Design thinking - popis metody a příklady

Pro úvod do průmyslového designu si představíme a popíšeme metodu design thinking.

Design thinking existuje ve více variacích, my vyjdeme z konceptu vyvinutého Stanfordskou univerzitou.

Mým cílem je vám nyní tuto metodu popsat a představit v prostředí našeho ateliéru a na konkrétních materiálech zde vzniklých vysvětlit jednotlivé fáze a kroky.

Kreativnímu myšlení lze naučit. Není to cosi zabalené v romantizujícím étosu, je to  soubor kroků, které na sebe navazují a lze je vyhodnocovat.

Ale pozor - kreativní myšlení a hezká skica (render, obraz apod.) jsou dvě rozdílné věci. Kreativita a estetika neznamenají to samé. Pokud dokážete vytvořit hezkou skicu, neznamená to, že jste kreativní. Znamená to, že jste dobrý řemeslník - zde třeba kreslíř. 

Být kreativní znamená nacházet neotřelá řešení, přicházet s novými kombinacemi a objevovat nové spojitosti.

Design thinking tak, jak jej budeme aplikovat, se skládá z pěti hlavních fází. Pojďme se je představit. 

Vyzkoušet si dané úkony, prostředí, nasajte atmosféru, manipulujte s výrobkem apod.

Pozorujte, analyzujte, hledejte. 

Popíšeme si metodu, jaká je pro studenty snadno dostupná. Zpracovávali jsme takto téma, kde hlavním úkolem bylo pomoci lidem v záplavových oblastech. Udělali jsme si rešerši  - začali jsme hledat novinové fotografie - například titulní fotografie ke zprávám. Proč fotografie z novin?

Protože chceme mít člověka v centru.  V tom jsem na tom stejně, jako vydavatelé novin. Co prodá noviny?  Fotografie zatopeného pole nebo lidí v nesnázích bojujících s živlem? 

Fotografie na titulních stranách bývají kvalitní - aby upoutaly pozornost a navíc  musí vyprávět určitý příběh - dá se o nich tedy dobře mluvit. Často jsou na nich zachycené emoce. To je pro nás také dobře - snadněji tak dokážeme projevit empatii. 

Jak se cítí zaplavení lidé? Jak se cítí zaplavení lide na obrázcích? Dokážete si představit,  že by mohlo existovat zařízení, které jim usnadní jejich situaci? Existuje něco, co by jim mohlo pomoci?  A dokážeme to v základních rysech popsat? Ano? 

Výborně -  právě jsme vstoupili do fáze definice!

Další možností jsou například rozhovory  a diskuze s lidmi, kteří budou vaše zařízení používat - nebo používají jiné, které bychom chtěli inovovat či vylepšit.

Tento nástroj je poměrně často intuitivně využívaný - sami studenti provádějí šetření v rodinách, pedagogové připravují různé diskusní platformy s hosty, kteří přinášejí zkušenosti z řešené oblasti.

Všechny tyto možnosti lze kombinovat a čím více lidí provede šetření, tím více informací dokážeme shromáždit pro fázi nazývající se definice. Výhodné je opět pracovat v týmu.

Další možností, jak doplnit a zjistit o výrobku co nejvíce informací je vytvoření pravděpodobné cesty - popsat si jednotlivé fáze života výrobku. Dá se to zachytit jako scénář - podobně jako vytvoření okének filmu. Snažíme se představit jaké požadavky budeme chtít po výrobku v jednotlivých situacích a ty pak propsat do finální specifikace.

Pro vytvoření představy o tom, co děláme je vhodné v této fázi sepsat popis výroku pomocí několika vět.   A v nich se pokusit popsat cíl, jak má výrobek fungovat a k čemu slouží. Tyto věty nám slouží  jako určitý pevný bod.

Příklad: Hledáme plovoucí zařízení, ve kterém bude možné evakuovat dítě.

Mělo by být stabilní na vodě, chránit dítě, obsahovat základní potřeby pro dítě na 24 hodin mimo domov. Zařízení by mělo být stohovatelné, vyrobené z dostupných materiálů tak, aby  bylo levné. Ve složeném stavu by mělo zabrat co nejméně místa.

Ovládání musí být intuitivní - jednoduché, musí ho zvládnout člověk vystavený stresové situaci. 

Tohle už je základní popis našeho designu.

V našem prostředí průmyslového designu se bavíme především o skicách. Skici jsou pro nás nejrychlejší možnost, jak představit své nápady. 

Jednoduché skici zachycující ideje netrvají vyrobit dlouho -  a přesto již mohou dávat poměrně jasnou představu o navrženém řešení. Naopak bych se v této fázi možná vyvaroval propracovaných 3D modelů a vizualizací -  opět nám postačí rychlé  3D skici - pro ověření rozměrů, proporcí popřípadě funkce.

Detailní 3D modely a vizualizace poslouží velmi dobře v době, kdy jsme si jisti, že jsme se vydali dobrým směrem. V této fázi bychom s nimi však nejspíše ztráceli čas a kreativitu by nahrazovalo řemeslo na samotné zpracování modelů.

Definice je složitá část  - potřebujete určitou zkušenost, jak dokázat produkt nebo výrobek definovat - a obvykle studentům radím, aby se soustředili jen na několik málo věcí, které jsou schopni podchytit.

Důležité je dávat si realistické cíle, nesnažit se zachytit všechno vědomí světa a všechny možné detailní technikálie. Je výhodné produkt definovat z pohledu uživatele a jako designer se snažit všechny důležité aspekty naplnit.

Fáze definice je také velmi důležitá  - pro konzultace i vlastní evaluaci práce.

Pokud mám produkt dobře definován, vím tedy co hledám.  Připravuji sobě i konzultantům mnohem jednodušší pozici. Naplňuje můj design vytyčení cíle? 

Odpovědi pak dokáží být jasné a jednoduché, mám-li jasnou představu toho, co hledám.

Vytvořením detailního “user strories”  se připravuji na obhajobu a vysvětlení toho, proč můj design vypadá, tak jak vypadá a proč jsem zvolil daná řešení. Mezi časté chyby nejen studentů patří přeskakování prvních fází - empatii často nahradí jakási touha - já chci navrhnout něco a místo empatie přichází egoismus. Já chci, já bych chtěl, mně se líbí… a přesvědčení, že moje tvarové řešení je dobré, protože je prostě dobré a mě se líbí.  Ne, není dobré a je třeba již samotné téma práce podrobit kritice a hledat taková zadání, která vytváří prostor pro kreativitu a inovace. 

Obecně, mám dojem že spousta studentů se fázi testování vyhýbá, ale jejich strach je iracionální a to, že svůj návrh netestují znamená, že lepším případě stagnují. Jejich návrh žije z prvních přímočarých řešení, nebo jeho nefunkčnost bývá zabalena do líbivého stylingu. Vznikají tak v lepším případě variace již hotových věcí, ale spíše jde jen o stylistická cvičení různé úrovně bez ambice opravdové inovace a možnosti zhodnocení.

Byl bych rád, kdyby si studenti osvojili jednotlivé fáze kreativní tvorby a pochopili jejich význam.

Kreativní práce je zajímavá, ale mnohdy může vést k určité frustraci, nedokážu-li svoje návrhy a kreativní myšlení správně využít a výsledky své práce proměnit v hmatatelný výsledek.

Systematizování naší práce pomáhá především nám samotným se v práci zorientovat.