Česká ilustrace
| Sitio: | Moodle ZČU |
| Curso: | KDE/IL2 Ateliér Mediální a didakt. ilustrace 2 - šablona |
| Libro: | Česká ilustrace |
| Imprimido por: | Nepřihlášený host |
| Día: | jueves, 22 de octubre de 2026, 04:42 |
1. Úvodem
Vývoj ilustrace na našem území sledovala v evropském kontextu už předchozí témata, od jejích nejstarších dokladů z počátku 11. století, viz opis Gumpoldovy legendy o sv. Václavu, přes rukopisy vrcholného středověku, renesanční a barokní tisky až po přelom 19. a 20. století. Je zároveň součástí témat Ilustrace a avantgarda a Osobnosti české a světové grafiky.
Toto téma je podrobně zaměřeno na vývoj české ilustrace 20. století.
2. Od počátku 20. století do vzniku Československa
Mánesův pokus o jednotu knižního díla (viz Vývoj knihy od vynálezu knihtisku do 19. století) zůstal na dlouhou dobu ojedinělým počinem. Konvence v pojetí knihy narušil až Arnošt Procházka a literární okruh kolem Moderní revue (1894–25), resp. Knihovny Moderní revue, např.: Karel Hlaváček: Otokar Březina, Větry od pólů, 1897.
Ve stejné době začíná vydávat SVU Mánes časopis české moderny a secese Volné směry (1907–47), kde publikují významné osobnosti, jako František Xaver Šalda, Hugo Boettinger, Zdenka Braunerová, Miloš Jiránek, Jan Kotěra, Bohumil Kubišta, Jan Preisler, František Kupka, Stanislav Sucharda, Ladislav Šaloun, Karel Špillar, Max Švabinský ad.
Příklady jejich další tvorby:
Zdenka Braunerová
Miloš Marten, Cyklus rozkoše a smrti, 1907 (srov. s Kelmscott Press)
Jan Preisler
Otokar Březina, Apoteóza klasů (návrh bordury k básni), 1898
Julius Zeyer, Píseň o hoři dobrého júna Romana Vasiliče, 1899
Miloš Jiránek
Jiří Mahen, Jánošík, 1910
Dojmy a potulky, 1901-8
V ilustraci se silně uplatnili také členové Uměleckého sdružení Sursum (1910–12) Jan Konůpek, František Kobliha, Josef Váchal, Jan Zrzavý (viz Symbolismus a dekadence v Čechách). I v jejich díle se odrážela secese, stejně jako v případě Františka Bílka, ve Francii působícího Alfonse Muchy nebo Vojtěcha Preissiga (viz Secese).
Vojtěch Preissig a Karel Dyrynk přišli s moderními českými písmy a teoretickými pracemi z oblasti knihy a grafiky.
Vojtěch Preissig
Karel Dyrynk
Další osobnosti
Adolf Kašpar
Ilustrátor Němcové, Jiráska, Wintra ad. Zpočátku pojímal ilustrace graficky, po 1. světové válce se soustředil na obrazově chápané kresby křídou a akvarely.
Božena Němcová, Babička, 1903 - srov. s ilustrací k vydání z r. 1924
Max Švabinský
Vedle malby a kresby se věnoval grafickým technikám - dřevorytům, litografii aj. Za svého působení na AVU vychoval další generaci ilustrátorů, jako Vladimír Silovský, Karel Müller ad.
Jaroslav Vrchlický, Za trochu lásky
Vojtěch Sedláček: prostředí českého venkova ad.
Instituce:
Uměleckoprůmyslová škola, 1885 (od r. 1946 škola vysoká)
Spolek českých knihkupců a nakladatelů, 1879
Spolek českých bibliofilů, 1908
3. V době první republiky
Vedle klasicky orientovaných umělců zmíněných v předešlé kapitole zasáhla za první republiky do ilustrace avantgarda.
Ve 20. letech byl jejím hlavním ohniskem Umělecký svaz Devětsil, v jehož prostředí vznikl dynamický model, který se během desetiletí jeho existence ve 20. letech proměňoval.
Ve své první vývojové fázi Devětsil usiloval o poetický naivismus, v opozici vůči modernímu umění a technické civilizaci. Tento odmítavý postoj opustil koncem r. 1922, kdy došlo také k obměně členů.
ReD, měsíčník pro moderní kulturu, Revue svazu moderní kultury Devětsil, 1927–31
Disk, internacionální revue, 1923–25
Pásmo, 1924–56
Osobnosti
původní členové: Karel Teige, Adolf Hoffmeister, František Muzika, Bedřich Piskač, Alois Wachsman, Jaroslav Seifert, Vladislav Vančura ad.
po změně programu odešli Hoffmeister, Muzika, Piskač, Wachsman, a naopak přišla řada dalších osobností: Otakar Mrkvička, Jiří Jelínek, Jindřich Štyrský, Toyen, Konstantin Biebl, František Halas, Vítězslav Nezval, Jiří Voskovec; vznikla architektonická sekce, kterou tvořili členové Puristické čtyřky Jaroslav Fragner, Karel Honzík, Evžen Linhart, Vít Obrtel
Karel Teige
Vítězslav Nezval, Abeceda, 1926
Surrealismus proti proudu, 1938
Jindřich Štyrský
Souvenir, 1924
Ve 30. letech tu měl vliv surrealismus, reprezentovaný od r. 1934 Skupinou surrealistů v ČSR. Pojítkem mezi Devětsilem, vrcholícím artificialismem, a vznikem surrealismu byla rozsáhlá mezinárodní výstava Poezie 1932 v budově SVU Mánes. Z domácích umělců se jí účastnili mj. Emil Filla, Adolf Hoffmeister, František Janoušek, Vincenc Makovský, František Muzika, Bedřich Stefan, Hana Wichterlová, Josef Šíma a Toyen, ze zahraničních Max Ernst, Salvador Dalí, Paul Klee, Alberto Giacometti, Joan Miró ad.
Osobnosti
Členy Skupiny surrealistů v ČSR byli Karel Teige, Jindřich Štyrský, Toyen, Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl, Bohuslav Brouk, Jindřich Honzl, Jaroslav Ježek ad. Za války, kdy se k ní přidal Jindřich Heisler, skupina působila v ilegalitě.
Karel Teige
Koláž č. 371, 1951
Jindřich Štyrský
Z mého deníku, 1933
Ruka, 1940
Toyen
Úděs, 1937
cyklus Schovej se, válko, 1944
Jindřich Heisler
Z kasemat spánku, 1940
Na jehlách těchto dní (texty k fotografiím Jindřicha Štyrského), 1941
Ze stejného těsta (cyklus fotografik, vzniklých leptáním a tavením filmové emulze), 1944
esej O ilustraci, která není ilustrací, 1946
Mezi válkami se objevila řada výrazných ilustrátorských osobností, jako např. Josef Lada, Karel Svolinský, Zdeněk Burian, později Cyril Bouda, Josef Čapek, František Tichý a těsně před 2. světovou válkou Jiří Trnka nebo Kamil Lhoták.
4. Od 2. světové války do 80. let
Období mezi 2. světovou válkou a koncem 80. let je strukturováno několika výraznými mezníky, které předurčily politický vývoj a v souvislosti s tím i cesty, jimiž se ubírala knižní ilustrace.
1945–1948
obnova spolkové činnosti
navazování na předválečnou tvorbu
1948
zákaz činnosti uměleckých skupin
doktrina „socialistického realismu“
Polovina 50. let: pozvolné „tání“
úmrtí Stalina (1953), následná kritika kultu osobnosti
příprava Čsl. pavilonu na EXPO 58 v Bruselu – pootevření hranic
1957: výstava Mladé umění, Zakladatelé moderního českého umění
obnova spolkové činnosti
obnovena soutěž o nejkrásnější knihy
1964: první ročník mezinárodního Bienále užité grafiky Brno
Od poloviny do konce 60. let: relativně liberální období
V důsledku událostí srpna 1968, přibližně od r. 1970:
zákaz činnosti uměleckých skupin
zrušení progresivních periodik
postupné změny začaly od poloviny 80. let
---
Po válce vystoupili z ilegality členové válečných skupin, z nichž měla pro ilustraci největší přínos Skupina 42, zejména Kamil Lhoták a Jan Kotík. Zatímco Kamil Lhoták pokračoval v tradici civilismu okouzlením světem starých automobilů, bicyklů, balónů, Jan Kotík připravoval cestu abstrakci. V ilustraci a typografii se pak uplatnil i člen někdejší válečné skupiny Sedm v říjnu Zdeněk Seydl.
Navázání na prvorepublikové tradice však zabránily události února 1948. Progresivním umělcům byla cesta k veřejnosti opět uzavřena. Jak je patrné z úvodního přehledu, v druhé polovině 50. let došlo k postupné obnově tradic, které napomohly rozvoji knižní kultury a grafického designu v příštím desetiletí. Vznikla nová uskupení - nebo přesněji opět, stejně jako tomu bylo v případě někdejších válečných skupin, vystoupila z ilegality. V ilustraci se významně uplatnili členové UB 12 a Trasy, ale i solitéři: experimentátor Stanislav Kolíbal, Alena Kučerová či Jiří John pracující s rastrem, Daisy Mrázková nebo Václav Boštík. K významným ilustrátorům patřili také Vladimír Tesař, Jaroslav Šerých, Zdeněk Sklenář, Jiří Balcar ad.
Ačkoli 60. léta nebyla v Československu zdaleka liberální, otevřela umělcům cesty do Evropy - myšleno literárně i doslovně. Rok 1968 je opět uzavřel.
Protože však oblast typografie a ilustrace - a především ilustrace určené dětem - stála do jisté míry stranou politických omezení, stala se útočištěm řady vynikajících osobností. V důsledku toho nastal její nebývalý rozmach.
---
Osobnosti a příklady tvorby
Alena Kučerová
Zdeněk Sklenář
Jaroslav Šerých
Jiří John
Anna Seghers, Výlet mrtvých dívek, 1965
Pavel Sukdolák
Virginia Woolf, Smyčcový kvartet, 1982
Další příklady viz stejnou kapitolu v Ilustraci pro děti a mládež.
5. Po roce 1990
Společensko-politické změny roku 1989 opět otevřely – a to v různých aspektech – českou výtvarnou scénu soukromé sféře. To se dotýkalo také knižní produkce potažmo ilustrace, která byla vystavena tlakům komerce.
Na poli ilustrace se vedle autorů zmíněných v předchozí kapitole už v 80. letech uplatnili umělci další generace (skupina Tvrdohlaví: František Skála, Petr Nikl ad.), k nimž na přelomu milénia přibyla další generační vrstva, a postupně se etablují další, mladí ilustrátoři.
Více ve stejné kapitole Ilustrace pro děti a mládež.