Politika a moc

1. Základní východiska politické antropologie

Témata politické antropologie:

1.1. Politický systém - definice

Politický systém – formální či neformální mechanismus pro ustanovení a udržování politické kontroly; uspořádání moci a autority užívané k regulace chování, uspořádání moci a autority k regulování chování. Politické systémy slouží k udržování sociální kontroly, ale může mít i jiné funkce:

1) organizace skupinového úsilí a společných prací

2) vykonávání ceremoniálních úkonů

3) organizace ekonomické směny

4) obrana teritoria proti nepříteli

1.2. Moc

Touha po moci nemůže být instinktivní, protože první lidské společnosti nebyly a ani dnešní nejjednodušší společnosti nejsou rozvrstvené. Schopnost kontrolovat a regulovat chování a jednání ostatních. Dle politické teorie je to vztah mezi lidmi, při němž se na základě různých mechanismů projevuje nadřazenost autoritativní vůle s cílem zachovávat a řídit spol. normy na základě odpovědnosti; v tomto smyslu odlišná od zvůle, jež žádné normy nereprezentuje a je nezodpovědná. Schopnost vnutit svou vůli, prosadit cíle, přimět k dodržování pravidel i proti něčí vůli (popř. s použitím represivních donucovacích prostředků).

moc, politologie vztah mezi lidmi, při němž se na základě různých mechanismů projevuje nadřazenost autoritativní vůle s cílem zachovávat a řídit spol. normy na základě odpovědnosti; v tomto smyslu odlišná od zvůle, jež žádné normy nereprezentuje a je nezodpovědná. Schopnost vnutit svou vůli, prosadit cíle, přimět k dodržování pravidel i proti něčí vůli (popř. s použitím represivních donucovacích prostředků); na rozdíl od AUTORITY nevyžaduje vykonávání moci všeobecný konsensus, i když je žádoucí. Moc je významný pojem současné politologie a politické sociologie. Spolu se svými průvodními znaky (prestiž, vliv, autorita, vůdcovství) sociální jev přítomný ve všech stupních i oblastech sociální a politické organizace společnosti, umožňující rozhodujícím způsobem ovlivňovat činnost a chování lidí. Moc může být založena na souhlasu (viz též KONSENSUS) nebo na donucení (ekonomickém, politickém, fyzickém). Moc může být získána silou, vlivem charismatické osobnosti, udělena zákonnou cestou (volby), může být sdílena a omezována (viz též DĚLBA MOCI). Významný je problém vztahu moci a AUTORITY; lze rozlišit moc s autoritou, moc s obecnou vírou v její autoritu a tzv. holou moc (vykonávána přímým nátlakem bez podpory veřejnosti). Viz též LEGITIMITA, PANSTVÍ.

Max WEBER:  Moc jako „možnost, že jeden z aktérů v rámci sociálních vztahů bude v takové pozici, že prosadí bez odporu ostatních svou vůli“

1.3. Autorita

Je to všeobecně a přirozeně respektovaná vážnost, vlivnost a význam jedince, instituce, vynikajícího odborníka. Ve sféře moci a rozhodování je autorita spojována s mírou a rozsahem vlivu a práv na rozhodování. Může být založena na věku, na vzdělání, na formální pozici. Její regulační funkce vychází z víry, ze společenské smlouvy anebo z jisté mystifikace, kdy se moc za uměle vybudovanou autoritou skrývá. Sociálně garantované právo vykonávat moc. Autorita a legitimita jsou vzájemně spojeny.

Autorita

-          pojí se s určitým úřadem (postem, pozicí, korytem) ve smyslu hodnosti

-          ta pozice sama nese určitý druh autority v čase nezávisle na osobě, která ji obsadila

-          toto postavení je spojeno se statusem

a)        askribovaná

-          anglická královna

-          dědiční náčelníci

b)       získaná

-          volený prezident

oba způsoby delegaci (předávání) autority a moci jsou v určitých společnostech legitimní

Podrobněji dělení zná politická antropologie, která rozeznává několik typů, jak političtí vůdcové získávají svou moc:

Alokace autority, která proudí od politické komunity k vůdci nebo struktuře

Uzurpace moci, která je spojená s narušením řádu a násilím

Dědictví statutu vůdce (nepotismus)

Ustavení, jmenování - vůdce je ustaven jiným, nadřazeným vůdcem

Volba

1.4. Charisma - Max Weber

- —klíčové pro porozumění procesu utváření politických institucí

Více k tématu a k promýšlení konkrétních osob/charismatických vůdců viz zde.

1.5. Politický systém a sociální struktura

Politický systém může využívat jednu nebo více sociálních jednotek jako nositelů moci k organizaci politických systémů:

1)        příbuzenské jednotky

-          např. královská rodina = nositel určitého typu moci

Nuerové

-          systém segmentárních opozic

-          všichni jsou potomky vrcholového předka

-          řešení konfliktů je na příbuzenské úrovni

2)        geografické, teritoriální jednotky

-          např. kraj moravsko-slezský

3)        asociační jednotky

-          dobrovolné skupiny

-          skupiny stejného zájmu

-          věkové skupiny

1.6. Politický systém a příbuzenství - příklad

Segmentární způsob uspořádání společnosti – segmentační linie napojené na teritoriální jednotky zakotvené v příbuzenských vztazích

Př. Nuerové

1.7. Politický systém a asociační jednotky příklad

Příklad věkových stupňů:

Politický systém a asociační jednotky – příklad věkových stupňů

—iniciace - každým rokem nebo po určitém období (iniciace celé skupiny)

—

práva a povinnosti rozděleny podle věku

-jedinec získává členství ve věkové skupině

-zůstává s touto skupinou až do smrti

-spolu s ostatními přebírá různé povinnosti

—politické fce – závislé na věku:

- např. členové věkového stupně mladíků - účastní zasedání všech mužů kmene, mají možnost vyslovit názor – nesmějí rozhodovat  - rozhodovat mohou příslušníci věkového stupně stařešinů

2. Typologie politických systémů

Jak je politický systém ve vztahu s dalšími faktory, které ovlivňují sociální život?

Typologie:

2.1. Tlupy

tlupa, sociální jednotka kočovných lovců a sběračů; tvořena několika rodinami, obyčejně bez formálního vůdce. Její složení se mění.

-          politický systém, organizace malých egalitářských uskupení

-          lovci a sběrači = přirozené potravinové zdroje

-          úřady a instituce zde neexistují

-          dočasné vůdcovství

-          necentralizované

-          minimální práva osobního vlastnictví

-          neformální rozhodování

2.2. Kmeny

- Pojem zaveden L.H. Morganem (Ancient Law, 1861)

- —„sdružení“ většího počtu příbuzenských segmentů, z nichž je každá složená z rodin
- —postrádají formální vládu, ale jsou zde jedinci charakterizovaní jako – (charismatičtí) vůdcové bez formální moci - mají autoritu při rozhodování
- —politické účely/fce - asociace či mechanismy, které podmiňují politický systém dané společnosti

- typ sociální a politické organizace předtřídní a předstátní společnosti, endogamní societa, jejíž členové se považují za potomky společného předka, jsou organizováni do rodů a teritoriálních společenství. Celý kmen užívá jeden jazyk, obývá společné teritorium a má své jméno. V čele obvykle stojí kolektivní orgán (rada náčelníků, stařešinů apod.)

2.3. Náčelnictví

• minimálně sociálně stratifikované, —difrencovaný přístup ke zdrojům
  
• komplex politických organizací
• centralizovaná autorita,—pernamentní politická struktura
• náčelník – držitel moci a autority (ta může být připsaná i získaná), náčelník (politická fce) = politický úřad
  
• náčelník - existuje pernamentně ànení závislá na osobě, která tento úřad zastáváuchazeč o autoritu musí být z určité vrstvy = rozdělení na elitu a ostatní
• —charismatický vůdce, který má limitované množství moci; moc získává rozdáváním zdrojů
• —náčelnické společnosti jsou „distributivní společnosti s trvalým centrálním koordinačním orgánem“ (Service, 1962)

—Př. – Irokézové, Kwakiutlové (potlač), Tikopia, Trobriandské ostrovy (big man)…

2.4. Stát

stát, politické uspořádání společnosti, které má monopol na legální (viz též LEGALITA) i legitimní (viz též LEGITIMITA) užití fyzické moci, ustanovování zákonů a prosazování práva. Z globálního pohledu jsou státy územní makrojednotky s determinujícím vlivem na územní rozsah socioekonomických procesů. Specifickými znaky státu jsou: a) organizace podle území; státní moc je nezávislá, omezená pouze rozsahem tohoto území; b) uplatnění státní MOCI (zvláštní veřejná moc, spočívající ve státním aparátu, který disponuje možností donucení); c) SVRCHOVANOST. Stát lze chápat v souhře několika protikladných skutečností: a) jako vládu, exekutivní moc; b) jako souhrn a jednotu všech organizací, institucí a úřadů ve společnosti (legislativní, exekutivní a právní moc jsou chápány jako jediné); c) jako celou společnost v protikladu k rodině, skupinám, stranám či organizacím; d) jako útvar, v němž lid, vládnoucí moc a území spadají pod jednu podstatu. Názory na rozsah státních pravomocí a na charakter funkcí státu se liší v různých teoriích LIBERALISMU a KONZERVATIVISMU (popř. i TOTALITARISMU). Za základní formy státu jsou obvykle považovány různé formy MONARCHIE a REPUBLIKY. Podle způsobu vlády lze rozlišit REŽIMY POLITICKÉ jednotlivých států (AUTOKRACIE, DEMOKRACIE, totalitarismus), na základě vztahů mezi centrální vládou a rozsahem regionálních kompetencí lze rozlišit STÁT UNITÁRNÍ a FEDERACI. Viz též PRÁVNÍ STÁT, STÁT POLICEJNÍ. – Názory na vznik i účel státu se vyvíjely. V antice byla myšlenka státu většinou spjata s etickým ospravedlněním, podle Aristotela je výsledkem lidské přirozenosti sdružovat se, pro středověk bylo typické pojetí státu jako vlády státní moci ve jménu Boha, v osvícenství byl stát chápán jako uspořádání vytvořené člověkem a pro člověka. Významná pro konstituování novodobého pojetí státu byla teorie SMLOUVY SPOLEČENSKÉ a vypracování idejí PRÁV LIDSKÝCH. Principiálně odlišil stát a společenství (SPOLEČNOST OBČANSKOU) G. W. F. Hegel, který společenství chápal jako sumu individuí či skupin se zvláštními zájmy, zatímco stát považoval za nástroj k zajištění chybějící jednoty mocí.

-          velké komplexní, autonomní, sociálně stratifikované politické jednotky

-          centrální vláda

-          autorita dědičná nebo zákonná

-          komplexní byrokracie

-          osobní vlastnictví rozvinuto

2.5. Typologie politických systémů a další aspekty

Jak typologie politických systémů souvisí s dalšími kulturními aspekty?