Genderová a neomarxistická archeologie

1. Genderová archeologie

Gender jakožto sociální konstrukce identity jedinců ve společnosti (tradičně chápáno jako opozice mužských a ženských rolí, která se může lišit od skutečného biologického pohlaví jednice) proniká do archeologie zejména pod vlivem feminismu v sedmdesátých letech (Sørensen 2000). Zpočátku se projevuje jako snaha doplnit a korigovat rekonstrukce minulého světa z převládajícího androcentrického (mužského) pohledu a doplnit je o ženský prvek (ženské aktivity, artefakty, témata; Gilchrist 1999) či se v souladu s feminismem obrací na kritiku organizačních struktur a praxe (např. ženy díky mateřství znevýhodněny v kariérním růstu).

Později se zájem obrací ke kritice genderových stereotypů (např. ženy mohly v pravěku zastávat nejvyšší pozice v rámci sociální hierarchie), které jsou na rozdíl od biologického pohlaví podmíněny kulturně (v některých kulturách je možné gender měnit, v jiných se nachází více než dvě základní kategorie mužů a žen; Sørensen 2000).

Feministická archeologie představuje spíše extrémní formu, neboť tematický zájem archeologie genderu se postupně rozšířil na archeologii dětství (osvojování si genderových rolí), maskulinitu, sexualitu, zájem o tělo, rasovou či etnickou identitu (a související nerovnost) či jedince znevýhodněné fyzickými či psychickými handikepy.

1.1. Literatura

Gero, J. – Conkey, M. (eds.) 1991: Engendering Archaeology. Oxford: Blackwell.

Gilchrist, R. 1999: Gender and Archaeology. London/New York: Routledge.

Nelson, S. M. 1997: Gender in Archaeology. Walnut Creek, Cal.: AltaMira Press.

Sørensen, M.L.S. 2000: Gender Archaeology. Cambridge: Polity Press.

Remišová-Věšínová, K. 2017: Gender a pravěká společnost. Praha: Univerzita Karlova.

1.2. Internetové zdroje

Postprocessual, symbolic, gendered and structural approaches in the 1970’s (William Wyse – Henrieta Moore – Margaret Conkey – Ruth Tringham – Alison Wylie). Personal Histories Project 2007.

2. Neomarxistická archeologie

Tato větev archeologie čerpá z historického materialismu Karla Marxe, který pojímal proces historického vývoje a kulturní změny dialekticky jakožto konflikt mezi protiklady uvnitř dané společnosti. Protiklady pro něj představovaly různé sociální skupiny či třídy (vznikající na základě dělby práce, tzv. teorie třídního boje). Historický materialismus upřednostňuje roli ekonomické základny (struktura sestávající z materiálů, výrobních prostředků a sil), zatímco ideologie je považována za tzv. nadstavbu (není nutná pro fungování systému). Neomarxismus naopak vyzdvihuje význam ideologie v daném systému, neboť ta určuje, co je považováno za standardní, umožňuje legitimizaci a prosazení zájmů různých skupin (např. maskovaných v podobě veřejného dobra) a může zakrývat skutečné záměry a procesy. V archeologii je tento přístup využíván při studiu role ideologií v minulosti, ale také současnosti (sociální kritika archeologické praxe; např. Johnson 2010; Turek 2018).

2.1. Literatura

Johnson, M. 2010: Archaeological Theory. An Introduction. Oxford: Wiley-Blackwell.

Turek, J. 2018: Archaeo-propaganda: the history of political engagement in archaeology in Central Europe. Archaeologies, Journal of the World Archaeological Congress 14.1, 142–163.