Prevence sexuálně rizikového chování

1. Jaká je riziková sexuální prevence

Cíl kapitoly:	Porozumět problematice reprodukčního zdraví, rozpoznání základních symptomů sexuálních chorob a promiskuitního chování.
Obsah kapitoly:	Sexuální dospívání, problematika sexuality, reprodukce a promiskuity.
Klíčové pojmy:	Identita, reprodukce, pohlavní nemoc.
Otázky na úvod:	Co si představíte pod pojmem sexuálně-rizikové chování?
Otázky na závěr:	V jakém podílu se domníváte, že má rodina zodpovědnost za informovanost v oblasti sexuálně reprodukční problematiky a zdraví?

Rizikové sexuální chování je soubor projevů chování, které doprovázejí sexuální aktivity a současně vykazují rizika v oblasti zdravotní, sociální a dalších oblastech. Do této oblasti zařazujeme také kombinaci více typů rizikového chování (kombinace užívání návykových látek a rizikového sexu) a také nové trendy zvyšující riziko především v oblasti sociální (zveřejnění intimních fotografií na internetu). K rizikovému sexuálnímu chování patří předčasný začátek pohlavního života (do této skupiny řadíme také zvýšenou konzumaci pornografie před 15. rokem života), vysoká frekvence pohlavních styků, náhodné známosti, promiskuita, prostituční chování, prezentování vlastních explicitně erotických materiálů na internetu, krvavé sexuální praktiky, vaginální, anální a orální styk bez použití kondomu mimo dlouhodobé partnerství, kde se předpokládá věrnost partnerů.

Projevy rizikového sexuálního chování: 

• předčasný pohlavní styk,
• náhodný pohlavní styk,
• nechráněný pohlavní styk,
  
• promiskuitní chování,
• rizikové sexuální praktiky.

Na riziko sexuálního rizikového chování nás může upozornit tzv. "triáda symptomů": noční pomočování i po dvanáctém roce života, krutost ke zvířatům a žhářství.

Projevy sexuální deviace je třeba podchytit včas a také dítěti včas poskytnout adekvátní pomoc. Jedině tak je možné předejít spáchání trestného činu. Pokud selže rodina je toto zejména v kompetenci pedagogů, kteří pro tuto činnost vytvářejí dobrý prostor. Ostatní, explicitnější vyjádření sexuálního rizikového chování u dětí již vyžaduje spolupráci s dalšími odborníky.

Sexuální chování v dospělosti je ovlivněno reakcemi a postoji rodičů, učitelů nebo kamarádů k sexualitě. Značnou roli v tom hrají také kulturní a sociální podmínky dané doby, vývoj informačních technologií (například internetu) přístup k informacím,  (například jakou možnost má dítě se k informacím o sexu dostat, jestli vůbec nějakou má, nebo naopak má neomezenou možnost bez ohledu na to, z jakých zdrojů informace  pochází), postoj k sexualitě (například odtabuizování sexuality, které otevírá možnosti poznání, ale taky může vést ke snížené vnímavost intimity) a podobně.

Sexuální orientace (heterosexuální i homosexuální) je celoživotní, neměnný, nositelem nezapříčiněný a nezvolený stav výlučné nebo převažující erotické a citové preference osob daného pohlaví:

• rozhodující pro rozpoznání sexuální orientace jsou erotické představy, sny, fantazie a kvalita erotické citové náklonnosti – zamilovanosti,
• sexuální orientace není otázkou volby, ale je podmíněná, především biologicky,
• v roce 2000 vydala Americká psychiatrická asociace (APA) dokument, v němž nedoporučuje léčení homosexuality jako vědeckou metodu, protože chybí dostatečně prokazatelné studie o účinnosti léčení. Odmítá považovat homosexualitu za stav vyžadující léčbu,
• za zdravotní poruchu je považována pouze orientace, s níž její nositel není vyrovnán, nebo také nejistota v sexuální orientaci,
• bisexualitu nechápeme jako sexuální orientaci, ale jako schopnost sexuálního chování a atrakce k příslušníkům obou pohlaví, popř. jako formu náhražkového sexuálního chování,
• sexuálně rizikové chování se může pojit s heterosexuálním, homosexuálním i bisexuálním chováním.

Pohlavní identita vyjadřuje subjektivně vnímaný pocit sounáležitosti, či naopak rozpor s vlastním tělem, jeho primárními a sekundárními pohlavními znaky a se sociální rolí přisuzovanou danému pohlaví.

Odchylky ve vývoji – sexuální odchylka se může projevit:

• v sexuální identifikaci (například transsexualita), tedy v pocitu příslušnosti k určitému pohlaví (jestli se člověk cítí být mužem nebo ženou, bez ohledu na svoje fyziologické uzpůsobení),
• v pohlavní roli (vnější projev pohlavní identity),
• v sexuální preferenci (například homosexualita), tedy ve způsobu, kterým jedinec dosahuje sexuálního uspokojení, a v tom, jakým objektem je eroticky přitahován,
• v sexuální reaktivitě (tj. schopnosti sexuálního vzrušení, dosažení orgasmu, satisfakce a rozvoji citu zamilovanosti). 

Poruchy v sexuálním chování mohou vznikat vlivem rodinného prostředí, výchovy, ale i jako důsledek prožitého traumatu (například sexuální zneužití dítěte).

Transsexualita – je stav jedince, který si přeje žít a být akceptován jako příslušník opačného pohlaví. V dětství dítě projevuje zájem o sporty, koníčky a kamarády spíše opačného pohlaví. Někdy dochází i k převlékání do šatů opačného pohlaví. U dívek je toto chování společensky více akceptováno, ale u chlapců je spíš nutno počítat s obtížnějším postavením v kolektivu vrstevníků a s rizikem šikany. Bylo by ale předčasné domnívat se, že výše popsaný vývoj musí vždy ukazovat na budoucí transsexualitu. Doporučuje se nezakazovat ani nepodporovat dané chování, ale ponechat dítěti přirozený vývoj i s respektováním případných atypických projevů:

• FtM – female to male,
• MtF – male to female,
• zevní projevy pohlavní identity nazýváme pohlavní rolí,
• podstatou transsexualismu jako poruchy pohlavní identity nejsou charakteristiky sexuální, ale charakteristiky pohlavní role.

Homosexualita – je variací sexuálního chování nebo menšinového chování, nikoliv poruchou. Její uvědomění si u dospívajícího člověka a následné zpracování a vyrovnání se s touto zjištěnou skutečností nepopiratelně hraje velkou roli v následném psychosexuálním vývoji. Nejnáročnější částí je období takzvaného coming-out, kdy se dospívající rozhodne přiznat svojí orientaci i veřejně. Negativní reakce jeho nejbližšího okolí se odrážejí na duševním stavu jedince (například nepřiměřené výčitky svědomí, které mohou následně vést k úzkostem, depresi, užívání drog nebo až k sebevraždě). Nepochopení a odsouzení můžou ztížit nalezení vlastní identity, zrání osobnosti a pozitivní sebehodnocení.

Sexuální deviace (parafilie) – jsou poruchy sexuální preference – charakterizované sexuálními impulzy, fantaziemi nebo praktikami, které jsou neobvyklé, deviantní nebo bizarní:

• deviace v aktivitě – poruchy ve způsobu dosahování sexuálního vzrušení a uspokojení – voyeurismus, exhibicionismus, frotérismus, tušérství, patologická sexuální agresivita, agresivní sadismus, sadismus a masochismus,
• deviace v objektu – kvalitativní poruchy sexuální motivace charakterizované neadekvátním zaměřením erotické touhy – pedofilie, fetišismus, transvestitismus, nekrofilie, zoofilie.

1.1. Etapy psychosexuálního vývoje dítěte

Psychosexuální vývoj dítěte probíhá od narození v navazujících etapách a každá s sebou nese svoje specifika.

Od narození do šesti let věku

Pokud dítě není výchovou nebo učením nějak tlumeno či vedeno k potlačování svého chování, tak se v tomto období projevuje zvědavostí a spontánností v genitálním chování, to je hrou s pohlavními orgány (genitáliemi). Nemá smysl snažit se tyto projevy překazit nebo jim zamezovat.

Právě v tomto období se formují základy dítěte pro přijetí vlastního já a pozitivní sebevnímání a vztah k vlastnímu tělu a tělesným funkcím. Je proto důležité dávat si pozor, jak před ním coby rodiče mluvíme o částech těla týkajících se pohlavních orgánů, když reagujeme na dětskou hru nebo v rámci osvojování si hygienických návyků. Když to trochu jde, měli bychom o tom mluvit bez zvláštního emočního náboje (bez zděšení, přílišného nadšení, pohoršení a podobně) a měli bychom se vyhýbat výrokům jako „To je fuj!“, „To se nesmí!”.

Od šesti do dvanácti let věku

V tomto období se objevují u dítěte potřeby soukromí a samostatnosti. Přicházejí první fantazie se sexuálním obsahem a u chlapců se můžou objevit poluce (mimovolný výron ejakulátů ve spánku). Děti v tomto věku mají zájem o vysvětlení různých sexuálních projevů, slov se sexuálním obsahem. A protože se jim toho v dostatečné míře nedostává, používají vulgární výrazy po svém, často však jejich obsah jen tuší nebo vůbec neznají.

Kdy a jak dítě informovat o sexu, je otázka svízelná. Rodič by měl dítě informovat, kdykoli má nějaký dotaz, a formu i jazyk by měl přizpůsobit věku dítěte, aby to bylo schopno pochopit. Pokud je něco, o čem rodič není schopen mluvit, neměl by se zaleknout a dítě odbýt.

Důležité je dát dítěti najevo, že jeho otázku slyšíte, že neubíráte na jejím významu, ale že jenom neumíte odpovědět, a zároveň byste měli mít v záloze někoho, na koho můžete dítě odkázat a o kom víte, že k němu dítě má taky důvěru. U výchovy pomáhá, když děti od dětství mají možnost dívat se v televizi na přírodopisné kanály, spousta věcí z oblasti sexu se dá vysvětlit v rámci zvířecí říše. Na rozlišení mezi říší zvířat a lidí je pak dobré doplnit informace například o důležitosti intimity v životě člověka.

Od třinácti do patnácti let věku

Nastávají velké tělesné změny a tím se prožívání vlastního těla ocitá v centru pozornosti. Sexuální chování je těmito velkými, a hlavně rychlými změnami, ovlivněno. U dospívajícího se to projevuje zejména nekritičností, zbrklostí a špatným odhadem chování vůči společnosti.

Většina dospívajících v tomto období pozná masturbaci a někteří z nich ze začátku možná ani nevědí, o co se jedná. Možná jsou ze začátku vyděšenější než rodiče, když na to přijdou. V počátcích nemusí jít o žádný sofistikovaný způsob, často je to jenom třením o prostěradlo, a až sami zjistí, co to s nimi dělá, tak najdou jiný vyhovující způsob. Je to velice citlivá a intimní věc a rodič by do toho neměl zasahovat až do doby, kdy o to dítě samo požádá.

Existují jenom tři rizikové faktory, kdy může být masturbace škodlivá a kdy by rodič měl zasáhnout:

1. pokud ji dítě neprovádí v soukromí,
2. pokud vznikne podezření, že se u toho nějak zraňuje, používá ostré předměty a podobně,
3. pokud se z masturbace stane nutkavé chování (to znamená, že tomu dítě věnuje tolik prostoru, že zanedbává svoje běžné povinnosti, hygienu, přátele a podobně).

Ideální je, když o takových věcech mluví s dítětem rodič stejného pohlaví.

Od šestnácti let věku

Sexuálně se člověk realizuje v tomto věku masturbací nebo už i partnerským sexem. Dozrává schopnost intimity a mladý člověk pociťuje touhu po důvěrném citovém poutu. Vzhledem k těmto fázím je potřeba k dítěti přistupovat citlivě a respektovat jeho přirozený vývoj. Sexuální zdraví a prožívání v dospělosti významně závisí na věku a na přiměřeném pohlavním chování v dětství.

1.2. STD – sexuálně přenosná onemocnění

SEXUÁLNĚ PŘENOSNÁ ONEMOCNĚNÍ (STD – Sexually Transmitted Diseases):

• ženy jsou vůči STD zranitelnější než muži a u mnohých z nich nákaza probíhá nepozorovaně,
• jediným ochranným prostředkem vůči STD je kondom (důležité je vědět, že existuje, a v případě potřeby také vědět, jak s ním zacházet).

 Psychosociální aspekty STD:

• obava z přenosu onemocnění,
• strach z opakovaného výskytu,
• pocity viny,
• obavy z reakcí sexuálního partnera,
• rozpady partnerských vztahů,
• sexuální dysfunkce,
• stigmatizace nebo sociální vyloučení.

Prevence STD:

• vzdělávání nejen ohrožených skupin a poskytování poradenství o způsobech, jak předcházet STD změnami v sexuálním chování (zejména tento aspekt prevence spadá do kompetence pedagoga),
• vytváření a podpora zdravých postojů k vlastnímu tělu, mezilidským vztahům i sexu jako takovému (i zde sehrává škola významnou roli),
• identifikace infikovaných osob, které samy nemají potřebu vyhledat zdravotní péči. Bez ohledu na to, zda ony samy na sobě příznaky pozorují, či nikoliv (pedagog může identifikovat riziko a symptomy STD a informovat dítě/rodiče o možnostech dalšího postupu – doporučit odborníky),
• účinná diagnostika a léčba infikovaných osob,
• vyšetření, léčba a poradenství poskytované sexuálním partnerům infikovaných osob,
• preexpoziční vakcinace osob s rizikem nákazy STD v případech, kdy je vakcína k dispozici,
• testování STD zajišťuje obvodní lékař, venerolog, infekční oddělení, gynekolog/urolog a speciální organizace (např. Česká společnost AIDS pomoc, která provozuje Dům světla a poskytuje preventivní služby).

 Základní principy prevence STD ve škole:

• preventivní programy přizpůsobit věku a vzdělání cílové skupiny (informovat o formě ochrany před STD; o právech dítěte a důstojnosti člověka. O tom, co je sexuální zneužívání a rizikové sexuální chování. Podporovat tvorbu zdravých postojů k vlastnímu tělu, vztahům a sexuálnímu chování. Minimalizovat projevy nesnášenlivosti, předsudky apod. v oblasti vztahů, sexu a sexuální orientace),
• zabezpečit lepší spolupráci školy a rodiny,
• propojit zdravotní, sociální a výchovné intervence.

 Ohrožené osoby:

• mladiství (jsou biologicky náchylnější k infekci, praktikují častěji nechráněné pohlavní styky, mají častěji krátkodobé vztahy a často odmítají návštěvu zdravotnických zařízení),
• děti (sex s osobou mladší 15 let je trestný čin),
• homosexuální muži a ženy.

ANTIKONCEPCE (kontracepce) je souhrnný název pro metody, které způsobují dočasnou a vratnou ztrátu schopnosti oplodnění, a tak brání vzniku neplánovaného těhotenství.

 

Sexuálně přenosné infekce a jejich původci
	Onemocnění	Původce
Bakteriální	Gonorrhea – kapavka	Neisseria gonorrhoeae
	Syfilis – lues	Treponema pallidum
	Ulcus molle – Chancroid	Haemophilus ducreyi
	Granuloma inguinale – donovanóza	Calymmatobacterium granulomatis
	Chlamydie	Chlamydia trachomatis
	Mykoplazma	Mycoplazma hominis, M. genitalium
	Ureaplasma	Ureaplasma urealyticum
Virové	HIV/AIDS	Human Immunodeficiency Virus
	Virová hepatitida B	Virus hepatitidy B
	Herpes genitalis	Herpes simplex virus 1, 2
	Condylomata accuminata	Lidský papillomavirus
	Molluscum contagiosum	Molluscum contagiosum virus MCV
Kvasinkové	Kandidové infekce	Candida albicans
Parazitární	Pediculosis pubis	Pthirus pubis
	Svrab – scabies	Sarcoptes scabiei
Protozoární	Trichomonádová vulvovaginitida	Trichomonas vaginalis

Nejčastější onemocnění:

1. KAPAVKA.
2. SYFILIS.
3. HAIV/AIDS.
4. CHLAMYDIE.
5. MYKOPLAZMATA - bakterie Mycoplasma genitalium.
6. GENITÁLNÍ OPAR.
7. MYKOPLAZMATA - bakterie Mycoplasma hominis.
8. PAPILOMAVIRUS.
9. UREAPLAZMATA.
10. TRICHOMONIÁZA.
11. DONOVANÓZA.
12. LGV.

 Je důležité informovat žáky, kde mají vyhledat potřebnou lékařskou pomoc v případě potíží:

• dívky a ženy – výtoky, bolesti v oblasti pochvy a podbřišku primárně gynekologie (možno i urologie),
• chlapci a muži – v případě výtoku či projevu zánětu z močové trubice či bolesti šourku či varlat – urologie,
• chlapci + dívky + ženy i muži – při projevech vřídků, puchýřků nebo jakýchkoli kožních defektů v oblasti pohlavních orgánů – dermatovenerologie (speciální ordinace kožní ambulance).

2. Jaká jsou specifika vybraných typů RSCH

Je třeba zmínit skutečnosti, které si zejména mladiství často vůbec neuvědomují, respektive je mnohdy ani neznají.

Zahájení pohlavního života před 15 rokem věku – Věková hranice pro legální zahájení sexuálního života je 15 let. „Kdo vykoná soulož s dítětem mladším 15 let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije…“ dopustí se trestného činu pohlavního zneužití dle § 187 tr. zákoníku. Přičemž „jinak pohlavně zneužije“ zahrnuje např. „mazlení“ vedoucí k pohlavnímu vzrušení (ohmatávání, líbání, dotýkání se pohlavních orgánů – viz. petting x heavy petting).

Sexting –Věková hranice pro legální zahájení sexuálního života je 15 let. Dovršením 15 let se člověk stává trestně odpovědným, v rámci trestního práva je označován jako mladistvý. Pro zákon obecně je však dítětem do 18 let a jako takové je nositelem zvláštní ochrany. Člověk starší 15 let tedy může mít sex. Pokud však sám sebe vyfotí, natočí (přičemž pořízený materiál by bylo možno označit za pornografický) nebo o svých sex. prožitcích bude psát, (případně jej takto zachytí někdo jiný), může být toto kvalifikováno jako výroba a držení dětské pornografie – § 192 tr. zákoníku (případně zneužití dítěte k výrobě dětské pornografie –  § 193 tr. z.) a svým jednáním naplňuje skutkovou podstatu trestného činu.

Postup řešení situace

Z pozice OSPOD – kompetence a opatření v případě RSCH.

Problematika RSCH spadající do agendy kurátora pro děti a mládež (dále jen kurátor) – děti s RSCH, které lze vyhodnotit jako protiprávní chování (provinění x čin jinak trestný), děti s RSCH ohrožené závislostí na návykových látkách, děti živící se prostitucí.

Problematika RSCH spadající do agendy terénního sociálního pracovníka OSPOD (dále jen sociální pracovník) – dítě vyhodnoceno jako oběť, v případě těhotenství nezletilé.

Kurátor i sociální pracovník se při výkonu své činnosti řídí zákonem č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen zákon SPOD).

Možní oznamovatelé: samo dítě, rodina, jiné osoby, škola nebo zařízení, ve kterém dítě pobývá, pomocné organizace, psycholog, lékař (pediatr, gynekolog) či zdravotnické zařízení, policie.

Kurátor nebo sociální pracovník (dle řešeného případu):

• kontaktuje rodinu, dojedná osobní kontakt, v případě potřeby realizuje šetření v rodině, ve škole, v zařízení, v němž dítě případně pobývá,
• vyžádá potřebné zprávy k posouzení a podložení situace dítěte a vypracování individuálního plánu ochrany dítěte,
• v případě podezření na spáchání dosud nešetřeného tr. činu podá podnět na PČR,
• při pohovoru s rodiči zjišťuje rodinné poměry, výchovné postupy, aj.,
• při pohovoru s dítětem působí preventivně – mj. poučí dítě o důsledcích jeho chování, rizicích a případných dopadech,
• 3 § 126 zákona č. 40/2009 Trestní zákoník: „Dítětem se rozumí osoba mladší 18 let, pokud trestní zákon nestanoví jinak.“,
• případně nasměruje rodinu do péče odborníků, kteří mohou rodině pomoci, podpořit ji (v první fázi motivuje k dobrovolné spolupráci),
• v případě nespolupracujících rodin – využití donucovacích oprávnění – tj. pravomoc uložit zákonným zástupcům povinnost využít odbornou poradenskou pomoc, pravomoc uložit dítěti nebo zákonným zástupcům tzv. výchovná opatření (napomenutí, omezení, dohled kurátora, poradenství, setkání se zapsaným mediátorem), nejzazším typem je pak opatření, které na návrh OSPOD může uložit pouze soud a která znamenají umístění dítěte mimo rodinu,
• případná realizace případové konference (v případě hrozícího umístění dítěte mimo rodinu realizována vždy),
• v případě těhotenství dítěte – pohovor s nezletilou budoucí matkou, jejími zákonnými zástupci, nebo i širší rodinou, případně s budoucím otcem dítěte (je-li nezletilý, pak i s jeho zákonnými zástupci) o dané i budoucí situaci a následného zajištění dítěte; zprostředkování kontaktu na podpůrné služby (např. sociálně aktivizační služby), úřad práce pro vyřízení dávek státní sociální podpory; po narození dítěte podává sociální pracovník návrh na ustanovení poručníka (v případě, že jsou oba rodiče nezletilí, případně nezletilá matka otce neuvede), v případě odmítnutí dítěte nezletilou matkou OSPOD zajišťuje péči (rychlým předběžným opatřením, rozhoduje soud na návrh OSPOD – do péče příbuzných, náhradní rodinné péče, nebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc,
• v případě protiprávního jednání dítěte (provinění x čin jinak trestný) – postup dle metodického materiálu Děti, mladiství a trestní řízení v případě dítěte-oběti – nutný velmi citlivý přístup, zprostředkování kontaktu na podpůrné služby (poradna pro oběti při Probační a mediační službě, psychologické poradenství), účast u podání vysvětlení na PČR.

Dítě má dle Zákona č. 45/2013 Sb. o obětech trestných činů státu statut zvlášť zranitelné oběti. Tento statut dítěti přiznává další speciální práva nad rámec „běžných práv“ oběti – právo na bezplatnou pomoc, právo na zabránění kontaktu s pachatelem, právo na ochranu při výslechu nebo podání vysvětlení, právo na zastupování zmocněncem bezplatně nebo za sníženou odměnu.

Z pozice školy – po rodině je škola jednou z hlavních institucí řešících prevenci RSCH:

• v rámci primární prevence RSCH pracuje učitel na vytváření dobrého vztahu s dítětem – pozitivní model, jasná pravidla fungování, individuální přístup, podpora důvěry a možností otevřené komunikace,
• propracovaná sexuální výchova (důležitá je informační role učitele ve spojení s respektem a důvěrou žáků k němu) – práce se základními sexuálními pojmy, s riziky, seznámení s osobními právy a jejich ochranou, jak říci NE, poučení žáka, na koho se může v případě nouze a ohrožení obrátit (vč. anonymních poradenských linek, serverů),
• doporučené postupy a metody prevence – zjištění sociálního klimatu ve třídě (sociometrií, interaktivními programy a programy na rozvoj sociálních kompetencí, prvotně pak i pozorováním, všímáním si změn klimatu), popis, včasná intervence,
• učitel by měl být schopen odhadnout a připustit své limity (limity jsou běžné, lidské, má je každý, přestože může pociťován tlak – vnější, i vnitřní, že by měl v dané oblasti vědět vše), vč. informačních a neváhat využít odbornou podporu,
• základní strategie: „Je potřeba brát každé sdělení dítěte vážně.“,
• předpokládá se spolupráce s rodiči – řešení možné na půdě školy, ve složitějších případech zprostředkovat rodičům a dítěti kontakt se specializovaným pracovištěm (psychologické, terapeutické a poradenské služby), v případě RSCH, které je „nasedá“ na jiný primární problém dítěte (např. užívání nebo závislost na návykových látkách), možno zprostředkovat kontakt i s podpůrnými neziskovými sociálními službami,
• v případě nespolupracujících rodičů, za situace, kdy RSCH dítěte ohrožuje jeho vývoj a zdraví (nebo se takto škole jeví), škola informuje OSPOD,
• shodně kontaktuje OSPOD v okamžiku, kdy škola zjistí, že je nezletilá žákyně těhotná,
• zjištěné násilí páchané na dítěti (i sexuální), vč. podezření školy na toto násilí, je škola povinna ohlásit OSPOD (případně i Policii ČR) vždy.

Z pozice dalších možných aktérů:

• policie (resp. OČTŘ) – policie prověřuje RSCH a zahajuje tr. řízení v případě podezření, že RSCH naplňuje skutkovou podstatu tr. činu. Průběh tr. řízení a řízení u dětí mladších 15 let – viz met. Materiál Děti, mladiství a trestní řízení,
• probační a mediační služby – činná v případě tr. řízení nebo řízení u dětí mladších 15 let. Nabídka spolupráce jak pachateli, tak oběti (zapojení Poradny pro oběti), ve vykonávacím řízení činná na pověření soudu – viz met. mat. Děti, mladiství a tr. řízení,
• lékaře (pediatra, gynekologa, psychiatra) nebo psychologa – vč. role preventivní (informovat děti o prevenci před pohlavně přenosnými nemocemi, ochraně před otěhotněním. V případě těhotenství nezletilá má lékař povinnost oznámit rodičům i OSPOD, oznamovací povinnost má lékař rovněž při podezření z pohlavního zneužití nezletilé nebo jiného typu násilí. Těhotenství nezletilé a případná interrupce – dívky od 16 let do 18let věku mohou žádat sami, o provedení se informuje zákonný zástupce, u dívek mladších 16 let se požaduje vždy souhlas rodičů.

Čerpáno z: Oddělení sociálně právní ochrany dětí, Městského úřadu Jeseník, červen 2019