Print bookPrint book

Cíl vyučování

Site: Moodle ZČU
Course: KPG/OBDI Obecná didaktika - podklady k výuce
Book: Cíl vyučování
Printed by: Nepřihlášený host
Date: Thursday, 22 October 2026, 6:59 AM

Table of contents

1. Výchovně vzdělávací cíle

  • Cíl je klíčovým elementem výuky.
  • Výukovým cílem chápeme zamýšlený a očekávaný výsledek, k němuž směřuje učitel společně s žáky.
  • Jedná se tedy o změny ve vědomostech, dovednostech, vlastnostech, hodnotových orientacích a osobnostním a sociálním rozvoji jedince, kterých dosahujeme v procesu výuky.
  • Vztah cíl – učivo – metody - organizační formy se realizuje právě prostřednictvím součinnosti učitele a žáků.


Kategorie cíle má usměrňující, dynamizující a integrující funkci ve vyučovacím procesu. Změny cíle ovlivňují změny vztahů strukturálních prvků vyučovacího procesu. Ovlivňují i prostředky realizace tohoto cíle. Těmito prostředky jsou především učivo, metody a organizační formy vyučování.
Skalková (2007)

STRUKTURA CÍLŮ

Obr. Pyramida cílů (Průcha, ed., 2009, s. 133)


  • Obecné (vyšší) cíle:
    • Bývají dlouhodobé, nelze přímo sledovat jejich naplnění.
    • Nalezneme je v kurikulárních dokumentech vyjadřujících cíle školy.

  • Specifické (nižší) cíle:
    • Ve vztahu k obecným cílům školy jsou formulovány následně specifické cíle ročníků.
    • V uvedeném systému cílů zaujímají své místo cíle jednotlivých vyučovacích předmětů, které nalezneme v učebních osnovách, ve školních vzdělávacích programech.
    • Specifické cíle jsou cíle témat a vyučovacích hodin formulované ve vztahu k předávaným poznatkům a rozvíjení dovedností žáků a také ve vztahu k výchovnému působení v oblasti emocionálně-motivační a volní oblasti osobnosti žáka.
    • Realizace těchto cílů se děje v konkrétních vyučovacích hodinách v procesu součinnosti učitele a žáků.
    • Výukové cíle je vhodné vztahovat k celé osobnosti žáka a usilovat tak o rozvoj všech významných oblastí ve sféře:
      • kognitivní,
      • afektivní,
      • psychomotorické.

POUŽITÁ LITERATURA:

CHOCHOLOUŠKOVÁ, Z. & HAJEROVÁ MŰLLEROVÁ, L. Didaktika biologie ve vztahu mezi obecnou a oborovou didaktikou. Plzeň: Západočeská univerzita, 2019. ISBN 978-80-261-0846-7
PRŮCHA, J., ed. Pedagogická encyklopedie. Praha: Portál, 2009. 935 s. ISBN 978-80-7376-546-2.
SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7.
VALIŠOVÁ, A. & KASÍKOVÁ, H., eds., et al. Pedagogika pro učitele. Praha: Grada, 2011. ISBN 987-80-247-3357-9.

2. Techniky vymezení výukových cílů

Gagného technika (1965) vymezování cílů operacionální definicí.

  • Cíl se vymezuje definicí zajišťující kontrolovatelnost a určující, jakým typem učení a za jakých podmínek má být cíle dosaženo.
  • Definice má 4 složky:

  1. sloveso v dokonavém vidu - vyjadřuje pozorovatelnou činnost (rozpoznat, určit, …),
  2. popis třídy podnětů, na něž je třeba odpovědět (ze vzorků, všechny hodnoty, …),
  3. označení předmětu užívaného při činnosti (podle klíče, z tabulek, kružítkem, …).
  4. popis třídy správných odpovědí (správné označení, výsledek, pravidlo, …).¨
Magerova technika (1962) vymezování úlohově orientovaných cílů.

  • Výukové cíle jsou formulovány jako úlohy se zadaným požadovaným výkonem.

  • Složky pro měření výkonu žáka jsou:

  1. Požadovaný výkon žáka pro prokazatelnost dosažení cíle:

    • Je vyjádřen formou pozorovatelného výkonu (činnosti žáka).
    • Jednoznačné určení, co má žák vykonat (co má popsat, vysvětlit, vypočítat, …).
2. Podmínky výkonu mají upřesnit vymezení úkolu

    • Rozsah výkonu (zpaměti, ústně, písemně, …).
    • Způsob řešení (možnost volby x předepsaný způsob).
    • Pomůcky (smí, nebo nesmí použít).
    • Prostředí (kde – učebna, laboratoř, dílna, …).
3. Norma a kvalita výkonu, resp. kvantitativní údaj o minimální úrovni požadovaného výkonu
    • Limit správnosti (počet či procento správně vyřešených úloh).
    • Limit času.
    • Tolerance (s přesností na, …).
    • Posouzení kvality (přesné, systematické, trvalé, podrobné, použitelné).

Tollingerová (1970) modifikovala Magerovu techniku.

  • Za hlavní fáze vymezování považuje:
      1. specifikaci výkonu – operacionalizaci,
      2. kvalitu výkonu – kvalifikaci,
      3. jeho míru – kvantifikaci (jak dokonale to musí umět žák vykonat) a
      4. podmínky výkonu – kondicionalizaci.
  • Při stanovování specifických cílů a při jejich konkrétní formulaci si můžeme pomoci následujícími otázkami:
  • Co má žák umět vykonat?
  • Jak kvalitně to má umět vykonat?
  • Jak přesně či dokonale to má žák vykonat?
  • Za jakých podmínek to má vykonat?

POŽADAVKY NA FORMULACI CÍLE:

Tab: Vymezení cílů (Stará, 2009, s. 20)

SLOVNÍČEK AKTIVNÍCH SLOVES:

Tab. Slovníček aktivních sloves (Kalhous & Obst, 2002, s. 280-281; Skalková, 2007, s. 122; Klapko, 2012, s. 33; Chocholoušková & Hajerové Műllerová, 2019, s. 81).


CHYBY PŘI FORMULACI CÍLE:

  • Formulace je příliš obecná (např. rozvíjet ekologické myšlení, znát větné členy, rozvíjet myšlení v oblasti finanční gramotnosti).
  • Cíle nahrazují téma, obsah tematického celku či vyučovací hodiny (např. obojživelníci, český romantismus, podstatná jména, kresba lidské postavy, finanční gramotnost).
  • Chybný adresát cíle - popisuje činnost učitele a nezaměřují se na aktivitu žáků (např. seznámit žáky s novým učivem, demonstrovat žákům pokus, vysvětlit žákům postup...).
  • Formulace cílů umožňuje velmi různorodou interpretaci (např. žák popíše chráněné krajinné oblasti ČR).

POUŽITÁ LITERATURA:

CHOCHOLOUŠKOVÁ, Z. & HAJEROVÁ MŰLLEROVÁ, L. Didaktika biologie ve vztahu mezi obecnou a oborovou didaktikou. Plzeň: Západočeská univerzita, 2019. ISBN 978-80-261-0846-7
KALHOUS, Z. & OBST, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7376-571-4.
KLAPKO, D. Mapování cílů kurikula - Posuzovací arch. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, 2012. ISBN 978-80-87652-07-7
MAZÁČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2.
STARÁ, J. Plánování výuky. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2009. ISBN 978-80-7290-418-1.

3. Taxonomie výukových cílů

  • Jedná se o systematické uspořádání.

  • Podle zaměření na určitou oblast – doménu dělíme cíle na:
    • Kognitivní - sledují vytváření vědomostí a intelektuálních dovedností – Bloom, Anderson & Krathwohl.
    • Psychomotorické - vytváření psychomotorických dovedností, např. psaní, manipulace s předměty a materiály, se stroji apod. - Dave, Harow, Simpson.
    • Afektivní (postojové) – zahrnují osvojování postojů, utváření hodnotových orientací a odpovídajícího chování - Kratwohl.

Význam cílů:

  • Mohou učitelům pomoci přemýšlet v souvislosti s cíli o následujících otázkách:

  1. Co učit? - jde o základní otázku výběru učiva.

  • Výběr učiva se uskutečňuje s ohledem na zvolený cíl.
  • Jaký je to cíl, jakou má váhu a důležitost.

  • Pomůže učiteli vyjasnit požadavky standardů i jeho vlastní záměr, potřeby žáka a usnadní jeho vlastní kurikulární rozhodnutí.

2. Jak dosáhnout cíle? – tj. otázka edukačních činností a instrukcí.

  • Pokud si učitel uvědomuje, jaký je přesný cíl, ke kterému směřuje, je snadnější zvolit činnosti a vypracovat instrukce pro žáka, které ho k cíli nasměrují.
3. Jak hodnotit? – tj. na co zaměřit evaluační činnosti, aby byla hodnocena míra dosažení konkrétního cíle.

  • Při použití taxonomické tabulky by se konkrétní edukační cíl, cíl instrukce a cíl hodnocení měly sejít.

  • Pokud tomu tak není, pak jsou žáci vedeni k něčemu nebo je hodnoceno něco, co není cílem.

  • Při formulování výukových cílů na konkrétní výuku si tedy učitel uvědomuje nejen, čeho chce dosáhnout, ale také jak toho dosáhne.

  • Cíl ovlivňuje nejen učivo, ale také metody a formy vyučování.

  • Ujasnění si vztahu mezi jednotlivými prvky výuky velmi pomáhá účinně vyhodnocovat zpětné informace o znalostech žáků.



K PROSTUDOVÁNÍ:

Mapování cílů kurikula - Posuzovací arch

  • Tento nástroj mohou používat učitelé různých předmětů na ZŠ a SŠ.
  • Na základě získaných výsledků pak může učitel adekvátně měnit své výukové strategie vzhledem k požadavkům školního kurikula, resp. k potřebám žáků.
  • Evaluační nástroj lze využívat také jako zdroj informací o plánovaném, realizovaném a dosahovaném kurikulu na konkrétní škole.
Autor: Dušan Klapko
Dostupné z: http://www.nuov.cz/uploads/AE/evaluacni_nastroje/22_Mapovani_cilu_kurikula.pdf
Praha: Národní ústav pro vzdělávání, 2012. ISBN 978-80-87652-07-7


POUŽITÁ LITERATURA:

CHOCHOLOUŠKOVÁ, Z. & HAJEROVÁ MŰLLEROVÁ, L. Didaktika biologie ve vztahu mezi obecnou a oborovou didaktikou. Plzeň: Západočeská univerzita, 2019. ISBN 978-80-261-0846-7
KALHOUS, Z. & OBST, O. Školní didaktika. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7376-571-4.
KLAPKO, D. Mapování cílů kurikula - Posuzovací arch. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, 2012. ISBN 978-80-87652-07-7