Rozvoj prosociálního chování v MŠ. Práce s pravidly.

1. Úvod do tématu

Vzdělávání je službou dítěti, jehož cílem je umožnit rozvinutí maximálního možného potenciálu jedince v kontextu společnosti, tzn. tak, aby jedinec byl schopen ve společnosti žít, chovat se zodpovědně a v rámci svých možností přispívat k jejímu fungování. 

Rámcové cíle předškolního vzdělávání hovoří o osvojování základů hodnot, na nich stojí naše společnost, a o rozvíjení samostatnosti a schopnosti projevovat se jako samostatná osobnost působící na své okolí. Domněnka, že předškolní děti, jsou ještě příliš malé na to, aby dokázaly myslet na druhé, je mylná. Sice v tomto věku nemůže hovořit o rozvinutém sociálním chování, ale již od útlého věku se utvářejí předpoklady pro budoucí rozvinuté sociální chování, proto hovoříme o "prosociálním"- kdy jedinec dokáže jednat tak, aby z toho měl prospěch i někdo jiný než on sám. 

2. Předpoklady prosociálního chování

Aby člověk dokázal jednat prosociálně, musí u něj být naplněny následující předpoklady:

1.) dokáže vidět a chápat situaci z pohledu druhého člověka

2.) je schopen morální úsudku

3.) je empatický (chápe pocity druhého)

4.) zná sociální normy a pravidla

Tyto předpoklady se vyvíjejí postupně, člověk je nezískává automaticky. Stačí si vybavit jednání lidí ve veřejném prostoru (těhotnou nepustí v autobuse sednout, rodiče nechají dítě křičet a pobíhat po restauraci, na rautu si někdo nandá plné talíře a na druhé nezbude atd.)

Čím je dítě mladší, tím významnější je u něj učení pozorováním a nápodobou. Vzor je silnější než slova, proto nestačí dětem vysvětlovat, jak se mají chovat, ony to potřebují vidět a zažívat.

2.1. Malé důkazy

2.2. Rozvoj empatie, porozumění druhým

Vycházíme z tzv. "Teorie mysli", kdy dítě připisuje druhým pocity a záměry podle toho, jak ono samo podobnou situaci prožívalo. Důležité je, aby dítě znalo samo sebe, učilo se poznávat své pocity (vnímat je, i pojmenovat), všímalo si pocitu druhých. Klíčová je role učitele- pomáhá pojmenovat, nabízí pomoc, je vzorem chování. Důležitá jeho autenticita, i jeho chování a emoce by měly být pro děti srozumitelné, měl by popisovat, jak se cítí, být konkrétní, to samé při řešení konfliktů či problémů dítěte. Jeho chování by mělo odrážet princip- "ty jsi důležitý/á, zajímáš mě".

Při rozvoji je vhodné využívat her, dramatizace, literární textů.

Vhodným způsobe jsou skupinové činnosti, kooperativní výuka. Překážkou naopak kompetice. 

2.3. Rizika ohrožující rozvoj

3. Prostředí podporující rozvoj prosociálního chování

Významným faktorem je pozitivní klima třídy, na němž se podílí:

1.)  komunikace učitele

2.) partnerský přístup (učitel nejedná z pozice moci, nedělají se rozdíly mezi dětmi)

3.) spravedlivý přístup

4.) zařazování prosociálních her a kooperativních činností

5.) děti mají možnost ovlivňovat život ve třídě, je to JEJICH třída, nejsou pouze jejími návštěvníky (výzdoba, témata, prostor pro samostatnost, pro spolurozhodování, pro sebehodnocení)

3.1. Třídní pravidla

Pravidla, podle kterých třída funguje, jsou prvním krokem k chápání sociálních norem. Důležité je, aby se na jejich tvorbě děti podílely, aby vycházely z nich, nebyly pouze vnějším řádem, který je dětem podsunut. Děti by měly chápat jejich smysl, diskutovat o tom, co znamená jejich porušení, samy dohlížet na jejich dodržování. V praxi se však často setkáme se situací, kdy má celá MŠ pravidla jednotná pro všechny třídy, esteticky učitelkou ztvárněna. Množství pravidel však může být různé, může se během roku měnit, podle potřeby. 

3.2. Prosociální hry

Typickým příkladem je "Židličkovaná", klasická hry, při níž děti za hudebního doprovodu chodí okolo židlí a na signál se snaží obsadit jednu židli, přičemž židlí je o jednu méně než dětí. Komu se to nepovede, vypadá. V této variantě se u dítěte rozvíjí orientace v prostor, postřeh, soustředění, rychlé rozhodování. Jenže u těch, kteří je rozvinuté nemají, k ničemu neposlouží, neboť velice brzy vypadnou. E. Svobodová navrhla následující modifikaci:

S dětmi se na začátku domluvíme, na kolik židlí si myslí, že se dokáží poskládat. Pokud se jim to podaří, vyhrávají, pokud ne, vyhrávám já. Pravidla jsou jasná- nikdo nesmí zůstat stát, žádná židle nesmí zůstat prázdná a nic nesmí bolet. Dál se hraje jako obvykle, ubírají se židle. Ale děti si pomáhají, všímají si, kdo má problém najít místo, berou se na klín, radí si...Rozvíjí se více kompetencí, jak je zřejmé na první pohled. 

4. Doporučená literatura

Svobodová, E. (2010). Vzdělávání v mateřské škole: školní a třídní vzdělávací program. Praha: Portál.

Emušák Ferda a jeho mouchy- kniha pro rozvoj emoční inteligence u dětí (i s maňásky)