Paradigma procesuální – počátky

1. Nová archeologie (USA) a analytická archeologie (UK)

Počátkem 60. let se v USA pod vlivem kulturní antropologie dostávají do archeologie opět evoluční myšlenky zdůrazňující kulturní ekologii, zejména adaptační mechanismy. Kultura samotná je považována za extrasomatický (mimotělní) prostředek adaptace (Leslie White). Do archeologie, která je v USA považována za integrální součást antropologie (spolu s např. fyzickou antropologií, lingvistikou) introdukuje tyto přístupy, pro které se vžije označení New Archaeology, zejména Lewis Binford (2001). Ten obrací pozornost také k rozdílům mezi živým kulturním systémem a mrtvým archeologickým záznamem (lze překonat pomocí tzv. teorií středního dosahu), či k ekofaktům (pramenům nesoucích informace o minulém environmentu.

Pod značným vlivem nové geografie sepisuje ve Velké Británii David Clarke svou knihu Analytical archaeology (1968), s níž archeologie ztrácí svou nevinnost, získává své (v očích tehdejších badatelů první) paradigma a stává se právoplatnou vědou. Tyto přístupy rozvíjí v různých tématech také Colin Renfrew (vrátil se např. k tématu migrace, na příkladě příchodu Indoevropanů do Evropy, s využitím lingvistiky, 1987). Mezi hlavními tématy se objevuje rekonstrukce společenské struktury a organizace.

Metodicky nabývají na významu deduktivní přístupy – nejprve klademe otázky a předpoklady, pak se je snažíme testovat pomocí empirického materiálu. V souvislosti s teorií systémů převzatou z kybernetiky se badatelé (oproti předchozím obdobím) snaží odpovědět na otázky ohledně fungování kulturního systému (jak a proč). K tomu je potřeba poznat zákonitosti fungování živého kulturního systémů (dle antropologie, etnografie, sociologie, pod tímto vlivem vzniká etnoarcheologie). Důraz je tedy kladen na systematické studium struktury (vzorců) a procesů, což v oblasti archeologických pramenů vyžaduje formalizaci deskriptivního systému a vede k aplikaci databází. Objektivita ve fázi syntézy struktur je dosahována aplikací matematických a statistických metod (včetně vícerozměrným, např. shluková analýza, faktorová analýza). Díky tomu do popředí vystupuje snaha o explanaci (kauzální vědecké vysvětlení).

K významným osobnostem patří:

• Lewis R. Binford (zakladatel nové archeologie, etnoarcheologie);

• David Clarke (významný proponent analytické archeologie);

• Colin Renfrew (významný procesuální badatel).
  

2. Literatura

Binford, L. R. 1962: Archaeology as anthropology. American Antiquity 28.2, 217–225.

Binford, L. R. 2001: Constructing Frames of Reference: An Analytical Method for Archaeological Theory Building Using Hunter-Gatherer and Environmental Data Sets. Berkeley: University of California Press. (S)

Clarke, D. L. 1968: Analytical Archaeology. London: Methuen.

Clarke, D. L. 1973: Archaeology: the loss of innocence. Antiquity 47, 6–18.

Lyman, R. L. 2007: What is the 'process' in cultural process and in processual archaeology?  Anthropological Theory 7.2, 217–250.

3. Internetové zdroje

An oral history of the New Archaeology of the 1960's (Colin Renfrew, Michael B. Schiffer, Ezra Zubrow). Projekt Personal Histories 2006.

Colin Renrew on Lewis Binford.