Print bookPrint book

Základní koncepce výuky

Site: Moodle ZČU
Course: KPG/OBDI Obecná didaktika - podklady k výuce
Book: Základní koncepce výuky
Printed by: Nepřihlášený host
Date: Monday, 19 October 2026, 4:26 PM

Table of contents

1. Koncepce vyučování

= reálné, prakticky uplatňované vyučování, které vzniklo, rozvíjelo se, případně zanikalo v určitých společensko-ekonomických podmínkách.

Historický přístup:

  • Odrazem sociálně-ekonomické skutečnosti se stávají určité (náboženské, filosofické) koncepce člověka, pojetí osobnosti a možnosti jejího rozvoje.
  • Společnost má tendenci utvářet a rozvíjet lidi v souladu se zájmy své existence (přenos kulturního dědictví, reprodukce pracovní síly, zprostředkování společenských vzorců chování, zvyklostí, principů dané společnosti atd.).
  • Umožňuje pochopit podstatu vyučování v různých etapách společenského vývoje.Existovaly specifické koncepce vyučování – didaktické koncepce – jako odraz potřeby společnosti v oblasti výchovy a vzdělávání.

  • Koncepce vyučování je výrazně ovlivňována společensko-historickými faktory (filosofickými, ekonomickými apod.).

  • V různých koncepcích vyučování existuje odlišné pojetí vyučování, které vymezuje základní funkce, cíle, obsah vyučování, pojetí žáka a komunikaci učitel–žák, pojetí metod a organizačních forem vyučování, pojetí role učitele apod.

Podle Mazáčové (2014) řada z nich významně a dlouhodobě ovlivňovala (ovlivňuje) školní praxi:
  • Herbartovo pojetí vyučování,
  • koncepce Deweye, která spojuje školu a její vyučování se životem,
  • k současným významným teoriím patří konstruktivistické koncepce vyučování, opírající se o psychologii Piageta.

Každá koncepce vyučování, do jisté míry, odlišně řeší základní didaktické kategorie:

  • cíl,
  • obsah,
  • prostředky,
  • postavení učitele a žáka ve vyučovacím procesu.

Jestliže sledujeme vývojovou linii koncepcí vyučování můžeme nastínit historický přehled koncepcí vyučování:

Tab. Historický přehled koncepcí vyučování (Mazáčová, N., 2014, s. 15)


  • Pro porozumění současné škole je třeba se zaměřit na ty koncepce, které ve značné míře ovlivňují realitu školní výuky dodnes.
  • Při jistém zjednodušení lze takto vymezit tři základní koncepce:
1. Teorie vyučování J. F. Herbarta (1776 -1841) a jeho žáků (herbartovci)
2. Teorie vyučování J. Deweye (1859 - 1951) – pragmatická pedagogika
3. Konstruktivistické pojetí vyučování


K PROSTUDOVÁNÍ:

MAZÁČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2.



POUŽITÁ LITERATURA:

MAZÁČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2.

2. Teorie vyučování Herbarta

Johann Friedrich Herbart (1776–1841)

Významnou etapou k rozvoji slovně názorného vyučování je didaktický systém Herbarta.

  • Psychologickým východiskem – asocianismus.
  • Podstata vyučování spočívá v procesu osvojování nových představ na základě představ dříve získaných, začleňování nových představ a vjemů do okruhu příbuzných představ.
Cílem je účinné ovlivňování a usměrňování tvorby představ žáků. Jedná se o proces, který se uskutečňuje při zpracovávání učiva.
Vymezuje 4 formální stupně poznání (Mazáčová, 2014):
1. Jasnost
2. Asociace
3. Systém
4. Metoda

K VYSVĚTLENÍ?


Dohledejte v literatuře výše uvedené 4 formální stupně poznání a vysvětlete je. 


  • Učitelova a žákova činnost není pouhým souhrnem ničím nespojených, libovolných kroků a situací, ale předpokládá vnitřní souvislosti, jimiž jsou metodické postupy sjednoceny a zdůvodněny.
  • Proces učení se děje převážně transmisivní cestou  zprostředkování a osvojování hotových poznatků.
  • Herbart upozornil na vzájemný vztah obsahu, vyučujícího učitele a učícího se žáka. Uvedený poznatek trvale vstoupil do didaktického povědomí jako „Herbartův trojúhelník“. (Skalková, 2007).



Obr. Herbartův trojúhelník (Didaktický trojúhelník) (podle Janíka Oborové a předmětové didaktiky (Průcha, ed., 2009, s. 659).

  • Je třeba rozlišovat názory samotného Herbarta a tzv. herbartismus, který se od pol. 19. stol. stal významným pedagogickým směrem téměř po celé Evropě.
  • V praxi se tato teorie rozšířila a došlo k mechanické stereotypní aplikaci, absolutizaci myšlenek Herbarta bez ohledu na konkrétní školní situace.
  • Následkem mimo jiné bylo encyklopedizující pojetí výuky, jednostranný intelektualismus.
  • Akcentovala se rozumová oblast, bez zřetele na oblasti rozvíjení dalších stránek osobnosti – citový, volní a fyzický rozvoj žáka.



K ZAMYŠLENÍ


Jaké jsou důvody pro transmisivní vyučování i v současnosti?

Jaký je Váš pohled?



POUŽITÁ LITERATURA:

JANÍK, T. Oborové a předmětové didaktiky. In: PRŮCHA, J., ed. Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál, 2009. s. 656-660. ISBN 978-80-7376-546-2.
MAZÁČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2.
SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7.

Zdroj obrázku: https://cs.wikipedia.org/, volné dílo 3. Konstruktivistické pojetí vyučování

3. Teorie vyučování Deweye

John Dewey (1859 -1952)


  • Na začátku 20. století vystoupil s velmi ostrou kritikou herbartovského pojetí školy.
  • Východiskem jeho názorů byla filozofie pragmatismu, přesněji instrumentalismu.
  • V protikladu k verbálnímu pojetí vyučování klade činnost, praktickou zkušenost žáků jako klíčový charakter vyučování.
  • Základní pojetí vyučování vyjádřil heslem „vyučování prostřednictvím konání“.  
  • Klade důraz na aktivitu žáků, jejich samostatnost.
  • U žáků usiluje o rozvíjení iniciativy, tvořivosti, dovednosti řešit problémy, o rozvíjení praktické dovednosti žáků a experimentování.
  • Tuto koncepci nacházíme v současných snahách o inovační a alternativní přístupy a v neposlední řadě v humanisticky orientované pedagogice.

POUŽITÁ LITERATURA:

MAZÁČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2.
SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7.

Zdroj obrázku: https://cs.wikipedia.org/, volné dílo

4. Konstruktivismus - J. Piaget

Jean Piaget (1896 -1980)

Průkopník konstruktivistické teorie.

  • Konstruktivismus se inspiruje kognitivní psychologií.
  • Významným klíčovým momentem je předpoklad, že učení nezačíná školou a neděje se pouze v ní.
  • Každé dítě si přináší určité zkušenosti, znalosti, prožitky a postoje, na jejichž základě si vysvětluje svět kolem sebe.
  • Učitel vytváří didaktické situace, aby žák se mohl stát badatelem, řešitelem, výzkumníkem, klade otázky, řeší problémové úlohy, vyhledává informace atd.
  • Dítě je konstruktérem svého poznání. 
  • Vyučování, v němž dochází ke konfrontaci, k napětí mezi tím, co žák už zná, a mezi novými úkoly, poznatky, které si má osvojit.
  • Žák – subjekt – aktivně překonává vzniklé rozpory, nové poznatky integruje do dosavadních struktur a konstruuje nové struktury na vyšší úrovni.
  • Podstatné je to, že žák je v tomto procesu aktivní.
POKUSY JEANA PIAGETA:



POUŽITÁ LITERATURA:

MAZÁČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2.
SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7.

Zdroj obrázku: https://cs.wikipedia.org/, volné dílo

5. Činnosti žáka / učitele

O které momenty u žáka se mohu opřít?
  • Co už žák ví?
  • Jaké postoje si osvojil?
  • Jaké zkušenosti mu poskytuje prostředí, v kterém žije?
  • Co prožívá ve škole a mimo ni? apod.

! Rozvoj diagnostických dovedností učitele!

  • Chápat rozdíly v způsobech myšlení žáků.
  • Žáci jsou rozdílní - východisko tvořivé práce učitele.
  • Problematika vytváření situací, ve kterých si žák může budovat aktivní vztah k učivu.

POUŽITÁ LITERATURA:

MAZÁČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2.
SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7.

6. Systémový přístup

  • Je snahou o překonávání jednostranných koncepcí, které jednostranně akcentují jednotlivé didaktické kategorie, např. aktéři (učitel – žák) – obsah učiva, atd.
  • Systém chápán jako soubor objektů (včetně jejich vlastností) a jejich vzájemných vztahů (vazby, síly).
  • Působení vzájemných vztahů mezi základními kategoriemi vyučovacího procesu (komponentami, klíčovými aspekty) se projevují v dynamice vyučovacího procesu.
  • Vzdělávací obsah a další kategorie vyučování jsou pevně spjaty a vzájemně se ovlivňují.
  • Je tedy třeba si uvědomit, že každá změna, zaměřená na určitý prvek systému, bude mít vliv na systém jako celek.
  • Na žáka je nahlíženo jako na aktivní subjekt, který (v ideálním případě) ve výuce naplňuje potřebu seberealizace a seberozvoje.
  • Pro hodnocení výsledků je důležitá vstupní i výstupní pedagogická diagnostika, která je vztahována k formulovanému cíli vyučování.

Při přípravě a realizaci výuky stojí systémová analýza na třech krocích:

  1. zjištění potřeb a aktuální úrovně žáka,
  2. formulování cílů,
  3. návrh, realizace a hodnocení vyučování.

POUŽITÁ LITERATURA:

CHOCHOLOUŠKOVÁ, Z. & HAJEROVÁ MŰLLEROVÁ, L. Didaktika biologie ve vztahu mezi obecnou a oborovou didaktikou.  Plzeň: Západočeská univerzita, 2019. ISBN 978-80-261-0846-7.
MAZÁČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2.