Evoluční a kognitivní archeologie

1. (Neo)evoluční archeologie

Uvažování o kulturních změnách z pohledu evolučních procesů se v archeologii pohybuje na škále od čistě biologických faktorů (přírodní výběr, dědičnost) až po kulturní adaptace na environmentální či sociální podmínky. Tradičně se na kulturní evoluci nahlíželo jako na pozvolný a postupný vzestup od jednoduchého ke komplexnímu (tzv. vzestup či rozkvět, spojený s efektivnější adaptací a komplexnější specializací), od divokého k civilizovanějšímu a morálnějšímu (např. vývoj společenské organizace v základních čtyřech stupních: band – tribe – chiefdom – state, Elman Service, egalitarian – ranked – stratified – state, Morton Fried). Opačný směr byl považován za pád a kolaps společnosti a civilizace. Ještě v 19. st. byl vývoj považován za něco vnitřního, nevyhnutného a zpravidla podléhající jednotným zákonitostem (tzv. unilineární vývoj).

Dvacáté století přineslo řadu otázek a kritiky (např. Franz Boas), která se soustředila zejm. na přílišné zjednodušení a generalizaci procesů, které brání poznat reálnou rozmanitost historických etap či jednotlivých kultur (např. vývoj nemusí být vždy unilineární, jednosměrný, či postupný a pozvolný; tradiční kultury bychom měli studovat v kontextu jejich vlastní kreativity, a ne považovat je za zastaralé či přežité způsoby života, které by měly rychle dohnat západní civilizaci); opomíjení kulturního kontaktu a difuze kulturních prvků (tedy klasická témata kulturní historie) či opomíjení náhodných procesů (oproti apriori předpokládanému pokroku od primitivního k modernímu státu). Tato kritika vedla k opuštění evolučních přístupů (v rámci počínající postprocesuální archeologie) nebo k multilineárnímu pojetí evoluce (vývojové trajektorie konkrétních kultur a společností nesdílejí jednotné schéma, mohou být konvergentní - tzn. vedou ke shodnému cíli, ale mohou být také divergentní (to je náplní kognitivní archeologie).

K významným osobnostem patří:

• Stephen Shennan (specializace na statistické metody, teorii a metodologii evolučních procesů).

1.1. Literatura

Riede, F. – Apel, J. – Darmark, K. 2012: Cultural evolution and archaeology. Historical and current trends. In: Berge, R. – Jasinski M. E. – Sognnes, K. (eds.), N-TAG TEN. Proceedings of the 10th Nordic TAG konference at Stiklestad, Norway 2009. BAR IS 2399. Oxford: Archaeopress, 99–107.

Shennan, S. J. 2002: Genes, Memes and Human History. London: Duckworth.

Shennan, S. J. (ed.) 2009: Pattern and Process in Cultural Evolution. University of California Press.

Shennan, S. J. 2020: Style, Function and Cultural Transmission. In: Groucutt, Huw S. (ed.), Culture history and convergent evolution: can we detect populations in prehistory? Springer Nature Switzerland, 291–298.

2. Kognitivní archeologie

Kognitivní archeologie usiluje o poznání kognitivních schopností našich předků (vědomí, vnímání, myšlení, paměť apod.) na základě archeologických pramenů (Refrew – Zubrow 1994). Zkoumá způsoby, jakými tyto schopnosti ovlivňovaly aktivity lidí v minulosti (včetně tvorby artefaktů).

Kognitivní archeologie staví explicitně na procesuálních základech (tzn. odmítá postmoderní či fenomenologické přístupy), ačkoliv vzniká zčásti jako reakce na postprocesuální kritiku (tzn. kritiku opomíjení studia mysli v minulosti). Své zaměření zdůvodňuje tím, že lidé v minulosti vytvářeli artefakty na základě svých kognitivních schopností. Opomíjením jejich studia se vystavujeme nekontrolova(tel)ným předpokladům (např. z hlediska esencialismu myslí všichni lidé stejně, z hlediska kulturního relativismu je myšlení kulturně specifické).

Hlavní oblasti výzkumu tvoří evoluce kognitivních kapacit (od předchůdců člověka až k člověku moderního typu) a rozvoj kognitivních schopností v souhře s vytvářením lidského světa (artefaktů, institucí atd.; např. Mithen 1996; Mithen 2006). Kognitivní archeologie je skeptická ke zdůrazňování jedince a validitě subjektivních zážitků a její metodologie spočívá v opakovatelném testování teoretických modelů (založených na velkých datech, mezikulturním srovnání apod.).

K významným osobnostem patří:

• Steve Mithen (soustředí se na počátky kognitivních schopností člověka a jeho předchůdců);

• Colin Renfrew (stál u počátků kognitivní archeologie jakožto reakce na postprocesuální kritiku, soustředí se na počátky kognitivních schopností předchůdců člověka, materialitu, archeolingvistiku či pravěké náboženství).

2.1. Literatura

DeMarrais, E. – Gosden, C. – Renfrew, C. (eds.) 2004: Rethinking Materiality. The engagement of mind with the material world. Cambridge: University of Cambridge.

Mithen, S.J. 1996: The Prehistory Of The Mind. The Cognitive Origins of Art, Religion and Science. London: Thames & Hudson.

Mithen, S.J. 2006: The Singing Neanderthals: the Origins of Music, Language, Mind and Body. Cambridge, Mass.: Harvard University Press.

Renfrew, C. – Zubrow, E.B.W. (eds.) 1994: Ancient Mind. Elements of Cognitive Archaeology. Cambridge: Cambridge University Press.