Strukturální a symbolická archeologie

1. Počátky postprocesuální archeologie

Jak již název napovídá, postprocesuální přístupy představují kritické reakce na (pozitivistické, univerzalistické až scientistické) procesuální paradigma (Hodder 1993). Předpona „post“ též indikuje úzké sepětí s postmoderními přístupy (např. ve filozofii a dalších disciplínách, např. Michel Foucault). Hledání univerzálních zákonitostí a struktur ve vývoji společnosti střídá důraz na individualitu (jednotlivce a jeho roli v dějinách), ale též pluralitu názorů a přístupů (vědeckou explanaci založenou na stanovení přesných parametrů a podmínek střídá proces interpretace, který závisí na mnoha proměnných – konkrétním historickým kontextem počínaje a sociálním kontextem studovaných jedinců nebo samotného badatele konče). Minulost již není rekonstruována jako spíše vědomě konstruována (to jsou východiska kritických teorií upozorňujících na roli ideologie při vytváření poznání). Zásadnější vlivy na formování hnutí měl také feminismus (vede k genderové archeologii, kritice genderových stereotypů) či (neo-)marxismus (vyzdvihující roli ideologie).

2. Strukturální a symbolická archeologie

Symbolická a strukturální archeologie vychází ze symbolické a strukturální antropologie (např. Claude Lévi-Strauss, Clifford Geertz), v jejímž rámci je důraz kladen na abstraktní pojetí světa prostřednictvím symbolických systémů (formální a strukturální analýza znaků/symbolů hledá struktury, přičemž nejjednodušší jsou binární opozice – např. divoké x domácí, mužské x ženské).

V archeologii je hledání takových struktur (např. structured deposition) inspirováno teoriemi jednání (theory of practice; habitus, Pierre Bourdieu, Anthony Giddens). Interdisciplinarita zde míří do společenských věd – lingvistika (analogie kultury a textu), sémantika (studium významu symbolů a znaků) či fenomenologie (vztah zkušenosti a pojmového popisu světa). Ústřední pojem materiální kultura již začíná označovat vzájemné propojení idejí a artefaktů, což později vede k pojmu materialita (materiál není pouze hmotný, je tvarován idejemi). Materiální kultura není viděna staticky, nýbrž jako dynamický prvek dosahování rozmanitých strategií různých společenských skupin (prezentace ideologie, prestiže, moci apod.; odtud „symboly v akci“, viz Hodder 1982).

K významným osobnostem patří:

• Ian Hodder (otevřel řadu postprocesuálních témat, důraz na symboliku, reflexivní přístupy – výzkum neolitické lokality Çatalhöyük v Turecku);

• Michael Shanks (sociální kritika archeologické teorie a praxe, politizování vědy);

• Christopher Tilley (sociální kritika archeologické teorie a praxe, fenomenologie).

3. Literatura

Bourdieu, P.  1998: Teorie jednání. Praha: Karolinum. (1977 Theory of practice)

Hodder, I.  1982: Symbols in Action. Cambridge: C. University Press.

Hodder, I.  1986: Reading the Past. Cambridge: C. University Press.

Hodder, I. ed. 1989: The Meanings of Things. Material Culture and Symbolic Expression. London – New York: Routledge.

Hodder, I.  1990: The Domestification of Europe. Structure and Contingency in Neolithic Societies. Oxford, Cambridge: Basil Blackwell.

Hodder, I.  1993: Post-processual archaeology. Archeologické rozhledy 45, 367–374.

Hodder, I.  2012: Entangled. An Archaeology of the Relationships between Humans and Things. Chichester: Wiley-Blackwell.

Shanks, M. – Tilley, Ch. 1987: Re-Constructing Archaeology. Theory and Practice. Cambridge University Press.

Shanks, M. – Tilley, Ch. 1987: Social Theory and Archaeology. Cambridge: Polity Press.

4. Internetové zdroje

Hodder, I. 2006: Knowledge of Archaeology. Stanford University.

Hodder, I. 2013: Çatalhöyük Excavations & Its Impact on Cultural Heritage Road of Anatolia. Přednáška dostupná online.