Záškoláctví

1. Co je to záškoláctví

Cíl kapitoly:	Charakterizovat základní pojmy v oblasti primární prevence.
Obsah kapitoly:	Představení záškoláctví spouštěče a řešení problematiky.
Klíčové pojmy:	Absence, rodina, žák, škola.
Otázky na úvod:	Jaké dle Vašeho názoru převažují spouštěče záškoláctví?
Otázky na závěr:	Jaká je hranice absence hodin k řešení záškoláctví?

Záškoláctví je úmyslně zameškávání školních vyučovacích hodin, kdy žák z vlastní vůle, ve většině případů bez vědomí rodičů nebo zákonných zástupců nedochází na výuku:

• je to neomluvená absence žáka základní či střední školy při vyučování (absenci žáka omlouvá pedagogický pracovník, nikoliv rodič, a to na základě písemné žádosti zákonného zástupce či plnoletého žáka, vždy v souladu s pravidly školy uvedených ve školním řádu),
• jedná se o přestupek (z důvodu porušení školního řádu) a o porušení školského zákona, který vymezuje povinnou školní docházku a povinnost žáků do školy chodit řádně a včas. O poruše chování mluvíme však pouze tehdy, pokud chování přetrvává alespoň půl roku.

Základní členění dle odborníků:

Kategorie záškoláctví dělení dle Kyriacou (2005)

1. pravé záškoláctví – žák se ve škole neukazuje, ale rodiče si myslí, že do školy chodí,
2. záškoláctví s vědomím rodičů – odmítavý postoj rodičů ke škole nebo přílišná slabost ve vztahu k dítěti, či závislosti na pomoci a podpoře dítěte v domácnosti,
3. záškoláctví s klamáním rodičů – děti dokážou přesvědčit rodiče o svých zdravotních obtížích, pro které nemohou jít do školy a rodiče jim absenci omlouvají,
4. útěky ze školy – žáci do školy přijdou, ale během vyučování na několik hodin odejdou (zůstávají ve škole nebo ji na krátkou dobu opustí),
5. odmítání školy – představa školní docházky žákovi činí psychické obtíže (obtížnost učiva, strach ze šikany, fobie, deprese).

Kategorie záškoláctví dělení dle Vágnerové (2005)

1. záškoláctví impulsivního charakteru – žák předem neplánuje absenci ve škole, ale reaguje unáhleně, impulsivně žák odejde i v průběhu vyučování, bez udání důvodu odchodu, může trvat i několik dnů, většinou do té doby než zákonní zástupci zjistí, že dítě nechodí řádně do školy. U zletilých žáků je problém (někteří nežijí s rodiči) s vysokou neomluvenou absencí (vyloučení ze školy),
2. záškoláctví plánované, účelové – žák plánovitě nejde do školy nebo se vzdálí ze školy pod různými výmluvami a záminkami (písemné práce, zkoušení, neoblíbený předmět, strach z neoblíbeného učitele, projev odporu dítěte ke škole – cílené vyhýbání se nepříjemnostem ve škole:

• jedná se o únikový typ chování, což znamená, že jde v podstatě o obranný mechanismus, kterým se dítě chrání a vyhýbá se zdroji úzkosti, konfliktů, trestů a podobně. Takové chování má vždy svou příčinu, které je potřeba věnovat při řešení problému velkou pozornost. O záškoláctví pojednává  zákon o sociálně právní ochraně dětí (§ 6, písm. c) a současně jde i o porušení školského zákona, který vymezuje povinnou školní docházku (§ 36 až § 43),
• z hlediska pravidel je záškoláctví už to, že žák má neomluvenou absenci, bez ohledu na počet hodin, ale je podstatné, že chození za školu probíhá opakovaně po dlouhou dobu,
• praktická definice záškoláctví se tak ukazuje jako značně relativní a nabízí se otázka, jak rodič zjistí, že dítě chodí za školu a jde o vážný problém. S tím souvisí příčiny i záškoláctví, které hrají hlavní roli v rozpoznávání závažnosti problému.

Za školu může chodit nejen dítě, které pochází z nepodnětného prostředí či se školy bojí (ať už je důvod jakýkoli), ale i dítě, na kterém byste to na první, a možná ani na druhý pohled nepoznali. Může mít doma veškerou péči, může mít ve škole kamarády a dobrý prospěch. Přesto má myšlenky a emoce, které ho dovedou až k tomu, že se škole vyhýbá. Klinické kategorie jsou spíš pomůcka pro psychology a psychiatry, ale v praxi, pro rodiče, učitele i dítě je klíčové hledat příčinu a řešení bez zbytečné stigmatizace dítěte nějakou psychopatologií.

Možné důvody chození za školu:

• experiment a touha po dobrodružství, které mohou mít v životě dítěte pouze epizodickou úlohu, není třeba jí přikládat příliš velký význam. Často se jedná o jednorázový případ a věnovat mu více pozornosti má za výsledek efekt, kterému jsme se chtěli vyhnout,
• strach ze střetu s vysokými nároky školy a uvědomění si vlastní neúspěšnosti. Rodiče mají často představy, které jejich děti nemohou z nejrůznějších důvodů naplnit. Nenuťte svoje děti do studia škol, které jsou mimo jejich zájem, nebo na ně nemusí svými výkony, schopnostmi či dovednostmi stačit,
• obrana, například útěk před problematickým začleněním dítěte do kolektivu nebo šikanou,
• důsledek problémů vyplývající ze specifických poruch učení ADHD/ADD,
• zodlišného životního stylu rodiny či zdravotního handicapu.

Může také pocházet z nadměrné benevolence a ochrany rodičů, kteří na vyžádání dítěte vystavují jedno či dvoudenní omluvenky ze školy.

1.1. Jaké jsou nejčastější spouštěče záškoláctví

Příčiny záškoláctví

1. Negativní vztah ke škole

• subjektivně vnímané vysoké požadavky a nároky na dítě z hlediska školních povinnost povinností. Pokud je dítě přetěžované a nároky neodpovídají jeho možnostem, pak může mít zvýšenou obavu ze selhání, strach, že školu nezvládne, pocit, že je neschopné, nešikovné, nemožné. Takové pocity ho ohrožují nejen v tom smyslu, že ho mohou dovést k odmítání chodit do školy a somatizaci (přenesení psychických problémů do tělesné oblasti: dítě začne každé ráno bolet bříško, může mít horečky, bolesti hlavy a podobně), ale také rizikem rozvoje depresí a úzkostných poruch,
• svou roli může sehrát také snížené rozumové nadání, které má za následek obtížnější zvládání školních povinností a větší pravděpodobnost, že se dítě ocitne v pozici outsidera a bude vyloučeno z kolektivu. Také učitelé mohou na dítě reagovat negativně nebo nad ním takzvaně zlomit hůl. Na druhé straně i mimořádné rozumové nadání dítěte je spojené s tím, že se dítě ve škole nudí a může mít vyšší tendenci chodit za školu,
• vliv mají i specifické poruchy školních dovedností (dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie a jiné) a poruchy pozornosti. Pro dítě je pak obtížnější látku zvládat a je více ohrožené zesměšňováním ze strany spolužáků, případně negativními reakcemi učitele, který nemusí mít dostatek trpělivosti. To všechno snižuje chuť dítěte chodit do školy,
• negativní vztah ke škole může být založený také na neurotizaci dítěte, to znamená, že dítě si postupně vypěstuje úzkost, může být plné obav a negativních představ o tom, jaký bude další den ve škole. Úzkost může vycházet z mnoha nepříjemných zkušeností a zážitků.

Dítě si může vypěstovat strach:

• z některého vyučovacího předmětu a z jeho zkoušení,
• z nespravedlivého hodnocení nebo z osobnosti učitele, případně z trestů spojených s neúspěchem, a to na straně učitele i rodiny.

Další možnou cestou k neurotizaci jsou také vztahy ve třídě. Dítě může být v pozici neoblíbeného, přehlíženého, oblíbeného terče zesměšnění a podobně. Může se pak spolužáků bát a celá situace se může pohybovat v intencích šikany, kdy si dítě pochopitelně vypěstuje skutečný odpor ke škole, který se často projevuje i somatickými příznaky (tělesnými příznaky, zdravotními problémy) a v klinických kategoriích se může začít rozvíjet školní fobie.

2. Vliv rodinného prostředí

Příčinou mohou být dysfunkční vztahy uvnitř rodiny, nezájem rodičů o dítě a jeho školní i osobní prospěch, zanedbávání dítěte. Problematická může být na druhé straně také přehnaná péče o dítě a kladení příliš vysokých nároků na školní výsledky i výkony v jiných oblastech, trestání za špatné známky, neakceptování selhání dítěte. Mezi další příčiny patří také nejednotnost rodičovské výchovy, přemrštěná přísnost nebo naopak shovívavost, ale i lhostejnost a nezájem o dítě a jeho život.

Důležitou roli hrají také hodnoty rodiny. Pokud vzdělání zaujímá v žebříčku hodnot rodiny nevýznamné místo, pak je pravděpodobné, že dítě toto pojetí převezme a nebude považovat chození do školy za důležité. Navíc v takových případech rodiče dítěti absence často omlouvají, jen velice zřídka spolupracují se školou. Atmosféra v rodině, výchovný přístup, vztahy mezi jejími členy a celková situace rodiny mají na dítě zásadní vliv. Proto je vždy potřeba se rodinou detailně zabývat a hledat v ní jak možné příčiny, tak i řešení.

3. Způsob trávení volného času

Mezi příčiny záškoláctví patří také nevhodný a nekonstruktivní způsob trávení volného času, často související s negativním vlivem vrstevníků v partě, závislostním chováním projevujícím se zneužíváním drog a sháněním peněz na ně, ale i chudoba dítěte nebo rodiny způsobující obstarávání peněz nelegálním způsobem. Méně viditelným problémem je také nezájem rodičů o volný čas dítěte kvůli pracovní vytíženosti, nezájmu nebo osobním problémům, neorganizované trávení volného času a neschopnost najít v nějaké aktivitě uspokojení.

4. Psychický stav dítěte, osobní problémy, psychická nepohoda, psychická porucha, traumatické zážitky, omezené sociální kompetence dítěte

• Osobní problémy a psychická nepohoda dítěte mohou zásadně působit na jeho celkovou schopnost učit se, soustředit se ve škole, zapojovat se do kolektivu a podobně. Patří mezi ně například starost o vlastní zdraví nebo zdraví blízkých, konflikty v rodině, neshody se sourozenci, konflikty s kamarády, zklamání v nejrůznějších kontextech, stěhování nebo další důležité změny, stres spojený s výkonem ve volnočasových aktivitách (sportovní utkání, hudební soutěž a jiné).
• Důležitý vliv mohou mít také psychické poruchy, disharmonický vývoj osobnosti a tendence k sebedestruktivnímu jednání. Trpí-li dítě například depresemi nebo úzkostnými poruchami, škola pro něj v jeho představách vůbec nemusí být bezpečné místo. Může mít obavy téměř ze všech situací, do kterých se ve škole dostává – podání výkonu při písemce nebo zkoušení, ocitnutí se ve středu pozornosti, když mluví nebo je zkoušené, komunikace se spolužáky, s učiteli, strach, že se ztrapní, strach ze špatné známky a následné reakce rodičů, … Navíc pak má dítě opět plnou hlavu starostí a nedostává se mu energie na školní práci. Úzkostné dítě svou energii vyčerpá obavami a ty mu znemožní podat výkon, který by odpovídal tomu, co skutečně umí (tréma při písemce, zkoušení a podobně), depresivní dítě pak bývá spíš apatické, bez zájmu o školu, spolužáky, probíranou látku, vlastní úspěšnost, … Dítě má tedy hned několik důvodů, proč se škole vyhýbat.
• Záškoláctví může být vyvolané také příčinou, která na první pohled se školou nesouvisí. Například pokud dítě zažilo v jakémkoli prostředí nějaké trauma, může to způsobit jeho zvýšenou úzkostnost, strachy, nejistotu, potíže v kontaktu s vrstevníky, dospělými nebo lidmi obecně. Může mít problémy se soustředěním, poruchy paměti, zvýšenou únavnost, neschopnost otevřít se novým věcem. To vše je způsobené tím, že jeho vědomí je zaplavené traumatickým zážitkem a nedaří se mu vnímat výuku nebo plnit úkoly. Může být až rezignované, bez zájmu o cokoli.

• konfliktní rozvod rodičů, 
• fyzické nebo psychické týrání, případně jednorázový extrémní trest, 
• sexuální zneužití nebo zneužívání, napadení,
• přítomnost při nějaké nehodě nebo katastrofě, 
• smrt blízkého člověka, případně i domácího miláčka,
• těžší úraz, vážná nemoc, 
• domácí násilí v rodině a podobně.

• Omezené sociální kompetence dítěte znamenají, že si neosvojilo dostatek takových vzorců chování v komunikaci a ve vztazích s lidmi, které mu umožní dobře se adaptovat na sociální situace, navazovat zdravé a rovné vztahy s vrstevníky, prosadit se ve skupině, bránit se případnému zesměšnění nebo zradě, zaujmout ostatní, … Takové dítě často dobře nerozumí chování ostatních a i jeho chování může pro druhé být nesrozumitelné. Tím je dítě ohroženo zejména vyloučením z kolektivu, šikanou, sociální fobií a tím samozřejmě i záškoláctvím.

5. Vzdělání a škola v žebříčku hodnot dítěte, důležitost školy v kontextu ostatních zájmů

Tento problém se týká hlavně dětí, které se intenzivně věnují nějakému sportu nebo uměleckému oboru a vynikají v něm. Je pak jasné, že i rodina je v jejich zájmu podporuje a často obětuje mnoho pro to, aby dítě mělo ty nejlepší podmínky a mohlo se dostatečně rozvíjet v tom, v čem vyniká. Hrozí pak, že pro dítě škola není důležitá, nepovažuje za nutné, aby se učilo, a někdy dokonce aby do školy chodilo. A není výjimkou ani to, že rodiče dítě ze školy omlouvají častěji a ochotněji než obvykle.

6. Zdravotní omezení, jakýkoli hendikep, výrazná odlišnost dítěte

Dítě se snadněji může stát terčem posměchu, může mít problémy vydržet sedět, může pociťovat větší diskomfort, může mít pocit, že ve škole nemá pochopení. Může prožívat stud před ostatními a strach ze zesměšnění, a to výrazně více než ostatní děti. Může být také zvýšeně úzkostné a více vázané na rodinu a svůj řád a režim. Z toho vyplývá riziko, že se bude chtít škole vyhnout.

1.2. Co je jádrem problému

Identifikace jádra problémů

Je skutečně porušení pravidla skutečně ten největší problém?

Z obecnějšího pohledu záškoláctví znamená výraz nespokojenosti dítěte, a to ve velmi širokém pojetí. Záleží samozřejmě na věku, intuitivně chápeme, že je něco jiného, když jde za školu osmileté dítě a když patnáctileté. U dospívajících dětí to můžeme vnímat jako snahu o autonomii a popírání pravidel, která nastavili dospělí, zejména rodiče a učitelé. U mladších dětí však jde zřejmě o něco jiného – pravidla pro ně zatím nebývají problém.

Neexistuje univerzální odpověď, jasné ale je, že dítě se chová tak, jak z nějakého důvodu potřebuje, aby udrželo svou integritu, vnitřní stabilitu. Dle našeho názoru platí, že (motivovaný) rodič je vždy největší odborník na své dítě a z toho také plyne, že může nejlépe pochopit jeho chování. Samozřejmě nelze být objektivní (o to ale nakonec nejde). Podstatné je zkusit dítě chápat a podat mu pomocnou ruku spíše než ho kritizovat a trestat. Ačkoli na první pohled se to zdá jen těžko přijatelné. Kritikou a trestem si dítě v daný okamžik rychle odcizíme a přijdeme o možnost pochopit, co se vlastně děje, a tím i o nejsnadnější cestu k nápravě.

Rizika záškoláctví

Dlouhodobé chození za školu:

• rozvoj tendencí k delikventnímu chování, ztráta respektu k pravidlům a autoritám.
• rozvoj některého ze sociálně patologických jevů (závislosti, prostituce, bezdomovectví, vandalismu, chronické nezaměstnanosti atd.).
• dojde k prohlubování školní fobie až do fobie sociální (obecně strach z lidí, ze sociálního kontaktu),
• mohou se rozvíjet deprese nebo poruchy osobnosti.  Když se však situace podchytí a hledá se řešení, může být další vývoj dítěte naprosto bez problémů.

Jak poznáme, že je dítě záškolákem?

Pokud se na dítě zaměříme, věnujeme mu pozornost a pravidelně si s ním povídáme a zajímáme se o něj, je velká pravděpodobnost, že si případných problémů všimneme včas.

Podstatné je věnovat pozornost i drobnostem a dítěti naslouchat.

Čeho si tedy máme u dětí všímat, abychom případné záškoláctví odhalili včas?

• zhoršení prospěchu dítěte,
• stažení se do sebe, uzavřenosti, nechuti k rozhovoru obecně a zejména o škole Zvýšené podrážděnosti dítěte, změny v chování obecně,
• nechuti k učení, psaní úkolů,
• negativního vztahu ke škole, stížností na školu,
• problémů v třídním kolektivu.

V domácím prostředí:

• častých stížností na zdravotní potíže před odchodem do školy nebo na konci víkendu,
• smutku, depresí, úzkosti, zvýšených obav ze školy,
• ustrašenosti, pláče nebo nervozity při odchodu do školy,
• poruch spánku – špatné usínání, brzké probouzení, noční můry, časté buzení,
• vyhýbání se tématu kamarádů ve škole, stížností na spolužáky,
• častých stížností na konkrétního učitele, na konkrétní předmět,
• nechuti ke školním akcím, výletům, školám v přírodě,
• zvýšené únavy, otrávenosti,
• změny ve vztahu rodiče – dítě – dítě se na rodiče nápadně upne nebo naopak se jich straní, narůstají konflikty mezi ním a rodiči,
• bagatelizace významu školní docházky, upřednostňování koníčků,
• častého používání výmluv, lhaní, zatajování žákovské knížky,
• nedodržování domluvených časů příchodu domů, dítě se toulá po večerech nebo po nocích.

1.3. Jaký postup je doporučen, když ...

Doporučený postup – co dělat, když máte podezření, že dítě chodí za školu

Při zjištění záškoláctví je důležité si říct, co dítě dělá v době, kterou má být ve škole.

Dítě by mělo cítit, že mu jeho záškoláctví rodiče budou automaticky omlouvat. Děti potřebují hranice a překvapivě dobře je umí pojmenovávat.

Rodiče by si měli dohodnout s dítětem pravidla a informovat o něm učitele a naopak. Je nezbytné získat důvěru dítěte.

Záleží na tom, odkud vaše podezření pramení. Pokud vyplývá z chování dítěte, nejprve si promluvte s ním. Zavolejte rodičům, zajděte také do školy a zeptejte se na dítě a případné absence.

Dobrý vztah s učitelem/rodičem a zájem o dítě, jeho školní prospěch a chování je dobrou prevencí záškoláctví a zároveň základem pro jeho vyřešení, pokud k němu dojde. 

Pokud zjistíte, že dítě skutečně chodí za školu, vždy platí – mluvte o tom s dítětem, spolupracujte se školou/rodinou a nastavte dítěti pravidla a podmínky kontroly školní docházky. Snažte se na konkrétním postupu domluvit s druhým rodičem, aby bylo řešení situace efektivní, měli byste být ve shodě a přistupovat k problému jednotně. Počítejte s tím, že řešení může být dlouhodobější a že bude třeba změnit například i některé prvky ve vaší výchově.

Komunikace se školou ze strany rodiče

Je jasné, že ne vždy je vztah mezi rodiči a školou jednoduchý a jednoznačný. Může se stát, že nesouhlasíte s tím, jak učitel jedná ve vztahu k dítěti, že má jiný názor na výchovu a přístup k dětem.

Zkuste nalézt kompromis a co nejvíce komunikovat se školou a informujte se na dítě.

Je dobré zohlednit situaci osoby, se kterou komunikujete (učitel) a podle toho pak přistupovat ke komunikaci.

Pokud máte pocit, že druhá strana je pasivní, buďte aktivní vy. Kontaktujte protistranu a zajímejte se o dítě.

Požádejte učitele o řešení případné školní příčiny záškoláctví z důvodu problematického vztahu dítěte ve škole.

Komunikace se školou ze strany učitele k rodiči

Pamatujte ale vždy na to, že pro děti, a zejména pro ty mladší, je rodič prioritní autoritou, která má vždy pravdu a na druhém místě je většinou učitel.

Je dobré zohlednit situaci osoby, se kterou komunikujete (rodič) a podle toho pak přistupovat ke komunikaci.

Vyslechněte rodiče, v případě neutěšené rodinné situace nabídněte/doporučte, kam se obrátit pro moc.

Pokuste se nalézt s rodičem kompromis.

V případě záškoláctví je prokázána příčina ve škole, oslovte výchovného poradce metodika primární prevence a zahajte nápravu.

V případě opakovaného selhání a nezájmu rodiče o dítě, je vhodné po komunikaci se školskými odborníky oslovit OSPOD.

V komunikaci rodič vs učitel (učitel vs rodič) je důležité držet se několika základních pravidel oboustranně:

• domluvit si schůzku předem a vzájemně tolerovat časové zaneprázdnění protistrany,
• snažit se docílit spolupráce a pokusit se o vstřícnost,
• pokud má rodič pocit nespravedlnosti vůči svému dítěti, pokuste se ho požádat o vaše vyslechnutí a diskutujte v klidu,
• hledejte kompromis, nesnažte se vybojovat pravdu.

V největším zájmu dítěte je dobrá spolupráce rodičů se školou

V situaci, kdy si rodiče pozve učitel nebo rodič vyhledá pedagoga, je nezbytné dát mluvčímu prostor a naslouchat. Nechat promluvit protistranu a až poté argumentovat.

Pokud se záškoláctví potvrdí, rodič zažívá nejrůznější pocity od zklamání, vzteku, smutku, nepochopení přes útlum až k úlevě. Všechny emoce jsou oprávněné a pochopitelné. Pokud se vám podaří zachovat prostor pro diskuzi a společné hledání řešení, celému procesu to hodně prospěje.

Zkuste zachovat ochotu ke spolupráci a vstřícnost.

Domluvte se na jednotném postupu a způsobu kontroly docházky dítěte.

Je dobré položit si také otázku, co je v dané situaci nejvíc v zájmu dítěte, co je pro něj to nejlepší nejen teď, ale i dlouhodobě. Odpověď je na rodiči – on je odborník na své dítě a zná ho nejlépe.

Škola je pro dítě místem, kde navazuje důležité vztahy s vrstevníky, kde se učí sociálním kompetencím, kde si osvojuje důležité znalosti a dovednosti, má možnost zažít a pochopit, co znamená empatie, respekt k druhým, kamarádství, nepřátelství a podobně. Není vhodné při identifikaci problému navrhovat z jedné či druhé strany, aby dítě zůstalo doma.

Omluvit dítě z nepřítomnosti má smysl pouze to, kdy o dítěti víte, znáte důvod, proč do školy nedocházelo a zároveň ten důvod chápete a považujete ho za smysluplný a omluvitelný.

Jak vést rozhovor s dítětem podezřelým ze záškoláctví

Důležité je situaci s dítětem řešit v klidu a dát mu prostor, aby dokázalo uvést důvod, proč do školy nechodí. Ptejte se také na to, jak se cítí. 

Očekávejme, že hlavně pro starší děti obtížné chápat smysl pravidel a povinností, protože často skutečně dostávají dvojnou zpětnou vazbu. Z jedné strany slyší kritiku na školství, nesouhlas s učiteli a stylem výuky a hodnocení, výchovným přístupem ve školách a podobně, z druhé velký imperativ, že mají mít ke škole respekt, že do ní prostě chodit musí, že školní docházka je povinná a má to své opodstatnění.

Vyjádřete svou starost o dítě a o celou situaci, řekněte mu o tom, jaká rizika má záškoláctví, jaké důsledky může mít.

Nutné je nastavit si pravidla kontroly.

Příčina totiž může být úzce spojena s výchovným přístupem učitele nebo atmosférou v rodině a pak je třeba si i přes všechny bariéry připustit, že se něco nepovedlo a je čas začít se změnou či jiným postupem/přístupem. Nikdo není neomylný a často je velmi těžké domyslet důsledky.  Je žádoucí si připustit, že kterákoli ze zainteresovaných stran udělala chybu. Díky nim se posouváme a jsme moudřejší či zkušenější, ale toho si jistě hlavně učitelé jsou vědomi.

1.4. Shrnutí

1. Mluvte s dítětem, hledejte příčiny, všímejte si jeho chování a reakcí, věnujte mu dostatek pozornosti a zájmu, buďte k němu vstřícní, a hlavně mu dejte prostor, aby za vámi mohlo přijít se svými starostmi.
2. Pokud to situace umožní, najděte kompromis a postupujte jednotně – učitel & rodič.
3. Na základě posouzení situace v kontextu závažnosti problému a jeho příčin nastavte jasná pevná pravidla, která dítěti dobře vysvětlíte. Zejména starší dítě by mělo chápat i smysl pravidel. Mezi taková pravidla může patřit pravidelný rozhovor o dni ve škole, častější „hlášení se“ dítěte v jeho volném čase rodiči, nastavení toho, kdy bude dítěti a jakým způsobem učiteli hlášena absence či omluvenka. Není dobré ustupovat pravidlům, mají smysl dlouhodobě, i když problém již pominul.
4. Mezi hlavní pravidla pro vás by mělo patřit naslouchání, otevřenost, věnování času a pozornosti dítěti, projevování zájmu, povzbuzování a motivování dítěte, zastávání role opory, nastavování a hlídání norem a hranic a uznávání vzdělání jako vysoké hodnoty. I když to někdy třeba tak nevypadá, pro dítě jste vzorem a jen těžko bude samo respektovat něco, co vy v jeho očích sami nerespektujete. 
5. Zachovejte kontakt se školou/rodiči žáka a pravidelně udržujte komunikaci.
6. Věnujte velkou pozornost předpokládané příčině chození za školu a v dané oblasti se na dítě zaměřte. Každá příčina je důležitá a vyžaduje specifické řešení. Základní rozdíl je asi v tom, že když se dítě z jakéhokoli důvodu bojí chodit do školy, je potřeba ho posílit a podpořit jeho sebevědomí, zatímco když do školy nechodí proto, že raději tráví čas s partou nebo nějakou volnočasovou aktivitou, je kromě toho potřeba nastavit větší kontrolu a pevnější pravidla, přístup by měl být o něco víc kontrolující, direktivní, směrující a vedoucí dítě k zodpovědnosti za své chování.
7. Pokud záškoláctví trvalo delší dobu a jeho příčiny mají hlubší základ nebo pokud je spojené s nějakou závislostí (nejen na psychoaktivních látkách, ale i na lidech, vztazích), obraťte se na odbornou pomoc.

1.5. Jaké jsou preventivní aktivity záškoláctví

Postupy a jednání, vedoucí k prevenci záškoláctví:

1. nastavení jasných pravidel pro prevenci záškoláctví a skrytého záškoláctví, zprostředkování všem učitelům,
2. garance systému prevence záškoláctví jednou pověřenou osobou,
3. zájem o zvýšení úspěšnosti dítěte – společné téma pro školu i rodiče,
4. důkladné seznámení rodičů s pravidly – využití všech komunikačních kanálů, 
5. vnímání rodiče jako partnera – bez předsudků, hodnocení a porovnávání,
6. přijetí obavy rodičů ze ztráty důstojnosti,
7. posílení komunikace s rodinou, vyvážení restrikce vstřícnými kroky.
8. nastavení takových podmínek, aby dítě mělo šanci zažívat ve škole úspěch .