Adiktologická prevence závislostí

1. Jaké jsou formy a důsledky závislosti a závislostního chování

PŘÍZNAKY VZNIKU ZÁVISLOSTÍ

Důležitou podmínkou pro vznik závislostního chování je motivace k užívání drog. Důvody, které vedou k užívání drog, mohou být únikem před problémy, z důvodu přizpůsobení se partě, z nudy, ze zvědavosti, kvůli zvýšení koncentrace, ve stresových situacích. P. Mühlpachr (2009) uvádí následující důvody, které vedou k vzniku závislostí:

• interpersonální motivace – touha proniknout mezilidskými bariérami a získat uznání vrstevníků, komunikovat s nimi, nepodléhat autoritám,
• sociální motivace – potřeba prosadit si společenské změny, ztotožňovat se s určitou subkulturou, unikat z nesnesitelných podmínek prostředí. Současná společnost způsobuje sociální zklamání a působí neuspořádaně na děti a mládež,
• fyzická motivace – přání fyzické uspokojení, fyzické relaxace, odstranění fyzických obtíží, přání získat více energie, udržet si fyzickou kondici,
• senzorická motivace – přání stimulovat zrak, sluch, hmat, chuť, potřeba smyslového a sexuálního podráždění stimulace,
• emocionální motivace – uvolnění od psychické bolesti, pokus řešit osobní problémy, uvolnění od špatné nálady, citové uvolnění,
• politická motivace – identifikace s protestujícími skupinami, potřeba změn v drogové legislativě, nedodržovat společenská pravidla,
• intelektuální motivace – únik od nudy, řešení uměle vytvořených problémů, produkce originálních myšlenek, zkoumání vlastního vědomí a podvědomí,
• kreativně estetická motivace – zlepšení umělecké tvorby, zvýšení požitku z umění, ovlivnění a rozšíření představivosti,
• filozofická motivace – hledání smyslu života, nalézání osobní identifikace, objevování nových pohledů na svět,
• antifilozofická motivace – zklamání při hledání smyslu života, nenalezení východiska ve filozofii Východu,
• spirituálně mystická motivace – vyznávání ortodoxní víry, získání boží vize, komunikování s bohem, získávání spirituální moci,
• specifická motivace – osobní potřeba prožít něco nového – dobrodružství, jinak nespecifikované prožitky, získání uznání u určitých osob (Mühlpachr, P., 2009, s. 80-81).

Zdroj: https://www.vlada.cz/assets/urad-vlady/vydavatelstvi/vydane-publikace/Modely-zavislosti.pdf.

1.1. Problematika drog

ADIKTOLOGIE

Adiktologie je v České republice definována jako samostatný transdisciplinární vědecký obor, který se zaměřuje na užívání návykových látek, závislostní chování a jejich dopady a souvislosti. Adiktologie spojuje biologické, psychologické, sociální a právně-kriminologické perspektivy do transdisciplinárního výzkumného rámce zaměřeného na konkrétní problematiky, jako je rizikové prostředí užívání návykových látek a závislostního chování atd. Jejím cílem je poskytnout společnosti relevantní vědecké informace excelentní úrovně a přispět k pokroku v duševním a fyzickém zdraví populace skrze evidence-based prevenci, léčbu, snižování škod (tj. jako celek oblast snižování poptávky) a opatření zaměřená na trh s návykovými látkami a regulaci zacházení s návykovými látkami obecně.

Základní dělení drog

Drogy se dají v zásadě rozdělit na čtyři základní skupiny. Tyto skupiny látek se mezi sebou liší vzhledem, účinky, průběhem závislosti, ale i mírou rizika pro uživatele. K těmto nelegálně vyráběným látkám je možno dále přičlenit skupinu pátou – léky s účinky ovlivňujícími psychiku, tedy jinak řečeno, legální drogy:

1. skupina Konopné drogy,
2. skupina Opiáty,
3. skupina Stimulační látky,
4. skupina Halucinogeny,
   
5. skupina Psychotropní léky.

Jsou drogy opravdu jen tvrdé a měkké?

V ČR rozdělujeme drogy na měkké (marihuana, hašiš, kofein, thein, někdy se k nim řadí i LSD, peyotl, nebo psilocybinové houby) a tvrdé drogy, kam patří pervitin, kokain, toluen a opioidy. Někde uprostřed stojí extáze (MDMA). Alkohol je navzdory legální dostupnosti lékaři považován za tvrdou drogu, neboť vyvolává fyzickou závislost a přímo poškozuje buňky. Mozkové buňky nejvíce ohrožuje nárazové pití.Britský zákon klasifikuje drogy podle škodlivosti do skupin A, B, C. Šéf Nezávislého vědeckého výboru pro drogy David J. Nutt považuje současný způsob klasifikace drog za nevědecký. Kritizuje i skutečnost, že na jeho základě dochází k perzekuci držitelů extáze, marihuany či LSD, zatímco je povolena reklama na mnohem škodlivější alkohol či tabák. Již při svém dřívějším výzkumu z roku 2007, jehož závěry byly rovněž zveřejněné v The Lancet, usiloval tým profesora Nutta o racionální důkazy podložené metodu klasifikace drog, která by analyzovala skutečnou míru způsobené škody.                                            

Lékařský časopis The Lancet zveřejnil v roce 2010 závěry, k nimž dospěli členové Nezávislého vědeckého výboru pro drogy (ISCD) v Británii, kteří vyhodnotili dvacet drog podle šestnácti kritérií: 9 z nich zahrnovalo poškození, které drogy způsobují jednotlivci, 7 se týkalo škodlivosti pro společnost. Takový způsob hodnocení, který bere v úvahu řadu kritérií, se nazývá MCDA (multicriteria decision analysis). Drogy byly vyhodnocovány z maximálního počtu stovky bodů a byla zvážena relativní důležitost jednotlivých kritérií. Ukázalo se, že závěry komise jen velmi málo odpovídají současné britské klasifikaci, která není postavena na prostém zvážení škod. V hodnocení došla Velká Británie k závěru, že nejnebezpečnějšími drogami pro jednotlivce je heroin (34 bodů škodlivosti), crack (37) a metamfetamin (pervitin) (32 bodů).     

Celkově nejškodlivější drogou je: 

1. alkohol (celkové skóre škodlivosti 72 b.),
2. heroin (55 b.),
3. crack (54 b.).

Celkově nejškodlivější drogou byl alkohol (celkové skóre škodlivosti 72), následován heroinem (55) a crackem (54). Další pořadí drog podle celkové škodlivost: metamfetamin (33), kokain (27), tabák (26), amfetamin/speed (23), marihuana (20), GHB (18), benzodiazepin (například valium) (15), methadon (14), mephedrone (13), butan (10), khat (9), extáze (9), anabolické steroidy (9), LSD (7), buprenofin (6), houby (lysohlávky) (5).

Zdroj: Sananim.cz, Previnfo.cz

1.2. Alkoholismus

Češi, národ alkoholiků?

S alkoholem má problém více než milion Čechů. Podle odborníků z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) je to ale ještě o něco více. Konkrétně jde o 18,6 % dospělé populace, což je téměř 1,6 milionu jedinců nad 18 let. Pracovníci NÚDZ a Státního zdravotního ústavu vytvořili na základě dat o spotřebním chování reprezentativního vzorku české dospělé populace tzv. pyramidu spotřeby, která se skládá ze čtyř pater.

Spodní nejširší patro tvoří abstinenti a umírnění konzumenti, kteří spotřebují jen tolik alkoholu, kolik je z hlediska zdravotních rizik přípustné. Podle metodiky Státního zdravotního ústavu jde o 24 gramů alkoholu denně pro muže, kdy v jednom pivu je zhruba 16-18 gramů, a 16 gramů pro ženu.

Celkem je abstinentů, respektive umírněných konzumentů v Česku více než 28 %, což je zhruba 2,4 milionu dospělých. Větší polovina, tedy 53 % Čechů, pak patří do kolonky konzumentů s nižším rizikem.

To jsou muži, kteří se denně v průměru spokojí se dvěma pivy, a ženy, jež si dávají jedno. Zároveň občas, nejvýše jednou měsíčně, popíjí přes míru.

Pak zbývá zmíněná necelá pětina populace tvořící horní dvě patra pyramidy. Mužská část z nich každodenně vypije dvě a půl až tři a půl piva a v tom nejvyšším patře až deset. Ženy si každý den dávají jedno a půl až dvě a půl piva a více a relativně často se opijí. Ročně tato skupina zkonzumuje 67 % veškerého spotřebovaného alkoholu v České republice. Závislost je ale jen část problému, která se podle odborníků týká „pouze“ necelých sedmi procent české populace.

Podle farmakoekonomické analýzy společnosti iHeta, kterou si loni nechal vypracovat Úřad vlády ČR, činily u nás v roce 2016 celospolečenské náklady v souvislosti s konzumací alkoholu zhruba 56,5 miliardy korun. Vůbec největší ztráty, asi 24,3 miliardy, vznikly vlivem poklesu produktivity práce, druhé největší náklady se týkaly zdravotnictví, další pak předčasných úmrtí, důsledků kriminálních činů, dopravních nehod atd. Vybrané spotřební daně z alkoholu přitom částku pokryly jen zhruba z jedné desetiny.

Důvody alkoholismu v ČR:

• dostupnost alkoholických nápojů je v ČR velmi vysoká,
• dostupnost alkoholu pro nezletilé je extrémně vysoká, podle studie ESPAD si např. pivo snadno obstará 80 % 16letých,
• českým specifikem jsou tzv. pěstitelské pálenice, kde si mohou pěstitelé nechat vyrobit ovocné destiláty z vlastního ovoce,
• denně pije alkohol 10 % dospělých. 11 % české populace splňuje diagnostická kritéria pro závislostní poruchu,
• za riziko je považováno průměrné denní pití více než 20 g etanolu (1-2 sklenice) u žen a 40 g etanolu (2-4 sklenice) u mužů,
• reklama na alkohol je v ČR všudypřítomná, je běžnou součástí televizního vysílání,
• ročně zemře v souvislosti s konzumací alkoholu 6-7 tis. osob, což je 6 % celkové úmrtnosti v ČR (10 % u mužů a 2 % u žen),
• jakákoliv dávka alkoholu (tj. např. už jeden nápoj denně) představuje riziko negativních důsledků a žádnou dávku alkoholu nelze doporučit jako prospěšnou či považovat za bezpečnou.

Akutní intoxikace alkoholem se projevuje většinou jako prostá opilost (ebrieta, ebrietas simplex).

Nižší dávky alkoholu působí stimulačně, dochází k elevaci nálady, excitaci, mnohomluvnosti, snížení sebekritičnosti, zábran a projevy agrese. Pokud je konzumace vyšší, dochází k hlavnímu projevu alkoholu na centrální nervový systém, a tím je útlum. Dochází ke vzniku únavy, ospalosti, spánku. Při vysokých dávkách může člověk upadnout do kómatu a zemřít.

Celkem rozlišujeme 4 stádia akutní intoxikace alkoholem:

1. excitační stadium,
2. hypnotické stadium,
3. narkotické stadium,
4. asfyktické stadium.

Abstinenční alkoholické projevy:

• třes rukou,
• pocení,
• nevolnost,
• bolest hlavy,
• poruchy spánku,
• podrážděnost,
• neklid.

Zdroj: NZIP.cz, © 2023 HlídacíPes.org

1.3. Souhrnná zpráva o závislostech 2021/22

Souhrnná zpráva o závislostech v České republice 2022 je zprávou Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti (NMS), která přináší komplexní přehled o situaci v oblasti užívání návykových látek a dalších forem závislostního chování v České republice. 

1. Zpráva o tabákových, nikotinových a souvisejících výrobcích v České republice 2021  

České republice denně kouří přibližně 20 % populace starší 15 let, tedy přibližně 2 miliony lidí. Podíl kuřáků v dospělé populaci mírně klesal do r. 2015, v posledních letech se zásadně nemění. Dlouhodobě klesá podíl kuřáků mezi mladistvými. V r. 2019 podle studie ESPAD denně kouřilo 10 % 16letých studentů a studentek, což je třikrát méně než na konci 90. let. Pokles kouření klasických cigaret mezi dospívajícími potvrzují i studie realizované v r. 2021. Ročně zemře v důsledku kouření 16-18 tis. osob, nejčastěji v souvislosti se zhoubným novotvarem průdušnice, průdušek a plic, případně chronickou obstrukční plicní nemocí. Na 1 zemřelého kuřáka připadá 15 ztracených let života.

2. Zpráva o alkoholu v České republice 2021

Pití alkoholu v české populaci je dlouhodobě na vysoké úrovni. Spotřeba alkoholu v ČR dlouhodobě odpovídá 10 l čistého alkoholu na osobu. Denně pije alkohol téměř 10 % dospělé populace a podíl denních konzumentů je dlouhodobě stabilní. Časté pití nadměrných dávek alkoholu uvádí 12 % populace. Každodenní konzumace alkoholu s věkem roste. Dlouhodobě odhadem 1,5-1,7 milionu dospělých se nachází v kategorii rizikového pití alkoholu, z toho 800-900 tis. osob spadá do kategorie škodlivého pití. Ročně zemře v souvislosti s konzumací alkoholu 6-7 tis. osob, z toho 2 tis. úmrtí je přímo přiřaditelných alkoholu (např. úmrtí na alkoholické onemocnění jater nebo intoxikaci alkoholem). U dalších 600 případů ročně jde o nepřímá úmrtí, tedy úmrtí pod vlivem alkoholu v důsledku nehod nebo sebevražd. Zátěží pro společnost a zdravotní systém jsou také úrazy, dopravní nehody, či násilí páchané pod vlivem alkoholu. Závislí na alkoholu umírají v průměru o 24 let dříve než běžná populace.

3. Zpráva o problematickém užívání psychoaktivních léků v České republice 2021

Do kategorie problematické spotřeby psychoaktivních léků, definované jako užívání léků po dobu déle než 6 týdnů, subjektivního pocitu nadužívání léků a/nebo získání léků bez lékařského předpisu, spadá odhadem 13-15 % populace, což odpovídá 1,3-1,5 mil. osob. Sedativa a hypnotika užívá problémově odhadem 1,1 mil. osob a opioidní analgetika 550 tis. osob. Častěji jde o ženy, dlouhodobé trendy v této oblasti nejsou k dispozici. Zneužívané psychoaktivní léky jsou získávány především z oficiálního zdravotního systému, ale také prostřednictvím rodiny či internetu, avšak objevují se i na trhu s nelegálními drogami. 

4. Zpráva o hazardním hraní v České republice 2021

Hraní hazardních her v posledních 12 měsících uvedlo 35-50 % dospělých, nejvíce lidí hraje loterie, které dlouhodobě nejsou považovány za hazardní hru. Po vyloučení loterií uvádí hraní hazardních her 13-20 % dospělé populace. V dlouhodobém horizontu dochází k nárůstu míry hazardního hraní. Podíl mužů je několikanásobně vyšší než podíl žen, rovněž mezi mladými dospělými (15-34 let) je podíl osob, které hrály hazardní hry, výrazně vyšší. Dlouhodobě je odhadováno 150-250 tis. osob v riziku rozvoje problémů s hraním hazardních her, v kategorii vysokého rizika se nachází 80-100 tis. osob. Největší podíl osob v riziku je mezi hráči technických her a online kurzového sázení. Odhadovaný počet osob v riziku rozvoje problémového hráčství je dlouhodobě stabilní, mírně se však zvyšuje počet osob ve vysokém riziku.

5. Zpráva o digitálních závislostech v České republice 2022

Nadměrné užívání digitálních technologií se týká poměrně velké části populace. V běžný pracovní den tráví dospělí na internetu v průměru 130-150 minut denně, o víkendu 160-180 minut. V kategorii rizika závislosti na internetu a digitálních technologiích se nachází odhadem 5 % české populace starší 15 let, což odpovídá přibližně 445 tis. osob. Do kategorie vysokého rizika spadá odhadem 125 tis. osob starších 15 let. Nejvyšší podíl osob v riziku je ve věkové skupině 15-24 let. Digitální hry hraje rizikově, tj. 4 a více hodin denně, přibližně 15-25 % dětí a 10-15 % dospívajících. Do kategorie závislosti na hraní her spadá odhadem 5-13 % dospívajících. Sociální sítě užívá rizikově, tj. 4 a více hodin denně, 25-30 % dětí a 45-50 % dospívajících. Do kategorie rizika v souvislosti s trávením času na sociálních sítích spadá odhadem 7-30 % dospívajících.

6. Zpráva o nelegálních drogách v České republice 2022

Nejčastěji užívanou nelegální drogou v ČR jsou konopné látky, ostatní nelegální drogy jsou užívány v mnohem menší míře. Zkušenost s konopnými látkami uvádí přibližně čtvrtina až třetina dospělých osob. Přibližně 6-10 % dospělých uvádí aktuální užívání konopí (tj. užívání v posledních 12 měsících), což odpovídá přibližně 500-900 tis. osob. Užívání konopí je vyšší mezi muži a v mladších věkových skupinách. Podíl dospělých, kteří užívají konopné látky, je dlouhodobě stabilní, mírně se však zvyšuje podíl uživatelů konopných látek mezi mladými dospělými (do 34 let věku). Konopí z důvodu samoléčby užilo v posledním roce 5-7 % dospělé populace, tj. odhadem 440-590 tis. osob. Výhradně pro samoléčbu ho užilo odhadem 190-250 tis. osob, nejvyšší míru užívání konopí z důvodů samoléčby uvádějí lidé starší 65 let. Zkušenost s extází má 4-6 % dospělých, s halucinogeny 5-6 % a s pervitinem, stejně jako s kokainem 2-3 % dospělých. Odhadem 45 tis. lidí užívá drogy rizikově, nejčastěji pervitin (35 tis.) nebo opioidy (10 tis.). Za posledních deset let se jejich počet zvýšil přibližně o čtvrtinu. Odhadem 41 tis. lidí užívá nelegální drogy injekčně.

1.4. Národní výzkum užívání návykových látek 2020

Národní výzkum užívání návykových látek 2020. Dostupné z: https://www.drogy-info.cz/publikace/zaostreno-na-drogy/2021-zaostreno/05-21-narodni-vyzkum-uzivani-navykovych-latek-2020/

1.5. Právní možnosti testování žáků a studentů při důvodném podezření na ovlivnění návykovou látkou ve škole a školském prostředí

Pokud děti a dospívající užívají návykové látky ve škole/školském prostředí, rizika s tím spojená se exponenciálně zvyšují. Mohou zasahovat do práv ostatních dětí a studentů, pedagogických pracovníků, právnických osob (škol / školských zařízení) a porušují rovněž školský zákon a školní řád. Pedagogický pracovník je povinen chránit bezpečí a zdraví dítěte, žáka a studenta a předcházet všem formám rizikového chování ve školách a školských zařízeních. Žáci a studenti mají povinnost dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy a školského zařízení k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni. Primárním zákonem, ze kterého v dané problematice možnosti testování žáků vycházíme, je zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších doplňků (dále jen „zákon“). Ten stanoví obecné zásady (v § 20 až § 22 zákona), které se vztahují k problematice testování – nejedná se tedy o explicitní vymezení testování do školského prostředí a zákonem stanovené podmínky.

V případě, kdy žák nebo student přijde do školského zařízení pod vlivem návykové látky, jedná se vždy o porušení určitého typu normy (sui generis) – školního řádu a případně i o porušení zákona. V takovém případě mohou vzniknout tyto základní situace:

1. osoba mladší 18 let přijde do školského prostředí pod vlivem alkoholu,
2. osoba mladší 18 let přijde do školského zařízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu,
3. osoba starší 18 let přijde do školského zařízení pod vlivem alkoholu,
   
4. osoba starší 18 let přijde do školského zařízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu.

Ad a) Pokud nastane tato situace, vzniká kromě porušení školního řádu i důvodné podezření ze spáchání přestupku podle § 35 odst. 1 písm. j) zákona. Podle § 11 odst. 5 zákona se zakazuje prodávat nebo podávat alkoholický nápoj osobě mladší 18 let.

Ad b) Pokud nastane tato situace, vzniká důvodné podezření buď z přestupku podle § 39 odst. 2 písm. c) zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že umožní neoprávněné požívání návykových látek osobě mladší 18 let, nejde-li o čin přísněji trestný. V případě, že se jedná o zprostředkování/předání/prodej takové návykové látky osobě mladší 18 let, je zde důvodné podezření ze spáchání přečinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku. 

Tento přečin je definován následovně: „Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekurzor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem.“ Kvalifikovaným znakem je takové jednání, kdy pachatel spáchá čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu vůči dítěti nebo v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti let. Případně by se ještě za určitých okolností mohlo jednat o přečin šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1 tr. zákoníku.

Klinika adiktologie 1. LF VN a UK. Dostupné z: https://www.aplp.cz/pravni-moznosti-testovani-zaku-a-studentu-pri-duvodnem-podezreni-na-ovlivneni-navykovou-latkou-ve-skole-a-skolskem-prostredi/

1.6. Streetworking

Streetwork je metoda sociální práce na ulici, v parku, na nádraží, tzn. přirozeném prostředí cílové skupiny. Cílovou skupinou jsou lidé, kteří potřebují sociální poradenství a pomoc.

Metodu streetwork tvoří aktivní vyhledávací a kontaktní činnost zaměřená na jednotlivce i sociální skupiny. Jedná se tedy o vyhledávací, doprovodnou a mobilní sociální práci s nízkoprahovou nabídkou podpory a pomoci. 

Vyhledávací funkce spočívá v tom, že pracovník aktivně vyhledává své klienty za účelem navázání kontaktu. 

Je aktivní v procesu spějícímu k jasné a reálné definici zakázky. Nedílnou součástí vyhledávání je i mapování lokality. (Čechlovský 2003) Mapování lokality a zjišťování potřebnosti sociální služby má vždy předcházet zřizování sociální služby.

Doprovodná činnost znamená poskytování pomoci a podpory v řešení nepříznivých sociálních situací, pomoc při zvládání každodenních problémů. Doprovodná činnost znamená i fyzické doprovázení klienta do různých institucí jako je např. policie, soud, kurátoři pro mládež, úřady práce, domy na půl cesty apod.

Mobilní funkce terénní sociální práce vychází z potřeb samotné cílové skupiny a znamená, že lokalita práce s cílovou skupinou se pohybuje a mění právě podle potřeb skupiny nebo jiných faktorů (např. ročního období, záborem jejich hřiště apod.). V praxi to vypadá tak, že pracovník navštěvuje místa, kde se nachází skupina klientů, se kterou právě pracuje. Je důležité, aby měl pracovník se skupinou pravidelný kontakt a tuto změnu dokázal zaznamenat. 

Pracovníci a pracovnice pracující metodou streetwork se nazývají streetworkeři nebo také terénní sociální pracovníci nebo kontaktní pracovníci. Jedná se o sociální pracovníky či pracovníky v sociálních službách pracující v nízkoprahových sociálních službách (terénní programy, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, nízkoprahová denní centra, kontaktní centra), jejichž práce je vymezena zákonem o sociálních službách č. 108/2006 Sb. 

Streetworker/ka je sociálním pracovníkem/cí, jejichž "kanceláří" je přirozené prostředí klientů – ulice, parky, kluby, herny, nádraží aj. Tedy místa, kde se potenciálně potřební pohybují. Jeho úkolem je vyhledávat a kontaktovat skupiny a jednotlivce, kteří jsou v nepříznivé sociální situaci, stylem svého života, nebo trávením volného času jsou ohroženi negativními sociálními jevy nebo sociálním vyloučením a následně jim nabídnout, nebo zprostředkovat pomoc. Jde především o ty jednotlivce, kteří sami neví jak, nebo nejsou ochotni pomoc vyhledat, nebo to nedokáží.

Kontaktní práce

Kontaktní práce je termín používaný jako český ekvivalent k výrazu streetwork. Termín streetwork se používá v německy mluvících zemích, zatímco v anglicky mluvící používají termín outreach work. 

Kontaktní práce dle Klímy (2004) je termín popisující komplex nízkoprahově organizovaných psychosociálních služeb, jejichž cílem je vytvářet podmínky pro navázání kontaktu – vztahu a konkrétní práci s jednotlivci (či jejich skupinami), kteří se vyhýbají či nevyhledávají standartní institucionální pomoc a u nichž je důvodný předpoklad potřebnosti a účelnosti pomoci. Jedná se o aktivní pohyb ve fenomenálním poli uživatele, vědomý a uživatelem vnímaný monitoring, vytváření, ovlivňování a udržování kontaktních rámců nebo kontextů. 

Kontaktní práce, tak jak ji uvádí Čechlovský (2003) může být poskytována ve dvou základních formách – mobilní a stacionární. Mobilní forma označuje již zmíněnou terénní sociální práci či streetwork, oproti tomu stacionární podoba, jak už sám název napovídá, je sociální práce v zázemí, kterým může být v tomto případě například nízkoprahové zařízení pro děti a mládež nebo kontaktní centrum pro uživatele drog, nízkoprahové denní centrum pro různé cílové skupiny.

Které sociální služby pracují metodou streetwork?

Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (dle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb., §6.) poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby dětem ve věku od 6 do 26 let ohroženým společensky nežádoucími jevy. Cílem služby je zlepšit kvalitu jejich života předcházením nebo snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace.

Služba může být poskytována osobám anonymně.

Služba obsahuje tyto základní činnosti:

1. výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
2. zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
3. sociálně terapeutické činnosti,
4. pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Terénní programy (dle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb., §69) jsou terénní služby poskytované osobám, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy. Služba je určena pro problémové skupiny osob, uživatele návykových látek nebo omamných a psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohrožené skupiny. Cílem služby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika jejich způsobu života. Služba může být osobám poskytována anonymně.

Služba obsahuje tyto základní činnosti:

1. zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
2. pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

Kontaktní centra (dle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb., §59) jsou nízkoprahová zařízení poskytující ambulantní, popřípadě terénní služby osobám ohroženým závislostí na návykových látkách. Cílem služby je snižování sociálních a zdravotních rizik spojených se zneužíváním návykových látek.

Služba obsahuje tyto základní činnosti:

1. sociálně terapeutické činnosti,
2. pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí,
3. poskytnutí podmínek pro osobní hygienu.

Nízkoprahová denní centra (dle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb., §61) poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby pro osoby bez přístřeší.

Služba obsahuje tyto základní činnosti:

1. pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
2. poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
3. pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí.

 

https://www.streetwork.cz/stranka/13/co-je-streetwork

2. Nelátkové závislosti

Mezi nelátkové tzv. behaviorální závislosti patří zejména:

• gamblerství: patologické hráčství – závislost na hazardu,
• workoholismus: chorobná závislost na práci, neumí odpočívat, obětují vše pro svou práci,
• kleptomanie:  psychická porucha, která se vyznačuje neovladatelným nutkáním odcizovat nepotřebné předměty,
• netolismus: chorobná závislost na internetu a jeho službách, tzv. virtuální drogy,
• stalking: nebezpečné pronásledování a obtěžování, je to nadměrné, je to posedlost se zájmem o jinou osobu,
• hypersexualita: nutkavé sexuální chování projevující se abnormálně zvýšenou sexuální aktivitou, které se negativně odráží na kvalitě života.

Mechanismus fungování nelátkové závislosti

Chování, které přináší okamžité uspokojení, má tendenci se opakovat a postupně se stává zvykem (návykem) i přes případné negativní následky. Vytváří se vzorec (závislostního) chování, typický podléháním okamžitému impulzu a ztrátou kontroly.

Diagnostika

Princip „tří C závislosti“: nutkání (compulsion), nedostatek sebekontroly (loss of control) a pokračování i přes způsobené negativní důsledky (continued use despote negative consequences).

Léčba

Je důležité, aby člověk, který trpí některou z forem nedrogové závislosti, získal od okolí zpětnou vazbu na změny ve svém chování. Z hlediska léčby může být velmi problematické právě získání náhledu na změny ve vztazích a celém životě, které je ale pro motivaci člověka k léčbě klíčové. V léčbě nedrogových závislostí se uplatňuje zejména individuální nebo skupinová psychoterapie. Do léčby by měla být zapojena celá rodina, protože prostředí a blízké vztahy, ve kterých člověk žije, mohou člověku získat potřebný odstup a náhled.

Zdroj: https://www.prevcentrum.cz/informace-o-drogach/nelatkove-zavislosti/

3. Národní strategie prevence

Národní strategie prevence a snižování škod spojených se závislostním chováním 2019-2027 navazuje na Národní strategii protidrogové politiky na období 2010-2018. Při její tvorbě byly reflektovány závěry hodnocení úspěšnosti strategie předešlé i současný stav vědeckého poznání v oblasti závislostního chování. Stejně jako předchozí strategie je i ta současná koncipována jako dlouhodobý strategický dokument na období 9 let, čímž dochází k reflexi požadavku co největší kontinuity protidrogové politiky vlády.

Národní strategie je nejen klíčový koncepční dokument vlády, ale zároveň i programové vyjádření záměrů a postupu vlády při uplatňování opatření za účelem předcházení a snižování škod vyplývajících z užívání návykových látek, patologického hráčství a nadužívání moderních technologií v české společnosti.

Cíli strategie jsou především předcházení a snižování zejména zdravotních, sociálních, ekonomických a nehmotných škod vyplývajících z užívání návykových látek, hazardního hraní a dalšího závislostního chování a z existence legálních i nelegálních trhů s návykovými látkami, hazardním hraním a dalšími produkty se závislostním potenciálem. Cíle národní strategie by měly být dosaženy prostřednictvím trvale udržitelného souboru vzájemně koordinovaných a na důkazech založených vzdělávacích, preventivních, léčebných, sociálních, legislativních, ekonomických, represivních a dalších opatření. Podrobnější definice cílů, aktivit a nástrojů stejně jako dílčí cíle budou konkrétně rozpracovány v akčních plánech národní strategie.

Prioritními tématy, na která se strategie zaměřuje, jsou:

• posílení prevence a zvýšení informovanosti, 
• kvalitní a dostupná síť adiktologických služeb, 
• efektivní regulace trhů s návykovými látkami a závislostními produkty, 
• efektivní řízení, koordinace a financování. 

Speciální témata:

• léčivé přípravky s obsahem psychoaktivních látek, 
• nadužívání internetu a nových technologií, 
• konopí a kanabinoidy.

Národní strategie byla konzultována a připravována v poradních orgánech Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, jejichž členy byli zástupci jednotlivých ministerstev, krajů a odborníci z relevantních oblastí protidrogové politiky. Byla schválena vládou ČR dne 13. května 2019 usnesením č. 329. 

3.1. Školní preventivní strategie

• školní preventivní strategie je dlouhodobým preventivním programem pro školy a školská zařízení,
• je součástí školního vzdělávacího programu, který vychází z příslušného rámcového vzdělávacího programu, popř. přílohou dosud platných osnov a učebních plánů,
• vychází z omezených časových, personálních a finančních investic se zaměřením na nejvyšší efektivitu, jasně definuje dlouhodobé a krátkodobé cíle, je naplánována tak, aby mohla být řádně uskutečňována,
• přizpůsobuje se kulturním, sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy či specifické populaci jak v rámci školy, tak v jejím okolí, respektuje rozdíly ve školním prostředí,
• oddaluje, brání nebo snižuje výskyt rizikových forem chování, zvyšuje schopnost žáků a studentů činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí,
• má dlouhotrvající výsledky, pojmenovává problémy z oblasti rizikových forem chování,
• pomáhá zejména těm jedincům, kteří pocházejí z nejvíce ohrožených skupin (minoritám, cizincům, pacientům či dětem) při zajištění jejich lidských práv a povinností,
• podporuje zdravý životní styl, tj. harmonickou rovnováhu tělesných a duševních funkcí s pocitem spokojenosti, chuti do života, tělesného i duševního blaha (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity),
• poskytuje podněty ke zpracování Minimálního preventivního programu (Preventivní strategie [online] 2017),
• preventivní strategie se dělí do dvou skupin: 
  • snižování nabídky (menší dostupnost návykových látek),
  • snižování poptávky (menší zájem o návykové látky).

Ani dobře míněné akce nemusí mít pozitivní efekt. Dokonce mohou působit škodlivě. Např. přednáška pro dospívající někdy ještě vzbudí větší zájem a chuť experimentovat s drogami. Jakákoliv jednorázová akce nemůže nahradit systematickou a soustavnou preventivní práci (Nešpor, 2011).

3.2. Efektivní protidrogový systém

Efektivní protidrogový systém musí splňovat několik obecných podmínek. Je dlouhodobý, žák je jeho účastníkem opakovaně po dobu několika měsíců. Zaměřuje se na všechny aspekty problematiky – informace o účincích drog, zdravotní rizika, příčiny užívání, rozvoj schopností sebehodnocení, sebevědomí a tvořivost, komunikační dovednosti při řešení problémů. Dokáže zapojit studenty do samotného programu, aby se stali spolutvůrci aktivit. Je propojen i s rodiči, rodiče o něm vědí, rozumějí, v čem spočívá, mohou do něj vnést svůj díl. Je propojen s průběžným děním ve škole – s vyučovacími předměty, aktivitami protidrogového koordinátora, sportovními akcemi. Má podporu rodičů i pedagogů. Program vedou kvalifikovaní lektoři, kteří mají nejen odborné, ale i pedagogické předpoklady a schopnosti (Hajný, M. 2001).

11 kritérií, která se projevují jako mediátoři ovlivňující efektivitu preventivních programů prováděných ve škole:

1. profesionální řízení školy a školského zařízení,
2. sdílené vize (pedagogů i studentů) a dlouhodobé záměry,
3. rozvíjející se kvalita učebního prostředí,
4. důraz na efektivitu výuky (soulad mezi záměrem a výsledkem),
5. vysoké očekávání od každého studenta,
6. pozitivní přístup (pedagogové i studenti),
7. jasná pravidla výuky a kritéria posuzování jejích výsledků,
8. sledování a vyhodnocování reálných výsledků,
9. organizace výuky jako celku a vyvozování závěrů ze zjištěných nedostatků a přizpůsobování reálné situaci,
10. práva a odpovědnost studentů a jejich posilování,
11. vztah mezi školou a domovem studentů (zapojení rodičů, komunity atd.).

Kachlík, P. 2011.