Základní charakteristiky světelného zdroje

Technologie

Ačkoliv světelný zdroj může mít celou řadu charakteristik a vlastností, z hlediska fotografického základně dělíme světla na tzv. trvalá světla a světla záblesková. Tento koncept totiž zásadně ovlivňuje způsob práce se světelnými zdroji

Výukové video

Zábleskové světlo

Zábleskové světlo je vytvářeno zábleskovými zařízeními, která generují rychlý záblesk světla. Toto světlo je obvykle velmi silné a lze jej nastavit a upravit pro širokou škálu kreativního ovládání. Jedná pouze o rychlý výboj světla, nikoli o trvale zapnuté světlo.

Většina zábleskových jednotek poskytuje vyšší výkon než většina v současnosti dostupných možností nepřetržitého osvětlení. V praxi není vyšší výkon nutně užitečný a existuje spousta fotografických situací, kdy je výkon poskytovaný kontinuálním světlem více než dostatečný. 

Zásadním rozdílem ovšem je, že z hlediska exponování, zábleskové světlo je de-facto nezávislé na nastaveném čase závěrky. Vždy se jedná o krátký záblesk v setinách až desetitisícinách vteřiny. To na jedné straně umožňuje "zmrazit" objekty nasvícené výhradně zábleskovým zdrojem světla bez ohledu na čas závěrky fotoaparátu, na druhé straně vyžaduje kontrolovanější a preciznější plánování. Při každém fotografování s bleskem pořizujete v podstatě dvě expozice současně. Provádíte expozici okolního světla a expozici světla blesku. Ať už to berete v úvahu, nebo ne, děje se to pokaždé. Můžete tak výrazně utlumit ambientní osvětlení pouhou kombinací parametrů fotoaparátu.

Trvalé světlo

Trvalá světla jsou běžně využívaná zejména ve filmové produkci. Jejich zásadní výhodou je, že jejich efekt je viditelný ihned, nikoliv až po pořízení expozice. Na druhé straně, ve většině případů je síla těchto zdrojů významně nižší - nemusí tedy být možné dosáhnout požadované rychlosti závěrky, nebo překonat jiné osvětlení na lokaci. Z těchto důvodů se ve fotografii majoritně využívá světel zábleskových. 

Kombinace

Kombinací zábleskového světla a trvalého světla při využití dlouhých časů závěrky lze dosáhnout pozoruhodných efektů. Při dlouhé expozici pohybujícího se objektu dochází k zaznamenání rozmazané stopy pohybu. Můžeme nastavit "Synchronizaci na druhou lamelu", aby následný záblesk (na druhou lamelu) pohyb v jeho konečné fázi zmrazil. Výsledná fotografie tak kombinuje oba přístupy.

Charakter

Tvrdé a měkké světlo

Tvrdé a měkké světlo jsou různé charaktery světla, které se běžně používají při fotografování a natáčení filmů. Měkké světlo je světlo, které má tendenci "obtékat" objekty a vytvářet rozptýlené stíny s měkkými okraji, zatímco tvrdé světlo je více soustředěné a vytváří ostřejší stíny.

Tvrdost nebo měkkost světla závisí především na třech vlastnostech zdroje: velikosti jeho povrchu, vzdálenosti od objektu, případně tloušťce rozptylového materiálu. Velký, vzdálený zdroj světla s tlustým difuzním materiálem bude vytvářet měkčí osvětlení než zdroj menší a bližší k objektu s tenčím difuzním materiálem.

Průvodce základními charakteristikami a rozdíly.

Hloubka stínů

Zásadní vliv na charakter světla má také hloubka stínů. V kontrolovaném prostředí ateliéru se tento aspekt většinou ovlivňuje využitím doplňkového světa / odrazného panelu. V podstatě jde o míru "černání" stínů. V prostředí s ambientním osvětlením lze při fotografování se zábleskovým světlem hloubku stínů ovlivnit kombinací času závěrky a síly záblesku.

Barva

Barva je poslední významnou charakteristikou světelného zdroje. Percepce barevnosti vychází z různých aspektů

Vyvážení bílé

Nastavením vyvážení bílé ve fotoaparátu můžeme zcela pro snímek eliminovat barevné zabarvení jednoho světelného zdroje. 

Barevná teplota a zabarvení světelného zdroje

Jednotlivé druhy světel mají svou standardní barvu. Tato barva je obvykle vyjadřována zejména jako parametr barevné teploty, uváděné v kelvinech. Běžně dostupné tabulky přisuzují například teplotu kolem 1000-2000 Kelvinů pro světlo svíčky, 5500 K pro zábleskové světlo a 9 000-10 000 Kelvinů pro světlo při zatažené obloze. Tyto hodnoty jsou velmi orientační a mohou pomoci při nastavení barevné teploty na fotoaparátu, většinou však vychází z podstaty světelného zdroje.

V kontrolovaných podmínkách však můžeme pomocí barevných filtrů barevnost světla upravit. Lze využívat buď tzv. korekční barevné filtry, které po nasazení na světelný zdroj upraví jeho barevnou teplotu do požadovaných hodnot, nebo kreativní barevné filtry - ty mívají nejrůznější další barvy.

Významným aspektem užívání barevných filtrů na světelném zdroji je pohlcení části světla. Pro ekvivalentní expozici je pak nutné upravit sílu světel, či upravit expoziční parametry.