjet smysl pro morálku, (dokázat rozpoznat vhodné či nevhodné chování, projevit ohleduplnost, čestnost, soucit…)
• dokázat odmítnout nežádoucí chování (lež, nespravedlnost, ubližování, odolat navádění k něčemu nesprávnému, odmítnout, co je mu nepříjemné…)
• znát základní pravidla chování na ulici (přecházení, správné reagování na světelnou signalizaci…)
• samostatněji plnit i náročnější úkoly a zhodnotit výsledky (co jsem udělal dobře, co špatně, při různých činnostech projevit samostatnost, rozhodnost, nebojácnost, vytrvalost, otevřenost…)

5.5. Vývoj vnímání času

Vhodné aktivity podporující rozvoj vnímání času:

5.6. Vývoj řeči

Vývoj:

5.7. Vývoj zrakové percepce

Správná funkce zraku a sluchu je důležitá pro úspěšný vstup do školy, protože¨v případě deficitů je velmi obtížné zvládnout výuku čtení a psaní. Zrak dítěte vyšetřuje dětský lékař při preventivních prohlídkách, a to včetně rozlišování barev, v případě potíží posílá dítě ke specialistovi. Úkolem mateřské školy je spíš podněcovat jeho maximální rozvoj a v případě, že mají podezření, že by dítě nemuselo dobře vidět, doporučit návštěvu očního lékaře.

Sledujeme:

Zraková diferenciace - rozlišování drobných znaků a všímání si detailů. Je snazší nejprve vnímat konkrétní reálné předměty, porovnávat je, později pracovat s obrázky a ke konci předškolního období porovnávat i různá grafická zobrazení.

Prostorové vnímání - potřebuje rozlišovat prostorové pojmy (nad, pod, vedle, uprostřed apod.). U malých dětí není rozvinuté periferní vidění, takže tříleté děti mají obtíže při honičkách ve třídě.

Plošné vnímání bude dítě potřebovat při výuce čtení a psaní.

Pravolevá orientace se rozvíjí ke konci předškolního období, protože je spojena s rozvojem laterality.

3-4 roky

• dítě by mělo přiřadit barvu (základní barvy), na pokyn ukázat požadovanou barvu,
• vyhledat známý předmět na obrázku, vyhledat objekt na obrázku podle předlohy,
• odlišit výrazněji jiný obrázek v řadě, odlišit obrázek jiné velikosti, 
• poskládat obrázek ze dvou až čtyř částí

4-5 let

• dítě by mělo pojmenovat barvu (základní),
• vyhledat známý objekt na pozadí, 
• odlišit dva překrývající se obrázky, 
• odlišit jiný obrázek v řadě, odlišit obrázek v řadě lišící se horizontální polohou,
• poskládat obrázek z několika částí, 
• pamatovat si tři předměty – poznat chybějící, pamatovat si obrázky – poznat chybějící,
• rozlišit a používat vpředu-vzadu, předložkové vazby (před, za, nad, pod, vedle, mezi), daleko-blízko, první-poslední, 
• orientovat se v okolí (vědět, jak se jde do obchodu, školky…)

5-6 let

• dítě by mělo přiřadit odstíny barev, pojmenovat odstíny barev, 
• sledovat linie mezi ostatními liniemi, 
• vyhledat tvar na pozadí, 
• odlišit obrázek v řadě lišící se detailem, odlišit shodné a neshodné dvojice lišící se detailem, odlišit obrázek lišící se vertikální polohou, vyhledat dva shodné obrázky v řadě, odlišit shodné a neshodné dvojice lišící se vertikální polohou, 
• složit tvar z několika částí na předlohu, složit tvar z několika částí podle předlohy, 
• doplnit chybějící části podle obrázku, 
• ze šesti obrázků si tři pamatovat, poznat viděné obrázky, 
• umístit obrázky na místo, 
• jmenovat objekty zleva doprava, vyhledat daný první objekt ve skupině zleva doprava, 
• rozlišovat a používat pojmy uprostřed-prostřední-předposlední, hned před-hned za, vpravo-vlevo na vlastním těle, vpravo-vlevo umístění předmětu, vpravo nahoře – dvě kritéria,

5.8. Vývoj sluchové percepce

Sluchové vnímání doplňuje oblasti ovlivňující míru úspěšnosti ve škole. Na kvalitě sluchového vnímání přímo závisí rozvoj řeči, ovlivňuje však další oblasti, a to jak v kognitivní, tak sociální rovině. Absence sluchu či jeho zhoršená funkce působí na možnosti dítěte zapojit se do běžného života, dítě obtížně navazuje vztahy s druhými

Sledujeme:

Sluchová diferenciace – rozliší jednotlivé zvuky bez zrakové kontroly (běžné předměty, dopravní prostředky, zvířata aj.), určí směr zvuku, poznají píseň podle melodie.

Fonematický sluch – rozliší první souhlásku, pak poslední souhlásku, první samohlásku, poslední hlásky uprostřed slova. 

Rozlišování figury a pozadí –  dítě se dokáže zaměřit na konkrétní sluchový podnět mezi jinými

Vývoj:

4-5 let

• dítě dokáže poznat písně podle melodie,
• rozlišit slova s vizuálním podnětem (změna hlásky – hodinky-holínky, tráva-kráva, bota-nota), 
• rozlišit slova s vizuálním podnětem (změna samohlásky – kapr-kopr, perník-parník), 
• rozlišit slova bez vizuálního podnětu (změna samohlásky – plot-plat, sud-sad, drak-drak, slevit-slavit, kus-kos, les-les), 
• rozlišit slova s vizuálním podnětem (znělé a neznělé hlásky a sykavky – kos-koš, pupen-buben, pije-bije, kosa-koza), 
• zopakovat tři nesouvisející slova, 
• zopakovat větu ze čtyř slov, 
• roztleskat slovo na slabiky, 
• zvládat rozpočítadla, z trojice slov najít rýmující se dvojici, určit, jestli se dvě slova rýmují, 
• určit, zda dvě krátké rytmické struktury jsou shodné

5-6 let

• dítě dokáže rozlišit slova bez vizuálního podnětu (změna hlásky – most-kost, hrady-brady, kniha-kniha, vločka-vločka, udice-ulice, konec-kopec), 
• rozlišit slova bez vizuálního podnětu (znělé a neznělé hlásky a sykavky – hrad-hrad, tělo-dělo, zem-sem, myš-myš, ples-pleš, noc-nos, vozy-vosy), 
• rozlišit slova s vizuálním podnětem (změna délky – lyže-líže, páni-paní), 
• rozlišit slova bez vizuálního podnětu (změna délky – dráha-drahá, kára-kárá, mává-mává, žila-žíla, lak-lák, síla-síla, pára-párá, víla-vila), 
• rozlišit slova s vizuálním podnětem (změna měkčení – nemá-němá, hrozny, hrozní), 
• rozlišit slova bez vizuálního podnětu (změna měkčení – čistí-čistý, dýky-díky, mladý-mladý, lety-letí, hrady-hradí, psaní-psaní, tyká-tiká), 
• zopakovat čtyři nesouvisející slova, zopakovat větu z pěti slov, 
• vyhledat dvě rýmující se dvojice, 
• určit počet slabik, 
• určit počáteční hlásku slova, určit slova začínající danou hláskou, určit poslední souhlásku ve slově (les),
• určit, zda dvě delší rytmické struktury jsou shodné, napodobit rytmus (2-4 tóny i více)