Vývoj knihy od vynálezu knihtisku do 19. století

1. Mezi iluminovaným rukopisem a knihtiskem

Předchůdcem tištěných knih byl jednolistový tisk (deskotisk, dřevotisk), vzniklý vyřezáním zrcadlově převráceného obrazu, resp. liter a jejich vytištěním na papír. Byl realizován dřevořezem, kovorytem, těstovým nebo šrotovaným tiskem. Šířila se jím především devoční grafika (svaté obrázky) a karty. 

Tematizované cykly deskotisků, v nichž je k převažující obrazové složce přidán doplňující text, byly spojovány do tvaru leporel nebo blokových knih, které se od 15. století objevují zejména v Nizozemí a Německu. Tímto způsobem vznikaly kalendáře, planetáře, chiromantie, latinské donáty (gramatika sepsaná Aeliem Donátem) či modlitby a jiné náboženské texty, z nichž nejrozšířenější byla tzv. biblia pauperum/biblia picta = bible chudých (chudých duchem, tedy negramotných či téměř negramotných, obrázková bible), např.:

2. Knihtisk. První tištěné knihy

Zatímco v Číně byl tisk pomocí vyměnitelných liter známy pravděpodobně od 11. století, v evropském prostředí je klíčovým mezníkem vývoje knihtisku objev Johanna Gutenberga, jehož podstatou byla možnost sestavení jednotlivých liter do tiskové formy a po otištění jejich rozebrání a opětovného použití. První tisky z Gutenbergovy dílny pocházejí z konce 40. let 15. století. Imitoval v nich formální rysy rukopisů – tiskové písmo morfologicky odpovídající kaligrafické rukopisné textuře (částečně s abreviaturami a slitky) a dvousloupcové uspořádání textu s ponechaným místem pro ručně provedené iluminace.

Gutenbergova dvaačtyřicetiřádková Bible, kol. 1455, srov. s rukopisem: Liber viaticus (cestovní breviář Jana ze Středy), kol. 1360

Přestože se prvotisky (inkunábule) vznikající do r. 1500 tiskly i na pergamen, nebývalý vzrůst knižní produkce umožnilo zároveň užívání papíru. Knihtisk se šířil nejprve v oblasti  Německa (Bamberk, Štrasburk, Augsburg, Kolín nad Rýnem), Rakouska, Itálie a dalších zemí a včetně tuzemského prostředí, kde vznikl poměrně vysoký počet prvotisků. 

Obrazový doprovod textu zpočátku lpěl na tradičních postupech: iluminované iniciály nebo bordury byly doplňovány do vynechaných míst v tisku. Postupně se však společně s textovou částí začíná tisknout i dřevořezová ilustrace, zpočátku lineární, v některých případech následně kolorovaná, později obohacená o vnitřní šrafování, které jí dodává plasticitu.

Příklady dalších prvotisků

Albrecht Pfister: Ulrich Boner, Der Edelstein (Drahokam), 1461– pravděpodobně nejstarší dřevořezová ilustrace tištěné knihy (v kolorované verzi zde)

Johann Zainer: Giovanni Boccaccio, De claris mulieribus (O slavných ženách), 1473

Hartmann Schedel, (Norimberská) Kronika světa, 1493 – v knize je 1809 dřevořezů z dílny Michaela Wolgemuta, které byly v některých exemplářích ručně kolorovány

Kniha v českém prostředí

Z více než 40 prvotisků je jen několik psáno v latině - důraz je kladen na literaturu v národním jazyce. Vedle náboženských textů se rozšiřují řečtí a římští klasikové a praktické příručky různých oborů.

3. Konec období prvotisků jako nápodoby rukopisů. Renesanční kniha

16. století ukončilo vydávání rozměrných, a v důsledku toho nákladných knih, napodobujících středověké rukopisy; zvýšením nákladu se knihy stávaly dostupnějšími, kniha se proměnila z luxusního zboží v užitkový předmět. Došlo k transformaci knihtisku z malé rukodílny v manufakturní provoz, založený na kolektivní práci. Tiskaři, jako Aldus Manutius nebo Geoffroy Tory, začali dbát na soulad textové a obrazové složky, přičemž význam připisovali i nepotištěné ploše; byla zavedena antikva.

Renesanční, zpočátku ještě dřevořezová ilustrace se proměňovala v důsledku výrazné diferenciace žánrů: vedle literatury náboženského obsahu zaznamenaly rozvoj beletristické žánry i literatura naučná. Vzhledem k jejímu nebývalému rozšíření se funkce ilustrace zúžila především na poznávací a informační; estetické záměry (až na výjimky, jako např. v Hollarově díle) byly potlačeny. Šerosvitový dřevořez nahradila hlubotisková mědirytina, která více vyhovovala renesančnímu zobrazování skutečnosti. Její kombinace s technikou knihtisku však přinášela značné komplikace, a v důsledku toho se začala z knih pozvolna vytrácet. 

Žánry: poezie, novela, epos, román, kronika, esej, alegorie, satira, cestopis; heraldika a emblematika, učebnice lovu a šermu, astronomická a lékařská pojednání, herbáře, knihy o vinařství, štěpování stromů, chovu ovcí, vaření piva přípravě pokrmů apod.

Tiskaři a příklady produkce jejich dílen

Aldus Manutius: Francesco Colonna?, Hypnerotomachia Poliphili (Poliphilův boj o lásku ve snu), 1499

Geoffroy Tory,  Champfleury: l’art et science de la deue & vraye proportion des lettres attiques (traktát o pravopisu, původu a konstrukci antikvy a francouzské kaligrafii), 1529

Kniha v českém prostředí

Nejvýznamnějšími knihtiskaři renesančních Čech byli Jiří Melantrich z Aventina a jeho zeť Daniel Adam z Veleslavína.

Václav Hájek z Libočan, Kronika česká, 1541

Mattioliho herbář, 1562; do češtiny přeložil Tadeáš Hájek z Hájku, kniha obsahuje 200 dřevořezů

4. Kniha v období baroka a rokoka

Barokní kniha rezignovala na renesanční jednotu obrazové a textové složky. Vzhledem k již zmíněným problémům vyplývajícím z rozdílných postupů u tisku z výšky (textová část) a z hloubky (obrazová část realizovaná technikou mědirytu nebo leptu) se pořizovala pouze jediná ilustrace zařazená na začátku publikace. Zpočátku se do knih vlepovala, později se ustálil koncept frontispisu umístěného proti titulnímu listu, na němž byl většinou spisovatelův portrét nebo výjev obsahově vázaný k textu. Bohaté obrazové cykly renesanční knihy totiž vesměs vymizely, na druhou stranu byly ale publikovány knihy čistě obrazové.

Příklady:

Philipp Clüver

Václav Hollar

Joachim von Sandrart

Jacquess Callot

K návratu k estetické úrovni knihy došlo ve Francii. lustrace ovšem stále zůstávala její separátní složkou bez užší vazby na složku textovou. Zájem o typografickou stránku knihy opět přineslo až 18. století. Rozměrné tisky doby Ludvíka XIV. byly vystřídány drobnějšími rokokovými knihami, důraz byl kladen nejen na celostranné ilustrace, ale i viněty, lišty, vlysy, rámce apod. 

François Boucher

John Baskerville (dílna)

Postupem času došlo k rozšiřování grafických technik. V následujícím století sehrál v knižní ilustraci významnou roli především dřevoryt a litografie.

5. Proměny podmínek v 19. století

Výjimečnou - a pojetí ilustrace se vymykající osobností přelomu 18. a 19. století byl William Blake, který se vrátil k deskotisku a vyvinul vlastní osobité přístupy:

Příklady:

Eugéne Delacroix

Gustave Doré

---

Přestože dřevoryt a litografie podstatně rozšířily možnosti zahraniční ilustrace, na našem území dominoval stále ještě dřevořez; i to byla – mj. vedle nedostatku domácích beletristů – příčina naprostého úpadku původní české knihy v první polovině 19. století. Výjimku tvoří Dějiny české v obrazích, 1820–33, ilustrované Antonínem Machkem. 

České prostředí bylo pak specificky ovlivněno tzv. Královédvorským a Zelenohorským rukopisem, které reflektovalo jak tematicky, tak formálně – ornamentem a zdobenou iniciálou. Ve své koncepci Rukopisu Královédvorského (1861) Josef Mánes předznamenal další vývoj jedinečným provázáním dekorativních prvků s textem od titulního listu přes iniciály až k bordurám.