Hodnocení žáků

1. Účel hodnocení

Hlavním účelem hodnocení:

• je motivovat žáka,
• poskytnout mu zpětnou vazbu,
• naučit jej kritickému sebehodnocení a hodnocení svých spolužáků.

• Hodnocení žáků – jejich výkonů, činností, chování – je jeden ze základních, velmi účinných prostředků učitele, jak řídit a usměrňovat složité a pro žáky značně náročné učební činnosti.
• Žáci během povinné školní docházky postupně přebírají odpovědnost za své učení.
  
• Získávají dovednost sebehodnocení vlastní práce a směřují  v autonomní, vnitřně řízené osobnosti.
• Hodnocení přicházející pouze zvnějšku skrývá nebezpečí manipulace žákem, který pak v budoucnu inklinuje k vnějšímu  řízení a není dost dobře vybaven k vlastnímu poučeně kritickému posuzování.
• Názory na to, jak a kdy hodnotit žáky, co je z učiva stanoveného RVP a ŠVP učivem základním, co rozšiřujícím, jakým způsobem se podílí na tvorbě a rozvoji klíčových kompetencí žáků, se velmi často různí.
• Činnost učitele je rovněž vystavena hodnocení ze strany vedení školy, ČŠI, zákonných zástupců žáka i kolegů – učitelů, sebehodnocení učitele.

POUŽITÁ LITERATURA:

2. Očekávání aktérů vyučovacího procesu spojená s hodnocením

• Co se očekává při hodnocení od učitele?
  
• Od učitele žák i rodič očekává, že bude spravedlivý, objektivní, a všem bude „měřit stejným  metrem“  (Slavík,  1999). 
• Je to však možné? 
• Do jak přípustné míry může učitel udělat chybu?
• Jaké důsledky má hodnocení pro celý proces vyučování?
• Hodnocení ve vyučování významně ovlivňuje kvalitu celého výchovně-vzdělávacího procesu.
• Učiteli umožňuje nejen posuzovat úspěšnost vyučování, ale také plánovat další cíle vyučování, prostředky jejich naplnění, volbu metod a organizačních forem.

• Co se očekává od žáka?
  
  • Pro žáka je hodnocení a klasifikace oceňováním úrovně jeho vědomostí, dovedností a návyků, ale také jeho vztahu k předmětu - školní úspěšnost. 
  • Výsledky žáků jsou ovlivňovány: nadáním, pílí, způsobem vzdělávací a výchovné práce učitele, rodinným zázemím, širším sociálním prostředím, přesvědčením o použitelnosti již získaných vědomostí a dovedností v životě.
  • Z toho vyplývá, že podíl žáka na procedurách anebo kontextech školního hodnocení je zásadní.
  • Žák je v procesu hodnocení subjektem, nikoli pouze objektem.

POUŽITÁ LITERATURA:

3. Dopady hodnocení

Čáp & Mareš (2001) uvádějí, že způsob a kvalita průběžného i výsledného hodnocení významně ovlivňuje:

• kvalitu vztahu učitel – žák, žák – škola, žák – vzdělávání,
• formování morálního vědomí,
• způsob a efektivitu práce učitele i žáka,
• tvorbu a vývoj klíčových kompetencí,
• životní zaměření žáka a vytváření jeho postojů k životu,
• duševní zdraví žáka i učitele.

POUŽITÁ LITERATURA:

4. Právní ukotvení

ZÁKON 561/2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) v aktuálním znění… (účinnost 15.2. 2019)

• § 30 Školní řád, vnitřní řád a stipendijní řád,

• § 51 – 53 Hodnocení výsledků vzdělávání žáků ZŠ – odkazuje na 3 možné formy hodnocení: klasifikaci, slovní hodnocení, kombinaci klasifikace a slovního hodnocení.

• § 69 Hodnocení výsledků vzdělávání žáků SŠ.

(1) Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí osoba, která k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření. Podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám dítěte, žáka nebo studenta. Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na bezplatné poskytování podpůrných opatření školou a školským zařízením.

Podpůrná opatření:

(2) Podpůrná opatření spočívají v:

• § 17 - Vzdělávání nadaných dětí, žáků a studentů
  

(3) Ředitel školy může mimořádně nadaného nezletilého žáka na žádost jeho zákonného zástupce do vyššího ročníku bez absolvování předchozího ročníku. Součástí žádosti žáka, který plní povinnou školní docházku, je vyjádření školského poradenského zařízení a pediatra. Podmínkou přeřazení je vykonání zkoušek z učiva nebo části učiva ročníku, který žák nebo student nebude absolvovat. Obsah a rozsah zkoušek stanoví ředitel školy.

• § 18 - Individuální vzdělávací plán (IVP)

Ředitel školy může s písemným doporučením školského poradenského zařízení povolit nezletilému žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na žádost jeho zákonného zástupce a zletilému žákovi nebo studentovi se speciálními vzdělávacími potřebami nebo s mimořádným nadáním na jeho žádost vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu.

• § 15, odst. 2 uvádí zásady pro používání slovního hodnocení, včetně předem stanovených kritérií:
• zásady pro stanovení celkového hodnocení žáka na vysvědčení v případě použití slovního hodnocení nebo kombinace slovního hodnocení a klasifikace způsob získávání podkladů pro hodnocení,
• podrobnosti o komisionálních a opravných zkouškách.

POUŽITÁ LITERATURA:

VYHLÁŠKA 243/2017, kterou se mění vyhláška 48/2005, o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky. (účinnost od 1.9.2017)

ZÁKON 561/2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) v aktuálním znění. (účinnost 15.2. 2019)

5. Zásady hodnocení

Podle Shánilové (2010, s. 45):

a) Hodnocení žáka by mělo být co nejvíce objektivní a spravedlivé.

b) Hodnocení by mělo být povzbudivé.

• Prožitky žáka z úspěchu vedou žáky k posilování jejich zájmu o učení (Ries, 2008).
• Pozitivní hodnocení je důležité zejména u žáků, kteří jsou vystaveni častějšímu negativnímu hodnocení.
• Vliv kauzální atribuce - připisování příčin svého úspěchu nebo neúspěchu jiné či jiným osobám, které by se v hodnocení mohly projevit (Průcha, Walterová, Mareš, 2009).

POUŽITÁ LITERATURA:

6. Funkce hodnocení

• Funkce informativní - informuje o tom, jakých výsledků žák docílil, a souvisí s funkcí kontrolní.
• Funkce formativní - průběžné hodnocení dílčích jednotlivých úkolů, souvisí s funkcí diagnostickou.
• Funkce sumativní - závěrečné hodnocení.

Je důležité žákům sdělit cíl hodnocení a stanovit kritéria.

Zvolený cíl a způsob hodnocení má pomáhat žákovi porozumět jeho vlastnímu učení a dobře ho posuzovat.

Kolář & Šikulová (2005, s. 44-53) uvádějí funkce:

• motivační,
• informativní,
• regulativní,
• výchovná,
• prognostická,
• diferenciační.

K PROSTUDOVÁNÍ:

POUŽITÁ LITERATURA k celé 6. kapitole:

6.1. Formativní hodnocení

• Žákovi (ale i učiteli) má poskytovat každodenní informace o jeho průběžně dosahovaných výsledcích a má žáka nasměrovat k cílům vzdělávání a výchovy.
• To se projevuje občasným udělením známky, resp. klasifikací.
• Formativní hodnocení se označuje také jako zpětnovazební, pracovní nebo korektivní.
• To znamená, že formativnímu hodnocení má žák co nejlépe rozumět a mělo by mu sloužit k průběžné kontrole jeho práce a ke zlepšování její kvality.

6.2. Sumativní hodnocení

• Smyslem sumativního (shrnujícího) hodnocení je získání celkového (konečného, závěrečného) přehledu o dosažených výkonech žáka.
• Jeho cílem není žáka průběžně vést ve školním roce, ale zařadit ho (oklasifikovat) až po delším časovém úseku vykonané práce, typicky až pro vysvědčení.
• Stanovení známky na vysvědčení někdy podléhá zvyklostem spíše společenským („z hudebky mu přece nemůžu dát čtyřku“ nebo „když měla v pololetí trojku, tak jí teď jedničku nedám“) než zohledňujícím diagnostické výsledky. Sumativní hodnota by měla vzniknout odůvodněně, výpočtem.

• Formativní a sumativní hodnocení nelze zaměňovat.

7. Typy hodnocení

• Formativní hodnocení – má umožnit cílenou radu, vedení a poučení zaměřené na zlepšení výkonů, na odstranění chyb a nedostatků v práci žáka.
• Finální (sumativní, shrnující) hodnocení – slouží jako podklad pro oficiální vyjádření o žákově výkonu.

• Normativní hodnocení - je hodnocením výkonu jednotlivých žáků ve vztahu k výkonům ostatních x individuálně vztahová norma.
• Kriteriální hodnocení (absolutního výkonu) – zjišťuje splnění či nesplnění konkrétního výkonu (kritéria).
• Diagnostické hodnocení – se speciálně zaměřuje na odhalení učebních obtíží žáků a zjištění zvláštních vzdělávacích potřeb.

• Interní (vnitřní) hodnocení – je prováděno učiteli, resp. managementem školy.
• Externí (vnější) hodnocení – je navrhováno a většinou prováděno osobami mimo školu.

• Neformální hodnocení – pozorování výkonů během běžné práce ve třídě.
• Formální hodnocení – žáci jsou předem upozorněni a mohou se připravit.

• Průběžné hodnocení – učitel získá zhodnocení žákovi úrovně v průběhu delšího časového období.
• Závěrečné hodnocení – provedeno na konci výuky předmětu nebo uceleného pracovního programu.

• Objektivní hodnocení – používají se metody omezující nebo vylučující vliv osobnosti učitele.

• Hodnocení průběhu – je hodnocením právě probíhající činnosti, např. v dílnách, přednes básně apod.
• Hodnocení výsledku - je založeno na výsledku práce, např. písemka, projekt, kresba, výrobek.

K PROSTUDOVÁNÍ:

KOLÁŘ, Z. & ŠIKULOVÁ, R. Hodnocení žáků. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0885-X

POUŽITÁ LITERATURA k celé 7. kapitole:

ČŠI. Kritéria hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání. Praha: ČŠI, 2019.
KOLÁŘ, Z. & ŠIKULOVÁ, R. Hodnocení žáků. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0885-X

7.1. Kritéria hodnocení

K PROSTUDOVÁNÍ:

Česká školní inspekce. Kritéria hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání. Praha: ČŠI, 2019.

https://www.csicr.cz/Csicr/media/Prilohy/PDF_el._publikace/Krit%c3%a9ria/Kriteria-hodnoceni_2019-2020-popis-kriteria.pdf

8. Formy hodnocení

• Kvantitativní – v podobě přidělení jednoho z klasifikačních stupňů (klasifikace). Známka je označení statické, kdežto vyučování a učení jsou procesy dynamické. Do kvantitativního hodnocení zařazujeme také známku se zdůvodněním, výčet dobře splněných úkolů, výčet chyb, vyjádření počtem bodů, procenta.

• Kvalitativní – v podobě slovního hodnocení. Mělo by být formulováno na základě podrobné diagnostiky žáka. Navíc vyžaduje dobrou znalost žáků a schopnost rozlišit i jemné rozdíly v jejich rozvoji. Při nesplnění těchto požadavků vznikají nedorozumění a rodiče požadují návrat k tradiční klasifikaci.

POUŽITÁ LITERATURA k celé 8. kapitole:

8.1. Klasifikace = známkování

Kdy má známka jako údaj rozumný pedagogický smysl?

• Známka má pro žáka praktický smysl tehdy, když si ji dokáže sám vysvětlit („udělal jsem tyto chyby a jak a proč je to správně“, tedy známku interpretovat), pak dokáže sám sebe usměrnit k učení, chyby pro příště odstranit.
• Tedy žák umí známku operacionalizovat (i s dopomocí učitele).

Co je pro žáka známka?

• Známka je formální symbol, kterým učitel žákovi shrne svůj názor na jeho (posuzovaný) výkon.
• To je základ a část jeho (o)hodnocení.
• Bez interpretace a operacionalizace je význam známky poměrně malý.

Co žákovi známkou přímo sdělujeme?

Slovní hodnocení je diametrálně odlišné od známkování?

• Slovním výrokem primárně označíme absolutní žákův výkon („udělal jsi tyto chyby, jednal jsi takto“), je to pouhé pojmenování (analogicky označení chyby před udělením známky).
• Až slovním hodnocením („logická úvaha byla v pořádku, postup řešení nebyl bez chyby a výpočet také nebyl správný, tvůj výkon dnes patřil k těm horším“) porovnáme žákův výkon s nějakými standardy, ale to je již také klasifikace, byť ve verbálním tvaru.
• Oproti známkám se jen podstatně hůř dále zpracovává, ale základní diagnostické principy jsou stejné.

8.2. Slovní hodnocení

• Je konkrétní vyjádření o dosažené úrovně žáka. Má vysokou informační hodnotu a může dobře motivovat.
• Nestresuje, obsahuje doporučení pro další rozvoj a respektuje individualitu žáka.
• Pro učitele je časově náročné a obtížné (je třeba se vyvarovat schématických vyjádření a klišé).
• Zařazujeme slovní obsahovou analýzu výkonu, ocenění žáků po vyučovací hodině, zhodnocení realizovaného projektu, parafrázování výkonu (pozitivní i negativní), pochvala,  odměna, vyznamenání žáka, atd. (Kolář, Šikulová 2005)

Projevy slovního hodnocení (Kolář, Šikulová, 2005)

• Jednoduché nonverbální hodnocení - úsměv učitele, přikývnutí, zavrtění hlavou, zamračení se, přísný pohled, gestikulace, haptika).
•  Jednoduché verbální hodnocení - ano, ne, dobře, špatně, chyba, prima, OK. Kratší slovní vyjádření s emocionálním nábojem, např. „Dnes jsi mě potěšil.“ – „Čekal jsem, že to zvládneš.“ – „Zklamal jsi mě.“
• Oceňování výkonů - výstavky žákovských prací, nástěnky, tabule úspěchů, pověření žáka náročnějším úkolem, pověření žáka méně náročným úkolem, pověření vedením týmu.
• Písemná a grafická vyjádření - písemná charakteristika žáka, diagramy, zařazení na diagramu, posuzovací škály, hodnotící tabulky.