Antropologie jako věda

1. Vymezení oboru

antropologie – (z řec. anthropos = člověk; logos = nauka, slovo) – vědní oblast, obor, disciplína, chápaná ve třech významech: 1. Jako fil. učení o člověku, o podstatě jeho existence a o postavení ve světě je a. implicitní součástí většiny fil. systémů. Kořeny fil. pojaté a. je možné vidět již v dílech antických filozofů (Sokrata, Platóna, Aristotela), kteří jako jedni z prvních formulovali otázky původu a specifiky člověka v živočišné říši.. 2. Jako přírodovědná disciplína se a. zabývá studiem růstu, vývoje a funkce lidského organismu v rámci různých rasových, etnických, kult. a soc. skupin populace v čase a prostoru. 3. Jako obecná věda o člověku, společnosti a kultuře integruje poznatky přír. i spol. věd. Toto pojetí se zformovalo ve Velké Británii a v USA, kde ve druhé polovině 19. st. došlo k rozšíření výzk. záběru klasické fyzické (biol.) a. o sociokult. dimenzi. Předmětem výzkumů a. se stal člověk nejen jako biol. bytost, ale také jako tvůrce a produkt kultury.

Více zde.

2. Předmět sociální a kulturní antropologie

Každá věda má svůj předmět, teoretická východiska a metody. Ačkoli neexistuje jednotná, autoritativní a všeobecně sdílená definice předmětu sociální a kulturní antropologie, obvykle se má za jisté, že usiluje o porozumění lidskému jednání a myšlení v rámci různých kulturních resp. společenských kontextů. Klíčovým konceptuálním nástrojem této disciplíny je teorie kultury, která je chápána jako systém naučených sociálně sdílených symbolických vzorců, které formují jednání a myšlení aktérů v různých společnostech a společenských situacích. Při studiu kultury, resp. jednotlivých kultur, uplatňuje sociální a kulturní antropologie holistickou, komparativní a aktérskou perspektivu.

2.1. Holistická, komparativní a aktérská perspektiva

Holismus v antropologii znamená, že bází pro porozumění jednotlivým aspektům určité kultury, které jsou z hlediska pozorovatele dostupné skrze jednání aktérů a jeho výsledky, je celkový kulturní kontext, jehož jsou tyto aspekty integrální součástí.

Komparativní perspektiva se odvíjí od předpokladu, že v různých společnostech a společenských prostředích jsou sdíleny různé soubory kulturních vzorců, přičemž jedním z východisek antropologické interpretace jednání lidí a jejich interakcí je zřetel ke kulturní variabilitě a diferenciaci lidstva, resp. mezikulturní srovnávání.

S tím souvisí i snaha nahlížet životní zkušenost sociálních aktérů „z jejich hlediska“, prizmatem myšlenkových (kognitivních či sémantických) kategorií zakotvených v jejich kultuře, resp. snaha o rozlišování perspektivy emic a etic.

Metodologicky se sociální a kulturní antropologie opírá o koncept zúčastněného pozorování, resp. o dlouhodobý stacionární terénní výzkum. To znamená, že pracuje s primárními daty čili s informacemi získanými samotným badatelem v rámci přímého kontaktu s informátory.

3. Co je věda?

Standardně je věda vymezována jako racionální počin, což znamená, že spočívá v úsilí o logicky konzistentní pojmové uchopení jevů materiálního a smyslového světa. Podstatou vědecké interpretace jsou ověřitelná tvrzení a opakovatelné postupy. Ověřitelnost a opakovatelnost je ve vědě zajistěna používáním pojmů (bezrozporně a jednoznačně definovaných termínů) a metod (transparentních a konceptuálně zajištěných procedur, jimiž lze za stejných podmínek dospět ke stejným závěrům či důkazům). Z hlediska uvedeného vymezení do rámce vědy nepatří například výroky primárně podložené mystickým nahlédnutím, emocionálním zážitkem nebo „metodami“ nějakých tajných nauk. To ovšem neznamená, že mystika, náboženství, emoce nebo „okultní vědy“ nemohou být předmětem vědeckého (např. antropologického) studia, pouze je nelze použít coby východiska vědecké interpretace, protože nesplňují kritéria ověřitelnosti, opakovatelnosti a transparentnosti, jimiž je věda definována. Zároveň platí, že současná filosofie vědy o vědeckém způsobu nahlédnutí uvažuje jako o jednom z možných výkladových prostředků, nikoli jako o jediném správném a pravdivém přístupu ke světu.

3.1. Antropologie jako věda

Věda je uspořádaný soubor racionálních, pojmově zakotvených tvrzení, jejichž účelem je ověřitelným a opakovatelným způsobem interpretovat jevy materiálního a smyslového světa.

V rámci úvah o tom, co je to věda, se konvenčně ustálilo rozlišování věd přírodních na jedné straně a věd humanitních (resp. společenských) na straně druhé, přičemž rozdíl nespočívá pouze v předmětu zájmu (přírodní jevy versus společenské či psychologické jevy), ale i ve způsobu interpretace. Interpretace v přírodních vědách jsou vedeny snahou o objektivní poznání spočívající ve vysvětlování empirických jevů skrze kauzální vztahy, tedy skrze logiku příčin a důsledků, zatímco humanitní vědy směřují k porozumění individuálně zakoušenému smyslu, to znamená k pochopení lidského jednání skrze významy, které aktéři svému jednání a prožívání v určitém společenském, historickém či sémantickém kontextu přikládají. Vyjdeme-li z uvedené dichotomie, pak je sociální a kulturní antropologie vědou humanitní/společenskou.