a) Základní pojmy a dělení

1. Primární prevence rizikového chování

Cíl kapitoly:	Charakterizovat základní pojmy v oblasti primární prevence (dále jen PP).
Obsah kapitoly:	Vysvětlení pojmů, které vytvářejí obsah PP.
Klíčové pojmy:	Primární prevence, rizikové chování, škola, žák.
Otázky na úvod:	Na jakou preventivní aktivitu za dobu strávenou na ZŠ si vzpomínáte. Jak probíhala a byla efektivní?
Otázky na závěr:	Kam zařadíte program PP?

Jak již bylo uvedeno v úvodu, PP rizikového chování u žáků ve školách, se zaměřuje prioritně na předcházení rozvoje rizik a projevů rizikového chování žáků. Základním principem primární prevence rizikového chování je především výchovné působení na žáky/studenty vedoucí k předcházení rizik. Toho lze dosáhnou, pokud budou všemi pedagogickými pracovníky ve školství, kteří se podílejí na jejich výchově a vzdělávání, přijaty a realizovány následující body:

• cílem je posilovat chování, které vede k ochraně především svého zdraví a předchází vzniku patologických jevů,
• v případě již vyskytujícího nežádoucího chování působit tak, aby se nežádoucí jevy omezily na nejmenší možnou míru a byl zmírněn jejich negativní dopad,
• směřovat primární prevenci k rozvoji pozitivního sociálního chování a rozvoji psychosociálních dovedností a zvládání zátěžových situací osobnosti,
• primární prevence by měla být vlastní každému pedagogickému pracovníkovi a měl by jít žákům příkladem ve svém chování, působení v pracovní pozici a interakci se svými kolegy a ve společnosti. 

Co vyjadřuje pojem „prevence“

Pojem prevence lze přeložit jako „předcházení“ vzniku negativních či nežádoucích jevů. Termín primární prevence rizikového chování shrnuje Miovský (2015, str. 28) jako „jakýkoliv typ výchovných, vzdělávacích, zdravotních, sociálních či jiných intervencí směřujících k předcházení výskytu rizikového chování, zamezujících jeho další progresi, zmírňujících již existující formy a projevy rizikového chování nebo pomáhajících řešit jeho důsledky.“ Jsou to všechna opatření směřující k předcházení a minimalizování jevů spojených s rizikovým chováním a jeho důsledků.

Co znamená rizikové chování

Termín primární prevence rizikového chování shrnuje Miovský (2015, str. 28) jako: „Jakýkoliv typ výchovných, vzdělávacích, zdravotních, sociálních či jiných intervencí směřujících k předcházení výskytu rizikového chování, zamezujících jeho další progresi, zmírňujících již existující formy a projevy rizikového chování nebo pomáhajících řešit jeho důsledky.“ Ve výkladovém slovníku nalezneme tuto formulaci: „Pojem rizikové chování zahrnuje rozmanité formy chování, které mají negativní dopady na zdraví, sociální nebo psychologické fungování jedince anebo ohrožují jeho sociálního okolí, přičemž ohrožení může být reálné nebo předpokládané. Mezi formy rizikového chování se řadí rizikové zdravotní návyky, rizikové sexuální chování, agresivní chování, delikventní chování, rizikové chování ke společenským institucím, hráčství a rizikové sportovní aktivity. Společným jmenovatelem všech forem rizikového chování je kritérium prepatologické úrovně sledovaného jevu, tzn., že teoretické systémy zabývající se rizikovým chováním nepřesahují do popisu patologické roviny problematiky (např. závislostní chování). Jednotlivé formy rizikového chování se často u jedince vyskytují současně, tento jev je označován jako syndrom rizikového chování. Rizikové chování je multidisciplinární a sociální konstrukt, jehož užší definice je ovlivňována předmětem daného vědního oboru, společenským, historickým, vývojovým a kulturním kontextem“ (Miovský a kol., 2015, s. 162). Prevence rizikového chování u dětí a mládeže je v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a zahrnuje zejména aktivity v oblastech rizikového chování. 

Jak lze diferenciovat rizikové chování

Obecně rozlišujeme devět oblastí rizikového chování:

• záškoláctví,
• šikana a extrémní projevy agrese,
• extrémně rizikové sporty a rizikové chování v dopravě,
• rasismus, xenofobie,
• negativní působení sekt,
• sexuální rizikové chování,
• prevence v adiktologii,
• spektrum poruch příjmu potravy,
• okruh poruch a problémů spojených se syndromem CAN.

Kdo provádí primární prevenci

Metodik prevence působí na škole jako poskytovatel poradenských služeb spolu s výchovným poradcem, školním metodikem prevence, případně školním psychologem/školním speciálním pedagogem a jejich konzultačním týmem složeným z vybraných pedagogů školy (Věstník MŠMT, 2005). Školní metodik prevence svou činnosti vykonává jako stávající učitel při svém plném úvazku (plné výši počtu hodin přímé pedagogické činnosti).       

Nezbytnými kvalifikačním předpokladem metodika prevence je studium k výkonu specializovaných činností v délce trvání nejméně 250 vyučovacích hodin ukončené obhajobou závěrečné písemné práce a závěrečnou zkouškou před komisí (program zahrnuje 250 hodin přímé i nepřímé výuky, včetně stáží na odborných pracovištích poskytujících poradenskou, intervenční a léčebnou pomoc.  Studium k výkonu specializovaných činností stanoví § 9 vyhlášky MŠMT č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, ve znění pozdějších předpisů. Kvalifikační standardy školního metodika prevence jako i dalších poradenských pracovníků jsou specifikovány zákonem č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.

Co je to rizikové chování
Rizikovým chováním jsou takové vzorce chování, v jejichž důsledku dochází k prokazatelnému nárůstu zdravotních, sociálních, výchovných a dalších rizik pro jedince i pro společnost.

Co jsou sociálně patologické jevy
Rizikové chování je inovovaný název pro sociálně patologické jevy ve školním prostředí. Termín sociálně patologické jevy je pojmem sociologickým a postihuje fatální jevy ve společnosti (alkoholismus, krádeže, vraždy apod.). Při práci s žáky se snažíme eliminovat vznik patologických jevů a předcházet tak jeho výskytu eliminací a minimalizací rizik, které k němu vedou, tzn. prevencí rizikového chování. 

Jak se člení a jaké jsou způsoby aplikace PP

WHO rozlišuje 3 stupně prevence:

1. PRIMÁRNÍ PREVENCE – působí s cílem předcházet vzniku rizikového chování, např. předcházení užití návykových látek u osob, které jsοu s drogami v kontaktu:

          a) nespecifickou,
          b) specifickou:
2. SEKUNDÁRNÍ PREVENCE – cílem je poskytnout efektivní pomoc těm, u kterých již k rizikovému chování došlo, jedná se tedy o programy, strategie a aktivity, které se snaží příslušné jevy včas zachytit a bránit jejich prohlubování a šíření, např. včasná intervence, poradenství a léčba, předcházení vzniku závislosti u osoby, která již drogu užívá.
3. TERCIÁRNÍ PREVENCE – snaží se předcházet vážným nebo trvalým zdravotním nebo sociálním potížím v důsledku rizikového chování, zhoršení stavu a zabránit recidivě, např. léčba závislosti na návykových látkách, reedukace, resocializace, harm reduction.

KLASIFIKACE PRIMÁRNÍ PREVENCE:
NESPECIFICKÁ PRIMÁRNÍ PREVENCE – aktivity, které nemají přímou souvislost s rizikovým chováním, zahrnuje veškeré aktivity podporující zdravý životní styl, zájmové a sportovní aktivity a jiné programy, které vedou k dodržování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti, k odpovědnosti za sebe a své jednání.
SPECIFICKÁ PRIMÁRNÍ PREVENCE – aktivity a programy, které jsou zaměřeny specificky na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování žáků. V rámci specifické primární prevence dále definujeme tři úrovně:

1. všeobecná prevence, která je zaměřena na běžnou populaci dětí a mládeže, aniž by byl dříve zjišťován rozsah problému nebo výskyt rizikového chování. Zohledňuje pouze věková kritéria. Cílem je předcházet rizikovému chování,
2. selektivní prevence, která je zaměřena na žáky, u nichž lze předpokládat zvýšený výskyt rizikového chování, nebo jsou ve zvýšené míře přítomny faktory pro vznik a rozvoj různých forem rizikového chování (např. třída se zvýšeným počtem žáků se SVP, škola ve vyloučené lokalitě, škola v lokalitě, kde se vyskytuje varna pervitinu). Cílem je včasné a efektivní řešení problematiky rizikových skupin dětí a mládeže, které mohou mít problémy v chování,
3. indikovaná prevence, která je zaměřena na jednotlivce a skupiny, u nichž byl zaznamenán vyšší výskyt rizikových faktorů v oblasti chování, problematických vztahů v rodině, ve škole nebo s vrstevníky. Indikovaná prevence zohledňuje míru rizika a při jejím uplatnění se volí kombinace vyhodnotitelných intervencí, které podporují změnu chování.

V prostředí škol převládá nespecifická primární prevence, která spočívá především v sociálně výchovné činnosti a osobnostně-sociálním rozvoji žáků. Lze sem zařadit všechny zájmové, sportovní a volnočasové aktivity a další jiné programy, které vedou k dodržování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti a odpovědnosti za sebe a své jednání. 

Specifickou prevenci na školách nejčastěji zastupují preventivní programy, které se věnují konkrétním sociálně patologickým jevům. U specifické prevence dále dle obsahu aktivit členíme prevenci všeobecnou, selektivní a indikovanou. Všeobecná prevence je zaměřena na širší populaci bez zjišťování předchozího problému či rizika. Selektivní prevence je již zaměřena na konkrétní žáky, u kterých lze předpokládat zvýšenou hrozbu rizikového chování. A indikovanou prevencí cílíme na jednotlivce nebo skupiny, u kterých je patrný vyšší výskyt rizikových faktorů v chování, vztahů v rodině nebo ve škole.

1.1. Jak působí primární prevence

Pro účinnost a aplikaci primárně preventivních aktivit je nezbytná školní preventivní strategie, která je dlouhodobým preventivním programem pro školy a je součástí školního vzdělávacího programu, který vychází z příslušného rámcového vzdělávacího programu pro obor vzdělávání. Tvorba školní preventivní strategie vychází z Metodického doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních vydaného MŠMT (č. j. 21 291/2010-28).

Podle § 29 školského zákona, odstavce 1, jsou „Školy a školská zařízení jsou při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů“.

 

Obrázek č. 1, Struktura patologických jevů Miovský, 2010

Motivace, postoje, regulační mechanismy osobnosti jsou vždy primární indikací k rizikovému chování. Motivace jedince a způsoby, kterými si vybírá naplňování očekávaných cílů, a jejich naplňování, ovlivňují a formují chování jedince. Pokud se jedinci opakovaně nedaří dosáhnout úspěchu, je jeho další možnou volbou použití rizikového způsobu chování. Pokud se podaří jedinci při výchově a vzdělávání zvnitřnit společenské normy a hodnoty, je riziko nežádoucího chování minimální. Samotné rizikové chování je tedy výsledkem mnoha proměnných z oblasti biologických, osobnostních a sociálních vlivů.

   

Obrázek  č. 2,  Protektivní a rizikové faktory problémového chování, Miovský, 2015

Dle MŠMT (2010) je primární prevence v širším slova smyslu výchova ke zdravému životnímu stylu a k rozvoji pozitivního sociálního chování a rozvoji psychosociálních dovedností a zvládání zátěžových situací osobnosti.

Funkční princip školské primární prevence

• komplexnost jednotlivých programů včetně efektivně působících strategií programy je tedy nutné koncipovat komplexně,
• dlouhodobá a kontinuální práce s dětmi postavená na důvěře a respektu s žáky i jejich rodinnými příslušníky,
• provázanost programů a jejich gradace s ohledem na věk a vývoj skupiny,
• včasný začátek preventivních aktivit,
• práce v malých skupinách maximálně do 30 osob včetně jejich umístění během programu,
• aktivní účast skupiny včetně motorických, verbálních a kognitivních technik s prožitkem,
• reakce na aktuální potřeby cílové populace – systém "free-cool-in",
• předání pozitivních alternativ k rizikovému chování (zdravý životní styl, posilování sebevědomí a zodpovědnosti, rozvoj komunikace, nácvik řešení problémů, 
• využití „KAB“ modelu – neorientovat se jen předání informací, ale především na kvalitu postojů a následnou změnu chování,
• struktura a přehlednost programu – metodika, kompetence lektorů, doba trvání, vymezená témata a pravidla, 
• kontext programu – spolupráce s externí veřejností,
• tvorba sociálního klima, díky kterému není možné/přijatelné šíření rizikového chování, 
• tvorba podnětného, podpůrného a pečujícího prostředí.

Nefunkční princip školské primární prevence

• programy sloužící pouze k přenosu informací (nemění postoje ani chování),
• pokud jsou předávané informace v rozporu se zkušenostmi dětí, mají spíše opačný účinek,
• strašení a uvádění příkladů na podnětu strašení (žák zaujme postoj: “to se mně přece nemůže stát“),
• zveličování následků, moralizování, afektivní projev založen na emocích a pocitech,
• jednorázové programy a jednorázové přednášky bez další kontinuity a vazby,
• neintenzivní programy – nepravidelné jednorázové aktivity, bez uceleného rámce,
• programy bez interaktivních prvků ve stylu hromadných akcí,
• programy, které nejsou koncipované na aktuální cílové potřeby,
• program poskytovaný osobami, které si nezískají či nemají respekt,
• kampaně ve sdělovacích prostředcích nevyvolávají změny v chování,
• vybírání "pro učitele" spolehlivých programů (co zapůsobí na jedny, nezaujme druhé),
• neaktuálnost programů (viz AIDS vs. bakteriální pohlavní choroby – chlamydie, trichomonády atd...),
• politika nulové tolerance – tvrdé tresty a kázeňské tresty za cokoli, tak aby působily jako hrozba, 
• návštěvy policistů se psy (viz historka z filmu Pelíšky – "muž s koženou brašnou") – prevenci a ukázky represe nelze zaměňovat.

1.2. Podmínky pro realizaci primární prevence na školách

Podmínky pro realizaci primární prevence na školské úrovni – metodik primární prevence

Reálné podmínky vycházejí z jednotlivých struktur škol, personální obsazenosti a kvalifikovanosti jednotlivých učitelů. Výchozím bodem je školní poradenské pracoviště (dále ŠPP)º.  které je tvořeno týmem pedagogických pracovníků, kteří ve škole zajišťují poradenské služby, prevenci rizikového chování a s tím spjatou informační a metodickou podporu učitelům, žákům a jejich rodičům. Za poskytování poradenských služeb na škole zodpovídá ředitel školy, případně jím pověřený zástupce ředitele a vychází z legislativní povinnosti na základě zákona č. 561/2004 Sb. (dále školského zákona). Zabezpečení služeb ŠPZ vykonává: výchovný poradce, školní metodik prevence, školní psycholog a školní speciální pedagog.

º Pozor na rozdíl mezi Školním poradenským pracovištěm (ŠPP) a školským poradenským zařízením (ŠPZ). Školní poradenské pracoviště je v rámci školy. Školské poradenské zařízení je dle vyhlášky pouze Pedagogicko-psychologická poradna (PPP) a Speciálně-pedagogické centrum (SPC).

Kdo je metodik prevence

Metodika primární prevence může vykonávat kterýkoliv učitel dané školy, kterého k výkonu funkce jmenuje ředitel. Nejlépe je to ten učitel, který k tomu má osobnostní předpoklady a chce funkci vykonávat. Zájem o tuto funkci není nijak velký, a to z důvodu, že metodik prevence vykonává povinnosti, související s touto funkcí, při plném počtu přímé pedagogické činnosti a s doporučenou formou specializačního příplatku, jehož nároková výše není zákonem zaručena a pohybuje se ve výši 1000 až 2000 Kč měsíčně a předpokládá se, že práci školního metodika prevence vykonávají v přesčasové době. Standardní činnosti školního metodika prevence jsou vymezeny příslušným právním předpisem, konkrétně vyhláškou 72/2005 Sb., která prošla již několika novelizacemi.

Pokud chci funkci vykonávat, co musím splňovat

Toto kvalifikační studium k výkonu specializovaných činností je v minimální délce trvání nejméně 250 vyučovacích hodin a je ukončeno obhajobou závěrečné písemné práce a závěrečnou zkouškou před komisí (program zahrnuje 250 hodin přímé i nepřímé výuky, včetně stáží na odborných pracovištích poskytujících poradenskou, intervenční a léčebnou pomoc. Studium k výkonu specializovaných činností stanoví § 9 vyhlášky MŠMT č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků. Kvalifikační standardy školního metodika prevence jako i dalších poradenských pracovníků jsou specifikovány zákonem č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. O počtech kvalifikovaných metodiků – více v závěru této kapitoly.

Co je pracovní náplní metodika primární prevence

Standardní činnosti školního metodika prevence jsou vymezeny ve vyhlášce č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. Mezi standardní činnosti ŠMP patří metodické, koordinační, informační a poradenské činnosti.

A) Metodické a koordinační činnosti:

• koordinace tvorby a kontrola realizace preventivního programu školy,
• koordinace a participace na realizaci aktivit školy zaměřených na prevenci záškoláctví, závislostí, násilí, vandalismu, sexuálního zneužívání, zneužívání sektami, prekriminálního a kriminálního chování, rizikových projevů sebepoškozování a dalších projevů rizikového chování,
• metodické vedení činnosti pedagogických pracovníků školy v oblasti prevence sociálně patologických jevů (vyhledávání problémových projevů chování, preventivní práce s třídními kolektivy apod.),
• koordinace vzdělávání pedagogických pracovníků školy v oblasti prevence rizikového chování,
• individuální a skupinová práce se žáky a studenty s obtížemi v adaptaci, se sociálně-vztahovými problémy, s rizikovým chováním a problémy, které negativně ovlivňují jejich vzdělávání,
• koordinace přípravy a realizace aktivit zaměřených na zapojování multikulturních prvků do vzdělávacího procesu a na integraci žáků/cizinců. Prioritou v rámci tohoto procesu je prevence rasismu, xenofobie a dalších jevů, které souvisejí s přijímáním odlišnosti,
• koordinace spolupráce školy s orgány státní správy a samosprávy, které mají v kompetenci problematiku prevence rizikového chování, s metodikem preventivních aktivit v poradně a s poradenskými, terapeutickými, preventivními, krizovými, a dalšími odbornými pracovišti, zařízeními a institucemi, které působí v oblasti prevence rizikového chování,
• kontaktování odpovídajícího odborného pracoviště a participace na intervenci a následné péči v případě akutního výskytu rizikového chování.
• shromažďování odborných zpráv a informací o žácích v poradenské péči specializovaných poradenských zařízení v rámci prevence rizikového chování v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů,
• vedení písemných záznamů umožňujících doložit rozsah a obsah činnosti školního metodika prevence, navržená a realizovaná opatření.

B) Informační činnosti:

• zajišťování a předávání odborných informací o problematice rizikového chování, o nabídkách programů a projektů, o metodách a formách specifické primární prevence pedagogickým pracovníkům školy,
• prezentace výsledků preventivní práce školy, získávání nových odborných informací a zkušeností,
• vedení a průběžné aktualizování databáze spolupracovníků školy pro oblast prevence rizikového chování, zejména orgánů státní správy a samosprávy, středisek výchovné péče, poskytovatelů sociálních služeb, zdravotnických zařízení, Policie České republiky, orgánů sociálně-právní ochrany dětí, nestátních organizací působící v oblasti prevence, center krizové intervence a dalších zařízení, institucí a jednotlivých odborníků,
• předávání informací a zpráv o realizovaných preventivních programech zákonným zástupcům, pedagogickým pracovníkům školy a školskému poradenskému zařízení,
• vedení dokumentace, evidence a administrativa související se standardními činnostmi v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů a předávání informací o realizovaných preventivních programech školy pro potřeby zpracování analýz, statistik a krajských plánů prevence.

C) Poradenské činnosti:

• vyhledávání a orientační šetření žáků s rizikem či projevy rizikového chování. Poskytování poradenských služeb těmto žákům a jejich zákonným zástupcům, případně zajišťování péče odpovídajícího odborného pracoviště ve spolupráci s třídními učiteli,
• spolupráce s třídními učiteli při zachycování varovných signálů spojených s možností rozvoje rizikového chování u jednotlivých žáků a tříd a participace na sledování úrovně rizikových faktorů, které jsou významné pro rozvoj rizikového chování ve škole,
• příprava podmínek pro integraci žáků se specifickými poruchami chování ve škole a koordinace poskytování poradenských a preventivních služeb těmto žákům školou a specializovanými školskými zařízeními.

Mimo výše uvedeného lze uvést, že tou hlavní náplní je:

• záchyt signálů rizikového chování, individuální a skupinová práce se žáky a studenty s obtížemi v adaptaci, se sociálně-vztahovými problémy, s rizikovým chováním a problémy, které negativně ovlivňují jejich vzdělávání,
• koordinaci a realizaci aktivit školy zaměřených na prevenci rizikového chování žáků,
• vyhledávání a nastavení vhodné podpory směřující k odstranění rizikového chování,
• poskytování poradenských služeb zákonným zástupcům žáků s rizikem či projevy rizikového chování,
• tvorbě obsahu primárně preventivních aktivit.
  

Z čeho vychází metodik při tvorbě preventivních aktivit pro žáky 
Metodické doporučení MŠMT (2010) definuje efektivní primární prevenci takto: „Efektivní primární prevence obsahuje takové aktivity, které naplňují následující atributy: soustavnost, dlouhodobost, přiměřenost, názornost, návaznost, komplexnost a interaktivnost.“ Je apelováno na akceptaci zásad systémovosti – veškeré činnosti a snahy musí tvořit systém, na kterém se podílí nejen škola, rodina a další zařízení, občanská sdružení atd. Má být činností, která je podporována legislativou a celkovou společenskou atmosférou. Pro zásadu systematičnosti je nezbytné, aby preventivní působení bylo průběžné a splňovalo zásadu komplexnosti – často bývá chápána jako provázanost prevence primární, sekundární a terciární, specifické a nespecifické, která se zaměřuje na všechny věkové kategorie, ale je důležité na komplexnost nahlížet také jako na působení na osobnost ve všech jejích složkách. Plány a aktivity musí být vždy v souladu s typem zvolené prevence a popis aktivit s rozvrhem akcí je uveden v minimálním preventivním programu školy, který je podrobněji zpracován v samostatné kapitole.

V jakých dokumentech školy je ukotvena primární prevence 

Školní řád patří mezi stěžejní dokumenty školy a je součástí vnitřních předpisů školy. Vydává ho ředitel školy a musí být v souladu se školským zákonem, který stanovuje povinná témata obsažená ve školním řádu. Mnoho z nich přímo souvisí s prevencí rizikového chování:

• podrobnosti k výkonu práv a povinností dětí, žáků a studentů a jejich zákonných zástupců ve škole,
• podrobnosti o pravidlech vzájemných vztahů se zaměstnanci ve škole,
• provoz a vnitřní režim školy,
• podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů a jejich ochrany před sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí,
• podmínky zacházení s majetkem školy ze strany dětí, žáků a studentů,
• pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků a studentů,
• podmínky ukládání výchovných opatření,
• podmínky pro omlouvání a uvolňování žáků z vyučování,
• poučení o povinnosti dodržovat školní řád.

Koncepce preventivního působení školy v oblasti rizikového chování žáků. Tu lze najít ve školním řádě, minimálním preventivním programu, školním vzdělávacím programu a krizového plánu školy.

Minimální preventivní program o něm více v další kapitole.

Krizový plán školy, ten je součástí preventivního programu školy a řádu školy a jeho základem jsou metodické pokyny MŠMT.

Jaké druhy prevence a obsahy témat se objevují v preventivních programech školy

V prostředí škol převládá nespecifická primární prevence, která spočívá především v sociálně výchovné činnosti a osobnostně-sociálním rozvoji žáků. Lze sem zařadit všechny zájmové, sportovní a volnočasové aktivity a další jiné programy, které vedou k dodržování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti a odpovědnosti za sebe a své jednání. Specifickou prevenci na školách nejčastěji zastupují preventivní programy, které se věnují konkrétním sociálně patologickým jevům. U specifické prevence dále dle obsahu aktivit členíme prevenci všeobecnou, selektivní a indikovanou. Všeobecná prevence je zaměřena na širší populaci bez zjišťování předchozího problému či rizika. Selektivní prevence je již zaměřena na konkrétní žáky, u kterých lze předpokládat zvýšenou hrozbu rizikového chování. A indikovanou prevencí cílíme na jednotlivce nebo skupiny, u kterých je patrný vyšší výskyt rizikových faktorů v chování, vztahů v rodině nebo ve škole. Hlavní obsah témat vychází z metodiky primární prevence MŠMT, o nich více v další kapitole.