Print bookPrint book

Vyučovací metody

Site: Moodle ZČU
Course: KPG/OBDI Obecná didaktika - podklady k výuce
Book: Vyučovací metody
Printed by: Guest user
Date: Thursday, 22 October 2026, 7:56 AM

Table of contents

1. Vyučovací metoda - vymezení pojmu

  • Výukové metody patří mezi základní didaktické kategorie.
  • Metoda jako cesta k cíli je rozhodujícím prostředkem k dosahování cílů v každé uvědomělé činnosti.

  • Vyučovací metoda je chápána jako uspořádaný systém vyučovacích činností učitele a učebních aktivit žáka, který směřuje k dosažení výchovně-vzdělávacích cílů.

  • Výuková metoda tedy zprostředkovává žákům učivo, je nápomocná jejich učení, je soustavou kroků, které vedou k danému cíli.

  • Komplexnější pojetí přináší pojem – strategie vyučování, který označuje způsoby, postupy, jež podporují úspěšné učení, vedoucí k cíli.

Volba výukových metod podle Marádové (In: Bendl & Kucharská et al, 2008, s. 192) závisí na těchto aspektech:

  • typ a stupeň školy,
  • zákonitosti výukového procesu a z nich plynoucí didaktické zásady,
  • vymezené cíle a úkoly výuky,
  • obsah a metody daného oboru transformovaného do vyučovacího předmětu,
  • organizační formy,
  • učební možnosti žáků a jejich osobnostní předpoklady,
  • psychosociální charakteristika žáků i třídy jako celku,
  • vnější podmínky výuky,
  • osobnost učitele, jeho odbornost, didaktická zkušenost.       



Obr: Grafické znázornění vyučovací metody (Petlák, 2016, s. 130)



K PROSTUDOVÁNÍ:

Pro podrobnější popis vyučovacích metod lze prostudovat publikaci, ve které autor popisuje využití metod, včetně příkladů.
ČAPEK, R. Moderní didaktika: Lexikon výukových a hodnoticích metod. Praha: Grada, 2015. ISBN 978‑80‑247‑3450‑7




POUŽITÁ LITERATURA:

MARÁDOVÁ, E. Výuka jako interaktivní proces. In: BENDL, S. & KUCHARSKÁ, A. et al. Kapitoly ze školní pedagogiky a školní psychologie: skripta pro studenty vykonávající pedagogickou praxi. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2008, s. 176-205. ISBN 978-80-7290-366-5.
MAZÁČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2.
PETLÁK, E. Všeobecná didaktika. Bratislava: IRIS, 2016. ISBN 978-80-8153-064-7.

2. Klasifikace vyučovacích metod

V odb. literatuře existuje mnoho odlišných členění klasifikací např. podle:

  1. Mojžíška (1975) - podle fází výuky.
  2. Lernera (1986) - podle stupně aktivity žáka a heurističnosti.
  3. Maňáka (1997)
  4. Maňáka & Švece (2003) - kritériem je stupňující se složitost edukačních vazeb.
  5. Peciny & Zormanové (2009).

POUŽITÁ LITERATURA k celé 2. kapitole:

KALHOUS, Z. & OBST, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7376-571-4.
SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1821-7.
ZORMANOVÁ, L. Obecná didaktika: Pro studium a praxi. Praha: Grada, 2014. ISBN 978802474590-9.
ZORMANOVÁ, L. Výukové metody v pedagogice: tradiční a inovativní metody, transmisivní a konstruktivistické pojetí výuky, klasifikace výukových metod. Praha: Grada, 2012. ISBN 97880-247-4100-0.

2.1. Klasifikace Mojžíška (1975)

  • Podle jednotlivých fází výuky člení metody:
    • motivační,
    • expoziční,
    • fixační,
    • diagnostické a klasifikační,
    • aplikační.


2.2. Klasifikace Lernera (1986)

  • Podle stupně aktivity žáka a heurističnosti uvádí pět obecných  metod výuky:
    • informačně-receptivní, 
    • reproduktivní, 
    • problémového výkladu,
    • heuristická,
    • výzkumná metoda.

2.3. Klasifikace Maňáka (1997)

  • Člení metody z hlediska:
    • pramene poznání a typu poznatků – aspekt didaktický,
    • stupně aktivity a samostatnosti žáků – aspekt psychologický,
    • myšlenkových operací – aspekt logický,
    • fází výchovně-vzdělávacího procesu – aspekt procesuální,
    • výukových forem a prostředků – aspekt organizační,
    • aktivizující metody – aspekt interaktivní.


2.4. Klasifikace Maňáka a Švece (2003)

Člení vyučovací metody do třech základních skupin:

  1. Klasické výukové metody,
  2. Aktivizující výukové metody,
  3. Komplexní výukové metody.

Ad 1. Klasické výukové metody

 

Do skupiny klasických výukových metod řadíme metody, které jsou součástí tzv. tradičního vyučování.

A. Metody slovní
B. Metody názorně-demonstrační 
C. Metody dovednostně-praktické

Ad 2. Aktivizující výukové metody

Aktivizující výukové metody - postupy, které jsou založeny na řešení:

  • problémových situací ve vyučování,
  • problémových úkolů,
  • otázek.

Tyto metody působí na žáky stimulačně a podporují rozvoj tvořivého myšlení.

A. Diskusní metody
B. Situační metody
C. Inscenační metody
D. Didaktické hry

Jen pro porovnání - členění Skalkové:
1. Hra jako vyučovací metoda
2. Metody a simulační a situační
3. Metody inscenační
4. Dramatizace

VÝHODY AKTIVIZUJÍCÍCH METOD:
  • Předností aktivizujících metod je to, že motivují k učení, podporují a rozvíjejí u žáků intenzivní myšlení, jednání a prožívání.
  • Při aktivizujících metodách se více uplatňuje konstruování poznatků a řešení problémů, a to za požadavku existence kooperativních vztahů mezi učitelem a žáky.
  • Příznivá atmosféra pro učení je navozena těmito faktory: hravost, práce bez pocitu trémy, možnost dopouštět se chyb, získávání opory vrstevníků, variabilita řešení, volnost v rozhodování a v projevu.
NEVÝHODY AKTIVIZUJÍCÍCH METOD:
  • K tématu je třeba, aby žáci měli již určité poznatky a rozvinuté dovednosti, na které je možné navazovat.
  • Učitel musí změnit své stereotypy v pojetí své role ve vyučování - musí se oprostit od direktivního způsobu řízení a opustit dominující postavení ve třídě.
  • Tyto metody také vyžadují více vyučovacího času a jsou náročné na organizaci a přípravu.

Ad 3. Komplexní výukové metody

 

Komplexní výukové metody jsou „složité metodické útvary, které předpokládají různou, ale vždy ucelenou kombinaci a propojení několika základních prvků didaktického systému, jako jsou metody, organizační formy výuky, didaktické prostředky nebo životní situace, jejich sjednocujícím prvkem je však vždy výuková metoda“ (Maňák. Švec, 2003, s, 131).

PŘEHLED KOMPLEXNÍCH VYUČOVACÍCH METOD:
A. Individuální
B. Frontální výuka
C. Individualizovaná výuka, samostatná práce žáků
D. Skupinová výuka
E. Projektová výuka
F. Otevřené učení
G. Týmové vyučování
H. Výuka dramatem
I. Učení v životních situacích
J. Televizní výuka a výuka podporovaná počítačem
K. Sugestopedie a superlearning
L. Hypnopedie
M. Brainstorming
N. Kritické myšlení

2.5. Klasifikace Peciny a Zormanové (2009)

Člení vyučovací metody do dvou základních skupin:

1. Metody zprostředkování hotových vědomostí, dovedností a návyků.

2. Metody aktivní práce žáků (metody aktivizující, problémové).

Ad 1. Metody zprostředkování hotových vědomostí, dovedností a návyků.

A. Metody slovní (vysvětlování, popis, přednáška, práce s textem).
B. Metody názorně demonstrační (předvádění a pozorování, práce s obrazem).
C. Metody dovednostně-praktické (frontální laborování a experimentování, napodobování, práce v dílně, cvičné   kuchyni, na školním pozemku).

Ad 2. Metody aktivní práce žáků (metody aktivizující, problémové).

A. Samostatné práce.
B. Diskusní metody (rozhovor, dialog, diskuse).
C. Problémová metoda (metoda řešení problémových otázek a úkolů).
D. Metody inscenační a situační.
E. Didaktické hry.
F. Brainstorming a brainwriting.
G. Projektová výuka (výukové projekty).
H. Kritické myšlení.
I. Televizní výuka.
J. Problémově orientovaná práce s počítačem.
K. Problémově orientované školní experimentování, laborování a práce v dílnách.
L. Problémově orientované skupinové a kooperativní vyučování.
M. Problémově orientované exkurze, vycházky a jiné mimoškolní akce.
N. Další varianty metod (modifikace výše uvedených metod)