DISTRIBUCE

1. Směna/distribuce

Směna/distribuce označuje to, jak jsou již vyrobené komodity a služby distribuovány mezi lidmi z určité společnosti. K šíření komodit a služeb dochází v každé společnosti, maďarský historik Karl Polányi vymezil tři způsoby distribuce zboží (tři „typy směny“). Zatímco v kapitalistické ekonomice je distribuce spjata s tržní směnou, v tradičních a rodových spol. převládá ceremoniální výměna nebo dar. Polanyi rozdělil systémy distribuce na tři základní typy: reciprocitu, redistribuci a tržní směnu. Polanyi byl přesvědčen, že každý z těchto typů by měl být studován v odlišné perspektivě prostřednictvím vlastních pojmů a kategorií.

2. Reciprocita

Reciprocita je tím nejjednodušším systémem směny, tím nejranějším v lidské historii. Reciproční transakce je druhem ekonomické směny, ale je také druhem osobní záležitosti. Dochází k ní mezi 2 lidmi (skupinami), mezi nimiž existuje vzájemná vazba a slouží k posílení tohoto vztahu. V tomto smyslu má dávání darů ekonomickou hodnotu a význam, ale symbolizuje také vztah mezi dárcem a příjemcem. Jednou z hlavních příležitostí k dávání darů v jednoduchých spol. je svatba (což je sám o sobě druh výměny, může vést k sérii hostin a předávání darů). Uzavření manželství může vést k výměně darů po mnoho let. Hospodářství založené na vzájemné výměně není zatíženo rozdělováním výrobků a odměn specializovaným dodavatelům a jeho hlavní funkcí je upevnit příbuzenské vztahy a podpořit celkovou společenskou solidaritu. Společnosti, v nichž je hlavním směnným systémem reciprocita jsou většinou rovnostářské.

2.1. Typy reciprocity - charakteristiky

př. Semangové z Malajsie - „tichý obchod“ –  ponechání na domluveném místě; nebo výměnný systém KULA;

C) negativní – mezi sociálně nerovnými jedinci či skupinami; získat něco za nic

Reciprocita přesahuje ve společnosti rámec výměny darů. Rodiče dávají dary svým dětem bez omezení. Oni se pak sami postarají o své vlastní děti. V mnoha primitivních spol. je vzájemná výměna jediným druhem směny – nic se zde neprodává, nekupuje, nejsou tu berní úřady ani peníze. Jídlo je společné, a když některá rodina špatně sklidí, zbytek vesnice se o ni postará. Reciprocita většinou upevňuje pouze malou část společenského systému. K reciprocitě není zapotřebí centrální autorita.

2.2. Etnofrafický příklad - KULA

Kula - příklad balancované reciprocity

Snad nejvíce analyzovaný případ rovnovážné reciprocity je ,,kula kruh", který byl objeven mezi Trobriandskými ostrovy. První ho popsal Bronislav Malinowski, kula zahrnuje vysoce ritualizovanou výměnu náramků z mušlí a náhrdelníků z mušlí, která probíhá uvnitř kruhu ostrovů. Náhrdelníky obíhají ve směru hodinových ručiček, zatímco náramky obíhají proti směru hodinových ručiček. Mnoho z těchto mušlích předmětů se stává známými pro svou krásu, urozené činy jejich dřívějších majitelů a pro velké vzdálenosti, které překonávají. Hlavní význam těchto mušlích náramků a náhrdelníků je jako symboly vzájemných vztahů mezi obchodními partnery. Tato partnerství jsou obvykle udržována po dlouhá období.

Trobriandské ostrovy a jejich sousedé mají dosti diversifikované systémy produkce  se značnou pracovní specializací. Specializují se na produkci yamů a taro, jsou rybáři, stavějí čluny na oceán, chovají prasata a vyrábějí celou řadu řemeslných výrobků, zahrnující talíře, hrnce, koše a klenoty. Když se obchodní partneři setkají, vyměňují si mušlí náhrdelníky za mušlí náramky, podle dobře zavedených ceremoniálních rituálů. Ale, pro dalších několik dní si budou vyměňovat mnoho z jejich každodenních komodit, takových jako yamy, čluny, prasata, ryby a řemeslné výrobky.

Mušlí náhrdelníky a náramky nemají zvláštní peněžní hodnotu, nicméně jsou nepostradatelné, neboť slouží jako dary, které symbolizují vzájemnou partnerskou důvěru a ochotu udržet dlouhověkost obchodního vztahu. Obchodní partneři se musí vyhnout za každou cenu pokusu získat výhodu (převahu) ve výměně. Šlechetnost a čest jsou řádem dne. Kdokoliv dostane (obdrží) štědrý dar, je vyzván k reciprocitě.

Tento velmi komplexní systém obchodu objevený mezi Trobriandskými ostrovy byl zatížen rituálem a obřadem. Jednotlivci byli zavázáni předat předměty z mušlí, které dostali od jiných partnerů v řetězci. Po mnoha letech se tyto náhrdelníky a náramky nakonec vrátily na původní ostrov a odtud pokračovaly v cyklu znovu. Takto nepřetržitá výměna náhrdelníků a náramků svazuje dohromady řadu ostrovů, některé z nich byly ve velké vzdálenosti od jiných. Od  té doby byla ceremoniální výměna předmětů z mušlí doprovázena výměnou každodenních, praktických komodit. ,,Kula ring" jasně fungoval jako efektivní, komplikovaný systém výměny zboží. A navíc, ,,kula ring" byl více než jen ekonomickou institucí. Jako politická instituce zajišťoval mír mezi ostrovy. Ještě navíc ,,kula ring" hrál důležitou sociokulturní roli při utváření a udržování dlouhodobých sociálních vztahů a roli při pěstování tradiční mytologie, folkloru a historie spojené s obíhajícími náhrdelníky a náramky.

2.3. Esej o daru

3. Redistribuce

Společnosti s redistributivním hospodářstvím jsou vždycky hierarchické. Druh výměny, při němž zboží přechází od výrobců k určitému centrálním úřadu nebo osobě, odkud je znovu, za různými účely rozděleno do celé společnosti (úkolem je redistribuovat tak, aby všichni měli). V mnoha částech Melanésie je nadbytečná potrava předávána do rukou náčelníků nebo bigmanu. Ti ji zase rozdají prostřednictvím darů nebo hostin, jež se od muže vysokého postavení očekávají (vyžaduje se štědrost). Dávky a dary, které se náčelníkovi dají, on zase rozdá. Majetek rozděluje selektivně a podle politických cílů, takže je vlastně investicí do moci a prestiže. Bigman pohostí lidi z jiné vesnice, vyvýší tak své postavení, protože dar sebou nese nevyřčený dluh, který musí být rovnocenně splacen majetkem nebo ctí. Redistribuce zahrnuje přerozdělování veřejných zájmů (vzdělání, důchod. pojištění, zdravotní pojištění, výzkum, policie, kultura, školy atd.) V čistě tržní ekonomice by redistribuce neexistovala a vše by platil rovnou uživatel (školní, placení lékaře atd.)

3.1. Etnografický příklad - Potlač

Slavnost Indiánů, tzv. „POTLAČ“ se vyskytoval zejména na severozápadním pobřeží Ameriky a Kanady. Jednalo se o institucionalizovanou „darovací výměnu“, která sdružovala většinu lidí. Nejvíce hmatatelné a přetrvávající symboly potlačové moci byly totemové kůly -  nejčastěji velkolepě vyřezávané zvíře či jiné vzory. Slovo potlač samo o sobě znamená „dávání“. Tato instituce se nacházela především mezi Indiány Kwakiutl na konci 19. století. V této době byli Kwakiutlové ovlivněni ekonomikou a politikou evropské kolonizace.

Potlač byl neodmyslitelnou součástí slavností nebo večírků, při kterých se dávaly dary všem hostům. Hlavním smyslem tohoto přechodového rituálu bylo veřejné uznání a souhlas při významných příležitostech jako bylo narození, jmenování, puberta, sňatek, iniciace v tajných společenstvích, uzavírání míru mezi nepřátelskými skupinami, smrt a jiné. Nejdůležitější potlače vyhlašovali náčelníci kmenů nebo vůdci lokálních příbuzenských skupin. Vyhlášení potlače spočívalo v pozvání hostů z jiných skupin. Získaná prestiž závisela na štědrosti hostitelů. Ten, kdo přijmul nějaký dar dočasně ztratil na cti a očekávalo se brzké  navrácení daru přibližně stejné hodnoty, v lepším případě hodnoty vyšší. Potlačové slavnostní dary byly vysoce ceněny. K nejcennějším darům patřily měděné kotlíky, štíty, přikrývky, vzácný tulení olej, kánoe...  Největší potlače byl zaznamenány v roce 1849, kdy bylo rozdáno 320 přikrývek a mezi léty 1930-1949 - 3. 000 přikrývek.

Mezi léty 1837-1924 došlo k dramatickému úbytku Kwakiutlů. Ten byl do značné míry způsoben zavlečením exotických evropských nemocí, na které Indiáni nebyli imunní. Následkem toho se uprázdnilo mnoho dědičných titulů. Bylo to v dobách nebývalého blahobytu, který Kwakiutlové dosáhli obchodem s kožešinami, těžbou dřeva a rybařením. Indiáni z urozených rodin tak směli mít více potlačových titulů.

Potlače postupně získaly soutěživý charakter a pronesení „Buď můj host!“ znamenalo jak pozvání, tak výzvu. Díky této potlačové instituci došlo k radikální změně, která spočívala v tom, že „války krve“ se změnily na „války majetku“. Bylo tedy odstraněno tradiční válčení. (Stejný přechod z fyzického násilí na soupeření s majetkem je zaznamenán v Strathernově studii výměnného systému MOKA na Nové Guineji.)

Kwakiutlové se tak stali bezstarostnými kapitalisty, kteří se věnovali karbanictví s extrémně vysokými sázkami a kteří soupeřili o titul. Soutěživé potlače často končily bankrotem neúspěšného kandidáta. Extrémní vyvrcholení pak spočívalo v bezohledném ničení všeho. Cenné věci, jako byly měděné kotle, přikrývky, kánoe atd., byly zničeny, hozeny do moře nebo spáleny. Někdy byly srovnány se zemí dokonce i domy.

Toto iracionální ničení mělo však i pozitivní aspekty. Byly jimi především prestiž a politické důsledky. Krom toho hosti  této slavnosti se pořádně najedli a ochutnali nové pokrmy. Potlač mohl také zmírnit dočasné lokální a sezónní nedostatky jídla.

Když byly potlače zakázány býlími, konaly se v tajnosti a jeho trvání sloužilo jako pojidlo pro Kwakiutlovské vlastenectví.

3.2. Etnografický příklad - Big man

4. Tržní směna

Systémy tržní směny jsou charakteristické pro kapitalistické hospodářské systémy v Evropě a Novém Světě. Trh může představovat několik stánků na veřejném prostranství, také to může být obchod, nebo obchodní burza cenných papírů či komoditní burza. Trh je jakékoli místo, kde se shromažďují prodejci a dostávají od kupujícího něco za své výrobky, přičemž cena je stanovena dohodou (smluvní cena). Trhy pomáhaly sjednotit rozdílné ekonomické výnosy z oblastí produkujících různé druhy potravin a surovin (kovové nářadí za látky, maso za keramiku, obilí za zvířata).

4.1. Platidla a obchod

Obchod je způsob směny statků a služeb kalkulované s užitím mnohoúčelového platidla standardní hodnoty (peníze) realizované na základě nabídky a poptávky (prostředí cenového mechanismu). Charakteristikou je převážení zboží z místa na místo. Sňatky, společné obřady, ale stejně tak i obchod může spojit různé skupiny do jednoho společenského systému. Obchod má svou ekonomickou stránku, jeho latentní funkcí je upevnit vztahy mezi skupinami.

Platidel je mnoho druhů od náramků po peníze, mají teritoriální platnost, většinou jsou dělitelné, přemístitelné a univerzální, musí nějakou dobu vydržet (vyráběny z odolných materiálů, např. ze zlata).

4.2. Etnografický příklad - Tichý obchod

“Tichý obchod” se nazýval systém směny mezi Eskymáky a Athabasky v Kanadě. Tyto skupiny měli mezi sebou nepřátelské vztahy.  Své zboží nechávali na určených místech, odtud se stáhli a později se přišli podívat, co jim tam druhá strana nechala. Když nebyli spokojeni, tak to tam nechali a čekali dál. Stejně to dělaly i západoafrické skupiny (Kungové) žijící na horním toku řeky Niger, tímto způsobem chránili svá naleziště před objevením.

4.3. Etnografický příklad - Africká platidla

S platidly – tedy s obecnými prostředky směny – se setkáváme po celém světě již od mladší doby kamenné. Jako platidlo a oběživo sloužila v Africe řada předmětů.

Africká platidla je možno rozdělit do dvou základních skupin:

1. Přírodní platidla, tj. taková, která se užívala ve stavu, ve kterém se nalézala v přírodě.

2. Hotové výrobky a polotovary – jak z materiálů organických, tak i neorganických (tedy kovových).

Mezi africká platidla patří: mušle, tabákové listy, zlatý prach, kaučukové kuličky, rohože, závitky s vařenou maniokovou kaší, sůl, železné pruty, různé předměty a nástroje z kovů (např. motyky, nože, sekyry, hroty, manilly).

Nejrozšířenějším platidlem v celé Africe byly mušle kauri. Jde o ulitu plže, který žije v Indickém a Tichém oceánu. Kauri se do Afriky dostávaly díky severoafrickým obchodníkům. Rozšíření kauri jako platidla bylo velmi nerovnoměrné, například v Nigerii se užívaly tyto mušle již v 10. století, naproti tomu v Barnu (u Čadského jezera) byly zavedeny až kolem roku 1850. K rozšíření kauri významně přispěli Evropané, kteří mušle kauri začali do Afriky dovážet po moři ve velkém. Mušlí kauri se neužívalo jednotlivě, ale navlékali se na řemínky nebo se našívali na pruhy tkanin. Například u Ibů byly mušle kauri svazovány po čtyřiceti do šňůr, přičemž 5 šňůr tvořilo jeden svazek a 10 svazků jednu hlavu. Deset hlav, tj. 20 000 kauri tvořilo jeden vak. Co se týče mincí, těch se v Africe užívalo jen v některých oblastech a to jako důsledek obchodních styků s Evropany nebo Araby. Mezi oblíbené mince patřily stříbrné tereziánské tolary, s nimiž se v Africe můžeme setkat i dnes, kde jsou vyhledávaným suvenýrem.