Význam slova „KULTURA“
| Site: | Moodle ZČU |
| Course: | KSA/USA1X Úvod do studia antropologie 1 - šablona |
| Book: | Význam slova „KULTURA“ |
| Printed by: | Nepřihlášený host |
| Date: | Sunday, 8 November 2026, 4:33 PM |
Description
Morálně-estetické (axiologické) pojetí kultury
Nacionalistické pojetí kultury
1. Morálně-estetické (axiologické) pojetí kultury
Tento způsob chápání výrazu kultura vychází z antické představy obdělávání (kultivace) půdy, kterou M. T. Cicero významově rozšířil i na oblast duchovní ve smyslu „kultury ducha“, čili vzdělanosti a ušlechtilosti. Stejný význam dnes rezonuje ve slovních spojeních „jít za kulturou“ nebo „nekulturní člověk“, o „kulturní sféru“ v daném smyslu politicky pečuje „Ministerstvo kultury“. Ve společnosti takové používání výrazu kultura funguje jako nástroj reprodukce pozitivních hodnot, dobrého vkusu a ušlechtilého jednání. S tím se ovšem nevyhnutelně pojí představa dělení lidí na „kulturnější“ a „méně kulturní“ – na „kulturní elitu“, která dovede vychutnávat „kvalitní kulturu“ a kriticky následuje správné společenské hodnoty šířené například „kulturními a politickými“ čtrnáctideníky, a na nevzdělanou masu, která holduje pouťovému kýči, nectí výdobytky humanismu a ochotně podléhá svodům politického populismu. Koneckonců, i bojová linie současných střetů o podobu veřejného života, jak ji traktují političtí komentátoři, probíhá mezi „kulturní frontou“ či „kavárnou“ na jedné straně a „lidem“ nebo „venkovem“ na straně druhé. Potíží slova kultura v morálně-estetickém významu je, že nepomáhá porozumět složitým příčinám a souvislostem sociálních problémů a konfliktů, ale naopak přispívá k černobílému vidění světa, jednorozměrnému dělení společnosti a k reprodukci nerovností mezi lidmi.
2. Nacionalistické pojetí kultury
Z hlediska nacionalismu vystupuje kultura jako soubor zvyků, hodnot a tradic pevně svázaných s určitým národem nebo etnickou skupinou. Nacionalistické pojetí kultury vychází z romantické víry v „ducha národa“, čili z přesvědčení, že každý národ má svůj svéráz, osobitý způsob myšlení, své hodnoty, zvyky a svůj národní jazyk, který je výrazem „ducha“ a zároveň jeho pokladnicí. Kultura je chápána jako něco přirozeně daného národům, jako kvalita, která se v jejich rámci předává „genetickou silou“. Nacionalistický pohled na kulturu se pojí s procesem formování národů a nacionální ideologie v 19. století, nicméně představa „národní kultury“ nebo „etnické kultury“ je základem myšlenkových a politických praxí i v současnosti. Úskalí tohoto pohledu spočívá ve sklonu chápat kulturu jako přirozenou výbavu lidských skupin, jako soubor vlastností, který má jasné hranice a který je správné uchovávat v maximální „čistotě“ před vlivy zvenčí. Primordialistická představa přirozeného sepětí kultur s národy či etniky vede k tomu, že kulturní rozdíly jsou chápány jako samozřejmé příznaky existence národů či etnik. Nacionalistické pojetí kultury nepřezkoumává, zda kupříkladu přistěhovalci z Damašku nejsou socializováni do životních způsobů moderního velkoměsta podobně jako Pražané, ale automaticky předpokládá, že jejich myšlení, jednání a prožívání bytostně vyplývá ze syrské nebo arabské kultury, která se přirozeně liší od kultury české. Do pasti kulturního fundamentalismu, jak lze tuto tendenci nazvat, se chytají i některé artikulace multikulturalismu. Podobně jako nacionalismus redukují komplexitu sociálního světa na „kulturní“ rozměr, resp. stylizují různorodé lidské bytosti primárně do polohy vykonavatelů národní nebo etnické kultury, nehledě na jejich skutečnou sociální situovanost nebo individuální světonázorové preference