Ilustrace a avantgarda

1. Expresionismus

lat. exprimere – vyjádřit.

Směr snažící se vyjádřit především pocity tísně a úzkosti člověka, který je ztracen v odlidštěném světě. Stojí v opozici vůči popisnému naturalismu a smyslovému impresionismu; podobně jako symbolismus a secese rezignoval na iluzivní popisnost a namísto ní usiloval o duchovní obsah tlumočený vitální plochou. Silně se projevil především ve Skandinávii a Německu.

Edvard Munch

Akseli Gallen-Kallela

V uměleckém programu skupiny Die Brücke (zal. 1905), který provedl Ernst Ludwig Kirchner příznačně v dřevořezu, je proklamována myšlenka ...umělce, který je schopen bezprostředně a bez příkras vyjádřit svůj tvůrčí náboj... Médium dřevořezu korespondujícího se snahou o spontánnost projevu užívala skupina pro členské průkazy, pozvánky, hlavičky dopisních papírů, plakáty i katalogy.

Ernst Ludwig Kirchner

2. Kubismus

fr. cube – krychle

Název směru vznikl podle redukce organických tvarů na geometrická schémata, jeho podstata je ovšem složitější; v dějinách umění znamená odmítnutím od renesance užívaného iluzivního zobrazení zásadní mezník.  Jako směr vyvíjející se od protokubismu přes analytický po syntetický kubismus trval přibližně od r. 1907 do r. 1914. Po první světové válce se k němu někteří umělci vrátili. Silně se rozvinul v Čechách (viz kap. Moderna v Československu), kde srostl s expresionismem a jako v jediné zemi nabyl typické podoby i v architektuře a designu. Zásluhou Františka Kysely a Vratislava Huga Brunnera se kubismus uplatnil i v užité grafice.

Vratislav Hugo Brunner

odraz v grafickém designu:

Cassandre

3. Futurismus

lat. futurus – budoucí.

Původem italský (Manifest futurismu, 1909) a ruský (almanach Políček obecnému vkusu, 1912) směr; v Itálii laděn antiklerikálně a militantně, v Rusku levicově. V jiných zemích se v podstatě nerozvinul, silně ovšem ovlivnil zejména dadaismus, surrealismus a konstruktivismus. Názvem umělci vyjádřili zaměření na budoucnost, odmítání všeho starého i programů současníků, adoraci techniky, pohybu, rytmu, síly, rychlosti. 

Rozchodem s tradičním symetrickým rozvržením tiskové stránky připravili půdu pro dadaismus.

...

4. Tvrdíme, že nádhera světa se obohatila o jednu novou krásu: krásu rychlosti. Závodní automobil se svou nádhernou kapotou a tlustými trubkami podobá hadům s výbušným dechem ... řvoucí automobil, který jede, jako by letěl na dělovém náboji, je krásnější než Niké ze Samothráky. 

5. Chceme skládat hymny na člověka, který drží volant, jehož ideální osa prochází Zemí, která je také vržena do pohybu po své oběžné dráze.

...

Futuristé zároveň vytvořili teorii Osvobozených slov, která vytrhla znaky a slova z kontextu a znovu je skládala bez ohledu na logické vazby a pravidla syntaxe:

...

1. Skladba musí býti zrušena a podstatná jména buďtež náhodně dle svého vzniku umístěna.

2. Sloveso budiž užíváno jen v infinitivu, ... aby se pružně přimklo k podstatnému jménu a nepodřazovalo je spisovatelovu "já" -, které pozoruje nebo si představuje ...

3. Přídavné jméno musí být odstraněno, aby obnažené podstatné jméno zachovalo svoji význačnou barvitost.

...

Filippo Tommaso Marinetti

Fortunato Depero

pozdní ohlas futurismu:

Bruno Munari

4. Dadaismus

Název dada vznikl náhodou, čímž potvrdil jeden z hlavních principů hnutí.

Hnutí založené r. 1916 skupinou umělců různých národností v Curychu a rychle se šířící do dalších center bylo intelektuálním protestem proti dosavadním konvencím v době války, která otřásla lidskými hodnotami. Kromě náhody pracovalo se spontánností, hravostí, recesí, nonsensem, provokací. V curyšském Kabaretu Voltaire a později ve výstavních síních a v časopisech v Kolíně nad Rýnem, Berlíně (od r. 1918) a v Paříži (od r. 1919) dadaisté recitovali provokativní manifesty a nonsensové básně, které vznikaly metodou tahání slov z klobouku. V Hannoveru založil hnutí Merz Kurt Schwitters a podobné aktivity vznikly paralelně v New Yorku především z iniciativy Marcela Duchampa. Hnutí kulminovalo na začátku 20. let a kolem r. 1923 se vyčerpalo.

Dosavadní estetické přístupy zpochybnilo rezignací na tradiční závěsný obraz či objekt, který nahradilo ready-madem. Vedle koláže používané už kubisty a futuristy přineslo techniku asambláže, frotáže, fotomontáže.

Kurt Schwitters

Theo van Doesburg

Raoul Hausmann

Francis Picabia

John Heartfield

5. Konstruktivismus

Jako konstruktivismus jsou označovány tendence v umění 20. století, v nichž převažují racionální abstrahující přístupy ke skutečnosti a snahy o sociální reformy. Představují je především dvě ohniska avantgardy vzniklá ještě za války, hnutí De Stijl a sovětský konstruktivismus, a meziválečný Bauhaus.

5.1. De Stijl

De Stijl vzešel ze spolupráce Pieta Mondriana a Theo van Doesburga, kteří r. 1917 začali v Leydenu vydávat stejnojmenný časopis propagující neoplasticismus. Přispívali do něj také Georges Vantongerloo, Jakob Pieter Oud, Bart van der Leck ad. Zde byl také v dalším roce uveřejněn Manifest hnutí, jehož vícejazyčnými mutacemi umělci demonstrovali mezinárodní aspirace. 

Jejich tvorbu charakterizovala redukce forem na horizontální a vertikální linie svírající pravý úhel a obdélníkové plochy v primárních a achromatických barvách. Zdrojem jim byly mj. publikace teosofa Mathieua Schoenmaekerse a Vasilije Kandinského (O duchovnosti v umění).

Piet Mondrian

Theo van Doesburg

Gerrit Rietveld

5.2. Ruský, resp. sovětský konstruktivismus

Ruský, resp. sovětský konstruktivismus se rozšířil po Říjnové revoluci 1917, kdy se k Tatlinovi rozvíjejícímu koncepci rohových reliéfů z průmyslových materiálů přidali Naum Gabo, Antoine Pevsner, Alexandr Rodčenko a Varvara Stěpanova.  R. 1920 se rozštěpil na dvě frakce: vydáním Realistického manifestu se Gabo a Pevsner přihlásili k čistému umění a na Západě pak začali šířit svou verzi konstruktivismu. Ruský, resp. sovětský konstruktivismus (a zde) formulovaný v Programu Produktivistické skupiny byl propojený s cíli politické propagandy. Ostatně už Tatlinův Památník III. internacionály představoval výrazný posun k aktuální politické angažovanosti.  

Tradiční obrazové prostředky konstruktivismus nahradil integrovanými fotomontážemi a výraznou typografií za použití minimální palety barev – často jen černé v kombinaci s červenou nebo žlutou. Oblíbenými prvky byla diagonála, kruh a čtyřúhelník. 

Vladimir Tatlin

Alexandr Rodčenko

Vladimir a Georgij Stenberg

El Lisickij

5.3. Bauhaus

6. Surrealismus

fr. sur - nad, tj. nad realitou

termín použitý Guillaumem Apollinairem v podtitulu jeho hry Prsy Tiréziovy: surrealistické drama

---

Na dadaismus navazuje v Paříži počátkem 20. let surrealismus (už r. 1919 publikací Andrého Bretona a Paula Soupaulta Magnetická pole a r. 1924 Bretonovým prvním manifestem). Podobně jako dadaismus propojuje různé druhy umění – literaturu, divadlo, malířství, sochařství, fotografii a později experimentální film, na druhou stranu se od něj zásadně liší palčivou potřebou nahradit absolutní destrukci konstruktivním programem. 

Hnutí se rozšířilo přes Belgii do celé Evropy, poté do Japonska, Lat. Ameriky i USA, kde se během 2. světové války setkala řada evropských emigrantů. Ovlivnilo poválečný abstraktní expresionismus, resp. informel, a udrželo si vliv na umění i nadále. To platí i v případě českého surrealismu, který jednak anticipuje poetismus Karla Teigeho a Vítězslava Nezvala spolu s artificialismem Toyen a Jindřicha Štyrského, jednak vyrůstá z tradiční orientace tuzemské kultury na Paříž.