Vzdělávací obsah

1. Pojetí vzdělávacího obsahu

Učivo je jedním ze tří hlavních činitelů výuky (didaktický trojúhelník: + žák/žáci a učitel).

Význam pojmu „učivo“ se mění spolu s pojetím obsahu vzdělávání:

• Tradiční pohled: souhrn poznatků, který má být předán učitelem žákům. V širším pojetí: učební látka, zahrnuje souhrn vědomostí, dovedností, které si má žák osvojit.

• Současné pojetí: kurikulární: zahrnuje veškerou zkušenost žáka, kterou si osvojuje ve výuce.

Tedy, každé rozhodování o výběru učiva a jeho organizaci do kurikula vychází z určitého pojetí vzdělávání a jeho cílů.

POUŽITÁ LITERATURA:

2. Kurikulární pojetí

• Kurikulární tvorba dává odpověď na sedm základních otázek: proč, koho, co, kdy, jak, za jakých podmínek, s jakými očekávanými efekty vzdělávat.

Podoby kurikula:

O kurikulu je možné uvažovat:

• Formální kurikulum - je komplexní projekt cílů, obsahu, prostředků a organizace vzdělávání, realizace kurikula ve výuce a způsob kontroly a hodnocení výsledků výuky.
• Neformální kurikulum - zahrnuje aktivity a zkušenosti vztahující se ke škole, i domácí studium, úkoly a příprava žáků na vyučování
• Skryté kurikulum - postihuje další souvislosti života školy, např. vztahy mezi žáky a učiteli apod.
• Nulové, „chybějící“ kurikulum - to, čemu se ve vyučování nevěnuje pozornost.
• Metakurikulum - do kurikula určitého vyučovacího předmětu jsou zařazovány informace, jak se předmětu učit a jak řídit své učení – učení o učení.

POUŽITÁ LITERATURA:

HAJEROVÁ MŰLLEROVÁ, L. & SLAVÍK, J. Modelování kurikula. Plzeň: Západočeská univerzita, 2019 (in print).

WALTEROVÁ, E. Kurikulum proměny a trendy v mezinárodní perspektivě. Brno: MU, 1994. ISBN 80-210-0846-6.

3. Kurikulární politika

• Národní program vzdělávání, rámcové vzdělávací programy i školní vzdělávací programy jsou veřejné dokumenty přístupné pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost.

SYSTÉM KURIKULÁRNÍCH DOKUMENTů:

Obr. Systém kurikulárních dokumentů (RVP ZV, 2017, s. 5).

Legenda:

• RVP PV – Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání;
• RVP ZV – Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání
• RVP ZŠS – Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání základní škola speciální;
• RVP G – Rámcový vzdělávací program pro gymnázia; RVP GSP – Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou;
• RVP SOV – Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání;
• RVP ZUV – Rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání;
• RVP JŠ – Rámcový vzdělávací program pro jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky.

POUŽITÁ LITERATURA k celé 3. kapitole:

HAJEROVÁ MŰLLEROVÁ, L. & SLAVÍK, J. Modelování kurikula. Plzeň: Západočeská univerzita, 2019 (in print).

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online]. Praha: MŠMT, 2017. Dostupné z: http://www.msmt.cz/file/43792/.
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) v aktuálním znění. In: Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 190, s. 561–563. Dostupné z: http://www.mvcr.cz.

3.1. Národní program vzdělávání

Na národní úrovni kurikula Z. č. 561/2004 Sb., §3, odst. 1 vymezuje Národní program vzdělávání (NPV), který má za úkol řešit  hlavní oblasti vzdělávání, obsahy vzdělávání a prostředky, které jsou nezbytné k dosahování cílů.

• Národní program vzdělávání vymezuje (má vymezovat) počáteční vzdělávání jako celek.
• Legislativní zmocnění školského zákona je bohužel stále nenaplněno a o tuto úroveň konkretizace obecných cílů se v současné praxi opřít nelze.

3.2. Rámcové vzdělávací programy

• Vycházejí ze strategie vzdělávání, která zdůrazňuje klíčové kompetence, jejich provázanost se vzdělávacím obsahem a uplatnění získaných vědomostí a dovedností v praktickém životě.
• Vycházejí z koncepce celoživotního učení.
• Formulují očekávanou úroveň vzdělání stanovenou pro všechny absolventy jednotlivých etap vzdělávání.
• Podporují pedagogickou autonomii škol a profesní odpovědnost učitelů za výsledky vzdělávání.

K PROSTUDOVÁNÍ:

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2017 http://www.msmt.cz/file/41216/

K VYSVĚTLENÍ:

Jaké další RVP znáte?

3.3. Školní vzdělávací program

K PROSTUDOVÁNÍ: 

K PROSTUDOVÁNÍ:

3.4. Kvalita kurikulárního dokumentu

CHARAKTERISTIKA

Pokud jde o vlastní charakteristiku kvalitního kurikulárního dokumentu, lze ji rozdělit do čtyř klíčových oblastí:

• realizovatelnost a praktičnost,
• odborná správnost (průběžná aktualizace),
• jasnost a srozumitelnost (stručnost, strukturovanost),
• otevřenost a sevřenost (úvahy o jádrovém kurikulu).

STANDARD

Formulace standardu kvality kurikulárního dokumentu:

• Kvalitní kurikulum na státní i školní úrovni (RVP/ŠVP) se vyznačuje tím, že obsahuje především tyto základní součásti:
• charakteristika pojetí vzdělávání na daném stupni nebo typu školy;
• vymezení cílů vzdělávacích oborů;
• vymezení (základního) učiva a
• vymezení očekávaných výstupů.
• V případě školního kurikula (ŠVP) k nim přistupuje ještě námět na zařazení části vize/strategie rozvoje školy, což by mohlo zvýšit využitelnost ŠVP při práci „se“ školou.

4. Konkretizace učiva v pedagogických dokumentech

• Teoretické pedagogické dokumenty: např. koncepce či pojetí školy, RVP, ŠVP, standardy, učební programy, plány, osnovy, učebnice, metodické příručky, časově tematické plány.
• Praktická pedagogická dokumentace: např. vnitřní řád školy, třídní kniha, katalogové a žákovské listy, žákovské knížky.

POUŽITÁ LITERATURA:

HAJEROVÁ MŰLLEROVÁ, L. & SLAVÍK, J. Modelování kurikula. Plzeň: Západočeská univerzita, 2019 (in print).

MAZÁČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2.

5. Modelování kurikula - roviny obsahové dimenze kurikula

1. Rovina oborových obsahů - 
   • Obor je chápán jako souhrn faktů a pojmů a pochopení jejich struktury, vnitřních vazeb oboru, zdůvodnění pravidel, „argumentace akceptované pravdy oborů“.
   • Jedná se výběr souboru znalostí a činností relevantních pro jednotlivé učební předměty, či vzdělávací oblasti.
2. Rovina obsahů na národní a školní úrovni (kurikulární obsahy)
• Otázky CO a PROČ se bude vyučovat?
• Kritéria výběru kurikulárních obsahů:
• užitečnost,
• kulturní důležitost,
• historický význam,
• význam pro budoucnost
• vědeckost.
• Na základě opory o tato kritéria se provádí kvalifikovaný výběr z oborových obsahů umožňuje utvářet kurikulární obsahy.
• Kurikulární obsahy jsou uspořádány v kurikulárních dokumentech do vzdělávacích oborů, oblastí, člení se do vyučovacích předmětů.
3. Rovina obsahů výuky (učivo)
   • Obsah výuky, učivo je nějakým způsobem žákům zpřístupňováno - reprezentace učiva.
   • Úspěšnost či neúspěšnost reprezentací učiva závisí na komunikačních nástrojích.
   • Jde o transformaci oborového jazyka do situací výuky.
   • Jsou to jazykové prostředky, symbolické nástroje používané k do-rozumívání a po-rozumění (číslice, vzorce, kresby, schémata, grafy, mapy, modely, aj.).
     
   • Lze hovořit o „pohybu na švu mezi rozuměním a do-rozumíváním“.
   • Jestliže učitel žákům učivo vysvětluje, je třeba používat takový pojmový aparát, který je:
     • korektní vzhledem k náplni a pravidlům odborného jazyka,
     • srozumitelný žákům.
     To znamená, že učitel vytváří vhodný „metajazyk“. Vytváří „překladové" konstrukce, na které žáci komunikačně reagují. Proces postupného sbližování jazykových projevů je náročný a složitý úkol.
4. Rovina obsahů (učiva) osvojené učícím se jedincem
   • Učení je neustálou interakcí dosavadních znalostí s novými informacemi.
   • Prostřednictvím aktivní činnosti, prací žáků s reprezentacemi učiva dochází k aktivní konstrukci poznání žáků. 
   • Žáci při výběru relevantní informace z reprezentací učiva používají stávající znalosti.
     
   • Nové informace žáci porovnávají s dosavadními znalostmi, integrují je a vytvářejí mentální modely.

POUŽITÁ LITERATURA:

6. Didaktická transformace

• Termín transformace vyjadřuje transfer poznatků z podoby obsahu, který je pro žáky nedostupný, do podoby obsahu, který je pro žáky osvojitelný.

DIDAKTICKÁ TRANSFORMACE OBSAHU

1. Ontodidaktická transformace

• Při této transformaci dochází k převedení oborových obsahů do obsahů kurikulárních, do kurikulárních dokumentů (učební plány, učební osnovy, vzdělávací programy, standardy vzdělávání, učebnice, metodické příručky, atd.).
• Aktérem - instituce reprezentující stát a společnost, ale i zaměstnavatelé, profesní sdružení, aktéři ovlivňující přístup ke kvalifikacím, aktéři formulující potřeby pracovního trhu. Tvůrci RVP, ŠVP.
• Výstupem - kánon předmětů.

2. Psychodidaktická transformace

• Podstatou je převedení kurikulárního obsahu do obsahu výuky.
• Aktérem - je učitel, který se opírá o výsledky diagnostiky předpokladů žáka zacházet s obsahem.
• Výstupem - příprava na vyučovací hodinu  (projektová forma) či záznam vyučovací hodiny (realizační forma) = vnější reprezentace učiva.

3. Kognitivní transformace

• Obsah, který je žákem zpracován:

• v rezultátové podobě jako vymezení pojmu, pojmové/myšlenkové mapy,
• v efektové podobě jako osvojený obsah dlouhodobě fungující v životě jedince a společnosti.

• Jde o posun, korekci vstupního prekonceptu, opravu miskoncepce.
• Výstupem - rozvoj znalostí, dovedností, postojů a kompetencí.
• Kompetence jsou považovány za jeden z rozhodujících výsledků učení (learning outcomes).

POUŽITÁ LITERATURA:

HAJEROVÁ MŰLLEROVÁ, L. & SLAVÍK, J. Modelování kurikula. Plzeň: Západočeská univerzita, 2019 (in print).

JANÍK, T. Od obsahu vzdělávání k žákově znalosti: kritická místa na cestě do školy a ze školy. In: Arnica. 2018, Roč. 8, č. 1, s. 1–8. ISSN 1804-8366.

SLAVÍK, J., JANÍK, T. & NAJVAR, P. et al. Transdisciplinární didaktika: o učitelském sdílení znalostí a zvyšování kvality výuky napříč obory. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2017. ISBN 978-80-210-8568-8.

7. Didaktická analýza obsahu (učiva)

• Skrze učivo dochází k rozvíjení schopnosti žáků analyzovat, srovnávat, klasifikovat, kriticky přemýšlet, užívat indukce a dedukce, pozorovat různé jevy, plánovat vlastní aktivitu apod.
• Didaktickou analýzu provádí učitel směrem k formulovanému cíli učiva.
• V tom je hodnota tvořivé práce učitele, subjektivní přínos každého pedagoga.

Východiska pro didaktickou analýzu učiva:

1. Analýza předchozích znalostí a zkušeností žáků
2. Analýza základních pojmů a vztahů v učivu
3. Analýza základních činností, které souvisí s osvojením si učiva (operační analýza)
4. Analýza výchozích i následných mezipředmětových vazeb v učivu.

K PROSTUDOVÁNÍ:

MAZAČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2. Dostupné z: http://www.vyzkum-mladez.cz/zprava/1434886741.pdf

POUŽITÁ LITERATURA:

MAZAČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2.

8. Příprava učitele na vyučování

By měla být hlubší myšlenkovou činností učitele, která integruje následující činnosti:

• stanovení výukového cíle,
• provedení didaktické analýzy učiva,
• zpracování konkrétního scénáře vyučovací jednotky.

Každý učitel hledá tvořivě vlastní sytém tvorby příprav, který bude vyhovovat jeho koncepci a pojetí výuky.

K PROSTUDOVÁNÍ:

MAZAČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2. Dostupné z: http://www.vyzkum-mladez.cz/zprava/1434886741.pdf

POUŽITÁ LITERATURA:

MAZAČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2.