Ekonomika a antropologie

1. Ekonomie a antropologie

Zatímco ekonomie studuje ekonomické systémy (produkce, distribuce, spotřebu) ve státních společnostech (v kontextu industriálního světa), antropologie vnímá ekonomické principy v neprůmyslových ekonomikách a i mimo tržní systém a studuje ekonomické vztahy (produkci, distribuci a konsumpci) napříč různými společnostmi ve srovnávací perspektivě (komparativně). Většina ekonomických teorií je založena na pozorování industriálních společností a předpokládá například, že hodnota komodity stoupá s jejím nedostatkem nebo že lidé přirozeně usilují o maximalizaci svého materiálního zabezpečení a zisku. Ekonomové svých teorií využívají zejména k tomu, aby odhadli, jaké budou strategie a volby lidí týkající se produkce, distribuce a spotřeby, vycházejí z toho, že lidé jsou motivováni touhou po maximalizaci zisku. Ve všech společnostech ovšem tyto předpoklady neplatí a vyvstává otázka, zda jsou ekonomické teorie univerzální a použitelné při interpretaci ekonomického jednání v tzv. small-scale neindustriálních společnostech?

1.1. Formalismus a substantivismus I.

Ekonomika může být definována ve formálních termínech – jako typ univerzální racionality vycházející z kalkulace v pojmech jako jsou prostředky a cíle, výdaje a zisky (z hlediska aktéra – maximalizace zisku). A nebo substanciáně – ekonomika se týká všech procesů souvisejících se vztahem lidí k jejich materiálnímu prostředí (ekonomické aktivity a vztahy jsou determinovány konkrétní sociální strukturou). Substantivistická definice je širší – bere v potaz i společnosti u nichž není ekonomika diferencovaná jako svébytná sféra sociální reality. Ekonomika je v neindustriálních společnostech spojená s dalšími sférami života, zejména s náboženstvím či příbuzenstvím. Ekonomické jednání se v neindustriálních společnostech často neřídí principem maximalizace zisku, ale jinými principy – např. – férová výměna je nadřazená maximalizaci zisku, neboť do do hry mohou vstupovat prvky jako je závazek, čest, velkorysost, kooperace, v mnoha společnostech může být také individuální profit sankcionován

1.2. Formalismus a substantivismus II.

Formalisté tvrdí, že tržní mechanismus funguje všude, ve všech typech společností, vycházejí z neoklasické ekonomické teorie, její kořeny sahají až k počátkům průmyslového podnikání v Evropě.

Adam Smith – zakladatel klasické ekonomie. Dílo (Zkoumání o povaze a příčinách blahobytu národů), bylo první komplexní prací ekonomické teorie. Zabýval se ekonomickým růstem, za jehož motor považoval dělbu práce, technický pokrok a akumulaci kapitálu založenou na spořivosti a jehož rámcem je ”systém přirozené svobody”. Na jeho ideálním trhu může každý něco nabídnout k prodeji a zároveň si může něco koupit – vstup do interakce = tržní směna. Síla trhu (poptávka a nabídka) determinuje konsumpci a produkci (směna poptávky a nabídky ustálí cenu na jejím optimu).

V nezápadních společnostech existují situace, které by mohly metaforicky připomínat tržní směnu např. výměna dobytka za nevěsty (bride price;bride wealth=kompenzace za nevěstu); z toho by se mohlo zdát, že je zde manželství tržní transakcí. Formalisté předpokládají, že zákon nabídky a poptávky určí cenu nevěsty, ale to tak nefunguje – kompenzace je stále stejná, nejde jen o směnu žen za krávy (např. sestra, která byla směněna za krávy má mnoho privilegií v rodině svého bratra), ženy zde mají významné postavení, neboť bratr prodané nevěsty si může díky této výměně pořídit také manželku = neplatí metafora výměny dobytka za nevěstu jako tržní směna. Formalisté své počínání neviděli jako etnocentrické, svoji teorii považovali za universální.

Proti nim se ohradili substantivisté, kteří se domnívali, že pokládat kapitalistickou směnu za universální je etnocentrické, redukcionistické. Souhlasili, že Bride wealth obsahuje prvky připomínající tržní směnu, ale že zde jsou obsaženy i jiné typy směny než jen tržní. Redukcionismus redukoval ženu na zboží = existuje více než jeden vzorec kapitalistické směny a různé směny nemohou být studovány mimo svůj kulturní kontext (např. manželství je legalizovaná prostituce = nabídka těla + nabídka peněz, to ale nelze vysvětlit pouze tímto termínem, nevysvětluje to jiné aspekty manželství – jako emocionální podpora,...). Vše tedy nelze přepočítávat na peníze, je to jiný směnný modus než kapitalistický.

1.3. Fáze ekonomického chování

Ekonomické chování a potažmo ekonomický systém každé společnosti se skládá ze tří různě provázaných fází. První z nich je produkce, která zahrnuje transformaci surovin do produktů či forem užitečných člověku. Druhou je distribuce produktů vzniklých v procesu produkce jednotlivcům nebo skupinám. Třetí fází je konsumpce neboli užití, využívání těchto produktů.