Cloudová úložiště a jejich unijní právní úprava

Cloud, respektive cloudová úložiště jsou termínem, který se objevuje v souvislosti s dalšími termíny jako je Software as a Service (SaaS), Platform as Service (PaaS), Infrastructure as a Service (IaaS), kdy se jedná o relativně nový termín v porovnání s jinými termíny užívánými v souvislosti s internetovými technologiemi. Cloud se objevil jako určité nové označení pro internet, které je více abstraktní a více odkazující na to, že služby takto poskytované budou provozovány v rámci celosvětové sítě. Prvenství užití tohoto termínu je připisováno Ericovi Schmidtovi ze společnosti Google v roce 2006.1

Definice toho co se rozumí pod pojmem cloud nebo cloudové úložiště či cloudové počítače není zcela ustálená. Nicméně dá se vycházet z definice Národního institutu pro standardy a technologie (NIST): „Cloud computing je model umožňující všudypřítomný, pohodlný síťový přístup na vyžádání ke sdílenému fondu konfigurovatelných výpočetních zdrojů (např. sítí, serverů, úložišť, aplikací a služeb), které lze rychle poskytnout a uvolnit s minimálním úsilím o správu nebo interakci s poskytovatelem služeb. Tento model cloudu se skládá z pěti základních charakteristik, tří modelů služeb a čtyř modelů nasazení.“2 Charakteristiky cloudu jsou:

• samoobslužná služba na vyžádání,
• široký přístup v síti,
• sdílení zdrojů,
• rychlá elasticita pokrytí,
• měřená služba,

Tři základní modely cloudu jsou:

• Cloud Software-as-a-Service
• Cloud Platform-as-a-Service
• Cloud Infrastructure-as-a-Service

A konečně modely nasazení jsou definovány podle jejich míry veřejnosti, jako: privátní, komunitní, veřejný a hybridní cloud. 3 Privátní cloud je uzavřený pro jednu organizaci, která je využívá a spravuje nebo si jej nechává spravovat, může být umístěn v organizaci nebo i mimo ni. Komunitní cloud pak je otevřen určitému uzavřenému počtu organizací většinou sdílejícím společný zájem. Veřejný cloud je pak otevřený široké veřejnosti nebo široké skupině subjektů, zpravidla je provozován a spravován jako komerční projekt jedním subjektem. A konečně hybridním  cloudem  se  označuje  situace,  kdy  výše  uvedené  modely  jsou  provozovány

simultánně, a ačkoliv zůstávají odděleny, sdílejí stejnou technologii a standardy povětšinou provozovatele. 4

Za hlavní výhodu cloudu je možnost sdílení výpočetního výkonu, respektive využití velkého výpočetního výkonu v případě, kdy je to potřeba, jelikož data, aplikace či služby jsou uloženy v prostředí, které využívá vícero-serverů. Tato výhoda, je však zároveň do určité míry nevýhodou, jelikož sebou nese poměrně značná právní rizika, respektive velmi mnoho právních otázek. Jednak se jedná otázky zabezpečení dat, ale rovněž i otázky spojené s právním režimem, kterým se budou data uložená v cloudu řídit. Zde bude základní překážkou teritorialita práva, která je schopna postihovat pouze ta jednání a události, které se stanou na území toho či onoho státu. S tím pak souvisí i otázka možného prolomení dat v cloudu na základě soudního příkazu nebo naopak jejich ochrana proti svévoli některého státu.5

1  COMPAGNUCCI, Marcelo Corrales. Big Data, Databases and “Ownership” Rights in the Cloud. Singapore: Springer Nature Singapore Pte, 2020. ISBN 978-981-15-0349-1. s. 57

2  MELL, Peter a Timothy GRANCE. The NIST Definition of Cloud Computing. In: National Institute of Standards and Technology COMPUTER SECURITY RESOURCE CENTER [online]. Gaithersburg, MD: National Institute of Standards and Technology, 2011, 2011 [cit. 2022-08-07]. Dostupné z: https://csrc.nist.gov/publications/detail/sp/800-145/final

3  MELL, Peter a Timothy GRANCE. The NIST Definition of Cloud Computing. In: National Institute of Standards and Technology COMPUTER SECURITY RESOURCE CENTER [online]. Gaithersburg, MD: National Institute of Standards and Technology, 2011, 2011 [cit. 2022-08-07]. Dostupné z: https://csrc.nist.gov/publications/detail/sp/800-145/final

4  CARSTENSEN, Jared, JP MORGENTHAL a Bernard GOLDEN. Cloud Computing: Assessing the Risks. Ely: ITGP, 2012. ISBN 9781849283595. s. 26

5  COMPAGNUCCI, Marcelo Corrales. Big Data, Databases and “Ownership” Rights in the Cloud. Singapore:Springer Nature Singapore Pte, 2020. ISBN 978-981-15-0349-1. s. 64

V rámci EU je možné cloudové služby podřadit pod tři základní oblasti právní úpravy, jednak se bude jednat o úpravu soutěžního práva EU, a to zejména vzhledem k obsahu poskytovaných služeb, smluvních ujednání, postavení jednotlivých soutěžitelů na trhu. Dále pak se bude jednat o úpravu elektronických komunikací a v neposlední řadě právní úpravu elektronického obchodu.

V oblasti hospodářské soutěže je regulováno zejména chování jednotlivých soutěžitelů na trhu, kdy se právní úprava vztahuje na veškeré hospodářské vztahy, které se v jurisdikci EU realizují bez ohledu na jejich charakter, pokud se jedná o jednání v hospodářském styku, tj, pokud se jedná o jednání, kde alespoň na jedné straně vystupuje poskytovatel služeb či zboží. V rámci soutěžního práva jsou postihovány jednak zakázané dohody soutěžitelů, které jsou schopny omezit hospodářskou soutěž (článek 101 SFEU) a jednak zneužití dominantního postavení na trhu dle ustanovení čl. 102 SFEU. Zde nelze neopomenout případ společnosti Microsoft, která byla od konce 90. let minulého století vyšetřována právě za zneužití dominantního postavení na trhu, kterého se měla dopustit jednak tím, že vázala své produkty s jinými produkty, které nebyly předmětem poskytnuté licence (operační systém a multimediální přehrávač a následně i internetový prohlížeč) a zároveň i z důvodu, že zamezovala konkurenci v přístupu na trh, tím, že neumožnila přístup do svého operačního systému pro vývojáře software.6

Cloudové služby jsou dála pak regulovány zejména sérií směrnic, které regulují služby elektronických komunikací. Stávající evropský a rovněž tak český regulační rámec se zaměřuje na nastavení fungování služeb, poskytování služeb spotřebitelům a jejich ochranu. 7Jakkoliv hlavními subjekty zájmu této právní úpravy jsou spíše přímí poskytovatelé služeb, cloudové služby jsou tomuto režimu podřízeny, jelikož je možné je klasifikovat jako interpersonální komunikační službu, tedy „službu obvykle poskytovaná za úplatu, která prostřednictvím sítí elektronických komunikací umožňuje přímou interpersonální a interaktivní výměnu informací mezi konečným počtem osob, kdy osoby, které komunikaci zahajují nebo se jí účastní, určují jejího/její příjemce a která nezahrnuje služby, které interpersonální a interaktivní komunikaci umožňují pouze jako nepodstatnou pomocnou funkci, která je ze své podstaty spjata s jinou službou.“8

Nicméně právní režim je ponecháván na jednotlivých právních řádech členských států, kdy se zcela uplatní pravidla mezinárodního práva soukromého v dané oblasti, a to jednak co do rozhodného práva, příslušnosti soudů, ale i odpovědnosti poskytovatele. Na druhou stranu stávající právní  úprava  akcentuje  poměrně  jasně  práva  spotřebitele,  u  kterých  v souladu s obecnou praxí práva EU poskytuje vyšší právní ochranu i nastavení zvláštních kolizních norem. 9

6   Rozsudek T-201/04, Microsoft Corp. proti Komisi Evropských společenství.

7 Čl. 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace

8 Čl. 2 Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1972 ze dne 11. prosince 2018, kterou se stanoví evropský kodex pro elektronické komunikace

9 JASPER P. Sluijs, Pierre LAROUCHE & Wolf SAUTER. Cloud Computing in the EU Policy Sphere: Interoperability, Vertical Integration and the Internal Market, 3 J. INTELL. PROP. INFO. TECH. & ELEC. COM. L. 12 (2012).