Vybrané současné trendy
| Stránky: | Moodle ZČU |
| Kurz: | KAR/TA1 Teoretická archeologie 1 Upravit název tématu |
| Kniha: | Vybrané současné trendy |
| Vytiskl(a): | Guest user |
| Datum: | čtvrtek, 22. října 2026, 07.46 |
1. Artefaktová archeologie
Artefaktová archeologie v pojetí Evžena Neustupného (2007, 2010, 2011, 2012) má potenciál vyrovnat několik extrémních a neudržitelných teoretických pozic. Jde např. o vyrovnání vztahu mezi lidmi a artefakty (lidé vytváří artefakty, ale ty dále tvarují člověka), vyrovnání role struktur (zákonitostí preferovaných esencialismem) a událostí (konkrétních jevů, ze kterých se struktury skládají preferovaných partikularismem). Klíčovými vzájemně synergickými procesy při modelování minulého lidského světa jsou adaptace (člověk intencionálně vytváří artefakty jakožto prostředky plnění rozmanitých účelů), specializace v průběhu vytváření a používání artefaktů (vedoucí ke vzniku společenských vztahů formalizovaných institucemi), komunikace (přenos informací prostřednictvím pojmů, symbolů, vytvářející ideové texty, např. normy a příběhy) a exprese kulturní identity.
Archeologie může své prameny (zejména artefakty, ale též ekofakty – nezáměrné důsledky vytváření artefaktů) jakožto události podrobit identifikaci struktur z hlediska formální variability, prostorového rozšíření, chronologie, účelu (praktická funkce, společenský význam, symbolický smysl) a či exprese (stylu). Události a struktury nelze studovat odděleně, neboť tvoří dva komplementární aspekty procesů utváření lidského světa. Avšak zatímco metodologie událostí vede od jejich identifikace k seřazení do konkrétních narací, metodologie struktur se soustředí na systematickou analýzu archeologického kontextu (výzkum, deskripce), následnou syntézu struktur (obsažených v datových souborech) a interpretaci (porovnání nalezených struktur se vstupním modelem). Tento přístup rozvíjí nejen jeho kolegové, ale také žáci (např. Chroustovský 2010; Macháček 2007; Neustupný 2003; Neustupný – John 2005).1.1. Literatura
Chroustovský, L. 2010: Kategorie účelu pravěkých artefaktů, Plzeň: Katedra archeologie ZČU.
Macháček, J. 2007: Pohansko bei Břeclav: ein frühmittelalterliches Zentrum als sozialwirtschaftliches System. Studien zur Archäologie Europas 5. Bonn: Habelt.
Neustupný, E. (ed.) 2003: Příspěvky k prostorové archeologii. Plzeň: Západočeská univerzita.
Neustupný, E. 2007: Metoda archeologie. Plzeň: Západočeská univerzita.Neustupný, E. 2010: Teorie archeologie. Plzeň: Západočeská univerzita.
Neustupný, E. 2011: Pulzování archeologických kultur. In: Bárta, M. – Kovář, M. et al., Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur. Praha: Academia, 173-183.
Neustupný, E. 2012: Towards a new paradigm. In: Gediga, B. – Grossman, A. – Piotrowski, W. (eds.), Rytm przemian kulturowych w pradziejach i średniowieczu. Biskupin, Wroclaw: Polska Akademie Nauk, 17-26.
Neustupný, E. – John, J. (eds.) 2005: Příspěvky k archeologii 2. Plzeň: Západočeská univerzita.
2. Veřejná a komunitní archeologie
Veřejná archeologie je velmi široký pojem, který zahrnuje tradiční
oblasti zájmu ochrany památek, managementu
archeologického/historického/kulturního dědictví (Bureš 2014), ale i výrazně se
rozvíjející oblasti popularizace vědy, celoživotního vzdělávání, až po zapojení
veřejnosti do výzkumných aktivit (tzv. citizen science). Ochrana památek jde
ruku v ruce nejen s jejich odborným a vědeckým výzkumem, ale také s plánováním
rozvoje současného světa (stavební aktivity). Pro obojí je nutné snadné sdílení
rozmanitých druhů dat.
Zásadní platformou integrace digitálních zdrojů české archeologie představuje Archeologický informační systém ČR (AISČR), který sestává z následujících segmentů:
Archeologická mapa ČR (AMČR, původně Archeologická databáze Čech, dnes informační systém pro sběr, správu a prezentaci dat o archeologických výzkumech, doplněný o digitální archiv dokumentů),
Praha archeologická (MADB, portál zpřístupňující arch. data na území Hlavního města Prahy),
Archeologický atlas ČR (portál popularizující nemovité arch. památky),
Archeologie online (portál prezentující informační zdroje spojené s archeologií v ČR),
Národní památkový úřad spravuje Informační systém o archeologických datech (ISAD), jehož jádrem je Státní archeologický seznam (SAS).
Popularizace archeologie také nabývá na stále větším významu, nejen na základě zájmu veřejnosti (ten je dlouhodobý; Holtorf 2007), či entuziasmu archeologů, ale zejména s uvědoměním, že obor je financován z veřejných zdrojů, a proto by měl veřejnosti své poznání poskytnout nazpět. Jelikož akademická archeologie je pro širokou veřejnost (a mnohdy i pro samotné archeology) nesrozumitelná, rozvíjí se tzv. veřejná archeologie (public archaeology) s důrazem na vzájemnou komunikaci oboru s veřejností (v ČR např. sdružení Veřejná archeologie pořádající každoroční konferenci Archeologie a veřejnost).
Komunikace s veřejností nemůže být pouze jednostranná (jak tomu bylo v minulosti) a vyžaduje aplikaci různých forem v ohledu na rozdílné cílové skupiny (Merriman 2004). Pokud se jedná o systematickou spolupráci profesionálů s určitým kolektivem (např. dětský zájmový kroužek, sdružení, spolek atd.), pak hovoříme o archeologii komunitní. Velkou roli v tomto ohledu hraje archeologie experimentální (vědecké ověřování výzkumných hypotéz a modelů), experienciální (zážitky slouží pro vzdělávání a zábavu) či jejich propojení (archeoskanzeny, archeoparky, festivaly jako např. Krumbenowe).
Veřejná i komunitní archeologie vede ke zvýšenému zájmu o místo a region, kde lidé žijí, k posílení identity (lokální, regionální, národní), a tímto postupně také k opětovnému veřejnému zájmu o ochranu historického/archeologického dědictví (který dostal velké rány v období komunismu, ale i kapitalismu).
2.1. Literatura
Bureš, M. – Šmolíková, M. (eds.) 2013: Veřejná archeologie 3. Příspěvky z konferencí Archeologie a veřejnost 2006 a 2008. Praha: Veřejná archeologie, o.s.
Bureš, M. 2014: Management archeologického dědictví. Plzeň: Západočeská univerzita.
Merriman, N. (ed.) 2004: Public archaeology. London: Routledge.
Holtorf, C. 2007: Archaeology is a Brand. The Meaning of Archaeology in Contemporary Popular Culture. Walnut Creek: Left Coast Press.
Časopisy
EXARC Journal (časopis věnovaný experimentální archeologii a popularizaci).
Živá archeologie (Katedra archeologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové)
Archeologie na dosah (portál věnovaný edukaci a prezentaci archeologického dědictví, Národní muzeum v Praze).
Krumbenowe (festival pravěku a středověku pořádaný každoročně v Českém Krumlově).
Oživená (pre)historie (spolek působící zejména v archeoskanzenu v areálu ZOO/BZ města Plzně).
3. Domorodá archeologie
Pojem
domorodá archeologie označuje studium archeologických kontextů mimoevropských
kultur prováděné profesionálními badateli pocházejícími z rozmanitých
nativních skupin. Tito odborníci jsou seznámeni s prostředím (uspořádáním,
tradicemi) své kultury blíže a hlouběji, než se může podařit externím badatelům
(archeologům, etnografům). Zároveň často pomáhají při uplatňování nároků
rozmanitých skupin (etnických, náboženských) na kulturní dědictví, které
v minulosti vytvořily (např. navrácení nálezů ze světových sbírek,
důstojné zacházení s pozůstatky předků až jejich repatriace – NAGPRA 1990;
Šmejda 2014) či na území, které obývaly. Výzkum se soustředí zejm. na posvátná
místa (včetně pohřebišť), ale také důsledky kolonialismu (např. Carmichael –
Hubert – Reeves – Schanche 1998; Atalay 2006). Slyšitelný hlas domorodé archeologii poskytuje také mezinárodní organizace World Archaeological Congress.
3.1. Literatura
Atalay, S. 2006: Indigenous archaeology as decolonising practice. American Indian Quaterly 30.3, 280-310.
Carmichael, D. L. – Hubert, J. – Reeves, B. – Schanche, A. (eds.) 1998: Sacred Sites, Sacred Places. One World Archaeology 23. London, New York: Routledge.
Šmejda, L. 2014: Odpočívejte v pokoji. In: Bureš, M. - Šmejda, L. - Šmolíková, M. (eds.), Veřejná archeologie 5. Příspěvky z konference Archeologie a veřejnost 7/2013. Plzeň: Katedra archeologie Západočeské univerzity v Plzni a Veřejná archeologie o.s., 62-76.
Internetové zdroje
NAGPRA 1990 (North American Graves Protection and
Repatriation Act).